Svobodné noviny na internetu

Česká televize informovala dnes (14. 12. 2021) o výsledku soudního jednání Městského soudu v Praze, který se zabýval žádostí o obnovu procesu někdejšího Národního soudu z r. 1947. Ten odsoudil bývalého předsedu vlády Druhé republiky R. Berana a tehdejšího ministra obrany gen. J. Syrového za kolaboraci s nacisty v době okupace zbytku území Čech a Moravy (15. 3. 1939). Žádost předložil soudu jménem jednoho z příbuzných gen. J. Syrového ‒ advokát L. Müller.

Nejedná se první soudní řízení v rámci rehabilitací osob, které byly pronásledovány komunistickým režimem. V případě této kauzy však jde o soudní řízení, které proběhlo ještě před Únorem 1948. Zmíněný advokát před časem podal návrh na potrestání bývalého funkcionáře KSČ J. Fojtíka. Nedávno byl znovu otevřen i odložený případ střelby na hranicích, který se týkal bývalých ministrů vnitra L. Štrougala a V. Vajnara. Na faktické i právní nedostatky těchto kauz jsem nedávno upozornil i já, a to v článku nazvaném „Další plácnutí do vody“ (SN č. 1/2021, vloženo 14. 1. 2021, ZDE).

Mé námitky se týkají rovněž předmětné kauzy gen. J. Syrového. Případ nelze posuzovat izolovaně. Jak R. Beran, tak i gen. J. Syrový byli souzeni v rámci jednoho procesu před Národním soudem v roce 1947.  Oba byli odsouzeni k dvaceti letům vězení. R. Beran zemřel ve věznici v Leopoldově v únoru 1954. Gen. J. Syrový se dočkal propuštění na svobodu na základě amnestie z r. 1960, ale až do konce života zůstal občanem druhé kategorie. I nadále žil s „nálepkou“ kolaboranta. To se pokusil změnit v právě skončeném procesu zmíněný advokát L. Müller.

Přesto se domnívám, že neměl k dispozici všechny potřebné poklady k této kauze. Řada dokumentů jak z doby probíhajícího Národního soudu z roku 1947, tak i z neúspěšných pokusů o rehabilitaci po r. 1989 byla totiž publikována v knize Jaroslava Buriance „Rudolf Beran, oběť komunistické msty“, která vyšla v mém vydavatelství v roce 2013.

Bohužel ‒ ani z výsledků soudního projednávání před Městským soudem v Praze jsme se nedozvěděli to nejpodstatnější. V politické atmosféře poválečného trestání členů protektorátních vlád a dalších kolaborantů, kteří si zadali s nacistickým režimem, došlo k nepřijatelným zásahům státní moci do průběhu vyšetřování i samotného soudního projednávání jednotlivých kauz.

Jako svědkové „kolaborace“ R. Berana i gen. J. Syrového tam např. vystupovali lidé, kteří byli následně odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Týkalo se to zejména aktivistického protektorátního novináře V. Krychtálka, který svědčil před Národním soudem v r. 1947 proti R. Beranovi, ale nakonec sám byl dne 22. 4. 1947 popraven. V případě tohoto politika proti němu svědčili titíž lidé také před Lidovým soudem v Berlíně v červnu 1942. Beran během přelíčení na tyto skutečnosti poukazoval, ale nebyl vyslyšen.

Není pochyb o tom, že tehdejší justice byla silně zpolitizována a ze zákulisí manipulována prosovětským prezidentem E. Benešem, který si tímto způsobem vyřizoval účty se svými protivníky a kritiky, kteří ho za války odmítali uznat za hlavního představitele zahraničního odboje. Beneš ve své nenávisti vůči všem, kteří nechtěli „políbit jeho prsten“, nechal je vláčet po soudech a po věznicích, včetně bývalých milenců jeho ženy – H. Benešové. To už nemělo s politikou nic společného. Byla to jen osobní msta.

Zamítnutí žádosti o rehabilitaci gen. J. Syrového (a R. Berana) není první svého druhu. Již v r. 1995 se touto záležitostí zabýval Nejvyšší soud ČR v Brně, který konstatoval, že rozsudek Národního soudu z r. 1947 neumožňuje, aby k rehabilitaci kdykoliv v budoucnosti mohlo dojít. Tehdejší soud totiž nepovolil žádné opravné prostředky. Z toho důvodu nemohl ani Nejvyšší soud ČR v r. 1995 rozhodnout jinak.

To je celé „tajemství“ tehdejšího procesu s oběma politiky. Není pochyb o tom, že závěry tehdejšího soudu byly ovlivněny politickými zájmy prezidenta E. Beneše, který si přál, aby oba tito politici byli zapsáni v našich dějinách natrvalo jako „kolaboranti“. Jednalo se o obyčejnou politickou „nálepku“, jež nic nevypovídala o složitosti celé kauzy. Faktem zůstává to, že gen. J. Syrový pouze vykonával rozkazy (a pokyny), které dostal přímo od E. Beneše. Proto museli oba politici skončit ve vězení, aby pravda nemohla vyjít najevo.

Jak známo, postavení E. Beneše ve vztahu k naší generalitě nebylo nikdy dobré. Část důstojníků požadovala po Mnichovu (1938), aby byl E. Beneš (jako vrchní velitel armády) postaven před vojenský soud. Je pochopitelné, že jim to nikdy nebylo odpuštěno. O E. Benešovi se ví, že to byl velmi mstivý člověk.

Co se týká prokurátora J. Urválka a jeho účasti při projednávání kauzy gen. J. Syrového a R. Berana před Národním soudem v r. 1947, je to pouhý důkaz o zpolitizování naší justice dávno před Únorem 1947. Zda existovala nějaká vazba mezi bývalým sociálním demokratem J. Urválkem, který po r. 1948 vstoupil do KSČ, není prokázáno. Jisté je pouze to, že se jednalo o kariéristu, jenž byl ochoten sloužit jakýmkoli mocným tohoto světa. Jako soudce v Českých Budějovicích pracoval po celou dobu nacistické okupace.

14. 12. 2021

PhDr. Rostislav Janošík