Svobodné noviny na internetu

Motto: „Vítají komunistického pohlavára, na mě pískají. Dělám to dobře.“ (FilipTurek, 17. 11. 2025 na Národní třídě v Praze)

Na Národní třídě bylo rušno: pískalo se na politiky koalice i opozice

I já jsem přesvědčen o tom, že „PePu stosedmičku“ mohli volit pouze jedinci, kteří mají IQ 30, maximálně 50. Hned na začátku tohoto článku se pokusím vysvětlit výrok nedávno zvoleného poslance strany „Motoristé sobě“ – Filipa Turka. „Fialovci“ proti němu již řadu týdnů organizují protestní akce, a to minimálně od chvíle, kdy se kdosi z okruhu vítězů voleb „prokecnul“, že by tento nepřehlédnutelný mladý muž mohl obsadit post příštího ministra zahraničí.

Naši „věční petenti“ a s nimi se kamarádící „chvilkaři“ (= Milion chlívek pro nedemokracii) se bouří proti každému, kdo by ten jejich „klid na práci“ ve prospěch cizích mocností narušoval. Zkrátka: „pražská kavárna“, ale i ta brněnská, jsou v pohotovosti. V Brně se dne 17. 11. 2025 rovněž protestovalo: proti Turkovi i proti Macinkovi.

Ano, žijeme doopravdy ve zvláštní době, kdy si nikdo nemůže být jist vůbec ničím. Ani výsledky voleb, jež by někteří z poražených politiků rádi prohlásili za neplatné. „Rumunský scénář“ je však u nás jen těžko proveditelný: historicky jsme vždy byli civilizovanější zemí, než jsou státy na Balkáně, které půl tisíciletí úpěly pod nadvládou Osmanských Turků.

Ostatně – ani „rozvědčík z Hradu“, který momentálně zahřívá polstrovanou sesli v sídle českých králů, nejspíš ani netuší, zda ten jeho pokus, kterak vnutit příští vládě probruselský a proukrajinský program „ukrajinského premiéra“ P. Fialy, skončí úspěchem, či naopak fiaskem. Vypadá spíš to na tu variantu druhou.

V každém případě i tento nepříliš promyšlený pokus (zase tady kdosi střílí od boku jako kovboj na Divokém Západě) bude mít za následek, že PePu už nikdo podruhé volit nebude. Samozřejmě – kromě těch 15 tisíc zoufalců, kteří 17. 11. 2025 demonstrovali na Staroměstském náměstí, kde provolávali P. Pavlovi slávu.

Stali jsme se svědky toho, čemu se říká politická schizofrenie: jednoho předlistopadového komunistu (= Pavla) vynášejí lidé do nebes, kdežto druhého normalizačního komunistu (= Babiše) posílají do pekel. Brzy tam skončí i samotný M. Minář i se svou klakou. Kdo toto politické divadýlko v den státního svátku 17. 11. sledoval, ten musel nabýt dojmu, že u nás už nemáme co do činění s demokracií, ale se „studenou občanskou válkou“.

Vládní komunikátor plk. O. Foltýn, který se takticky přesunul z Úřadu vlády ČR opět na Hrad do služeb P. Pavla, během svého působení ve Strakově akademii stačil vyhloubit dostatečně hluboké příkopy, jimiž oddělil dvě nejpočetnější skupiny našich občanů: stoupence Fialovy koalice od nespokojené opozice, která zahrnuje jak politické oponenty P. Fialy, tak i občany, kteří s tímto marasmem nechtějí mít nic společného.

Včerejší opozice sice ve volbách zvítězila, avšak „fialovci“ dělají všechno pro to, aby jí mohli předat moc v termínu co nejzazším. Přesně podle hesla: „Co se vleče, neuteče.“ Myslíte, že přeháním? Ani v nejmenším. Maskovat vládu neoficiální vojenské junty osobami v dobře padnoucích oblecích s těmi správnými kravatami, se stále nedaří. Inu, Češi jsou chytřejší národ, než po moci prahnoucí „zelené mozky“ dosud tušily.

