Jdi na obsah Jdi na menu
 


V. I. Lenin tam sice byl, ale chyběl výstřel z Aurory…

19. 11. 2026

Kromě neúměrně medializovaných demonstrací za zachování televizních a rozhlasových poplatků, které v uplynulých dnech organizoval v Praze i mimo n i spolek „Milion chvilek pro demokracii“, se v sobotu dne 7. 11. 2026 uskutečnila přímo před hlavní budovou České televize (ČT) na Kavčích horách ještě jedna akce. Ta si kladla zcela opačný cíl: podpořit úsilí Babišovy vlády o zrušení těchto poplatků a provést potřebné reformy veřejnoprávních médií.

Dotyčné shromáždění svolal spolek „Svatopluk“, o němž současná opozice neřekne nic hezkého – kromě pomluv. Stačilo jí k tomu pouze to, že po vítězství v parlamentních volbách 2025 zástupci tohoto spolku navštívili Slovensko a vyjádřili podporu Ficovu kabinetu, který se dostal k moci již počtvrté rok předtím. (Jen pro zajímavost uvádím, že osobnost velkomoravského knížete/krále Svatopluka I. inspirovala premiéra R. Fica k tomu, aby se postaral o zhotovení a odhalení sochy tohoto panovníka přímo na Bratislavském hradě.)

Ani název spolku „Svatopluk“ není nahodilý. Dokládá, co spojuje vlastence z českých zemí, ale i ze Slovenska. Je to osobnost již zmíněného panovníka, který sice začínal jako nitranský kníže, ale později stál v čele mohutné říše, k níž patřily i části dnešních samostatných sousedních států (Polsko, Maďarsko).

Demonstrace za zrušení televizních a rozhlasových poplatků, zorganizovaná spolkem „Svatopluk“, se zúčastnilo několik set osob (ohlášeno bylo 2000 lidí), mezi nimiž byla i řada známých představitelů této ideové a politické platformy, jež se netají svou kritikou všeho, co je u nás spojováno s propagací tzv. liberální demokracie. Akce se zúčastnil jak předseda tohoto spolku Petr Drulák, tak i Michal Semín nebo europoslanci Ivan David (SPD) a Kateřina Konečná (Stačilo!), jakož i spisovatelka Lenka Procházková.

Organizátoři pojali tuto akci jako pochod od Kongresového centra k hlavní budově ČT na Kavčích horách. Tam k účastníkům promluvili kromě již jmenovaných ještě další hosté: poslanec Tomáš Doležal (SPD), zastupitelka Jihomoravského kraje Petra Rédová (Stačilo!) nebo signatář Charty 77 Jan Schneider. Akci moderoval novinář Michal Semín spolu s Janou Turoňovou (Stačilo!).

Samotný průběh řečnických vystoupení byl sice poklidný, avšak o rozruch se postarali pracovníci ČT a jejich „kamarádíčkové“ z řad tzv. Havloids. Tito motorkáři se rozhodli dělat kravál túrováním svých motocyklů, aby řečníkům znemožňovali vystoupit na veřejnosti. Naštěstí akci skvěle zvládli policisté, kteří tyto výtržníky náležitě umravnili. Hlásí-li se k Havlovu odkazu taková spodina, není divu, že osoba tohoto umělce a politika téměř nikoho u nás již nezajímá. K tomu jen poznamenávám, že k reprezentantům této skupiny „rušitelů“ patřil i redaktor ČT Jakub Szántó, známý svými kontakty na židovského „mecenáše“ maďarského původu G. Sorose. K motorkářské skupině „Havloids“ patří i sprosťák J. Maryško, o němž se píše v jednom z článků, na něž je uveden odkaz za tímto textem.

To, co na akci několika set účastníků spolku „Svatopluk“ zaujalo především, byla přítomnost herce Oldřicha Kaisera. O něm vešlo v posledních dnech ve známost, že na sociálních sítích již 26. 10. 2026 podpořil myšlenku zrušení poplatků za veřejnoprávní média. Mimo jiné i s poukazem na to, že se neplatí ani na Ukrajině. (To se přispěvatelům na zlaté hajzlíky pro Timura Mindiče jistě líbit nebude.)

lenin-1917.jpgOd celoživotního vtipálka O. Kaisera jistě mnozí přítomní očekávali jeho mluvený projev. Kaiser se k tomu nicméně postavil svým osobitým způsobem: nepronesl žádný proslov, nýbrž odrecitoval stalinistickou báseň „Náš zpěv“ od S. K. Neumanna. V ní se vyskytují i tyto verše: „Lenin je majákem, / Lenin je zvonem.“  Mladí novináři, kteří tuto básničku slyšeli poprvé, se podivovali tomu, co že to je „dělná třída“ či „proletariát“, o „Sovětech“ a „Leninovi“ ani nemluvě. Byly ty pro ně samé neznámé pojmy. Asi se zeptáte, co se v našich školách vyučuje, když novináři tyto pojmy neznají. Pozornost se tam věnuje hlavně „boji proti dezinformacím“. Na nic jiného už čas ani peníze nezbývají.

