Jdi na obsah Jdi na menu
 


700 let obce Strání (3. část) – PhDr. Rostislav Janošík

27. 2. 2019

(Dokončení)

Motto: „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“ (Poslední slova J. Palacha)

 

O počátcích dějin obce Strání

listina-jindricha-zdika-z-r.-1141.jpgKatastr obce Strání a její nejbližší okolí (Korytná, Březová) nepatřil ke starému sídelnímu území. Leží na teritoriu, kde v průběhu 2. pol. 13. století a v 1. pol. 14. století probíhala středověká kolonizace. Před polovinou 13. století, kdy tento region začal kontrolovat moravský markrabě a pozdější král Přemysl Otakar II. a budovat zde soustavu pohraničních pevností proti Uhrám, bylo území okolo Strání součástí pohraničního teritoria, kde se stýkal český a uherský stát.

V době velkomoravské leželo centrum této říše (VM) v oblasti Starého Města u Uh. Hradiště. Oblast na východ od levého břehu řeky Moravy až po soutok s Olšavou patřila k periferii tohoto území (okolí Uh. Brodu, Slavičínsko, Valašskokloboucko). Území na jih od levého břehu Olšavy (Nivnice, Vlčnov, Hluk, Bystřice pod Lopeníkem, Starý Hrozenkov) leželo již mimo rámec původního teritoria VM po jejím zániku. Zřejmě až do poloviny 13. století to bylo „území nikoho“, nebo sporné pohraniční teritorium, jež bylo ohrožováno nepřátelskými vpády z Uher. Právě zde docházelo opakovaně k plenění vesnických sídel (několik vln pustnutí).

Tento fakt nejlépe dokumentuje listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Uvedený dokument podává soupis majetku tohoto biskupství podle církevních okrsků – tzv. arcijáhenských kostelů. Na území, ohraničeném levým břehem řeky Moravy a na sever od pravého břehu řeky Olšavy, jsou jako majetek kostela ve Spytihněvi jmenovány tyto vesnice: Velehrad/Veligrad (= Staré Město u Uh. Hradiště), Prakšice u Uh. Brodu, troje Biskupice (dvoje zanikly) u Luhačovic, (Uh.) Brod, Vasily na Slavičínsku (zanikly u Rudimova), (Velký) Ořechov u Uh. Brodu, Opatovice (zanikly u Luhačovic), Mladotice (splynuly se Slavičínem) a Sobnov na Luhačovicku (zanikl mezi Petrůvkou a Žilínem). V neznámé poloze na území Uherskohradišťska zanikly ještě tyto vsi: Uněradice, Nesatice, Rusov a Parešovice.

Celá oblast na jih od hlavního, luhačovického (komoneckého) hřebene Vizovické vrchoviny (s nejvyšší horou Klášťovem, 753 m n. m.), která sahá až k řece Olšavě, patřila k periferii centrálního území Velké Moravy (Mikulčice, Staré Město u Uh. Hradiště). Byla osídlena nepřetržitě až do mongolsko-kumánského vpádu (1241-1253) a pak znovu osídlena. K jejímu novému zpustošení došlo v r. 1315 během vpádu uherského magnáta Matúše Čáka Trenčianského. Jeho výprava se zřejmě uskutečnila přes Starohrozenkovský průsmyk a směřovala jak na sever k Uh. Brodu, Luhačovicím, Slavičínu a Vizovicím, tak i na jih – směrem k Nivnici, Korytné a Strání. Nelze vyloučit ani souběžný vpád přes hraniční přechod u Strání a Korytné. Zda se tato výprava dostala až k řece Moravě, není z dobových pramenů známo. Během tohoto tažení mohlo dojít ke zničení Korytné, Volenova (zanikl u Nivnice) a Strání, pokud již v té době existovaly.

Druhým důležitým dokumentem pro tuto oblast je tzv. zakládací listina kláštera Smilheimu ve Vizovicích, která se hlásí k roku 1261. V ní se podává soupis majetku, který klášteru darovali jeho šlechtičtí příznivci, donátoři, zejména brumovský purkrabí Smil ze Střílek, dále Petr ze Slopného a šlechtic, vlastnící majetky ve Zlíně a okolí – Vilém z Hustopečí. Na Uherskohradišťsku daroval Smil ze Střílek klášteru tyto vsi: Vysoká Lhota (zanikla u Pitína), Nivnice, Šanov a Březolupy. Při popisu hranic darovaného území tato listina uvádí jako hraniční mezníky tyto vesnice: na Zlínsku to byly Vlachovice, Slušovice a hrad Engelsberg (zanikl u Horní Lhoty na Luhačovicku); na Uherskobrodsku to pak byly vesnice Komňa, Suchá Loz (mohlo se jednat jen o pomístní jméno, nikoli o název vesnice), Slavkov (u Dolního Němčí) a Topolov (zanikl u Nivnice); na slovenské straně hranic je jmenována ves Drietoma. Žádná z uvedených vesnic nebyla součástí majetku vizovického kláštera.

Listina z roku 1261 výslovně jmenuje na Uherskobrodsku tyto vodní toky: Hrozenkovský potok, Těšov, Bystřice, Lubná, Nivnický potok, Bajovec. Klanečná (= Klanečnice) a potok Němčí (= Okluky). Z hor a kopců, které vymezovaly darované území, jsou uváděny: Králova hora a Javorník (= Javořina).

Z popisu tohoto území je zřejmé, že v prostoru mezi Nivnicí, říčkou Klanečnicí a horou Javořinou žádná další vesnice nestála. Vyplývá z toho, že tehdy bylo toto území ještě liduprázdné. Strání, Korytná i Volenov (zaniklý u Nivnice) mohly být založeny buď po r. 1261, nebo až těsně před polovinou 14. století. Zmínka z roku 1351 o tom, že Korytná a Volenov jsou pusté vsi, nasvědčuje tomu, že mohly být zničeny během vpádu Matúše Trenčianského v roce 1315. Absence jména obce Strání v této zmínce o pustých vsích svědčí o tom, že tato vesnice byla již těsně před rokem 1351 obnovena. Korytná i Volenov jsou spolu s městečkem Strání uváděny v zápisu zemských desek z roku 1359.

Jsou-li všechny tyto tři vsi uváděny jako jeden celek, znamená to, že Strání plnilo jakousi střediskovou funkci v rámci menšího šlechtického statku bratří Pavla a Ctibora ze Strání (poprvé jsou zmiňováni k r. 1353). Jestliže i Strání bylo zničeno v r. 1315 a před rokem 1351 obnoveno, lze to chápat tak, že ke znovuvysazení Korytné a Volenova došlo z iniciativy vladyků ze Strání. Ani založení zmíněných vesnic po r. 1261, ani jejich vyplenění v r. 1315 nelze doložit písemnými prameny. Je to jen hypotéza, i když velmi pravděpodobná.

Jméno Chotěbora „de Stren“ z listiny z roku 1318 se nevztahuje ke Strání, ale k jiné obci s podobným místním jménem. Vzniklo-li Strání v rámci kolonizace po r. 1261, muselo být po vpádu z r. 1315 pustou vsí. Proto zápis z r. 1318 nemůže souviset s obcí Strání na Uherskobrodsku, nýbrž s jinou lokalitou ‒ s vesnicí Střeň poblíž Olomouce (na trase železnice z Olomouce do Zábřehu na Moravě).