Ano, žijeme v zemi, v níž se můžete snadno znelíbit davům, stát se „toxickými“ dříve, než se řekne: Petr Fiala. Po čtyřech letech (pseudo)vládnutí tohoto politického břídila, již všichni spolehlivě víme, že „za všechno může Babiš a Putin“. A k tomu je třeba připočíst i T. Okamuru, jakož i většinu politických nominantů ze strany „Motoristé sobě“: F. Turkem počínaje a P. Macinkou konče. Nevraživost těch jedinců, kteří útočí na Turka a Macinku (B. Šťastného zatím vynechávají, protože se jedná o bývalého politika ODS), je dána tím, že se jmenovaní politici přátelí s V. Klausem. To je pro pražské a brněnské „kavárníky“ smrtelný hřích.

Protesty proti jmenovaným politikům mezitím s několikadenním zpožděním dorazily i do Ostravy. A protože jsem v tomto „městě uhlí a oceli“ prožil kus svého života, dobře to vím: Mezi havíři a hutníky se jakékoli změny prosazovaly v každé době jen velmi obtížně a neúměrně dlouho. Také před 36 lety to trvalo nějakou dobu, než „Ostravaci“ pochopili, že Pražáci si udělali revoluci a teď její výsledky nabízejí všem po celé republice. Je to prosté a musí se to dělat při každé historické změně: Kdyby se to nepodařilo prosadit také v regionech, z této slavné „revoluce“ by nic nebylo.

Zkrátka: oním „komunistickým pohlavárem“, o němž hovořil F. Turek během svého vystupování u pietního místa na Národní třídě (barokní Schirndingovský palác neboli Kaňkův dům; v jeho podloubí, které je již několik let zasklené, došlo dne 17. 11. 1989 k oné známé největší řeži policejních oddílů proti pokojnému průvodu studentů), poslanec F. Turek měl na mysli našeho momentálního „mocnáře“, veleoblíbeného komunistického rozvědčíka „Pávka“ z Hradu.

P. Pavel, zvolený do funkce prezidenta republiky v lednu 2023, ani po dvou letech (a mnoha měsících) stále ještě nepochopil, co je a co není v politice vhodné. V sobotu dne 15. 11. 2025 se bůhví proč ocitl v první lavici těch, kteří se v chrámu sv. Víta přišli rozloučit se zesnulým kardinálem D. Dukou. Zdá se, ani na okamžik tomuto bývalému důstojníkovi ČSLA nepřišlo na mysl, že by komunistický „neznaboh“ neměl do kostela vůbec vkročit. Možná se jen chtěl vyrovnat americkým prezidentům, kteří podobné pohřby rádi navštěvují. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že tito prezidenti jsou věřící křesťané a do kostela jsou zvyklí pravidelně chodit na bohoslužby.  To je v sekulárních Čechách s převahou ateistického obyvatelstva jen obtížně představitelné.

Rovněž Pavlova účast u pamětní desky událostí ze 17. 11. 1989 na Národní třídě v Praze byla krajně nevhodná. U člověka, o němž je známo, že byl až do konce komunistického režimu členem tehdy totalitně vládnoucí KSČ a jenž ještě ve svém životopise z r. 1987 vychvaloval vojenskou intervenci z 21. 8. 1968, bychom právem očekávali minimálně zdrženlivost při takovýchto veřejných akcích. Povídačky o tom, že si své členství v KSČ a ve strukturách komunistického zpravodajství „odpracoval“ ve prospěch NATO a demokracie, jsou jen pro zasmání. Bylo to mnohem jednodušší: Pavel pouze „převlékl kabát a vojenskou uniformu“. Měnit politické názory jako ponožky, to přece není žádné hrdinství, ale obyčejná vlastizrada.

