Náhoda ‒ František Růžička
Také o tom přemýšlíte? Je všechno, co se kolem nás děje, jen pouhá náhoda? Nebo je to všechno řízeno stanoveným řádem o chodu světa, galaxií, celého vesmíru? Je to opravdu jen pouhá náhoda, že ta mrcha španělská chřipka, nám sem přesně po stu letech poslala nějakého pohrobka? Nelamte si hlavu, máme na to husté řady odborníků nejrůznějších oborů (zejména pak novinářů a redaktorů všeho druhu i poddruhu), kteří se ani mezi sebou nemohou shodnout.
Také nevím, zda to byla pouhá náhoda. Po důkladné analýze jsem přesvědčen, že pouhá shoda okolností. V rámci večerní siesty jsem v den státního svátku (28. října) vedle jiných zpráv z televizní obrazovky zhlédl manévrovací počin bývalého prezidenta Václava Klause. Třeba jste to také viděli. Připosražení redaktoři vzorně s rouškami, ale ON ‒ vzdorovitě bez roušky. Kytku se vzpomínkovou stuhou hodil na zem a zamířil přímo k připraveným mikrofonům… Bezvadná režie. A bezvadný projev. Všechno dělá vláda špatně, ekonomika padá ke dnu, ceny letí vzhůru, kvalita jídla jako pro dobytek… Jasně, je to jen nezdvořilá parafráze. Leč obrazotvorně všechno správně, tradiční rebelie. V poslední době ale nějak skoro až nepochopitelně častá. Že by za tím stál institut, vedlejší pracovní poměr s TV, nebo milionová osvícenost shůry??? Nevím a zabývat se tím nebudu. Jen připojím druhou část této pouhé náhody. Vlastně náhodné okolnosti.
V rámci likvidace letitých zásob novinářských plků jsem narazil na časopis (jinak kladně hodnocený) „Týdeník Echo“, červenec 2016, na jehož titulní stránce je fotografie usměvavého V. K. s textem: „Nelítostný, provokující: Mladá generace je zblblá“.
O obsahu jeho rozhovoru s redaktorem časopisu se nebudeme zabývat, týká se řady jiných témat, lze říci aktuálních otázek. Jedno však nelze přehlédnout. Indoktrinovaná mládež. Jako za normalizace. „Já termín lidová vzpoura považuji za nadsázku a byl bych šťastný, kdyby se ji podařilo vyvolat a kdyby se podařilo dát jí správný směr. Ale establishment je pořád nesmírně mocný, nesmírně manipulující. Indoktrinuje zejména mládež a děti. To je největší děs dnešní Evropy… Ta mladá generace je zmanipulovaná úplně. Mladá generace je zblblá. Indoktrinace dnes je absolutní… je srovnatelná s manipulací a indoktrinací mládeže za komunismu v jeho poslední éře…“ Tak raději dost! Vot i jeho dělo!!! Přesto dobrá rada na závěr. Dějiny už mnohokrát dokázaly, že při lidových vzpourách vznikají špatní vítězové… Akademie věd, Univerzita Karlova, dnes jsou obě instituce u nás naprosto mrtvé… Ty neziskovky, které rozbourávají dosavadní svět, dostávají peníze bohatě… Rád bych zopakoval, vždyť je to i jeho dílo. Snad to potvrdí i následující řádky.
A zase jen ta pouhá náhoda? Další škvár, který jsem připravil pro modrý sběrný pouliční kontejner na papír, nese vizitku: „Právo, středa 12. července 2000“. Autor sloupku „Pevnost víry“ Jiří Hanák. Čtete: »Alchymisté nikdy nepochybovali o tom, že kámen mudrců existuje, jen ho najít. A Václav Klaus je si zase jist, že jeho cesta transformace hospodářství „českou cestou“ byla správná. Svoji ekonomickou duši, obolavěnou trapnými fakty reálného světa, si pofoukal v rozhovoru, který poskytl slovenskému deníku Pravda… Premiér V. K. neměl v úmyslu „prodat kdejaký kousek české země kdejaké západní firmě… Šlo o vytvoření domácí podnikatelské vrstvy, což ale znemožnil zvrat okolo roku 1996.“ Že se V. Klaus jako premiér a teoretik transformace pokoušel o vytvoření domácí podnikatelské vrstvy, je ovšem pravda pravdoucí. Tvořil, až vytvořil. První byl Viktor Kožený, ten však posbíral několik set milionů dolarů a zmizel. Zůstali však jiní kapitáni českého průmyslu, premiérovou filozofií vytvoření: Soudek, Maroušek, Junek, Stehlík a jiní. Činili se podle hesla polního kuráta Katze: to se nám to podniká, když nám banky půjčují a my nesplácíme. Splácíme teď my, daňoví poplatníci… Vlastenecký pomník je taková POLDI Kladno… To „teď socialisté vyprodávají naši zem za babku kde komu“. Svatá pravda. Země je kulatá a kámen mudrců existuje. Našel ho Václav Jörg Klaus.«
Je třeba ještě něco dodávat? Článek jsem chtěl původně nadepsat „Kámen mudrců“, ale právě ta náhoda tomu chtěla, že se tak nestalo.
František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)
