Svobodné noviny na internetu

Svátek v lázních – František Růžička

7. 12. 2016

V návaznosti na dřívější článek „Státní svátek“ (14. 11.) se k danému tématu vracím ze zcela jiného úhlu pohledu. Měl jsem to štěstí, nebo vlastně smůlu coby pacient po závažné nemoci, že jsem se v den letošního státního svátku 28. října nacházel v překrásné části naší republiky, totiž v Mariánských Lázních. I zde byla předem avizovaná oslava, avšak bez zbytečného rozruchu, bez jitření emocí, jako tomu bylo z pohledu celostátního, z pohledu hodnocení prezidentského dění na Hradě, ve Vladislavském sále, či pohledu z dlažby Staroměstského náměstí, kde se snad už konal jakýsi prvopočátek nové předvolební kampaně. Na Hrad nebo do parlamentu, vychází to nastejno. Osobně mi to připadalo dosti ostudné, aniž bych se v tom hlouběji patlal. To nechávám ctěným politologům. Internetové stránky zcela jistě nezůstanou bez odezvy.

Takže jako zcela spokojený pacient jsem se posílil bohatou večeří, byť jsem se ochudil o poslední chod, abych stihl začátek v 18. hodin se zahájením před Hotelem Cristal Palace. Nevím, jaká byla zahajovací skladba zde vystupující krojované kapely (Dechový orchestr), protože jsem dorazil o několik minut později. Celé prostranství bylo ozářené, kol dokola plno lidí a je zcela lhostejné, zda to byli domácí či lázeňští hosté. Nechalo se usuzovat, že převážně domácí, neboť zde byli s malými robátky v kočárcích nebo s těmi odrostlejšími s nasvícenými lampiony. Z jejich tváří bylo poznat, že jsou spokojení a že přišli za společnou zábavou a pohodou. Aniž bych chtěl někomu poklonkovat, bylo to zřejmé na každém kroku. Těch kroků postupně přibývalo, neboť za zvuků kapely a tanečků slušivě ustrojených mažoretek průvod procházel po hlavní třídě, odbočil přes park a končil u Kolonády na prostranství před Křížovým pramenem. A víte, co bylo přímo nepřehlédnutelné? Na špici před průvodem jelo jedno policejní vozidlo s blikajícím majáčkem a jinak nikde žádný policajt. Ani městský strážníček. To byl prostě jev, kterému jsem nechtěl za celou dobu svého pobytu ani věřit. A když se vrátím do bílého dne, nikde žádné odpadky, odstavené popelnice, odhozené cigaretové nedopalky. Po příjezdu z jihočeské metropole vskutku neuvěřitelné. Ale zpět do překrásného večera. Nikde žádný bezdomovec, výtržník ani opilec. Jak je vidět, ono to asi jde, ale…

Přestože byl konec měsíce října, počasí se zachovalo víc než přívětivě. Nebyla zima, nefoukal vítr, u prodejního stánku před Kolonádou voněl grog, svařák a medovina. Jedinou vadou na kráse byla delší fronta. Pro mnohé přítomné, zejména pro dětičky bylo ale zajímavější sledovat vystoupení již zmíněných mažoretek. Radost pohledět. Při tónech státní hymny nikdo nevykřikoval a v následujících několika minutách si všichni v klidu a se zájmem vyslechli projev starosty města Ing. Petra Třešňáka (Česká pirátská strana). Ten připomněl význam tohoto dne v dějinách republiky, zmínil jednotlivé osobnosti tehdejších událostí a ani slovem nezavadil o nehoráznosti naší současné politické scény. Neopomněl ale také připomenout nelehkou dobu pro toto lázeňské město, které prožilo dvě okupace, což zde zanechalo neblahé následky. Je však potřebné rány nejitřit, snažit se o porozumění, jít dál, a právě dnes za dobrou zábavou. Proto všem popřál příjemnou pohodu a pozval na další kulturní program, kterým bylo vyslechnutí slavnostní produkce u zářící Zpívající fontány (např. Petr Hapka – Píseň pro fontánu nebo klavírní koncert Petra Maláska). Současně i vystoupení kapely Dixieland Planá, která zahrála jazz, swing i muzikálové melodie. Zcela na závěr ozářil oblohu pěkně připravený ohňostroj. To už se na celé lázeňské město snesla nejen tma, ale také pohádkové kouzlo překrásného podzimního večera. Ale musíme jít dál.

Dětičky domů do postýlek a kulturní nadšenci a vyznavači vážné hudby do Casina. Pozor! To není herna, ale kulturní stánek v areálu lázeňského komplexu – Společenský dům Casino. Tři překrásné sály slouží k nejrůznějším společenským akcím, koncertům. Tentokráte zde vystoupil Západočeský symfonický orchestr se sólistou Jakubem Sedláčkem (housle) a dirigentem Michaelem Roháčem. Umožním vám, abyste alespoň do sálu nahlédli. Omlouvám se však, že po začátku již záznam nebyl možný. Na programu: Antonín Dvořák (Koncert pro housle a orchestr) a Bedřich Smetana (symfonické básně Vyšehrad, Vltava, Blaník). Jistěže sál byl brzy zaplněn, ale ještě druhý den jsem se nechal ujistit, zda to není náhodné, že sem na vystoupení jezdí velké množství posluchačů ze sousedního Německa. I dnes jim bylo lhostejné, při jaké příležitosti se koncert koná.

Věřte, opravdu nemám, co bych dodal. Bylo to velice hezké a důstojné. Krásný lázeňský prožitek. Snad jen zmínku, že do oslav se zapojilo také Městské divadlo s dřívějším koncertem „Každý tanči swing“ orchestru Melody Gentlemen Lednice (skladby Ježek, Gershwin, Miller a další…).

František Růžička (Hlas svědomí)