V této souvislosti mě velice pobavila nová redaktorka deníku „Forum24“, jistá Zuzana Marková (pracuje v tomto periodiku teprve od začátku listopadu), která svůj příspěvek opatřila titulkem: Kvalitní trolling [,] nebo názorový obrat? Lidé si neví rady s Oldřichem Kaiserem (Forum24, 8. 11. 2026). Autorka dokonce tu část svého článku, kde se píše o Leninovi, zdůraznila mezititulkem: „Lenin a masturbace“. (No, nevím, jak se to bude líbit sovětským soudruhům v Moskvě!)

Co je ovšem podstatné a co této nové, snaživé autorce vytknou starší čtenáři (nejen já), je skutečnost, že ve dvouřádkovém titulku udělala dvě hrubé pravopisné chyby: Jednak zapomněla na interpunkční čárku před spojkou „nebo“ (jedná se o vylučovací poměr), ale hlavně tam má chybný slovesný tvar „neví“ namísto správného: „nevědí“. Připomínám, že i písničkář Ivan Mládek kdysi správně zvolil tento verš: „Medvědi nevědí…“ To uvádím jen na okraj, abychom všichni věděli, s jakým „materiálem“ musejí dnešní šéfredaktoři zajišťovat fungování svých periodik.

Dá se předpokládat, že herec O. Kaiser nezvolil recitaci básně S. K. Neumanna náhodou. Vždyť pamětníci doby před rokem 1989 dobře vědí, že 7. listopadu (1917) se každoročně oslavoval jeden z největších komunistických svátků – Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR). Té se dnes říká: bolševický převrat. Ať už byla motivace O. Kaisera jakákoliv, svým recitačním výkonem poukázal na to, jaké blbosti se psaly a tiskly před desítkami let i u nás. Mnohé z velevážených osobností naší tehdejší kultury by se musely dnes hanbou propadat, kdyby vyšlo najevo, pod jaké ideologické zhovadilosti byli ochotni se podepsat.

─────

Také Zdeněk Mahler psal „za mlada“ o Leninovi…

Přiznám se, že si nevzpomínám na žádnou podobnou akci, na níž by recitace básně z uplynulých desetiletí vyvolala takové pozdvižení (spíše rozpaky), že jsou toho plné deníky tištěné i internetové. Abych zdokumentoval, že i jedinci s poměrně dobrou pověstí začínali v temných 50. letech 20. století jako „skalní“ stalinisté, nabízím čtenářům SN krátký úryvek z článku spisovatele Zdeňka Mahlera (1928-2018) s tímto titulkem: Lenin – dokumentární film o géniovi lidstva. Autor tento text publikoval jako redaktor studentského časopisu (= týdeníku mladé inteligence) „Předvoj“. Autor ve svém článku uvádí:

„Socialistický člověk buduje a bude vytvářet život krásnější, plnější, vpravdě lidský. Tak se snaží lidé, silní a nezlomní. Takoví jsou bolševici. A první takový byl, je a bude Lenin. Lenin – to je jasno v hlavě. Lenin – to je neprohrát. Lenin – to jsou prvá vítězství bolševické strany. Lenin – to je nejslavnější začátek lidstva. (…) Učíme se jeho životem, jeho prací, chceme se stát leninci. (…) Jako nesmrtelný Lenin. Ten nás stále poučuje, znovu a znovu k nám promlouvá. Ve dnech IX. sjezdu KSČ mimo jiné i tímto jedinečným filmem.“ (Předvoj, roč. II, 26. 5. 1949, č. 31, str. 9)

[IX. sjezd KSČ se konal v e dnech 25.-29. 5. 1949 v Praze, a to za účasti 2346 delegátů, kteří zastupovali více než 2 300 000 členů této strany.]