─────

Příslušná část textu listiny z roku 1261, týkající se území v okolí obce Strání, zní v českém překladu následovně: „Taktéž další vesnice a dědické podíly (…), totiž Vysokou Lhotu („Bissokalhota“) nad potokem, který se nazývá Hrozenkovský („hrosenko“), připojenou ke Komni („Compne“), a rozšiřujeme její hranice až do Drietomy („Drsietum“), rovněž [darujeme] vesnici Šanov („Schonov“), ležící na uherských hranicích; kromě toho [darujeme] ves Nivnici s jejími hranicemi a mezníky, které začínají ve studánce zvané Těšov („Czieschow“) a přecházejí za Královou horou („Cralowahuera“) a zasahují dvě jitra pod Suchou Lozou („Suchalusi“) na potoku/řece Bystřici („Wistricz“), po níž sestupují do Lubné („Luwna“), přes kterou vystupují až tam, kde má [potok] Lubná („Luwna“) první pramen, odkud jdou po svahu rokle, pod níž Lubná teče, a rovněž vedou za prvním ústím Brusné („Brussne“) a za Býčkovcem („Byeczkowecz“), který se honosí pramenem ve studánce, z níž zároveň opačně sestupují [hranice] do řeky, která teče zpět ke Slavkovu („Slevkov“); odtud pokračují do Topolova („Thopolov“), po jehož opuštění přecházejí za Žeronovem („Scheronov“) do údolí zvaného Djotkov („Dgolkov“), drží se středu tohoto údolí [až] za Nivnický potok („Nyebniczkipotok“) a přes Bajovec („Bayowecz“) pod Královou horou („Cralowahuera“) znova do Těšova („Cyeschow“). (…) [Dále darujeme] les [u Nivnice] (…) Ke zmíněné vesnici poznamenáváme, že nám byla na věky přidělena pro všechny své užitky, určené jak ke spálení, tak i k vybudování později umístěných vesnic. Hranice tohoto lesa jsou takto vymezeny: Začínají od Lubné („Luwna“) a [vedou] přes celý kopec až k říčce, která se nazývá Klanečná („Clanschni“), [a dále] na horu Javorník („Gewornik“) až k potoku Němčí („Neumtschipotok“).“

Z formulace popisu hranic v okolí vesnice Nivnice vyplývá, že při darování se počítalo s vysazováním dalších vesnic. Mezi nimi pravděpodobně byly: Korytná, Volenov a Strání. Zda se tento kolonizační projekt doopravdy uskutečnil, nelze doložit ani vyvrátit.

─────

Mezi svědky listiny z 21. 8. 1261 se uvádí jak Smil ze Střílek, tak i Vilém z Hustopečí a Boreš z Rýzmburka. Tito šlechtici z okruhu krále Přemysla Otakara II. se stali garanty toho, že hranice, oddělující jejich državy, byly stanoveny a popsány správně, aby v budoucnu nedocházelo ke sporům. (K těm nakonec stejně došlo, a to již v polovině 14. století – vinou expanzivní politiky pánů ze Šternberka, kteří svévolně obsadili některé vesnice patřící vizovickému klášteru. Paradoxem této situace byl fakt, že jeden z těchto „uchvatitelů“, Albert ze Šternberka, byl církevní hodnostář, dokonce biskup.)

Časový rámec kolonizace na tomto území je možno stanovit v tomto rozmezí: po r. 1255/56 až do počátku 70. let 13. století. Vilém z Hustopečí umírá již v r. 1271, Smil ze Střílek po r. 1273 a Boreš z Rýzmburka v r. 1277 (byl popraven).

Co se týká území, kolonizovaného rodem Hrabišiců, opět nelze spolehlivě potvrdit, zda a co bylo skutečně kolonizováno ve 2. pol. 13. století lidmi z okruhu Boreše z Rýzmburka. Vojenské a politické angažmá tohoto šlechtice lze jen stěží spojit s možností osobní účasti na kolonizačním podnikání. Hypoteticky se předpokládá, že poblíž Slavkova byly založeny vesnice Němčí (Dolní, později i Horní), Boršice u Blatnice a (Suché) Němčí (= Suchov).

Zatímco Slavkov a potok Němčí jsou zmiňovány již v listině z roku 1261, Dolní Němčí se uvádí teprve k r. 1358 („Nyemczie“) a Suché Němčí („Suchonempczi“) k r. 1354. Horní Němčí vzniklo patrně až v průběhu 15. století; poprvé se uvádí v zemských deskách k r. 1447 („Hornye Nyempczie“). Boršice se poprvé jmenují v listině z r. 1283 („de Borsswicz“).

Kromě výše uvedených důvodů historických existují také argumenty povahy lingvistické, proč nelze zmínku z r. 1318 ztotožnit se Stráním. Hovoří proti tomu již samotný tvar jména obce v písemných pramenech. Ve všech zápisech zemských desek je důsledně dodržován tvar „Stráň“ nebo „Strání“, nikoli „Stren“. Odlišnost v samohlásce je v tomto případě podstatná. Zemské desky uvádějí tyto tvary jména obce: „de Stranye“ (1358), „Strany“ (1359) „de Stran“ (1360), „Strany“ (1447), „Stranij“ (1480) a „Strání“ (1492).

(Stať pochází z autorovy připravované knihy „Z dávné minulosti rodného kraje“.)

─────

P. S.:

Pokud se vám zdá, že text tohoto pojednání je téměř totožný s článkem, který byl publikován ve „Zpravodaji Obce Strání“ č. 2-3/2018, budete mít částečnou pravdu. Některé podrobnější údaje jsou tam přesto navíc, například přímá citace z listiny z 21. 8. 1261 a také informace o kolonizaci této oblasti. K výše uvedenému by se dalo ještě leccos doplnit, ale to by vydalo na další obsáhlejší stať. Takže snad někdy příště.

●●●

Rok 1318: nejen Strání, ale i Vrbětice

V předchozích částech tohoto článku i v historické pasáži 3. části jsem se pokusil vysvětlit, proč obec Strání nemohla být totožná s lokalitou, kterou uvádí listina českého krále Jana Lucemburského, vydaná dne 17. 2. 1318 v Brně. (Pozn. 1) V ní se uvádí jméno šlechtice Chotěbora „de Stren“. Ve skutečnosti se jedná o obec Střeň u Litovle, která leží na železniční trati z Olomouce do Zábřehu na Moravě.

Podobný je i případ údajné nejstarší písemné zmínky o obci Vrbětice na Valašskokloboucku. Tato vesnice je dnes místní částí Vlachovic. Do širšího povědomí veřejnosti se dostala díky výbuchům v muničních skladech, které se nacházejí v katastru této vesnice ještě z dob, kdy zde existovala zbrojní výroba (a skladování zbraní) v prvorepublikové Zbrojovce, jež se za minulého režimu nazývala „Vlárské strojírny Slavičín“.

Také obec Vrbětice, která je prokazatelně předkolonizačního stáří, stejně jako sousední Vlachovice či Bohuslavice nad Vláří, se může pochlubit tím, že první zmínka o této vsi pochází z roku 1318. Je to podobný případ jako s obcí Strání. V listině, vydané dne 22. 9. 1318 v Olomouci, je uvedeno jméno jakéhosi Kadolda z Vrbětic („Kadoldi de Wirbeticz“).

Vzhledem k tomu, že v téže listině jsou jmenovány i další lokality z Přerovska a Prostějovska (např. Majetín a Čekyně u Přerova, případně Bohuslavice u Prostějova), je vcelku zřejmé, že se nemohlo jednat o Vrbětice na Zlínsku. V této souvislosti musím upozornit na to, že ve středověku zanikly na Moravě stovky vesnických sídel, jejichž polohu v řadě případů dodnes neznáme. Mohly k nim patřit i zmíněné Vrbětice.