Ale protože rozvědčík „Pávek“ je pouze „zelený mozek“, který byl celý svůj profesní, vojenský život zvyklý poslouchat rozkazy nadřízených, chová se přesně tak, jak nám to předvádí. Vždyť každému slušnému člověku by bylo stydno obtěžovat spoluobčany svou přítomností na zmíněných místech. (V případě Dukova pohřbu tam P. Pavel doslova trčel jako Jakešův „kůl v plotě“ – bez manželky. Oba jeho předchůdci, V. Klaus i M. Zeman, tam manželky měli.)

Náš rozvědčík, kterého nám prý závidí celý „demokratický svět“, se přesto nestydí. Navíc trpí podivným nutkáním chodit tam, kde o něho lidé nestojí. Nebo se účastní dopředu přiopraveného setkání se studenty, jak nám to předvedl v těchto dnech během údajné diskuse se studenty fakulty sociální ch věd Masarykovy univerzity v Brně, kde dodnes přednáší P. Fiala. Ani končící premiér, ani současná hlava státu by neměli podceňovat inteligenci občanů. Ne všichni jsou blbci, jak se PePa zřejmě domnívá.

Na Dukově pohřbu P. Pavel aspoň mlčel a seděl tam jako na trní, avšak na Národní třídě neodolal a cítil se být povinen pronést tam pár slov. Neobracel se bezprostředně k davu návštěvníků tohoto památného místa, nýbrž v obklíčení uniformovanými policisty, kterým vypomáhali další strážci pořádku v civilu. Tak se to dělá v policejních státech, kde se politici bojí svých občanů. Na rozdíl od P. Pavla nenašel náš brněnský „třasořitka“, který o sobě tvrdí, že je věřící, odvahu, aby na Dukův pohřeb přišel (nechal se přivézt z Brna autem za peníze daňových poplatníků).

Pavlův projev na Národní třídě byl jedním z nejslabších za celou dobu jeho veřejného vystupování. Samozřejmě – opět improvizoval, třebaže pro to nemá žádné předpoklady. Z jeho vystoupení jsem si poznamenal pouze jediný výrok. Všechno ostatní byla „vata“. Svá „moudra“ P. Pavel sděloval nikoli okolo stojícím občanům přímo, nýbrž zprostředkovaně –  v předem odsouhlaseném rozhovoru s televizní moderátorkou T. Kručinskou z ČT24. Hlava státu tam mimo jiné prohlásila, „že by prezident republiky neměl být aktivistický“. S tím se dá jen souhlasit. Teď už jde pouze o to, jak to zařídit, aby i PePa přestal být aktivistickým prezidentem republiky. Zatím se mu to nedaří.

Na Národní třídě se dne 17. 11. 2025 podle zjištění mobilních operátorů sešlo něco málo přes 100 tisíc návštěvníků. To je i na Prahu velmi slušné číslo, které svědčí o tom, že našim občanům není jedno, co se v jejich státě děje. Navzdory chladnému, uplakanému počasí přicházeli na pietní místo občané všech generací. Bylo mezi nimi i hodně mladých rodin s dětmi, což je povzbudivá skutečnost.

Uvedl jsem to již v mezititulku: pískalo se na kdekoho, např. na Babiše, na Rakušana, ale i na Turka či Macinku. Oganesjanovým provokatérům vadil i L. Vondráček („Svobodní“) nebo M. Gregor („Motoristé sobě“!). Považuji to za zkratkovité jednání, za zásadní nepochopení aktuální politické situace u nás. U nás totiž chybí dobrá vůle si navzájem naslouchat, nikoli vést pouze politické monology, kterým nikdo nevěnuje pozornost. Vondráček i Gregor jsou poslanci, kteří se narodili až po roce 1989. Tito opoziční politici sotva nesou zodpovědnost za ten „bordel“, který tady čtyři roky systematicky budoval P. Fiala a jeho „Fialajugend“ (= Oganesjan a spol.). Bohužel – mnoho našich spoluobčanů má díky působení mainstreamových médií dokonale vymyté mozky.

