Proč se adorují vyděrači? ‒ Mgr. Bc. Jan Kopal
Když si nějaký bývalý chartista jen upšoukne, mohou se z toho naše havlistická média přímo pominout a jeho činy adorují málem jako nové evangelium. Nejinak tomu bylo i u bývalého mluvčího Charty 77 a polistopadového ministra vnitra Tomáše Hradílka z Lipníku nad Bečvou na Přerovsku. Tento „demokrat“ chtěl hladovkou donutit prezidenta Miloše Zemana k tomu, aby podruhé nekandidoval. Hladovku s velkou pompou vyhlásil a po pár dnech zase ukončil.
Nejprve si pro vyjasnění pojmů spolu s Miroslavem Dolejším a jeho skvělou „Analýzou 17. listopadu 1989“ definujme, co byl spolek samozvanců a ztroskotanců, zvaný Charta 77, doopravdy:
„Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1. 1. 1977 bylo 156 bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají jména osob, výrazně zkompromitovaných přímou nebo nepřímou účastí na teroru komunistů v padesátých letech, jako kupříkladu: František Kriegel, Ladislav Lis, Ludmila Jankovcová, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Jiří Hájek, Miloš Hájek, Oldřich Hromádko, Karel Šiktanc, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jarmila Taussigová, Jaroslav Šabata, Luděk Pachman, atd.
Ze zpravodajské analytiky prověrek v KSČ v letech 1969-1970 vyplývá, že přibližně 800 funkcionářů KSČ bylo formou vyloučení z KSČ převedeno do tzv. zálohy, tj. pro použití v takových situacích, jaká vznikla po založení Charty 77, po 17. 11. 1989 a pro další situace, které jsou projektovány jako varianty.“
Hradílkovu akci je třeba nekompromisně považovat za nátlakovou, teroristickou a nerespektující podstatu demokracie, což je obecným rysem Charty 77 a jejich představitelů, kteří představují evolučně překonaný druh záškodníků a škůdců, ohrožujících skutečnou svobodu a názorovou pluralitu.
Mgr. Bc. Jan Kopal