●●●

Hold J. Kučerovi a L. Hosákovi

Každý historik, který se někdy zabýval zkoumáním nejstarších dějin nějaké obce, může potvrdit, že ojedinělá zmínka v nějaké listině mnoho neznamená. V podstatě nic nedokazuje. Vážně je třeba brát teprve souvislou řadu údajů o příslušné obci v zemských deskách.

A každý historik, zabývající se regionálními dějinami, také ví, že na začátku svého bádání musí nejprve zalistovat v základních příručkách z historického místopisu, případně ve „Vlastivědě moravské“ (včetně její nové řady, jež vychází po r. 1989), aby se v dané problematice zorientoval. A samozřejmě nemůže opomenout ani výsledky dosavadního vlastivědného bádání.

Jen některé obce měly to štěstí, že jejich dějiny zpracoval profesionální historik. Stále je to spíše vzácnost, i když nejrůznějších „jubilejních“ publikací vychází po celé republice pořád ještě dost. Z nejbližšího okolí obce Strání se to týká například známé obce Vlčnov, proslavené „Jízdou králů“, odkud pocházel teolog, historik a archivář Dr. Metoděj Zemek (1915-1996).

Jeho jméno neuvádím náhodou, nýbrž jako příklad skvělého rodáka, jenž „odměnil“ svou rodnou ves sepsáním jejích dějin. To by byl nejspíš ten nejvhodnější badatel, který by jistě pomohl vedení obce Strání s pátráním po dějinných počátcích této obce. Ale protože je již 23 let po smrti, jeho služeb nebylo možno využít. Proto se ke slovu dostal jistý PhDr. Jiří Lapáček, archivář z Přerova.

Jak to dopadlo s jeho údajným „dobrozdáním“ ohledně první písemné zmínky o obci Strání, je po loňské blamáži s oslavou domnělého 700. výročí této obce dostatečně známo. „Světová“ ostuda, kterou obec Strání vinou minulého vedení obce a poslance O. Benešíka utrpěla, si v ničem nezadá s jiným podobným skandálem. Tím byl prodej hradu Karlštejna podvodníkem H. Jelínkem.

Ano, až tak hluboko volení zástupci obce Strání klesli! Bohužel. Z této ostudy se budou obyvatelé této východomoravské vesnice vzpamatovávat ještě dlouhou dobu, možná desítky let.

─────

Ale zpátky k těm stěžejním badatelům z oboru regionálních dějin. V titulku této kapitoly jsem uvedl dvě jména, ale dalo by se jich vyjmenovat víc. Přesto se omezím právě na dva zmíněné vlastivědné badatele, s jejichž dílem jsem měl možnost se důkladně seznámit v době, kdy jsem se zabýval zpracováváním nejstaršího úseku dějin Zlínska (s přesahem na Vsetínsko a Uherskohradišťsko).

Obyvatelům Uherskobrodska bude bližší první z nich – učitel a muzejní pracovník Jan Kučera (1860-1919). Od jeho smrti uplyne letos rovných sto let. Snad by si zasloužil, aby si město Uherský Brod toto jubileum alespoň připomnělo. Starosta P. Kunčar, kterého jsem již nejednou ve svých článcích pochválil, jistě najde vhodný způsob, jak to udělat.

J. Kučera se narodil v Uherském Brodě, a třebaže to byl především učitel, stal se zároveň i průkopníkem bádání o regionálních dějinách této oblasti. Byl rovněž zakladatelem uherskobrodského městského muzea, které obohatil o své numizmatické a archeologické sbírky. V r. 1903 vydal své nejznámější dílo – „Paměti královského města Brodu Uherského“. Jako učitel působil na školách v několika obcích politického okresu Uh. Brod: ve Val. Kloboukách, Študlově, Uh. Brodě, Rudimově a Veletinách.

Za zvláště přínosnou považuji Kučerovu průzkumnou činnost v oboru archeologie. Věnoval se jí v době svého učitelování v obci Rudimov u Slavičína (1885-1890). A byl to právě on, kdo poprvé upozornil na staroslovanské hradiště v katastru této obce – Gradcu u Rudimova. (Výzkumy profesionálních archeologů zde byly prováděny teprve v 50. letech 20. století.)

Amatérský archeolog J. Kučera ve 2. pol. 80. let 19. století prozkoumal řadu lokalit na Slavičínsku, ale i v okolí Bojkovic a Luhačovic. Většina z nich čeká dodnes na svůj profesionálně provedený výzkum. K nejcennějším výsledkům Kučerova bádání patří jeho popis některých pravěkých a staroslovanských hradišť, ale i stanovení místa, kde zaniklo několik středověkých vesnic v tomto regionu. Já sám jsem některé z těchto lokalit navštívil a mohu potvrdit správnost Kučerou vyslovených závěrů. Učitel a muzejník J. Kučera byl vynikajícím pozorovatelem, terénním badatelem a hlavně pracovitým člověkem. Mnozí dnešní učitelé by si z něho měli vzít příklad.

Druhým autorem, jehož dílo patří k pilířům bádání o regionální vlastivědě, byl prof. Ladislav Hosák (1898-1972), rodák z Újezda u Brna. Působil nejprve jako středoškolský učitel, po 2. světové válce pak přednášel na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Základem bádání o regionálních dějinách jsou dvě jeho práce: „Historický místopis země Moravskoslezské“ (1938, doplněné vydání 1967) a dvojdílná příručka „Místní jména na Moravě a ve Slezsku I.-II.“ (1970-1980). Kdo chce začít s výzkumem v oboru regionálních dějin, musí sáhnout především po těchto knihách, ale i po desítkách dalších publikací, studií a článků, které prof. L. Hosák napsal.

V jedné ze svých knih se Hosák zabýval i dějinami Uh. Ostrohu, s nímž údajně souvisí ono „magické“ datum 1318 a jméno Chotěbora „de Stren“. Jelikož Hosák v žádné ze svých prací neuvádí rok 1318 v souvislosti s obcí Strání na Uherskobrodsku, je vcelku jasné, že přídomek „de Stren“ neztotožňoval s touto východomoravskou obcí. Na základě pozitivních zkušeností s Hosákovými badatelskými závěry musím konstatovat, že jeho úsudek se vždy ukázal být jako správný. Nepochybuji o tom ani v tomto případě.

Profesor L. Hosák byl ten typ historika, který vycházel jednak z faktů, uváděných v písemných pramenech, jednak z vlastní intuice. Opět mohu potvrdit z vlastní zkušenosti: Kdo se příliš spoléhá výhradně na fakta z písemných pramenů bez širších znalostí o dané problematice, zpravidla nikam nedojde a jeho „bádání“ většinou uvízne na mělčině.

●●●

Oslavy 700. výročí obce Strání skončily, zapomeňte!

Od zveřejnění 1. a 2. části tohoto článku (24. 9. 2018) uplynulo již pět měsíců. Komunální volby (5.‒ 6. 10. 2018) jsou dávno za námi a práce nového zastupitelstva obce Strání se rozběhla na plné obrátky. Se starými resty a se „světovou“ ostudou, kterou Straňákům udělalo minulé vedení obce. Ale protože si zdejší občané zvolili staronového starostu, bude to jen ostuda na pokračování. Zatím se nic jiného nerýsuje na obzoru.

Po více než půl roce si na oslavy neexistujícího 700. výročí údajné první písemné zmínky o této obci nikdo raději už ani nevzpomene. Nač připomínat něco, co se totálně nepovedlo. Zalistujeme-li ve 4. čísle „Zpravodaje Obce Strání“ z roku 2018, žádnou informaci o tomto „slavném“ jubileu tam nenajdeme. Divíte se tomu? Já ne. Kdo by si totiž připomínal blamáž, kterou spískali místní lidovci v čele s poslancem O. Benešíkem?

