Svobodné noviny na internetu

Zpráva dne: Pompeo se obloukem vyhnul ČR

Své zamyšlení nad aktuální vnitropolitickou situací nemohu začít jinak. Není totiž důležitější zprávy, která je výpovědí o tom, jak si naše země stojí v porovnání s okolním světem. Někdejší „pupek světa a Evropy“, ČSSR/ČSFR, který se na konci roku 1989 stal dočasně „premiantem“ mezi postkomunistickými státy bývalého sovětského bloku, se pomalu, ale jistě vinou současných vrcholných politiků proměňuje v její „odvrácenou tvář“ (= zadnici).

Z pohledu dnešní americké administrativy, jejímž nejviditelnějším představitelem je právě šéf „state departmentu“ M. Pompeo (předtím stál v čele CIA), není ve středovýchodní Evropě nezajímavější země, než je právě Česká republika, jeden z nástupnických států po bývalém Československu, u jehož zrodu stál prezident USA W. Wilson.

Již dva dny po sobě informují světová i naše média o „evropském turné“ M. Pompea, jenž se stal Trumpovým „poslem dobrých i špatných zpráv“. Kromě konstatování, že tento druhý nejvýznamnější muž dnešní Ameriky navštívil Maďarsko, momentálně pobývá na Slovensku a odtud zamíří do Polska, nám naši novináři nic zásadního nesdělili. Asi toho víc nevědí, jinak by o tak zásadní věci přece nemohli mlčet.

Daleko důležitější totiž je, co jsme se dosud nedozvěděli: Proč ze čtyř států V4 navštívil Pompeo pouze tři z nich, přičemž se ostentativně vyhnul právě České republice. O této zapeklité záležitosti mlčí jak naše sdělovací prostředky, tak i nejvyšší ústavní činitelé, ba i ministr zahraničí, který by o tom dozajista něco vědět měl. Možná ví, ale nepoví. Dal si „bobříka mlčení“.

Mlčí i jinak upovídaný prezident M. Zeman. Co kdybychom se zeptali J. Čunka, který ví i takové pikantnosti, jako je informace o tom, že medvěd, který se vloni toulal po Zlínském kraji, je již po smrti. Nechce se mi věřit, že by tak dobře informovaný člověk, jako je zlínský hejtman, ani o této záhadě nic nevěděl.

Není potřeba být politickým komentátorem, politickým geografem či jen tuctovým politologem, kteří se u nás přemnožili, abychom této záhadě nepřišli na kloub. Stačí, když se budeme pozorně dívat okolo sebe a naslouchat zprávám z okolních zemí. Po nedávné schůzce A. Merkelové s premiéry států V4 v Bratislavě, se dalo tušit, že je zle. A to nejen kvůli Polsku a Maďarsku, ale i kvůli Babišovi, na něhož si prý dost hlasitě stěžují zahraniční zaměstnanci z jeho firem v Německu. Že by se o tom „Mutti“ Angela nedozvěděla, je krajně nepravděpodobné.

A teď do toho všeho přijíždí návštěva amerického ministra zahraničí M. Pompea, která se augerechnet vyhne právě České republice. Jenom člověk úplně slepý a hluchý by tomu nerozuměl. V Čechách, kde jsme si v dobách komunismu zvykli na to číst mezi řádky, to musí být jasné každému, kdo má mozek v hlavě, nikoli Babišovu koblihu.

Závěr se nabízí sám:  ČR se stala zemí druhé kategorie, s níž USA přestaly počítat. I nadále sice zůstává členem NATO a EU, avšak to v podstatě nic neznamená. Do NATO teď přijali i bývalou jugoslávskou Makedonii (správně: Severní Makedonii). ČR se dostala do pozice nevýznamného statisty. Reálný vliv nebude mít žádný a o důležitých věcech s námi už nikdo jednat nebude. Ocitli jsme se na chvostu Evropy – za zeměmi Balkánu.

To je výsledek rok a půl trvajícího mocenského paktu A. Babiš – M. Zeman. Těmto „hlásným troubám“ Putinova Ruska se sice nepodařilo dostat ČR ven z euroatlantických struktur, avšak pořádně nám „zavařili“. Bude trvat nejméně deset let, než se z tohoto maléru vyhrabeme.

„Lepšolidi“ z okruhu M. Zemana, A. Babiše a T. Okamury si mohou gratulovat: zadání z Moskvy bylo splněno. Nejen J. Nohavica, ale i tito „stateční cínoví vojáčci“ kybernetické války 21. století, působící ve službách komunisticko-fašistického Ruska, brzy dostanou od soudruha V. Putina, zkušeného rozvědčíka KGB, medaile „Za zásluhy o rozvoj České gubernie“.

