Svobodné noviny na internetu

Že se hraje o hodně, to mě napadlo ve chvíli, když se v Šafrově/Fialově „žumpoidním“ deníku „Forum24“ objevilo hned několik článků, v nichž si autor dělal z tohoto prezidentského kandidáta posměšky, zatímco jiní jeho kolegové psali oslavné statě o „demokratickém“ kandidátovi – komunistickém lampasákovi a uvědomělém rozvědčíkovi gen. P. Pavlovi. U něho nevadilo nic, u Bašty všechno. To je ten typický „dvojí metr“, kterým si Fialova koalice po svém volebním vítězství zvykla poměřovat všechno. Je to černobílé vidění světa. K nerozeznání od toho, jaké pamatuji z těch nejtemnějších let komunistického režimu.

Abych neutekl od tématu: Autory těch dehonestujících článků o J. Baštovi jsou: Pavel Šmejkal, údajný „historik“, který nedávno našel útočiště u P. Šafra, podobně jako bývalý novinář z Reflexu J. X. Doležal, jenž je zároveň druhým z těchto autorů. Šmejkalův článek si dělá legraci z Baštova prohlášení o tom, že si tento kandidát na prezidenta připadá jako lord Voldemort (z fantasy románů Harry Potter), jehož jméno se nesmí vyslovit. Ještě více než to Šmejkala „vytočilo“, že Bašta hodlá oslovit 60 procent voličů. K tomu poznamenávám: Kdybychom žili ve standardních demokratických poměrech, mohlo by to být třeba i 80 procent, ale protože žijeme v manipulativní demokracii, má tento kandidát pramalou šanci na zvolení.

Daleko lepší vyhlídky by se mu nabízely při volbě poslanci a senátory. Ti rozumní by dospěli k závěru, že se doopravdy jedná o nejkvalitnějšího kandidáta. Proč? Baštův život je totiž „kronikou“ našeho vývoje za posledních 75 let. Ničím z toho se nemůže pochlubit nikdo z ostatních kandidátů. Navíc: většina z nich patří ke generaci tzv. Husákových dětí, což je ten nejhorší „odpad“ naší politiky. Proto se všichni kandidáti J. Bašty bojí a nechtějí ho zvát do společných debat. Brzy by se ukázalo, že nemají – kromě jalových řečí – co nabídnout.

Je pro mne záhadou, jak si P. Šmejkal, který se vydává za historika, jímž ovšem není a nikdy nebyl, protože je vystudovaným učitelem češtiny a dnes módní politologie (v lepším případě ho lze považovat za badatele v oboru historie), může vůbec dovolit povyšovat se nad tohoto bojovníka proti komunistickému režimu. Jedná se o nevýslovnou drzost tohoto Šafrova přicmrndálka, který je stejně hloupý jako jiný Šafrův pomlouvač – J. Jandourek. Titulek Šmejkalova článku zní: Prezidentský kandidát Voldemort má prý podporu 60 procent občanů. Možná ve světě čar a kouzel (Forum24, 5. 12. 2022).

Podobně drzý a nestoudný je i další dehonestující článek z Šafrovy mediální „žumpy“: Prezidentský kandidát Jaroslav Bašta staví kampaň na vyhružkách vládě (Forum24, 9. 12. 2022). Autor tohoto článku, který aspoň J. Baštu jmenuje (na rozdíl od podivného „novináře“ a „historika“ P. Šmejkala), je stará známá „firma“: J. X. Doležal. Jeden z těch, kteří tak vytrvale po 3. 9. 2022 psali o „dezolátech“ „proruských švábech“ nebo „šmejdech“ z demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Zdá se, že těmto móresům se naučil od své matky, uvědomělé komunistické funkcionářky. Je to chucpe.

Pozorně jsem si ten Doležalův elaborát přečetl. Pro jistotu třikrát. Nikde jsem žádné výhrůžky nenašel. Dokonce i to přirovnání Rakušana ke komunistickému prokurátoru J. Urválkovi je formulováno úplně jinak. Otázka příslušného novináře totiž zněla: „Když si srovnáte aktivity komunistického režimu proti opozici s tím, co dnes avizuje za plány třeba ministr Rakušan. Snese to srovnání?“ Bašta mu odpovídá toto: „Snese. Když pan ministr o těchto věcech mluví, vzpomínám si nejen na léta normalizace, ale i na prokurátora Urválka.“