Dnes se k této ostudě nikdo nehlásí a všichni se tváří, že vloni žádné oslavy nebyly, třebaže se na přelomu června a července 2018 s velkou parádou uskutečnily. Dokonce na ně přijet zazpívat i Václav „Noid“ Bárta se svou kapelou. Je to hotový Kocourkov. Divím se, že Benešíkův „kámoš“, hejtman J. Čunek, něco takového ve svém Zlínském kraji připustil. Další průšvih, který mu někdo rád přičte ke všem jeho dosavadním „hříchům“ – včetně toho toulajícího se medvěda, který už je prý po smrti.

Pověst, kterou obyvatelé Strání, obce na moravsko-slovenském pomezí, budovali desítky let, je v troskách. K čemu bude „Fašank“ (letošní i ty další), když zdejší obyvatelé budou okolním obcím pouze pro smích? Jak často již o tomto „Fašanku“ uslyší uštěpačnou otázku: „A jaké výročí budete oslavovat letos?“ Cha cha cha.

Ano, není se z čeho radovat. Je to spíš k pláči. To, co se stalo v loňském horkém létě, kdy se mozky některých jedinců přehřály natolik, že se jejich majitelé odhodlali oslavit „virtuální“ výročí (kdo to má, že ano?), představuje pro obyvatele této obce obrovský reputační problém. Větší, než sami tuší.

Pokud je mi známo, žádná taková „prasárna“ se v našich moderních dějinách ještě neodehrála. Alespoň ne v této podobě. Je to případ zcela unikátní a zároveň natolik skandální a varující, že si žádá co nejpřísnějšího potrestání. Odhaduji, že pro hlavního viníka to bude obnášet nepochybně několik let vězení. Trest musí být dostatečně odstrašující, aby v budoucnu kohokoliv přešla chuť něco podobného zopakovat.

(Ve středověku by se to řešilo veřejnou popravou, kterou by museli zhlédnout všichni obyvatelé dané vesnice včetně malých dětí. Pro výstrahu.)

Za pár dní se ve Strání bude konat tradiční národopisná slavnost „Fašank“, na niž jsou místní obyvatelé náležitě pyšní. Troufám si říci, že letos to bude přece jen trochu jiné než ty roky předchozí. Do Strání se opět po roce sjedou všichni rodáci, příbuzní i známí z nejrůznějších končin republiky, možná i z ciziny. O čem si asi budou povídat, až se někteří z nich dozvědí, že ty loňské oslavy údajného 700. výročí obce byly podvod ze strany minulého vedení obce na 3500 obyvatelích této vesnice?

Nejspíš se to začne vysvětlovat tak, že se stal jakýsi místní zázrak. Proto od letoška bude obec Strání dalším poutním místem na Moravě. Lidé ze širokého okolí sem budou přijíždět, aby se seznámili se zdejšími, hluboce věřícími křesťany, kteří uvěřili několika místním podvodníčkům. Dosavadní svatá místa, Hostýn a Svatý Kopeček, dostanou novou konkurenci.

●●●

Pravdu se utajit nepodařilo…

Na podstavci sochy M. J. Husa na Staroměstském náměstí v Praze jsou vytesána tato slova: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdu až do smrti…“ Pocházejí z Husova traktátu „Výklad Viery, Desatera a Páteře“. Tak mě napadá: Co asi těmto slovům našeho známého kazatele z Betlémské kaple říká bývalý starosta obce Strání a dnešní poslanec O. Benešík? Umí se ještě červenat, nebo to už zapomněl?

Také v případě oslav neexistujícího 700. výročí obce Strání jde přece o pravdu. O to, že kdosi zorganizoval akci k vymyšlenému výročí – za peníze daňových poplatníků. Zdá se, že Strání je tak bohatá vesnice, že si to může dovolit. Proč by neslavila, když na to má, že ano?

Oslavy sice skončily, avšak aféra, která tím byla odstartována, žije od té doby vlastním životem. O tom, že se bude slavit neexistující výročí, se dozvěděli zastupitelé obce Strání pár dní před touto akcí – 27. 6. 2018, ve výroční den popravy JUDr. M. Horákové (†27. 6. 1950). Ta symbolika snad předurčila, že to nemůže dopadnout dobře. Vedení obce ani zastupitelé přes toto upozornění nezastavili konání příprav a oslavu nechali proběhnout.

K jak velkému porušení zákona tím došlo, to budou muset teprve vyšetřit orgány činné v trestném řízení. Byl totiž vědomě spáchán trestný čin (dokonce několik). V právním státě něco takového nelze přejít mlčením. Příslušné orgány musí konat! Padni, komu padni!

Část zdejších občanů se o podvodu s oslavami údajného 700. výročí obce Strání dozvěděla z mého článku ve „Zpravodaji Obce Strání“ a rovněž z jiného textu, který se objevil na internetu dne 24. 9. 2018, tedy ještě před komunálními volbami. V době internetu a sociálních sítí je nemožné zabránit tomu, aby se informace dostaly k lidem. Proto jsem přesvědčen o tom, že dnes již v obci není nikdo (kromě hluchých a slepých babiček), kdo o tomto podvodu neví. Možná se tak pouze tváří, ale skutečnost je jiná. Nepochybuji o tom, že mnozí z nich se cítí ze strany bývalého vedení obce podvedeni, obelháni a politicky zneužiti. Hlavně ze strany „pánbíčkářů“ z KDU-ČSL v čele s poslancem O. Benešíkem.

Řada zdejších občanů to totiž dala najevo již v komunálních volbách. KDU-ČSL v nich získala mnohem menší počet hlasů než v r. 2014; ubylo i lidoveckých míst v obecním zastupitelstvu. Bohužel, jak už to tak bývá, „odskákaly“ to pouze „malé“ ryby, kdežto ty „velké“, hlavně O. Benešík (KDU-ČSL), to zase přežily. Nicméně – pouze do dalšího „výlovu“. Nelze totiž do nekonečna dělat ze sebe neviňátko, když je v tom dotyčná osoba namočená až po krk. Nebo je poslanec O. Benešík doopravdy tak hloupý, že mu to ještě „nedocvaklo“? Spíš drzý a „oprsklý“.

Již ve 2. části tohoto článku, který byl zveřejněn 24. 9. 2018, jsem zmíněného poslance vyzval k tomu, aby se ještě před konáním komunálních voleb vzdal své kandidatury do zastupitelstva obce Strání i poslaneckého mandátu. Důvod byl prostý: politická spoluodpovědnost za zorganizování podvodných oslav 700. výročí obce Strání. Odpovědí bylo ignorování tohoto oprávněného požadavku a mnohaměsíční mlčení. Rovněž nemám zpráv o tom, že by se tento poslanec za své ostudné chování omluvil svým spoluobčanům, což jsem také navrhoval.

●●●

„… aby mu to neprošlo kozíma dvércama“

Jak se dalo očekávat, ostudu s oslavou smyšleného výročí obce Strání se pochopitelně ututlat nepodařilo. Díky internetu a sociálním sítím se o tomto podvodu dozvěděli nejen obyvatelé sousedních vesnic, ale i sdělovací prostředky. A od nich další lidé.

Stranou nezůstali ani Benešíkovi kolegové z poslaneckého klubu KDU-ČSL a další politici. I pak se ovšem O. Benešík choval tak, jako by se ho tato gigantická ostuda netýkala. Řadu týdnů hrál „mrtvého brouka“, což je oblíbená disciplína mnohých našich zkompromitovaných osob – napříč politickým spektrem. Stále se totiž mylně domnívá, že to nějak „uhraje“ a přežije. Vždyť jde hlavně o to, aby se penízky dál sypaly, protože budou potřeba na zabezpečení rodiny, až v politice skončí. Ty horší časy dozajista teprve přijdou.