●●●

Kantar.cz neříká celou pravdu: je to mnohem horší…

Kdo sledoval pravidelný diskusní pořad „Otázky VM“ v neděli 10. 2. 2019, tomu jistě neunikla informace o nejnovějších volebních preferencích současných parlamentních stran – všech devíti. Žádné velké překvapení se nekoná. Pouze tři politické subjekty (ANO 2011, ODS, Piráti) mají šanci sestavovat příští Poslaneckou sněmovnu a vládu. Zbytek stran se pohybuje okolo pětiprocentní hranice, či spíše pod ní. „Cinknutým“ průzkumům se věřit nedá, byť by se tvářily sebe věrohodněji. Lépe bude přepokládat, že všech šest zbývajících stran a hnutí se do příští PS již nedostane.

Jelikož jsem realista, nevěřím ani nadhodnoceným výsledkům KSČM a SPD a už vůbec ne toho zbytku, který je mnoho měsíců hluboko pod pěti procenty. A samozřejmě nevěřím ani těm 32 procentům, které tato agentura přisuzuje Babišovým ovečkám (= ANO 2011). Kde by je po všech těch malérech a skandálech vzali? Jedině za předpokladu, že se tento průzkum konal v Průhonicích či přímo v budově Agrofertu na Chodově. Jinak ani náhodou. Stejně tak nelze brát vážně nadhodnocený průzkum agentury STEM. Blíže pravdě bude „uniklá“ verze, kterou o tomto průzkumu dnes publikovaly Parlamentní listy: ANO 2011 prý má 23 procent. To by tak odpovídalo realitě.

Nejnovější průzkum volebních preferencí byl načasován kupodivu tak, že se těsně minul s přívalem negativních prognóz našeho dalšího vývoje. Průzkum sice byl ovlivněn zvýšením důchodu k 1. 1. 2019, avšak žádný zásadní průlom jsme nezaznamenali. Babiš ještě stačil v předstihu slíbit důchodcům další zvýšení penzí od r. 2020, ale mezitím došlo ke změně predikce dalšího ekonomického vývoje. Dobré časy skončily a teď už bude jedině hůř.

Ministryně financí dokonce sáhla ke „krizové variantě“ škrtů v rozpočtu na rok 2020 a ohlásila až desetiprocentní snížení stavu pracovníků v administrativě.  Zatímco sousední Polsko má stále ještě pětiprocentní růst ekonomiky, u nás to budou nanejvýš dvě procenta. A kdoví jestli. Peníze budou chybět jak na další zvyšování důchodů, tak i na ostatní slíbené „projekty“ (včetně „vládní čtvrti“ v Letňanech) rozhazovačné Babišovy vlády. Z dnešního premiéra se brzy stane další „slibotechna“, jakých jsme od Listopadu 1989 již pár zažili. Všichni premiéři, kteří tvrdili, že „zdroje jsou“, skončili po zásluze v propadlišti dějin. Tamtéž míří i A. Babiš v doprovodu ČSSD a KSČM.

Sedm měsíců od hlasování o důvěře (11. 7. 2018) je druhý Babišův kabinet zralý na kompletní personální obměnu: buď totální rekonstrukci včetně výměny premiéra, nebo rovnou na demisi celé vlády. Většina ministrů pracuje špatně a někteří nepracují vůbec. Polovina z nich je zatížena nejrůznějšími problémy, z nichž některé hraničí dokonce s trestním zákonem. Pomineme-li trestně stíhaného premiéra, jsou to tito ministři/ministryně:

D. Ťok (špatné řízení ministerstva, přetrvávající problémy okolo stavby dálnic, v soukromém životě „odkloněné“ miliony při rozvodovém řízení s bývalou manželkou); M. Toman (vyšetřování OLAF ohledně neoprávněně vyplacených dotací pro rodinnou firmu); A. Vojtěch (pro práci ministra nemá odpovídající kvalifikaci, navíc odmítá vysvětlit původ peněz, z nichž financoval své studium); K. Dostálová (vyšetřována Policií ČR kvůli korupci na MMR); L. Metnar (celková nekompetentnost pro výkon ministerské funkce, neuzavřená plagiátorská aféra s diplomovou prací); R. Brabec (málo přesvědčivé pracovní výsledky, neplnění požadovaných norem určených EU); J. Kněžínek („právník na baterky“, celková nekompetentnost pro výkon ministerské funkce); J. Hamáček (nesplňuje elementární kvalifikační předpoklady pro výkon funkce ministra); A. Staněk (jako primátor Olomouce prý měl výsledky, jako ministr je nemá, navíc se nebezpečně zaplétá s komunisty, což je absolutně nepřijatelné); A. Schillerová (funkci „pravé ruky“ A. Babiše zvládá dobře, jako ministryně financí měl již dávno skončit). Z celé vlády obstojí na evropské úrovni pouze dva mladí ministři: J. Maláčová a T. Petříček. Jejich nevýhodou je nízký věk. Oba však představují novou generaci politiků, která si logicky nerozumí s těmi ostatními, kteří vesměs patří k tzv. starým strukturám.

