Svobodné noviny na internetu

Jihočeský listopad ‒ František Růžička

17. 12. 2017

V malém zpětném předstihu (jak to jinak správně časově vyjádřit?) se obrazně zastavme u pamětní desky na českobudějovické radnici, která připomíná událost z 20. prosince roku 1918, kdy se zde při návratu do vlasti zastavil již tehdy zvolený prezident ČSR T. G. Masaryk. V doprovodu byl dle pamětních záznamů i jeho syn Jan a dcera Olga. Na nádraží jej přivítali členové městské správní rady, po průjezdu městem pak u radnice biskup Mons. Josef Antonín Hůlka a předseda správní komise JUDr. August Zátka.

Prezident republiky městem projížděl také v roce 1921, kdy se vracel z léčebného pobytu na Capri.

Další návštěvu pak vykonal za velkých ovací v roce 1924. A město na něj nezapomnělo ani v roce 1934, kdy byl počtvrté zvolen prezidentem republiky a na jeho počest bylo přejmenováno i hlavní náměstí (tehdy Svobody).

Tak nějak až v příliš velkém poklidu, bez náležité pocty k podobným historickým výročím a především bez předchozího upozornění, proplouváme v každodenním životě k dalším svízelným zítřkům. Nestalo se tak nejen při státním svátku v měsíci říjnu (28. 10.), ale ani v listopadu (17. 11.). Všeobecná letargie. Vyvěšování státních vlajek zůstalo z doby (dávno minulé?) i nadále zprofanované. Žádná hrdost, žádné okázalosti ani projev vlastenectví. Natož ještě radostné nadšení.

Jihočeský listopad, spíše slavnostně (nebo nostalgicky?) Listopad, neboť tentokráte nejde o popis padajícího pestrobarevného listí ze stromů a vůbec celkovou přípravu přírody na zimu. S jistým časovým předstihem se na nemnoha místech jihočeské metropole objevily plakáty s upozorněním, že v den státního svátku vyjde od Jihočeského divadla průvod, aby občany vyzval: „Rozsviťme demokracii!“

Od počátku našeho stvoření je nám dáno, že nemůžeme být najednou na několika místech. Takže: podle jihočeského tisku se na náměstí Přemysla Otakara II. sešly přibližně tři stovky občanů. Od předchozího dne již byla plocha náměstí v zajetí přípravy „adventního“ uspořádání. U Samsonovy kašny, tradičního shromažďovacího místa, proto nebylo místo.

Bezprostředně o sobotním ránu, ještě po čerstvých prožitcích z Prahy, jsem se vydal na náměstí, zhlédnout, jak to tady asi probíhalo. Můj předpoklad se potvrdil. Pod bustou na zdi radnice jen pár svíček (ani ten „říjnový“ věnec zde nezůstal), naproti radnici dohořelé zbytky nemnoha dalších…

František Růžička (Hlas svědomí)