Zdá se, že se toho poslanec O. Benešík v Praze moc nepřiučil. To se některým vesnickým prosťáčkům, kteří se nedopatřením dostali do velkoměsta, občas stává. Nejenže tam pochytí všelijaké velkoměstské a velkopanské „móresy“. Pokračuje to obvykle tím, že se jim z té „slávy“ zatočí hlava a začnou blbnout. Většinou do té doby, než padnou „na hubu“. To je pak spolehlivě vrátí zase zpátky do reality všedního dne.

Zatímco „Straňáky“ dokázal O. Benešík mnoho měsíců obelhávat a vodit za nos, u Pražáků s tím uspět nemůže. Ti by se s ním totiž vůbec nebavili a neztráceli by s ním čas. Možná i proto se pan poslanec nedávno svěřil novinářům s tím, že ve volných chvílích chodí na pivo s Okamurovým kolegou L. Volným (SPD), známým hulvátem, kterého teď čeká disciplinární řízení kvůli nevhodnému chování vůči některým poslancům. Tuto situaci velice přesně vystihuje jedno české přísloví: „Řekni mi, jaké máš přátele, a já ti řeknu, co jsi zač!“

Politické vyhlídky poslance O. Benešíka jsou nevalné. S ostudou, kterou má „na triku“, se může ještě pokusit o štěstí ve volbách do Evropského parlamentu, ale podle nejnovějších zjištění lidovci žádné šance na úspěch nemají. Nedostanou se tam ani ty tři politické „nuly“, které tam až doposud dřepěly. A až skončí Poslanecká sněmovna (PS) v dnešním složení, v předčasných volbách, které se nezadržitelně blíží, neuspěje KDU-ČSL ani tam. Je totiž již mnoho měsíců pod pětiprocentní hranicí, potřebnou pro vstup do PS. Dnes je to nevolitelná strana.

Že by někdo O. Benešíka ještě v budoucnu někam volil, je naprosto iluzorní. Nic takového se nestane. To se do PS spíš dostane kocour Mikeš nebo klokan Vendelín. Tomuto poslanci zbývá nanejvýš nějaká „trafika“ mimo politiku, nebo emigrace. Tady mu už žádná pšenka nepokvete. Jedině snad, že by mu Babiš nabídl místo hlídače na jeho řepkových latifundiích. Slovenský oligarcha dokáže být velkorysý a laskavý vůči těm, kteří mu věrně slouží – až do roztrhání těla.

Ano, i takové bývají konce chorobně domýšlivých jedinců, kteří měli tak dobře „našlápnuto“ k další kariéře.

A ještě doplňující poznámka k nářečnímu výrazu v titulku této kapitoly: V tomto regionu se používá tehdy, když chceme vyjádřit obavu z toho, že by nemuselo dojít ke spravedlivému potrestání pachatele nějakého odsouzeníhodného činu.

●●●

Podvod lidovců ze Strání musí být vyšetřen a potrestán

Když jsem takřka „on-line“ sledoval to, co se odehrávalo okolo fiktivního výročí obce Strání, pokoušel jsem se jako historik marně hledat nějaké paralely. A samozřejmě jsem přemýšlel o nejrůznějších souvislostech. Jsem totiž stále přesvědčen o tom, že se pár lidí zbláznilo a chtělo si vyzkoušet, co naše demokracie ještě „unese“ a co by jim mohlo „projít“. Jenže: neprojde!

Události ve Strání v roce 2018 totiž považuji za skandální manifestaci hlouposti a troufalosti, jakou by si v této podobě nedovolili před rokem 1989 ani totalitně vládnoucí komunisté. I ti měli smysl pro přiměřenost a dobře věděli, že příliš provokovat se nevyplácí. Proto se drželi „při zdi“, i když i jejich pokušení zneužívat absolutní moc bylo veliké. Nakonec to zvládli, třebaže v letech 1948-1953 někteří z nich řádili jako utržení ze řetězu. Dokonce i „šílenec“ A. Hitler měl své „brzdy“: jeho plán na ovládnutí celého světa (včetně Antarktidy) byl limitován možnostmi nacistických ozbrojených sil a jejich velitelů – včetně Führera.

„Zamrzlé“ poměry v obci Strání bude nutno nechat rozmrazit a začít konat. Pokud to obyvatelé této vesnice ještě neudělali, musí konečně začít „kauzu“ 700. výročí obce řešit. Samo se to neudělá. Bez ohledu na zdlouhavý proces vydávání poslance O. Benešíka k trestnímu stíhání. Ani já si v tomto ohledu nedělám iluze o tom, že by Benešík sám od sebe naléhal na to, aby byl vydán. Proč by to dělal, když může ještě nějakou dobu situaci komplikovat? Spravedlnosti stejně neunikne.

Proto nic nebrání tomu, aby bylo samotnými občany obce Strání podáno trestní oznámení na minulé vedení obce. Vyšetřování loňské ostudy může konečně začít. Čekat na vydání poslance O. Benešíka není nutné. V jeho případě bude těch paragrafů trestního zákona, jejichž skutková podstata byla naplněna, daleko víc než u ostatních členů obecního zastupitelstva. Odhaduji to na několik let odnětí svobody „natvrdo“.

Vývoj potvrdil, že poslanec O. Benešík poněkud přecenil důležitost své osoby. Mylně se totiž domníval, že schválené zákony této země platí pro všechny ostatní občany – s výjimkou jeho osoby. Jak osudově se zmýlil! Čím dříve tuto prostou pravdu pochopí, tím lépe: pro něho i pro jeho děti, kterým by měl být příkladem. Nikoli v páchání zla, nýbrž v konání pozitivních skutků.

●●●

Straňanský „nechumelismus“: starosta měl již dávno konat!

Uplynulo již tři čtvrtě roku od okamžiku, kdy obec Strání oslavila 700. výročí údajné nejstarší písemné zmínky. Třebaže šlo o jasný podvod, který měl odhalit i průměrně inteligentní člověk, nikdo z minulého vedení obce stále ještě nesedí ve vězení. Proč?

Problém spočívá nejspíš v tom, že ČR stále ještě není právním státem v pravém slova smyslu a zákony tady platí pouze pro někoho, nikoli pro všechny občany bez výjimky. „Straňáci“, je to pouze na vás! Budete muset konečně kousnout do kyselého jablka, i když se vám do toho moc nechce!

Vždyť je nad slunce jasnější, že starosta obce měl již dávno podat trestní oznámení na ty „dobroděje“, kteří obalamutili jeho i obyvatele Strání vymyšlenou historkou o tom, že obec slaví v roce 2018 „kulaté“ jubileum. Mělo se jednat o 700. výročí první písemné zmínky, a to v rozporu s historickou pravdou. Za tento podvod musí konkrétní viníci nést odpovědnost.

Společenská nebezpečnost toho, co se ve Strání stalo, je veliká a ohrožuje samotné základy demokracie u nás. Již z tohoto důvodu by měl zaznít soudní verdikt, aby bylo každému občanovi zřejmé, že takové věci se nedělají.

Ve Strání totiž selhali jak zastupitelé obce, tak i příslušníci zdejší inteligence: učitelé z místní základní školy. Copak nikdo z nich neví vůbec nic o historii této obce? Že by se tím doopravdy nikdo nikdy nezabýval? Tomu nemohu uvěřit také proto, že sám jsem profesí bývalý učitel a dobře vím, že v životě tomu tak není. Důvod pasivity zdejších učitelů může být dvojí: buď se už zase bojí (jako za vlády komunistů), nebo je jim to jedno. Obojí je špatně!

Aby se věci objasnily a aby se „vyčistil vzduch“, bude nutno nechat konat orgány činné v trestním řízení. Jelikož aktéři tohoto skandálu nejsou ochotni ze svého jednání vyvodit odpovědnost sami, bude to muset udělat někdo jiný – z moci úřední. Je to běžný postup tam, kde všechno ostatní selže.

Situace v obci Strání nabízí vskutku smutný pohled. Obec, jež by si zasloužila intenzivní rozvoj, protože leží v hezké krajině, kde je čisté ovzduší (co by za to dali Pražáci nebo Ostraváci!), se místo toho plácá v takových přízemních trapnostech, jako je hledání viníka podvodu s fiktivním výročím obce. Zdá se, že kdosi stále hraje o čas, i když je zřejmé, že se tato ostudná záležitost sama nevyřeší ani „nevypaří“. Viníci si dál budou hrát na nevinné, ale ostuda pro celou vesnici zůstane.

Jedno je jisté: poslanec O. Benešík a jeho kumpáni, kteří podvodné oslavy ve Strání v roce 2018 „vymysleli“ a zinscenovali, patří do vězení. Čím dříve, tím lépe.

●●●

Byl to „zlý duch Lumpacivagabundus“?

Jestli si myslíte, že za celou tou záležitostí okolo 700. výročí obce Strání může snad někdo z minulého vedení obce, hluboce se mýlíte. Všichni to popírají a nikdo se k tomuto maléru nechce hlásit. Oč jednodušší je to u teroristických útoků islamistů. Ti se k nim přihlásí pokaždé, i když se pak ukáže, že s nimi nemají nic společného.

V případě maléru ve Strání je tomu úplně jinak. Prý za to může „zlý duch Lumpacivagabundus“. To on zástupcům obce Strání našeptal myšlenku, aby tu falešnou oslavu uspořádali. A když bylo po všem, zmizel. Není k nalezení. Kde ho teď mají hledat, když ani netuší, odkud do Strání přišel? A tak vzniklý malér zůstal na zastupitelích obce.

Inu, důvěřivost se nevyplácí. Hlavně ne vůči lidem, které dobře neznáme. A občas ani vůči těm, o nichž si naopak myslíme, že je známe dobře, ale oni nás mezitím „vyšloupnou“ zrovna takovým způsobem, jaký se odehrál ve Strání.

(Veselohru „Zlý duch Lumpacivagabundus“ uvádělo s velkým diváckým úspěchem po několik sezón ve 2. pol. 19. století pražské Prozatímní divadlo.)

●●●

Komunální politiku ohrožuje „právní bezvědomí“ místních potentátů

Svaz měst a obcí uspořádal v minulých týdnech jakési „právnické“ školení pro starosty obcí. Zabývalo se mimo jiné trestnou činností komunálních politiků. Šlo zejména o dlouhou dobu se vlekoucí kauzy, v nichž jsou zastupitelé obcí trestně stíháni kvůli nedodržování finančních limitů ve výběrových řízeních. Na uvedené akci, které se zúčastnil předseda tohoto svazu F. Lukl i ministr spravedlnosti J. Kněžínek, bylo konstatováno, že nedodržování principu nejnižší nabídky nemusí být považováno za porušení zákona, a tudíž ani důvodem k trestnímu postihu.

O případu obce Strání se tam, bohužel, nejednalo, protože ten patří do úplně jiného „soudku“. Jedná se o naprosto evidentní případ podvodu a zneužití úřední moci. Nicméně i události ve Strání vcelku jednoznačně prokazují, že mnozí místní politici (bez jakékoli odborné průpravy) žijí ve stavu „právního bezvědomí“. Když něco provedou, co se neslučuje se zákonem, chovají se, jako by se nic nestalo, jako by bylo všechno v nejlepším pořádku. Říká se tomu: „nechumelismus“.

I když si místní potentáti nejsou ničeho vědomi, vyšetřování se přesto obvykle nevyhnou. Například v souvislosti s podvodnými oslavami ve Strání, kde se jednalo o souběh několika trestných činů (dá se dokonce hovořit o tzv. zločinném spolčení), by mohlo být trestně stíháno dokonce 15-20 osob, byť některé z nich zvedly pouze ruku nebo souhlasily s přípravami podvodné akce „v dobré víře“. Spravedlnost ovšem bývá i v takových případech „slepá“. Stále totiž platí zásada: Důvěřuj, ale prověřuj!

Hlavní vina zastupitelů obce Strání spočívá v tom, že si před přípravou samotných oslav 700. výročí obce neověřili u renomovaných odborníků na regionální dějiny příslušná historická fakta. Spolehli se na tvrzení jakési osoby, kterou za odborníka označit nelze. Situace je o to horší, že přípravy a provedení oslav nezastavili, třebaže jim bylo historikem, který se problematikou nejstarších dějin tohoto regionu zabývá a jenž občas v obci pobývá, sděleno, že se chystají oslavit neexistující výročí.

Zastupitelé sice toto sdělení vzali na vědomí, avšak neudělali nic pro nápravu a nezabránili tomu, aby se oslava fiktivního výročí uskutečnila. To je nejen nepochopitelný politický diletantismus, nýbrž úmyslně spáchaný trestný čin. Tak prosté to je, až se tomu nechce věřit!

●●●

Poučení z „kauzy Strání“

Případ podvodných oslav ve Strání potvrdil, že třicet let od Listopadu 1989 jsme se ocitli zpátky tam, kde jsme již jednou byli. Politici si dělají, co se jim zlíbí, a občané zůstávají i nadále v postavení bezmocných diváků jejich podivných politických a dalších výstřelků. Nikdo se ničeho nebojí, protože „ruka zákona“ nefunguje tak, jak by měla.

Situace je o to horší, že se na provádění těchto nezákonností podílejí i někteří členové zákonodárných sborů, které si občané platí ze svých daní, aby předkládali a schvalovali zákony. Mnohým z nich totiž nedochází, že v právním státě platí rovnost všech občanů před zákonem: pro „pány“ i pro „kmány“. Osoby, jež vědomě porušují zákony, si žádnou shovívavost nezaslouží a patří do vězení.

Napíšu to tak, jak to je: Česká republika již nějakou dobu není plně demokratickým a už vůbec ne právním státem. Trestně stíhaný oligarcha ze Slovenska v čele české vlády je naprostá absurdita, ještě donedávna zcela nepředstavitelná. Je to zlý sen všech demokratů a ctitelů morálky. Ocitli jsme se kdesi na Balkáně a možná ještě dál – v orientální despocii.

Případ, který se odehrál ve Strání, je sice grandiózní ostudou, o níž si budou potomci jejích dnešních aktérů vypravovat ještě za padesát, ale dost možná i za sto let, avšak v porovnání s mega lumpárnami autokratického vládce ze Slovenska,  A. Babiše, je to pouze „slabý čajíček“. Vždyť jak známo, příklady táhnou! Hlavně ty špatné.

Obyvatelé této pohraniční vesnice zůstávají i třicet let po Listopadu 1989 morálně zdevastováni komunistickou totalitou. Ne a ne se z ní vymanit. Zatím se z té změny režimu ještě ani nevzpamatovali, natož aby se naučili žít jako svobodní, suverénní občané. Někteří z nich se pořád chovají jako ušlápnutí poddaní své vrchnosti. Rozdíl je pouze v tom, že komunisty nahradili nejrůznější posttotalitní „vyčůránkové“, jimž zachutnala moc a velké peníze k tomu – a chtěli by ještě víc. Přesně podle hesla: s jídlem roste chuť.