Těch několik předem pečlivě vybraných hostů, které si moderátorka T. Kručinská (ve fialovém kabátě) pozvala k mikrofonu (za kordonem ochranky), nestojí za komentář. Z údajných historiků se tam opět natřásal (jako kohout na smetišti) „odborník na všechno“ Petr Koura. ČT nám v titulcích zamlčela, že se jedná o vysokoškolského učitele na Pedagogické fakultě UK. (Netušil jsem, že tam mají tak nízkou odbornou úroveň svých pedagogů; řada středních škol je na tom výrazně lépe.)

Stejně tak neúplná byla informace ČT24 o jiném historikovi, Ladislavu Kudrnovi, kterého jsme mohli vidět v reportáži z Památníku obětí komunismu na pražském Újezdě, kde stojí sochy Olbrama Zoubka. Diváci ČT24 se bohužel nedozvěděli, že L. Kudrna je (nebo už není?) ředitelem známého, skandály opředeného Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ano, takto neúplně a ryze účelově nás informuje prohnilá, posttotalitní Česká televize. Vychází z předpokladu, že čím méně toho budou diváci vědět, o to víc budou milovat tuto „veřejnoprávní“ televizi. Jak osudově se mýlí!

­─────

Nikoli „výročí 36 let od sametové revoluce“, nýbrž „36. výročí“!

Píšu o tom opakovaně, ale v ČT tomu stále ještě jistí lidé nechtějí rozumět. Alarmující stav tohoto postkomunistického molochu na Kavčích horách mě k tomu nicméně nutí. ČT totiž za peníze koncesionářů, tedy i za peníze z mých důchodcovských televizních poplatků, zaměstnává desítky zbytečných, nevzdělaných a pologramotných pitomců, kteří v době, kdy chodili do školy, nezvládli základy českého pravopisu a gramatiky a dodnes nebyli schopni toto učivo dohnat. Odsoudili se tím k tomu, že až do konce života zůstanou hloupí a pologramotní. Dobře jim tak!

V den státního svátku (17. 11. 2025) ČT opět nezklamala. Navzdory tomu, že ji už několik let kritizuji za četné gramatické a faktografické chyby, pokračuje tato televize v dosavadním trendu – bez uzardění. Nikdo ze současného, ale ani předchozího vedení této instituce se zmíněnými nedostatky nic neudělal. Vše se nechává na jednotlivých redaktorech a moderátorech v bláhové naději, že si s tím sami poradí. Je to jako jinde v životě: někdo to zvládne, kdežto jiný nikoliv. Zatím největší problémy dělá pracovníkům ČT skloňování číslovek. To se v posledních týdnech částečně zlepšilo, ale stále se najdou takoví jedinci, kteří tyto tvary neumí správně vytvořit.

Bohužel – ani v den státního svátku 17. 11. si ČT nedokázala tyto věci poctivě ohlídat. Jindy tak aktivní M. Kubal měl zřejmě dovolenou. A tak se na správnou češtinu v ČT opět kašlalo. Všude jinde by takový „lajdák“ ve vedoucí funkci okamžitě skončil: dostal by „padáka“ na hodinu. Ne však v ČT, kde si ho zřejmě pěstují „na semeno“. Proto doufám, že nová vláda udělá konečně na Kavčích horách pořádný průvan a postará se o to, aby byli všichni „nefachčenkové“ (Kubalem počínaje) vyhozeni.