Samozřejmě, že Rakušanovy „aktivity“ pouze trapně napodobují to, co tady bylo v 50. letech 20. století. On dokonce ani pořádně neví, co tady bylo v době tzv. normalizace. Tu zažil jako malý chlapec, který za sebou „tahal kačera“. A co se týká Urválka, tak toho by nikdy ani nenapadlo, aby vystavoval na státní budově vak s mrtvolou Putina či kohokoliv jiného! Urválek sice dštil oheň a síru na M. Horákovou a R. Slánského, ale nic takového by neudělal.  Ani vůči popraveným třídním nepřátelům se komunisté nechovali tak, že by je zesměšňovali tímto způsobem. To, co dnes provádějí Rakušan, Černochová nebo Pekarová, je daleko za hranou vkusu i zdravého rozumu. Ti lidé se nejspíš již zbláznili, moc jim vlezla na mozek, a proto by měli být z politiky urychleně odstraněni – vlastními stranickými sekretariáty.

Domnívám se, že J. X. Doležala nejvíce pobouřila tato Baštova slova, která tento Šafrův novinář nechal zveřejnit ve svém článku tučně. Je to citace z Baštova facebookového profilu: „… nechci, aby naše země byla zatažena do války na Ukrajině! Chci mír, ne válku. Nepodporuji (na rozdíl od hnutí ANO Andreje Babiše) výcvik ukrajinských vojáků na našem území.“

Mezitím, co byl publikován tento text, dozvídáme se o tom, že u nás ve zbrojovkách mají působit jacísi ukrajinští poradci, jejich experti na zbrojení. Nutně mi to připomnělo opět atmosféru z 50. let 20. století. Oněch 500 bezpečnostních poradců, kteří se na našich úřadech (včetně StB) objevili poté, kdy o jejich vyslání požádal K. Gottwald. Tam byl začátek zinscenovaných soudních procesů, jež končily hrdelními rozsudky. 

Inu, těch podobností s Ukrajinou je již v této chvíli tolik, že to nemůže být náhoda. Jako by se kdosi doopravdy inspiroval situací v oněch tragických padesátých letech, s nimiž se ani komunisté dodnes nebyli schopni vyrovnat. V dějinách se žádné náhody neodehrávají! Měli bychom o tom s plnou vážností a zodpovědností přemýšlet!

Osobně jsem toho názoru, že J. X. Doležala nejvíce „vytočila“ tato slova J. Bašty, jež se týkala prvního předsedy spolu „Milion chvilek pro demokracii“ M. Mináře. Když srovnával náš současný vývoj se situací po První světové válce, Bašta novináři z Parlamentních listů řekl toto: „V něčem má blíže k italskému fašismu, který nebyl tak brutální jako nacismus, ale o to více používal nálepkování, zesměšňování a podlou perzekuci opozice. Fasáda údajně demokratického režimu se docela rychle drolí. Poprvé jsem si toho všiml, když tehdejší vůdce akcí Milionu chvilek pro demokracii na pódiu trhal Ústavu ČR v módní kreaci napodobující uniformu Hitlerjugend.“ 

Článek na obranu J. Bašty zakončím tímto nutným konstatováním: J. Bašta je mým spolužákem z vysoké školy. Protože jsem nikdy nepochyboval o tom, že je to slušný a čestný člověk, před několika měsíci, kdy se ještě nikdo prezidentskou volbou vážně nezabýval, v jednom ze svých článků jsem ho navrhl jako možného kandidáta na příštího prezidenta republiky. Spolu s ním jsem jmenoval i Š. Pánka z organizace „Člověk v tísni“ a europoslance za SPD gen. H. Blaška. Jak se lze přesvědčit ve starších číslech SN, onen článek byl publikován dne 28. 4. 2022 pod názvem: Příštím prezidentem by měl být muž s „příběhem“! (SN č. 4, vloženo 28. 4. 2022, ZDE).

Zatímco Š. Pánek o kandidaturu neprojevil zájem, H. Blaško se nakonec rozhodl pro svou kandidaturu sám – jako občanský kandidát bez stranické podpory. SPD podpořila pouze  J. Baštu. Ten již předem oslabil svou pozici tím, že kandiduje nikoli jako nezávislá osobnost. (Jistě by ho volilo mnoho občanů kvůli jeho „životnímu příběhu“ i charakterovým kvalitám.)

Ano, dva kandidáti z řad SPD, to je i na české poměry víc než dost. Někdo by to dokonce mohl brát jako politickou provokaci. Bývalý voják H. Blaško (byl by dobrou protiváhou „převlékače kabátů“ P. Pavla) si ublížil hlavně svou účastí na demonstracích na Václavském náměstí ze září a října 2022. Naproti tomu bývalý disident J. Bašta si škodí tím, že spojil svou budoucnost s SPD. Troufám si říci, že tímto způsobem se mu sotva podaří získat podporu oněch plánovaných 60 procent voličů, kterou by jako občanský kandidát mohl mít. Jedná se zase o ukázkový příklad „promarněné šance“. Nejsme tak bohatou společností, abychom si tyto neuvážené ztráty mohli dovolit. Zcela jistě se nám to vrátí jako bumerang!

A ještě jedna poznámka na adresu SPD: Třebaže jsem v jednom ze svých článků napsal, že tato strana je jedinou autentickou politickou opozicí, nelze to brát doslova. Je mnoho skutečností, které tomu odporují. Patří sem i fakt, že vedení této strany si můj návrh na kandidaturu J. Bašty jednoduše přisvojilo, ačkoli jsem s tímto návrhem přišel já sám v době, kdy tyto „myslitele“, kteří by rádi pouze politicky přežili do příštích voleb (to mají všechny strany společné), něco podobného ani nenapadlo.

Mojí druhou výhradou je zbabělý postoj vedení SPD, který se projevil dne 3. 9. 2022 tím, že se jeho zástupci odmítli zúčastnit protivládní demonstrace na Václavském náměstí po boku jiných stran a nezávislých osobností. Organizování „sólo“ demonstrací v Ostravě a v Brně se stalo součástí oslabování opozice. Tím vládě P. Fialy opět narostla křídla, ačkoliv se očekávala spíše její demise. Dnešní rozpačitý stav na polorozpadlé opoziční scéně je rovněž výsledkem těchto podivných aktivit jmenované, autoritářky vedené strany, nikoli „hnutí“. (Máme tu co dělat s obdobou Babišova „ANO 2011“. Tak trochu to připomíná politickou „hru“ mezi V. Klausem a M. Zemanem v 90. letech 20. století.)

Z poměrů okolo volby prezidenta republiky jsem, stejně jako mnoho dalších spoluobčanů, znechucen. Co peněz bude zbytečně vyhozeno a kolik úsilí podporovatelů tohoto či onoho kandidáta bude vynaloženo na něco, bez čeho bychom se docela dobře obešli! Vždyť „cirkus“ okolo této zbytečné volby je jen divadýlko pro naivní voliče. Bez prezidenta republiky se obejdeme. Těch pár pravomocí, které této ceremoniální figuře naší politické scény ještě zbyly, se dá snadno rozdělit mezi ostatní vysoké ústavní činitele.

Ani komunisté nenašli za minulého režimu odvahu tuto zbytečnou funkci zrušit nebo ji aspoň oprostit od historického „nánosu“ minulých staletí. A protože jsme nevyužili ani možnosti přeměnit zbytečný úřad prezidenta republiky v jakousi „kolektivní hlavu státu“ (měli ji dokonce i v komunistickém Sovětském svazu), bylo by nejlepší, kdyby po skončení Zemanova mandátu nebyla funkce již znovu obsazena a po dohodě politických stran zrušena. Taková změna si však vyžádá jistý čas.

Ať už rozhodování našich volených zástupců dopadne jakkoliv, je dobré neztratit vůli a schopnost podívat se bez růžových brýlí do blízké budoucnosti. Já tam žádné „světlé zítřky“ nevidím, spíše naopak. Chce to více střízlivosti, méně okázalosti a hlavně hodně práce ve prospěch naší vlasti. Zkrátka: méně žvanit a více pracovat. Užvaněných politiků máme tolik, že bychom je mohli vidlemi přehazovat. Naším aktuálním problémem je to, že nemáme lidi ani politiky „na práci“. Češi za desítky let pohodlného života zlenivěli. To by se mělo změnit. Bez toho nebude u nás ani dobře, ani líp.

Jaroslavu Baštovi přeji mnoho úspěchů v nastávajících prezidentských volbách. Přál bych si, aby byl mezi těmi dvěma nejúspěšnějšími uchazeči o tuto funkci. Pokud tomu tak bude, máme jako národ i jako stát šanci, že nás v budoucnu nesežere nějaký druhohorní veleještěr. Přežijí jen ti, kteří neztratili pud sebezáchovy. To platí pro jedince i pro celé národy.

16. 12. 2022

‒ RJ ‒