Příběh o oslavách fiktivního výročí obce Strání je víc komický než tragický. Komický prostoduchostí těch, kteří to všechno vymysleli a bez zaváhání a uzardění provedli. Tragický pak následky, které z toho pro aktéry této „kulišárny“ vyplynou. Možná ještě stále naivně věří tomu, že by jim to mohlo beztrestně projít. Svatá prostoto! Něco tak odpudivého a odsouzeníhodného přece nemůže zůstat bez trestu!

Tento příběh se odehrál na pozadí „absurdního divadla“, které jsme – jako občané tohoto státu – nuceni každý den sledovat doslova v přímém přenosu. Hlavní roli v tomto politickém „cirkusu“ hraje stále tentýž slovenský oligarcha, který si rovněž (podobně jako místní potentáti ze Strání) myslí (a možná tomu i věří), že mu všechno projde.

Onen muž si vzal do hlavy, že si zprivatizuje český stát, aby mu bylo už konečně líp. Zatím se mu to daří a někteří hloupí čeští politici mu v tom pomáhají – za aplausu jeho komparzu ze spolku „Svědků Babišových/Burešových“. Děje se tak mimo jiné i díky nevzdělané, zanedbávané a hlavně nevšímavé části našich spoluobčanů. Někteří jsou totiž natolik pohodlní a líní, že již nejsou schopni sami se svým osudem nic udělat. Pouze čekají, že to všechno za ně vyřeší někdo jiný.

I to, co se odehrálo v pohraniční vesnici Strání, dokazuje, jak hodně jsme se za uplynulých třicet let vzdálili od původních ideálů, které se zrodily při přechodu od komunistického režimu k pokusu o obnovení svobody, demokracie a právního státu po r. 1989. Na této cestě jsme mezitím zabloudili a nevíme, jak dál. Ze silnice 1. třídy jsme se dostali na polní cestu plnou kamení a lemovanou bodláčím. Je čas se zastavit a začít s nápravou toho, co se nám nepodařilo. A hlavně: vrátit se na původní cestu, kterou jsme v Listopadu 1989 nastoupili.

●●●

Co poradit sousedům ze Strání?

Předně: Nejsem si jist tím, že moje rady vezmou na vědomí, třebaže situace, v níž se obec vinou nezodpovědných místních politiků ocitla, je velmi vážná, ba alarmující. Mám totiž dojem, že si to mnozí z nich neuvědomují. Přisuzuji to tomu, že zdejší obyvatelé jsou až příliš uzavření.

Vím to z vlastní zkušenosti, protože se mezi nimi pohybuji déle než deset let. V Praze je sice větší anonymita, avšak lidé jsou otevřenější a bezprostřednější. Často si neberou žádné servítky a řeknou vám to „na plnou hubu“. S tím se ve Strání téměř nesetkáte. Nanejvýš v rámci rodiny, ale na veřejnosti nikoliv.

K tomu, aby se vám někdo z místních skutečně „otevřel“ a sdělil vám, co ho trápí, musíte získat jeho důvěru. Když se to podaří, dozvíte se často věci nepublikovatelné, např. o finančních „čachrech“ bývalého starosty O. Benešíka či o dalších záležitostech, které jsou pečlivě uchovávány pod pokličkou.

Tou základní radou „Straňákům“ od „Pražáka“ je to, že si svoje věci, včetně trestního oznámení na minulé vedení obce kvůli podvodným oslavám 700. výročí, musí vyřešit sami. Nikdo jiný to za ně neudělá. Oni tady trvale žijí a měli by žít v prostředí, kde se nebude dařit nejrůznějším lumpům. Jak jsem se dozvěděl z letáků pro komunální volby, které mi někdo dal do schránky na dopisy, v obci Strání bydlí několik vystudovaných právníků. Ti by se v prvé řadě měli tohoto úkolu zhostit. Rád jim v tomto úsilí budu nápomocen, budou-li o to mít zájem.

Po loňských oslavách neexistujícího výročí, po nichž zavládlo hrobové ticho a snaha zamést celou věc pod koberec (tak se to v našich končinách dělá), jsem nabyl dojmu, že Strání je politicky a občansky „mrtvá“ obec. I když si v koutku duše přeji, aby tomu tak nebylo, přesto si to myslím i nadále. Zatím mne nic nepřesvědčilo o opaku. Bude třeba udělat razantní kroky k nápravě, avšak stále se k tomu nikdo nechystá.

Zjednání nápravy po loňské ostudě s oslavami vymyšleného výročí by se měli ujmout především mladí lidé, kteří chtějí v obci žít, nikoli z ní utíkat do měst, kde se žije jinak a líp. Dobře jejich postoji rozumím: nevidí budoucnost a nehodlají se „zahrabat“ na vesnici, kde budou brzy lišky dávat dobrou noc.

Tu situaci znám z vlastní rodiny. Také můj otec krátce po 2. světové válce odešel ze své rodné vesnice na jižním Valašsku do Zlína za prací, aby se vymanil z bídy a náboženského „tmářství“, jak tomu říkával. Často jsme o tom spolu mluvili, ale teprve teď, po desítkách let, tomu rozumím a chápu jeho tehdejší rozhodnutí. Mládí totiž potřebuje ke svému životu volnost: roztáhnout křídla a letět. S přistřihnutými křídly to bohužel nejde.

─────

Již na zasedání zastupitelstva obce Strání (27. 6. 2018) jsem chtěl vystoupit s některými svými návrhy na zlepšení situace v obci, ale nakonec jsem se k tomu nedostal – kvůli rozruchu, který způsobilo mé sdělení ohledně připravovaných oslav údajného 700. výročí obce. Pokusím se proto uvést touto formou alespoň některé z mých návrhů:

Zlepšit poměry tak, aby mladí lidé neodcházeli z obce do větších měst. Obec musí učinit takové kroky, aby měli kde bydlet a kde pracovat. Obojí lze zajistit, ale musí se chtít. Je třeba postavit menší množství malometrážních bytových jednotek. K tomu účelu by stačilo rekonstruovat bytovky u sklárny v Květné, nebo vykoupit opuštěné rodinné domy a zmodernizovat je. Co se týká pracovních příležitostí, opět by stačilo revitalizovat opuštěné, chátrající a polorozpadlé objekty bývalých průmyslových provozoven z doby před r. 1989. Není potřeba nic nového stavět, protože prázdných a nevyužívaných objektů je k dispozici dost. Je třeba přilákat podnikatele s nosným výrobním programem. Pokud se nepodaří zastavit odliv mladých lidí z obce, bude se Strání dále vylidňovat a časem se stane „vesnicí duchů“.

Obnovit nefunkční veřejné studny, např. u autobusové zastávky „U Školy“.

Po celé obci rozmístit odpadkové koše (na autobusových zastávkách, u obchodů s potravinářským zbožím i u restaurací), aby občané neodhazovali odpadky na zem nebo na travnaté plochy.

V nevyužívaných místnostech Základní školy (ZŠ) zřídit „Síň tradic obce Strání“ (neplést s komunistickými „síněmi tradic“!), kde by se mohly konat výstavky či přednášky o historii obce či o lidových zvycích zdejšího kraje atd. Součástí by měl být i „depozitář“ či „muzeum“, kde by byly uchovávány doklady o historii obce (archeologické nálezy, písemné dokumenty, fotografie, zvukové dokumenty, technická dokumentace apod.).

Zlepšit úroveň výuky na ZŠ, zejména českého jazyka, aby absolventi nedělali pravopisné chyby. Stejně tak zajistit vyšší jazykovou úroveň „Zpravodaje Obce Strání“: v publikovaných textech by se neměly vyskytovat pravopisné chyby a stylistické nedostatky.

Dosáhnout toho, aby z kanceláře starosty neodcházely písemnosti, v nichž se vyskytují hrubé pravopisné chyby. Nedělá to dobré jméno ani Obecnímu úřadu, ani samotnému starostovi.

Obnovit orientační systém (rozcestníky) v obci. Již několik let jsou tyto směrovky zamalované barvou a neplní svou původní funkci. Zdá se, že to nikomu nevadí. (Co jsou platné QR kódy u některých památek, když základní orientace v terénu chybí!)

Dát si pozor na to, aby z obce neutekli všichni mladí obyvatelé. Mohlo by to časem dopadnout tak, že ty starší už nebude mít kdo pohřbít.

24. 2. 2019

PhDr. Rostislav Janošík

Vyobrazení:  Listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141.

Poznámky:

  1. Odkaz na 1. a 2. část článku o 700. výročí obce Strání:

http://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2018/700-let-obce-strani--1.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

http://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2018/700-let-obce-strani--2.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

●●●

P. S.:

Bonbónek na konec: Kolik stojí poslanec O. Benešík daňové poplatníky?

Během dokončování 3. části tohoto článku zveřejnil Babišův deník „Mladá fronta DNES“ (iDNES.cz, 22. 2. 2019, 6:00) zajímavý a poučný materiál, který velice výmluvně hovoří o „nenažranosti“ některých našich politiků. Týká se to všech poslanců – bez rozdílu politické příslušnosti. Zkrátka: jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. (Odkaz na tento materiál je na konci článku.)

Základní měsíční plat poslance (bez příplatků za vedení klubů, výborů či komisí) činí: 82.400,- Kč. (Za rok 2018 to byla částka 988.800,- Kč.) Kromě toho naprostá většina poslanců čerpá ještě tzv. náhrady. (Týká se to i „neviditelných“ poslanců, kteří za celý rok ani jednou nevystoupí na plénu PS – u řečnického pultíku.)

Poslanec O. Benešík vyčerpal za rok 2018 na tzv. náhradách dohromady částku: 1.725.223,24 Kč. Úhrnná částka za plat poslance (bez příplatků) i tzv. náhrady činí: 2.714.023,24 Kč. No řekněte! Kdo z vás to má?

Rozpis jednotlivých položek „náhrad“ poslance O. Benešíka: víceúčelová paušální náhrada – 135.600,- Kč; roční výše cestovních náhrad – 506.400,- Kč; roční výše poskytnutých náhrad za administrativní a odbornou práci – 210.576,- Kč; roční náhrady za pronájem poslanecké kanceláře – 326.400,- Kč; roční náhrada za ubytování (položku tento poslanec nečerpá; za ubytování v poslanecké ubytovně je mu hrazena z jiného fondu částka: 161.136,- Kč); roční náhrady za zajištění služeb asistentů – 526.000,- Kč; částka na úhradu telefonních poplatků – 20.247,24 Kč. Dohromady se jedná o částku: 1.725.223,24 Kč.

(Všichni poslanci KDU-ČSL čerpají všechny výše uvedené položky. Jedinou výjimkou je pražský poslanec J. Čižinský, který si nedává proplácet telefonní poplatky.)

Přeji čtenářům příjemnou zábavu při čtení publikované tabulky „náhrad“ také u ostatních „volených zástupců lidu“, kteří nijak nešetří kapsu daňového poplatníka! Je to poučné a zároveň zábavné. Někteří čtenáři možná ztratí i poslední zbytky iluzí o našich „příkladných“ politicích. Ano, měli by se stydět! Kdo? Ti politici. Dělají to totiž hlavně kvůli penězům, které by si v normálním zaměstnání nikdy nevydělali.

Na shledanou v lepších časech! Bez Benešíků a dalších politických „vyžírek“!

─────

A ještě pár doplňujících otázek:

Otázka č. 1: Jak vysoká je částka („výpalné“), kterou musí poslanec O. Benešík platit některým lidem za to, že stále mlčí a ještě na něho nepodali trestní oznámení? Dozvíme se to někdy?

Otázka č. 2: Copak asi říkal olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner, který navštívil o jedné z adventních nedělí v prosinci 2018 Strání, na to, že obec vloni oslavila údajné 700. výročí první písemné zmínky? Proč ho na tuto „slávu“ nikdo nepozval? Jistě by rád přijel, kdyby to tušil. Nebo nepřijel právě proto, že dobře věděl, že obec Strání žádné takové výročí nemá? A proč se této akce nezúčastnil aspoň zdejší rodák – pomocný biskup olomoucký Mons. Josef Nuzík?

Otázka č. 3: Určeno rodičům poslance O. Benešíka: Jste opravdu přesvědčeni o tom, že jste svého syna vychovali jako dobrého člověka a křesťana, který se bude za všech okolností řídit slovy Písma svatého? Co říkáte na jeho podíl na zorganizování podvodných oslav ve Strání? Styďte se! Být na vašem místě, odstěhoval bych se někam hodně daleko. Proč? Abyste nemuseli potkávat zdejší spolufarníky, které váš syn spolu se svými kumpány tak hanebně obelhal a podvedl.

‒ RJ ‒

Odkaz na článek o poslaneckých náhradách:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/poslanci-plat-nahrady-seznam-ubytovani-doprava.A190220_184150_domaci_evam#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=domaci&utm_content=main

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jiný úhel pohledu

(Marian Flekač, 16. 3. 2019 22:19)

Dobrý den,
pokud jste zjistil, že byl spáchán trestný čin, je vaší občanskou povinností tuto skutečnost nahlásit neprodleně Policii ČR. Hned poté bych vám sám za sebe doporučil neprodleně vyhledat pomoc psychiatra. Marian Flekač, místostarosta obce Strání

Rada starostovi obce Strání a obecnímu zastupitelstvu

(Dr. Rostislav Janošík, 11. 3. 2019 17:42)

Vzhledem k tomu, že při loňských oslavách neexistujícího 700. výročí obce Strání došlo k porušení zákona, nelze věc řešit jinak než trestním stíháním a následným rozhodnutím soudu. Proto navrhuji tento úřední postup: Starosta spolu se zastupiteli obce na nejbližším zasedání zastupitelstva odstoupí ze své funkce. Starosta se pak písemně obrátí na Ministerstvo vnitra (MV) ČR se žádostí o vypsání nových komunálních voleb v obci Strání. Do té doby bude záležitosti obce spravovat MV stanovený komisař (v roli krizového manažera). Bude úřadovat po celou dobu, kdy bude probíhat trestní stíhání viníků loňského podvodu s oslavami domnělého výročí obce, a to až do rozhodnutí soudu o vině a trestu. Komisař skončí svou činnost poté, kdy proběhnou MV nařízené komunální volby, z nichž vzejde nového zastupitelstvo obce. Výše popsaný postup je nutný vzhledem k tomu, že někteří zastupitelé, kteří jsou zároveň spoluviníky loňských oslav, ve své funkci pokračují i po říjnových volbách 2018. Věřím, že starosta A. Popelka bude po této mé radě již vědět, co má dělat. Až do loňských událostí s podvodnými oslavami 700. výročí obce jsem se domníval, že si občané volí ze svého středu do zastupitelstva jen svéprávné jedince. Jak hluboce jsem se mýlil! A někteří se dokonce chovají tak, jako by chtěli řídit celou zeměkouli. Až tak daleko jsme to dotáhli, tatíčku T. G. Masaryku! To bys koukal, co všechno je v této republice možné!