Dne 17. 11. 2025 jsme si připomínali „nekulaté“, 86. výročí událostí z roku 1939 a 36. výročí začátku tzv. sametové revoluce z r. 1989. A protože žijeme v paradoxní době (někdo ji označuje jako „dobu postfaktickou), přihodilo se nám to, že obě tato jubilea si připomínají občané, ale i politici, kteří tuto dobu nezažili a téměř nic o ní nevědí. (Až na vzácné výjimky nikdo ze současných politiků nemá žádnou zásluhu o politickou změnu z konce roku 1989. Převlékání politických kabátů a uniforem do toho nepočítáme.) O to víc by se měla snažit naše „veřejnoprávní“ média, aby tyto mezery ve vědomostech občanů byly cílevědomě zaplňovány. ČT však dělá ptravý opak: Dějiny českého národa ignoruje a svým divákům každodenně vnucuje probruselskou, proukrajinskou, proizraelskou a provládní propagandu. Ne vždy tomu tak bylo. Já sám si pamatuji časy, kdy i ČT dbala o národní dějiny. Ty časy jsou ovšem nenávratně pryč.

O událostech z roku 1939, ale i o „sametové revoluci“ 1989 jsme se letos z ČT dozvěděli ještě míň než v loňském roce. Přitom stačilo využít podkladů pro vysílání z uplynulého roku. Uvedu jeden příklad za všechny.  Vloni jsme se z televizní obrazovky dozvěděli i jména 9 popravených činitelů studentských organizací, kteří byli zastřeleni německými okupanty dne 17. 11. 1939 v Ruzyňských kasárnách. (Jejich památku si pravidelně každý rok, tedy i letos, přímo na místě připomněli funkcionáři SPD, např. T. Okamura.)

Letošní shromáždění u Hlávkovy koleje (byl tam rovněž přítomen T. Okamura) bylo málo početné: sešlo se tam pouze pár desítek studentů a jejich učitelů. Dělalo to dojem jakési akademické sešlosti. Podobně to letos vypadalo i na Albertově, kde se shromáždili zástupci pražských vysokých škol.

Česká tele vize (ČT) ohlašovala již několik dní předem, že v pondělí 17. 11. 2025 bude její celodenní vysílání na ČT24 věnováno výročí událostí ze 17. 11. 1939 a 17. 11. 1989. Televizní grafici si k tomu účelu vyrobili hezkou upoutávku. Přesto si to celé nakonec pokazili tímto velkým titulkem: Výročí 36 let od sametové revoluce. Přestože o tom píšu neustále, počet nevzdělanců a pologramotných jedinců v ČT je, zdá se, konstantní. Většina těchto osob není schopna správně vytvořit příslušný tvar řadové číslovky: 36. výročí sametové revoluce.

Jak prosté! Pro někoho však nedosažitelné…

­─────

Chyba, za kterou by měly na Kavčích horách padat hlavy!

Zatímco vloni se kdosi v ČT hodně snažil a v souvislosti s událostmi 17. 11. 1989 vyhledal v archivu bývalé ČST dosud nezveřejněné filmové záběry, o nichž jsem psal v jednom ze svých článků, letos se nic podobného neopakovalo. Nebyla totiž „dobrá vůle“. Podobně jako není ani v současné politické situaci u nás. Politici trucují a dělají si naschvály. S tím se daleko dojít nedá a oni to dobře vědí. Doporučuji proto čtenářům SN, aby si sami vyhodnotili, co všechno jim ČT zamlčuje. O tom nejlépe svědčí článek s názvem: Česká televize dál lže o událostech ze 17. 11. 1989 (SN č. 12/2022, vloženo 13. 12. 2022). Zde je odkaz na tento článek:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2022/ceska-televize-dal-lze-o-udalostech-ze-17.-11.-1989-.html

Letos zvolený styl informování o událostech z let 1939 a 1989 se příliš nelišil od toho, co jsme mohli sledovat na televizních obrazovkách před rokem. Přesto: jedna „novinka“ se přece jen objevila. Jakási nová redaktorka (Poláková?), která se občas mihne na obrazovce, ale žádnou samostatnou agendu zatím nemá, nás, televizní diváky, kteří již něco pamatují, doslova „uzemnila“ touto informací, která byla pronesena jako komentář k promítaným dobovým záběrům na ČT24 dne 17. 11. 2025, v 19.36 hod. Tato pracovnice ČT tvrdila toto: „Václav Havel byl jmenován prezidentem.“

Dotyčná, rychlokvašená redaktorka, zřejmě bez jakéhokoliv vzdělání (nechce se mi věřit, že po tomto jejím výroku bude někdo mít odvahu, aby tvrdil, že nějaké má), nám nejenže neřekla, který den a měsíc roku 1989 k onomu „jmenování“ došlo. Ostatně – způsob letošní prezentace událostí z konce roku 1989 byla v podání ČT24 velmi strohé a mírně chaotické.

Dozvěděli jsme se mimo jiné o tom, že vedoucí funkcionáři ÚV KSČ dali své funkce k dispozici. ČT nám ukázala i dobové záběry z „Letenské pláně (25. a 26. 11. 1989). Byla tam i fotografie M. Zemana u mikrofonu na tribuně onoho shromáždění na Letné 25. 11. 1989. Naproti tomu jsme se opět nedozvěděli nic o tom, že hned vzápětí se konala na Pražském hradě mše na počest svatořečení Anežky České. (Kanonizace této české světice proběhla dne 12. 11. 1989 ve vatikánské bazilice sv. Petra za přítomnosti pražského arcibiskupa Františka Tomáška.) Tyto informace byly letos chudé, převelice chudé. Kdoví, co se na Kavčích horách stalo, že to tak „odflákli“? Že by rozčarování z říjnových voleb?

Co se týká změn ve vedení Federálního shromáždění ČSSR, ČT nám zatajila, že dne 28. 12. 1989 byl předsedou Federálního shromáždění ČSSR zvolen reformní komunista Alexander Dubček (1921-1992). Teprve den nato, 29. 12. 1989, tento komunistický parlament zvolil jednomyslně prezidentem ČSSR Václava Havla, hlavního představitele „revolučního“ Občanského fóra. V době, kdy byly odstartovány události „sametové revoluce“ masakrem na Národní třídě 17. 11. 1989, nebylo zdaleka jasné, kdo se příští hlavou státu stane. (Mezi kandidáty byli například: V. Havel, A. Dubček, L. Adamec, Č. Císař atd.)

Pro další vývoj se stala rozhodující jiná událost: Dne 10. 12. 1989 jmenoval dosavadní prezident republiky G. Husák (1913-1991) novou vládu v čele s komunistou M. Čalfou, který údajně zajistil bezproblémové zvolení V. Havla prezidentem republiky. Vzápětí po jmenování této „vlády národního porozumění“ Husák abdikoval. (Jeho postupné odstavení od moci začalo již v r. 1987, kdy byl ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ nahrazen třetiřadým stranickým byrokratem – Milo(u)šem Jakešem (1922-2020).

Když jsem tu hrůzu na televizní obrazovce 17. 11. 2025 sledoval, jen tak pro sebe jsem poznamenal: „Ještě že v té ČT mají »vědeckou redakci«! Co bychom si popčali, kdyby ji tam neměli? Zdravím soudruha Zoulu!“ V této redakci totiž pracuje i můj „oblíbenec“ – Vladimír Piskala. Jestlipak ho z ČT již vyhodili?

Ale vážně! Vyzývám ředitele ČT Hynka Chudárka, aby na Kavčích horách udělal konečně pořádek! Je absolutně nepřijatelné, aby v hlavním vysílacím čase ČT šířila nepravdivé informace o bývalém prezidentu republiky V. Havlovi, za které by je ani tento politik nepochválil. Havel byl sice velmi tolerantní člověk, ale co je moc, to je moc! Někdo by už měl zaměstnancům ČT vysvětlit, jaký je rozdíl mezi „zvolením“ a „jmenováním do funkce“. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že v ČT existují jedinci, kterým to není jasné. Pro jistotu bych nechal přezkoušet všechny zaměstnance ČT. Nechce se mi věřit, že je na Kavčích horách tolik pitomců.

