Vždy připraven ‒ František Růžička
Ta paměť. Ach, ouvej! Lékaři bědují, kolik je dnes nemocných s tou „německou“ nemocí. Postupnou demencí a zapomínáním. Jenže ono to může být i úplně obráceně. To, že si někdo příliš dlouho pamatuje, nejvíce vadí především politikům. Ale také novinářům, redaktorům a dalším z této podobné branže.
My vojáci, švarní hoši, nakrátko ostříhaní, do naha vysvlečení, odvodovou komisí uznáni schopnými k obraně vlasti, jsme byli před slavnostní přísahou poučováni řadou povelů i vzletných a odvahu povzbuzujících hesel: Buduj vlast, posílíš mír! Neprojdou! K obraně vlasti vždy připraven! Sloužím socialistické vlasti…
Jenže ‒ jak historici tvrdí: Čas oponou trhnul. A potom pádil a pádil… A máme tady další výročí: 20 let v NATO. Speciální příloha LN hlásá „Stále se učíme patřit k Západu“, „Členství v NATO ČR poskytuje bezpečnostní záruky, ale občas se k Alianci chováme macešsky“… Jelikož už nejsem vzhledem k věku povinen další vojenské služby, jen tak letmo přeletím množství nejrůznějších článků. Některé z nich jsou vskutku zajímavé a poučné. Kdesi jsem vyčetl, že v roce 1968 americký prezident věděl, co naši přátelé z Východu udělají. A nic. Přišla okupace. A zase odešla. A v tom pohnutém roce 1938, který jsme si vloni také připomněli? Žádná mocnost ani prstem nehnula. Natož aby popojela s tanky. A tak přišla okupace… (Budeme zase vzpomínat, nebo slavit?) Nechme toho!
Jelikož jsem ekonom, vlastně byl, stále mne nepřestala zajímat čísla. Ta prvorepubliková ponechávám stranou. Měli, neměli, jsme se bránit?! V roce 1993 čítala ČA 111 tisíc vojenských hlav (vojáci z povolání, civilní zaměstnanci, záklaďáci). Při vstupu do NATO (1999) už pouze 76 tisíc. Dnes jen 33 tisíc… Buď připraven! Neprojdou! K obraně vlasti vždy připraven!!!
Bratr Žižka již v dobách dávných dobře věděl, že ve vozové hradbě dřímá jeho síla. Maršálové a generálové, ale i ministři obrany zase dobře věděli, že není nad tankové vojsko. Přepustili jsme výrobu v Martině východním sousedům a započali s dovozem předražených (snad?) pandurů. Srovnatelně zase v roce 1993 jsme měli přes 1600 tanků, v roce 2009 už jen 178 a dneska pouhých 116. Nerad bych se zeptal: cože s nimi budeme bránit? Rozorané meze? Zrušené cukrovary a lihovary? Spíše solární elektrárny, protože v nich je plošná síla. Když nám bouchnou, tak si neoškrábeme ani brambory. Na to by ale mohly stačit pouze drony. Ty si snad může pořídit každý solární baron na vlastní náklady sám domů. Do garáže vedle psí boudičky.
Asi jsem to přehnal, že? Ale víte proč? Ve stále více zajímavém deníku METRO jsem vedle tragického pádu letadla v Etiopii a hořící Bastily v Rusku zaznamenal fotografii z Polska, která dokumentovala setkání českých vojáků ve Varšavě při oslavách 20. výročí vstupu Česka, Polska a Maďarska do NATO a 15letého členství Slovenska… Vždy se mezi námi, vojáky, říkalo, že jsme byli vyznamenání „před rozbaleným bandalírem“. Tentokráte u rozvinuté státní vlajky kromě vojáků zapózovali i ministr obrany Lubomír Metnar a premiér Andrej Babiš. Připomnělo mi to nezapomenutelnou vizáž prezidenta Václava Havla, který svého času přijel na pietní vzpomínku do tábora Lety u Mirovic.
Připomínala modravou uniformu i vzorové kanady dělnické armády. Tentokráte mi naši vyfocení vůdcové připadali jako strašidýlka, klátící se ve větru. Vzpomenete si (zase ta zpropadená paměť) ještě na prezidenta USA Bushe mladšího, v jakém ustrojení naskakoval na schůdky helikoptéry, nebo se prezentoval při jiných tragických událostech? Nebo carevič z Kremlu? Ten má vohoz! A tentokráte šlo v Polsku o slavnostní akt! Evokovalo to ve mně další obraz z vojenského prostoru v Afghánistánu, kde na obrněném vozidle byla na přední masce vzorně vymalovaná naše státní vlajka. Nebyl to přímo úžasný a vyzývající cíl k zamíření???
František Růžička (Hlas svědomí)
