Svobodné noviny na internetu

Nevím, kdy, ale vím, kde. Po rekonstrukci a úpravě byla otevřena expozice ve Werichově vile na Kampě. Pochopitelně v Praze. Prostřednictvím deníku Metro se ozvalo několik Pražanů a zahýbalo svými palečky.

Prvnímu názoru (údajně starší paní), které se nelíbilo umístění fotografií na schodišti) jsem nevěnoval žádnou pozornost. Až tam půjdu, posoudím sám. Od pradávna platí české moudro, že každý může mít svůj názor. Někomu vadí, že v Praze jezdí tramvaje, druhému zase to, že to nejsou šaliny. Obdobně jsem pouze očima přehlédl (páteční 6. 10.) názor pana Z. Dvorského.

Teprve zvednutý paleček paní Z. Vodové (středa 11. 10.) mne přinutil k větší pozornosti. Té se totiž expozice velice líbila a vyjevila své doporučení i dalším návštěvníkům. Současně byl připojen paleček dolů od pana Z. Hemera s vyjádřením, že vnitřní instalace je až nicotná. To, co tam je, mohlo být vystaveno kdekoliv jinde. Tak vidíte, jak jsou naše dávná moudra pravdivá. „Není ten, kdo by se zalíbil lidem všem.“

No, a co já s tím? Prostě, jen tak si čtu a píšu. Převážně pro Svobodné noviny na internetu, protože „Největšího deníku v ČR“ není v jihočeské metropoli nikdy dost. Zatímco v matičce Praze se povaluje v balících u metra (i jinde) ve štosech. Takže: ani nemáte možnost „pravidelného odběru“ a případné kontroly otištěného článku. Ostatně, stejně jsou to pouhé štěky, protože jinak byste o živnost připravili dobře placené, a tedy neúplatné, profi-novináře.

A pak je tady druhý aspekt. Závidím Pražanům jejich starostlivost, jíž jejich pražští novináři věnují tak bedlivou pozornost. Dovolím si přiložit Metru další text, týkají se jihočeské metropole s doporučením, zda by se také nepřijeli podívat, s čím musí zápasit trpící občan v této překrásné krajské vesničce. Třeba se tu někdy setkáme ve frontě, když se v ranních hodinách (na Pražské třídě) zástup důchodců přetahuje a pár kousků počteníčka. Samoobslužné stojany již dávno zmizely. Nejspíše z důvodu úspornosti, takže se platí kamelot (bídně). Uvidíme.

Dovětek:

Aby toho bylo dosti, k Werichovce se redakce vrátila další připomínkou pražské občanky Kocurkové při modrém pondělku 16. 10. Na zaslané podněty a texty z Jihočeska nikdo nezareagoval. To víte – venkov!

František Růžička (České Budějovice)