Pokud se vám zdá, že Mahlerovo vyjadřování je stylisticky poněkud neobratné, ba nese rysy školometství, pak se nemýlíte. Na vině nejspíš byla tehdejší doba, která se vyznačovala schematičností a černobílým viděním světa. V té době patřil Z. Mahler k mladým, uvědomělým komunistům. Postupně se i on vypracoval, „obrousil“ hrany a zdokonalil se i ve vypravěčském umění.  Přesně takového jej totiž zná většina z nás. Text, který jsem citoval, představuje Mahlerovy „hříchy mládí“. O nic h raději v pozdější době cudně mlčel. Přesto je třeba, abychom i o těchto poklescích věděli.

aurora---kopie.jpg

─────

Ani Z. Mahler se netajil svým obdivem vůči J. V. Stalinovi

Studentský časopis „Předvoj“, v jehož redakci Z. Mahler působil, zveřejnil v dvojčísle 11-12 ze dne 17. 12. 1949, které bylo věnováno 70. narozeninám J. V. Stalina, tento Mahlerův článek: Stalin a umělci. V něm se uvádí toto:

„Dlouho budeme doceňovat, co znamená Stalin pro socialistické umění, jak hluboký je jeho přínos pro vybudování tohoto nového umění, které je výrazem vítězného lidu. Často se zastavíme nad jeho celoživotní prací, jež je naší směrnicí, znovu se poučíme z uzávěrů a připomínek, které adresoval přímo umělcům. Litovali bychom, toho, že se nám nepoštěstí poznat jeho názory, kterými vedl sovětské umělce v častých rozhovorech, ty detailní podněty, které bezprostředně pomáhaly uskutečňovat jednotlivá umělecká díla, kdyby nám nezapsali sovětští umělci, co vše jim přineslo setkání se soudruhem Stalinem. (…)

A tak sleduje poznámka poznámku a jde podnět za podnětem. Jsme šťastni, že jejich sled nekončí na stránkách této knížky. Věříme, že bohatství, která poznáváme z každé stalinské knížky, budou ještě mnoho rozmnožena novými radami velikého Stalina. Nikoli náhodou je hlavním rysem stalinské epochy sovětský humanismus, péče o člověka a úsilí o vytvoření podmínek pro štěstí celého lidstva. Vše, co o ní vypravují sovětští umělci, všichni sovětští občané, je vyznáním lásky. Chceme, aby naše vyznání bylo stejně silné.“ (Předvoj, roč. III, č. 11-12, 17. 12. 1949, str. 7)

─────

 Od studentského časopisu k vyšším metám…

Týdeník mladé inteligence „Předvoj“, jehož vydavatelem byl ÚV ČSM, poskytoval publikační prostor mnoha později známým postavám z řad Československého svazu mládeže ČSM), tehdejší celostátní mládežnické organizace, kterou komunisté považovali za svůj politický „předvoj“, tak i samotné komunistické strany (KSČ), jejíž členská základna po únorovém převratu 1948 vystoupala do srpna téhož roku na rekordních 2 267 688 členů; na Slovensku se zvýšil tento počet na 401 107 členů.

Vedle po rozsáhlé stranické čistky vůči lidem, které označil za nepřátele lidu. Začalo vylučování ze strany: postihlo jak tehdejšího předsedu Svazu čs. mládeže Zdeňka Hejzlara (1921-1993), který tyto funkci zastával v letech 1946-1951, tak i jeho nástupce Ladislava Lise (1926-2000); ten byl z KSČ vyloučen (1960) až poté, kdy stihl vystudovat Vysokou stranickou školu při ÚV KSČ. Další z původních „skalních“ stalinistů, filozof Ivan Sviták (1925-1994) byl z KSČ vyloučen coby „revizionista“ dokonce až v roce 1964. Lidí s podobně složitým ideovým vývojem bychom našli ve vedoucích funkcích povícero.

Jedním z těchto členů, nikoli nevýznamným, byl i tehdejší poslanec za KSČ Jiří Pelikán (1923-1999), který zastával v letech 1955-1963 funkci generálního tajemníka Mezinárodního svazu studentstva. On (spolu s Janem Šternem) nesl hlavní zodpovědnost za vyloučení zhruba 10 tisíc studentů z vysokých škol z politických důvodů v letech 1948-49. V článku s titulkem My mír ochráníme! zveřejnil J. Pelikán svůj projev z diskuse o mírové rezoluci, která se tehdy projednávala na plénu Národního shromáždění. V ní se píše toto:

„Ochráníme mír tím, že budeme střežit a posilovat spojenectví s nepřemožitelným Sovětským svazem, že se budeme denně učit od jeho statečné mládeže, sdružené v Komsomolu, a že budeme ještě horoucněji milovat a ctít našeho milovaného učitele, generalissima míru, J. V. Stalina!“ (Předvoj, roč. III, 1950-51, 3. 3. 1950, č. 17, str. 1)

Jiný z pravidelných přispěvatelů jmenovaného časopisu, kulturně-politický tajemník OV ČSM Praha, Radko Pytlík (1928-2022), otec herce Vojtěcha Dyka, jakož i později známý literární historik a haškolog, se v článku s titulkem Na prahu výchovných úkolů zabývá problematikou aplikace učení marxismu-leninismu. Vysvětluje, co všechno to znamená:

„… Všechny tyto vlastnosti podmiňuje politická uvědomělost. Prohlubovat znalosti marx-leninismu, být nejlepším studentem společenských nauk, je první povinností svazáka. Soudruh Lenin nás učí, že učit se komunismu neznamená znát několik pouček nebo hesel. Znamená to ovládnout vědu a umět poučky uplatňovat v praxi, v hnutí, v životě. Správný marxista bude proto aktivně pracovat pro uskutečnění revolučního cíle – socialismu.“ (Předvoj, roč. IV, 1950-51, 2. 10. 1950, č. 1, str. 3)

Radko Pytlík se ovšem věnoval i jiným tématům, jak o tom svědčí jeho článek s názvem O chybách naší práce ve Fučíkově odznaku (Předvoj, roč. IV, 1950-51, 12. 1. 1951, č. 13, str. 9), nebo jeho reakce na tehdy oblíbenou knihu „Příběh opravdového člověka“, kterou napsal spisovatel B. N. Polevoj. S tímto dílem Pytlík seznamuje čtenáře časopisu „Předvoj“ v článku nazvaném: Alexej Meresjev – příklad sovětského člověka (Předvoj, roč. III, 1949-50, 25. 11. 1949, č. 8, str. 5).

V „Předvoji“ narazíme i na text později velmi známého a populárního režiséra Zdeňka Podskalského (1923-1993). Ten v této době studoval v Sovětském svazu (1951-54) a odtud si s sebou do Prahy ruskou manželku. V článku s titulkem Zdravý pramen síly se Podskalský svěřuje s dojmy po zhlédnutí sovětského filmu „Pád Berlína“. Autor ve svém článku uvádí:

„Film »Pád Berlína« se stal v posledních týdnech součástí našeho života. (…) To se především projevuje v krásně vytvořeném vztahu dvou vedoucích postav filmu – Stalina a slévače Aljoši Ivanova. (…) Ve Stalingradské bitvě je vytvořen Stalin jako geniální vojevůdce. V Pádu Berlína je, myslím, ve Stalinově postavě ještě něco navíc. Cítíme, že se tu ve Stalinovi spojuje stará lidová moudrost a moudrost komunistické strany, který vychází také ze zkušenosti lidu…“ (Předvoj, roč. IV, 1950-51, 1. 12. 1950, č. 9, str. 5)

A aby naše listování tehdejším mládežnickým časopisem pražských vysokoškoláků bylo úplné, nemohu se nezmínit o jedné básničce slavného opěvovatele J. V. Stalina a K. Gottwalda. Jedná se o Pavla Kohouta (*1928), který se krátce před zveřejněním svého textu vrátil ze Sovětského svazu, kde v letech 1948-50 (ve věku 20-22 let) vykonával funkci kulturního atašé na našem velvyslanectví v Moskvě.

Kohoutova báseň pro časopis „Předvoj“ měla název: Staviteli. Autor ji věnoval osobě komunistického prezidenta republiky a předsedy KSČ – Klementu Gottwaldovi (1896-1953). Mladý, nepochybně talentovaný básník a pozdější dramatik se teprve propracovával k vyšší kvalitě svých textů. Svědčí o tom ostatně i toto čtyřverší: „Soudruhu drahý, všichni tady / do dlaně klademe Ti dlaň! / Ty patříš nám, jsi stejně mladý, / ty ruce budou naše zbraň…“ (Předvoj, roč. IV, 1950-51, 15. 6. 1951, č. 32, str. 1)

─────

Gejzír stalinistické poezie k 70. narozeninám J. V. Stalina

Blížící se významné jubileum tohoto sovětského vůdce a hlavního představitele Všesvazové komunistické strany (bolševiků), VKS(b), Josefa Vissarionoviče Džugašviliho-Stalina (1879-1953), vedlo většinu šéfredaktorů celostátních deníků i časopisů s celorepublikovou působností k tomu, aby již od začátku prosince 1949 zveřejňovali oslavné básně, ale i nebásnické texty (včetně politických statí), jimiž se autoři dobrovolně stavěli do nekonečné řady gratulantů.