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že držet pohromadě tento spolek další měsíce nedává žádný smysl. Vláda je v podstatě nefunkční: neplní ani priority vládního programu; ministři za ANO 2011 navíc sabotují návrhy koaliční ČSSD a naopak upřednostňují návrhy KSČM. Taková vláda nemá žádnou budoucnost a měla by urychleně skončit. Čím dříve, tím lépe.

Premiér A. Babiš se v posledních týdnech dostal několikrát pod nebezpečný tlak ze strany KSČM. Svou pozici nezvládá a nechová se jako sebevědomý předseda vlády. Své ministry nedokáže obhájit a dovoluje z ústavy neodpovědnému prezidentu republiky, aby se pletl do vládnutí. Babiš dokonce dovolil, aby předseda KSČM V. Filip vyjednával (zřejmě jako „náhradní“ ministr zahraničí) s představiteli čínské firmy Huawei. To je z principu nepřijatelné.

Babiš již jednou podlehl nátlaku KSČM – v případě zdanění náhrad za tzv. církevní restituce. Podrážděné reakce jak ze strany KSČM, tak i ANO 2011 dávají tušit, že konec této podivné „koalice“ a domluvené „tolerance“ se přiblížil. Důsledkem vstupu ČSSD a KSČM do „holportu“ s Babišem bude vymazání obou těchto stran z politické mapy ČR.

Již jednou, před rokem, čekal Babiš na sjezd ČSSD. Na něm bylo tehdy zvoleno „dvojhlavé“ vedení Hamáček-Zimola, které sice přivedlo tuto stranu do vlády s Babišem, avšak zároveň rozhodlo o tom, že tato strana v brzké době skončí. Nový sjezd ČSSD letos na jaře podle předpokladu sice potvrdí J. Hamáčka ve funkci předsedy, avšak jím vedená strana mezitím obohatí klub mimoparlamentních stran. Nikdo ji už volit nebude.

Podle zjištění společnosti KANTAR.cz  současná vládní koalice dá dohromady pouhých 100 hlasů v PS – bez SPD, k níž se nikdo nechce oficiálně hlásit. Řešení situace se nabízí dvojí: buď přizvat do koalice SPD, nebo vládní spolupráci ukončit. Doporučuji druhé řešení, které je ústavně komfortnější. Následovat musí předčasné volby.

Situace je nadobyčej prekérní. Půjde jen o to, která ze tří koaličních stran vypoví spolupráci jako první. Pro KSČM a ČSSD to bude znamenat odchod z PS, pro ANO 2011 citelné oslabení její pozice v politickém spektru. Pád preferencí Babišova politického uskupení lze odhadnout na 10-15 procent. Na příští volební vítězství to již stačit nebude, ale na přežití do dalších voleb za čtyři roky ano. Pár „trafikantů“ by se mohlo ve Sněmovně ještě jedno volební období přiživit. Pak stejně skončí…

●●●

Namísto rekonstruované vlády raději předčasné volby

V dnešní Poslanecké sněmovně existují pouze tři strany, které si mohou dovolit, aby podpořily rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb. Jsou to: ANO 2011 (78 poslanců), ODS (25 poslanců) a Česká pirátská strana (22 poslanců). Když Babiš překousne neustálé okopávání kotníků ze strany Pirátů, mohly by se tyto tři strany domluvit na rozpuštění Sněmovny. Dohromady mají 125 hlasů, což představuje ústavní většinu – i bez SPD a „opozičních“ stran. Volby by se tak mohly konat v nejbližším možném termínu.

Namísto čekání na sjezd ČSSD (nebo spíše na Godota?) se jako nejrozumnější řešení nabízí spojit předčasné parlamentní volby s těmi již naplánovanými – „evropskými“. Ty se budou konat v květnu 2019. Dalo by se to ještě stihnout a ušetřily by se zbytečně vynaložené peníze na organizování dalších samostatných voleb. A když ne, mohly by proběhnout na podzim 2019, aby nová Sněmovna ještě stihla schválit rozpočet na rok 2020. Chce to jediné: vzít rozum do hrsti a neztrácet čas.

Již staří Římané znali heslo: „Hora ruit.“ (= Čas letí.) Času nemá nazbyt ani A. Babiš, chce-li zabránit tomu, aby jeho politický projekt, zvaný „ANO 2011“, neskončil v příštích měsících na stejné skládce politického odpadu jako jeho dnešní političtí partneři a jím nenáviděná opozice.

Když vidím na záběrech ČT z jednání PS ustaranou tvář T. Malé, dovedu pochopit tu hrůzu, která jímá Babišovy „ovce“ při pomyšlení, co s nimi bude, až jejich „šéf“ v politice skončí. Taťána se může vrátit ke svým milovaným králíkům, ale co ti ostatní „anonisté“, kteří nic neumí? Jedině, že by je Babiš zaměstnal ve svých provozovnách – za mzdy zahraničních dělníků. Na luxusní život to sice nebude, ale aspoň neumřou hlady.

12. 2. 2019

PhDr. Rostislav Janošík