Řešení této zapeklité situace přece jen existuje a nabízí se samo: ČT bez náhrady zrušit a zbytečný personál poslat na Úřady práce!

18. 11. 2025

‒ RJ ‒

­─────

P. S.

Turek má jasno o hybatelích událostí ze 17. 11. 1989: StB a KGB

Poslanec „Motoristů“ Filip Turek stačil ještě v tento sváteční den „nadzvednout“ své kritiky prohlášením, z něhož je zřejmé, že má dostatek informací o zákulisí událostí ze 17. 11. 1989. Řekl mimo jiné i to, že mu „přijde zvláštní naivita toho, že si lidi opravdu myslí, že tu revoluci udělali studenti, a ne Gorbačov, KGB a spol., protože je jasný, že to byla řízená věc“. (Reflex, 18. 11. 2025, 18:00)

Až na ten „neučesaný styl, kterým to Turek na Národní třídě občanům sděloval, musím s tímto politikem v zásadě souhlasit. Jako historik. Ostatně – také první polistopadový český premiér Petr Pithart již mnoho let tvrdí, že to nebyla žádná revoluce ani převrat, ale pouhé „předání moci“, jehož on byl součástí. Filip Turek proto neříká nic nového ani překvapivého. A solidní historici, kteří se nebojí říkat pravdu, musí mít za ty desítky let od roku 1989 již dostatek informací o tom, že celý ten „pád komunismu“ byl dlouho a pečlivě připravován v součinnosti politiků i zpravodajských služeb. Nejen StB a KGB (spíše však GRU), ale i ze strany CIA, BND nebo MOSSAD.

To jen zabedněnci, kterým vyhovuje desítky let ohřívaná stará polívčička o „sametové revoluci“, která žádnou skutečnou revolucí nebyla, nejsou ochotni připustit, že by to mohlo být jinak, než jak hlásá 36 let stará „povídačka“ o „vítězném Listopadu 1989“ a o „statečném disidentu V. Havlovi“. Tak jednoduché to v dějinách nikdy nebylo.

K nejurputnějším hlasatelům „pohádky o Listopadu 1989“ patří především bývalí komunisté. Těm se totiž touto „revolucí“ splnil jejich tajný sen: získali svobodu a zároveň i beztrestnost. Nikdo je za jejich posluhování zločinnému režimu nesoudil ani neposlal do vězení, byť si to mnozí z nich zasloužili.

Na adresu F. Turka a jeho výroku o 17. 11. 1989 „zaperlil“ i náš veleodborník na M. Horákovou – dosluhující ministr práce a sociálních věcí M. Jurečka. Ten na sociální síti X citoval názor svého bratra (toho, který dostal od Fialovy vlády tak štědré dotace): „Ani netušil, ten magor, jakou pravdu vyslovil, aniž by tušil, kdo všechno to byl, včetně svaté Anežky České.“ (Forum24, 18. 11. 2025)

Nositelé „jediné správné pravdy“ o událostech ze 17. 11. 1989 se tváří, že nikdy neslyšeli jméno Ludvíka Zifčáka z Bruntálu. Tento důstojník StB, který se krátce před zmíněnými událostmi stal studentem tehdejší Vysoké školy báňské v Ostravě, aby se mohl prezentovat jako student, je totiž totožný s oním „mrtvým“ studentem z Národní třídy, jehož jméno znělo: Martin Šmíd.

Jen na okraj poznamenávám, že letos poprvé, co si od r. 1989 pamatuji, zbývající signatáři Charty 77 raději mlčeli jako ryby. Zřejmě se báli, aby se jich nikdo neptal na jejich spolupráci s StB. Chartisté už nikoho nezajímají. Byli potichu nahrazeni „aspeňáky“: Hradem počínaje, přes Strakovu akademii až po Sněmovní ulici čp. 4. Tam všude jsou rozlezlí jako rakovina.

K tomu zase já poznamenávám, že ani „kejdák“ Marian Jurečka, ani jeho vykutálený bratr, příjemce nenárokových vládních dotací pro zemědělce, nejspíš netuší, že v pozadí kanonizace Anežky České stála skutečně StB (a dost možná i KGB). S StB spolupracoval jak předchůdce J. Luxe v čele KDU-ČSL, Josef Bartončík, tak i polistopadový ministr vnitra za tuto stranu – Vilém Sacher, díky němuž se „ztratilo“ okolo 25 000 svazků, které byly vedeny o agentech StB. (Jistě mezi nimi byli i členové a funkcionáři ČSL, předchůdkyně dnešní KDU-ČSL.)

Když si hlupáci z KDU-ČSL pouštějí „hubu na špacír“, měli by si dávat dobrý pozor na to, jaké nesmysly vypouštějí ze svých úst. To platí zejména o těch „borcích“, kteří rádi organizují vánoční večírky, jako byl ten z 21. 12. 2023 na MPSV.

­─────

Jediné, co v ČT zvládli na jedničku, bylo fialové oblečení…

Čtenáři mých článků dobře vědí, že sledování fialového oblečení u zaměstnanců ČT patří k mým „koníčkům“. Nikdy by mě nenapadlo, že v ČT je tolik hlupáků a hlupaček, kteří se z neznámých důvodů neustále převlékají do fialových šatů nebo si ke svým oblekům berou fialové kravaty. Ti nápaditější nepohrdnou ani fialovým sakem či kabátem, případně svetrem nebo rolákem, dokonce i obyčejným, vytahaným tričkem, které s oblibou nosí redaktor J. Kopecký ze serveru „iDNES.cz“.

ČT nezklamala ani tentokrát. Již několik dní před 17. 11. 2025 si pár jedinců na sebe vzalo fialové svršky: 24. 10. 2025 si oblékla fialové šaty moderátorka B. Kroužková, která totéž zopakovala dne 11. 11. 2025. Dne 13. 11. 2025 se v hlavní zpravodajské relaci „Události“ objevila ve fialových šatech i moderátorka J. Peroutková (spolu s ní se barevně sladil i redaktor M. Řezníček, který si k tmavému obleku vzal fialovou kravatu). Týž den (13. 11. 2025 v předpůlnočních zprávách ve 23.00 hod.) se ve fialovém saku objevila moderátorka N. Reindlová. „Fialové šílenství“ pokračovalo i po státním svátku 17. 11. 2025. O den později, 18. 11. 2025 v dopoledním „Studiu 6“ (v 9.25 hod.), měla na sobě fialové šaty s černým lemováním a výraznými knoflíky meteoroložka M. Odstrčilová.

I ve slavnostní den, 17. 11. 2025, měli někteří redaktoři ČT fialové svršky: moderátorka T. Kručinská po celou dobu, kdy vedla rozhovory s pozvanými hosty z improvizovaného venkovního studia naproti pamětní desky ze 17. 11. 1989, měla na sobě fialový kabát. Ve večerním zpravodajství se objevil s fialovou kravatou znovu M. Řezníček. A v přímém vstupu z koncertu v dolní části Václavského náměstí se představil ve fialovém svetru (pod kabátem) redaktor F. Šusta. Už se i tento hoch zařadil na tu „správnou stranu“. Fialový Péťa z něho musí mít radost.

Zdá se, že ČT se rozhodla ve „fialovém šílenství“ pokračovat. V „Událostech, komentářích“ (19. 11. 2025, 22:00) měla moderátorka T. Řezníčková opět fialové šaty. Na Kavčích horách se zřejmě kdosi zbláznil. Kdo to asi je? Kubal, Mrzena nebo dokonce Chudárek? Kdoví? Všichni by měli být na hodinu vyhozeni na dlažbu.

Na shledanou v lepších časech – bez fialových hadrů!

19. 11. 2025

‒ RJ ‒