Mládežnický deník Mladá fronta (MF), jehož šéfredaktorem byl básník Jaromír Hořec (1921-2009), vlastním jménem Halbhuber, zveřejnila do konce roku 1949 tyto texty o J. V. Stalinovi:

● Stanislav NEUMANN (vnuk S. K. Neumanna): Básníkovo vyznání Stalinu (MF, roč. V, 7. 12. 1949, č. 286, str. 3).

● Jaroslav ČERNÝ: Stalin – spolutvůrce Velkého října (MF, roč. V, 10. 12. 1949, č. 189, str. 3).

● Jiří Václav SVOBODA: Píseň o Stalinovi (MF, roč. V, 11. 12. 1949, č. 290, str. 4).

● Zdeněk HEJZLAR: Velikému Stalinovi sláva! (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Jan ŠTERN: Pomáhá nám odstraňovat naše chyby (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Milan LAJČIAK: Stalin, láska naše (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Lydie TARANTOVÁ: Dýmku a hrdličky pro Stalina (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Jan NOHA: Jméno soudruha (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Marie PUJMANOVÁ: Generalissimus Mír (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Jan ŠTERN: Stalinův úsměv (MF, roč. V, 20. 12. 1949, č. 297, příloha).

● Karel ŠIKTANC: Obrázek (MF, roč. V, 21. 12. 1949, č. 298, str. 12).

● Dušan HAMŠÍK: Stalin – osvoboditel a nejlepší přítel našeho lidu (MF, roč. V, 22. 12. 1949, č. 299, str. 2).

Měsíčník Svazu čs. spisovatelů pro soudobou literaturu a kritiku, Nový život (NŽ), který redigoval spisovatel Milan Jariš (1913-1986), otiskl v závěru roku 1949 tyto básně o J. V. Stalinovi:

● František NECHVÁTAL: Píseň chvály (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 12-14).

● Ctibor ŠTÍTNICKÝ: Stalin (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 14-15).

● Vítězslav NEZVAL: Z poemy „Stalin“ (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 16-17).

● Ján KOSTRA: Na Stalina (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 18-20).

● Jan PILAŘ: Stalin (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 21-22).

● Fraňo KRÁĽ: Stalin (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 22-23).

● Jan NOHA: Jméno soudruha (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 23).

● Vilém ZÁVADA: Stalinův úsměv (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 24-25).

● Konstantin BIEBL: Bez obav (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 25-26).

● Milan LAJČIAK: Z poemy „Stalin, láska naša“ (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 26-27).

● Pavel BOJAR: Písnička nového štěstí (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 27).

● Alena VRBOVÁ: Obraz Stalina (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 28).

● Jiří V. SVOBODA: Píseň o Stalinovi (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 28-29).

● Arno KRAUS: Dopis J. V. Stalinovi (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 29-31).

● Jan ALDA: Vám naše láska (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 31).

● Marie PUJMANOVÁ: Generalissimus Mír (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 32).

● Jan ŠTERN: Stalinův úsměv (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 32-35).

● Ján PONIČAN: Óda na Stalina (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 36-37).

● Josef KAINAR: Stalinova řeka (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 38).

● Ivan SKÁLA: Okno Kremlu (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 39-40).

● Stanislav NEUMANN: Z Písně o Stalinu (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 41-42).

● Gusto HUPKA: Pozdrav (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 42-43).

● Vlastimil ŠKOLAUDY: J. V. Stalin (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 43).

● František TRÁVNÍČEK: Stalin klasikem ruského jazyka (NŽ, 1949, č. 11-12, str. 157-159).

Novou vlnu oslavných básní na velikého sovětského generalissima vyvolala jeho smrt (†5. 3. 1953). Seznam autorů této politicky poplatné poezie je mnohem delší, než tomu bylo v roce 1949, kdy Stalin slavil své 70.narozueniny. O tom zase někdy příště.

8. 11. 2026

‒ RJ ‒

 

Seznam vyobrazení:

1. V. I. Uljanov-Lenin (1870-1924), vůdce ruského proletariátu.

2. Křižník „Aurora“, jehož výstřel se stal signálem k útoku na Zimní palác v Petrohradě

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář