Svobodné noviny na internetu

Motto č. 1: „Pokud chce KDU-ČSL přežít ve 21. století a lidovci chtějí být znovu lidovci, přiblížit se třeba těm rakouským, tak se musí zcela odstřihnout od církve.“ (T. Zdechovský)

Motto č. 2: „Lidovci jsou to nejhorší, co u nás v politice máme. Zradí i vlastní rodinu.“ (Názor čtenáře z internetu)

Motto č. 3: „Lidovci mají již desítky let stejný program: Kam vítr, tam plášť.“ (Názor čtenáře Novinek.cz)

Sliby se mají plnit…

V článku „Lidovci jsou nevolitelnou stranou“ (SN č. 1/2020, vloženo 23. 1. 2020, ZDE) jsem čtenářům SN slíbil, že napíšu něco o mimořádném sjezdu KDU-ČSL. Za normálních okolností by to nestálo vůbec za řeč, ale slib je slib. A ty jsem v životě vždy plnil.

Popravdě: Chtěl jsem dát lidovcům pár rad, jak vybřednout z toho srabu, do něhož se dostali vinou P. Bělobrádka a jeho „kámošů“. Ale protože arogance a drzost lidovců i nadále trvají, ačkoliv jsou i po sjezdu na pěti procentech (a lepší to už nikdy nebude), omezím se pouze na nejnutnější sdělení.

Rozhodně nemám v úmyslu „házet perly sviním“, protože KDU-ČSL již delší dobu považuji za tu nejsmradlavější žumpu, jaká u nás v politice existuje. Jediné, co lidovcům po tomto sjezdu mohu popřát, je to, aby se v těch svých sra*kách co nejdříve utopili. Větrání a deratizace přijdou na řadu poté, až tato partaj z politiky definitivně zmizí.

Ale abych nebyl jenom negativní, musím popravdě napsat, že můj odsudek se netýká poctivých lidovců, kteří zůstali věrni původnímu programu Šrámkovy a Luxovy strany pro nábožensky založené členy a voliče. Týká se výhradně stranické „věrchušky“, která se v čele KDU-ČSL „usalašila“ po r. 2010. Tehdy tato strana poprvé vypadla z Poslanecké sněmovny PČR.

Řeč je o „partičce“ bezskrupulózních kariéristů, vedených zvěrolékařem P. Bělobrádkem, a jeho „kámošů“, kteří se v poslední době střídají v čele KDU-ČSL jako apoštolové na Staroměstském orloji v Praze. Tyto ostudné figurky budou jednou v dějinách ČSL a KDU-ČSL figurovat vedle J. Plojhara a dalších kolaborantů s kýmkoliv.

Líto mi může být akorát slušných a poctivých členů a funkcionářů KDU-ČSL, jakož i mnohých obětavých starostů obcí a měst, kteří svou práci nedělají pro peníze nebo z touhy vyšvihnout se někam „výš“, nýbrž pro lidi, spoluobčany, a z lásky k Bohu. Je na nich, aby si ve straně udělali pořádek. Současné vedení KDU-ČSL toho schopno nebylo a není.

●●●

KDU-ČSL před mimořádným sjezdem

Když v listopadu 2019 M. Výborný ohlásil, že v čele KDU-ČSL skončí k 25. 1. 2020, měli kandidáti na funkci nového předsedy necelé dva měsíce na to, aby se připravili na toto volební klání. Jako první ohlásil svou kandidaturu europoslanec T. Zdechovský, po něm J. Bartošek a jako úplně poslední jeho poslanecký kolega – M. Jurečka.

A právě Jurečkovo váhání zavdávalo záminky k úvahám o tom, že se na funkci necítí dost zralý. Ostatně – Jurečkova politická „zátěž“ byla ze všech kandidátů největší: seděl tři a půl roku ve vládě s A. Babišem a nejasnosti dodnes panují i okolo přidělování zemědělských dotací jak Babišovi, tak i vlastní rodině.

Nelze se proto divit, že ještě před ohlášením kandidatury se Jurečka dotazoval svých příznivců na sociálních sítích, co mu radí: zda do toho jít, či nikoli. Nakonec prý převážily hlasy pro kandidaturu. Za těch zhruba 14 dní do sjezdu Jurečka stačil udělat jen pár mediálních prohlášení, např. o tom, že se chce učit od skauta J. Čižinského. Naštěstí to nebyla taková pohroma, jakou dokázal „vyrobit“ T. Zdechovský.

Z jeho rozhovorů a různých mediálních výstupů asi nejvíce zaujaly naše bulvární novináře (jiné už u nás skoro nemáme) Zdechovského konstatování o tom, že má již spočítané gaye a lesby mezi funkcionáři KDU-ČSL: prý je jich 22. Nebyl jsem si jist tím, zda „sčítací komisař“ T. Zdechovský je tím nejvhodnějším kandidátem na nového předsedu strany.

─────

Před loňským sjezdem uspořádali lidovci v Brně „debatu“ svých tří kandidátů na předsedu: J. Bartoška, M. Jurečky a M. Výborného. Letos zopakovali totéž v daleko „nóbl“ provedení: v (pražské) kavárně „Obecního domu“, který je „klenotem“ naší secesní architektury. Přesto jim to nebylo nic platné. Lidovci to měli „zmáknuté“ tak dobře, že tam byl připraven i speciální štáb České televize (ČT) v čele s redaktorkou N. Reindlovou.

Tři „diskutéři“, navlečení do obleku téže barvy (tak sladěný nebývá ani A. Babiš s manželkou Monikou), žoviálně rozprávěli s jakousi moderátorkou, snad tiskovou mluvčí KDU-ČSL. Televize z toho ukázala jen pár záběrů, ale i z těch bylo zřejmé, že v kavárně dlouho dopředu ohlášenou „debatu“ přišlo zhlédnout jen pár lidí (asi pečlivě předem vybraných) u nejbližších stolků. Kameraman nenašel odvahu, aby nám, televizním divákům, ukázal ten „zaplněný“ sál dychtivých podporovatelů KDU-ČSL. (Kdo zná poměry v Praze, ten ví, že lidovci a socani tady nikdy žádnou velkou podporu voličů neměli.)

Z celé této nepovedené „debaty“ mně utkvěla v paměti jen fotografie, zveřejněná některými zpravodajskými servery následujícího dne. Jsou na ní ti tři lidovečtí kandidáti, kterak sedí vedle sebe jako slepice na hřadě či jako Marťani, kteří se omylem dostali na Zemi. (Asi to byli titíž, s nimiž chtěl před lety vládnout J. Paroubek. Od té doby zůstali tady a čekají, kdo je bude angažovat.)

Kdyby tuto sešlost „náčelníci“ od lidovců uspořádali u sebe v ústředním sekretariátu na Karlově náměstí v Praze, ušetřili by si jednak zbytečnou ostudu (těch pár zvědavců, kteří se na to přišli podívat, o tom jistě poreferovalo svým přátelům a známým), tak i spoustu peněz ze stranické pokladny.

O neobyčejně skromném, ba přímo nesmělém, vystoupení v pořadu „Události, komentáře“ (24. 1. 2020) v předvečer sjezdu, jsem již psal ve svém výše uvedeném článku. Tomuto „představení“ kandidátů předcházel ještě rozhovor s P. Pithartem v pořadu „Interview ČT24“, ve kterém tento exkomunistický „lidovec“ označil T. Zdechovského za málo zkušeného, a tudíž nepříliš vhodného kandidáta na nového předsedu. Byla to taková malá „poprava“ krátce před sjezdem. Zdechovský z toho byl tak rozhozený, že nebyl schopen ani souvislého jazykového projevu.

●●●

Sjezd žádnou změnu nepřinesl…

Byla-li předsjezdová příprava kontinuální, chaotickou improvizací amatérů, kteří si hrají na politiky (někteří tomu dokonce i věří), samotný průběh sjezdového jednání dopadl mnohem hůř. Nepřinesl vůbec nic nového ‒ kromě předem dohodnutých figurek do „nového“ stranického vedení. Přesněji: staronového vedení. V něm jedinou novou osobou je europoslanec T. Zdechovský.

Všichni ostatní jsou jen okoukané „staré“ tváře (lépe: ksichty), jež by rády dělaly „novou“ politiku. Jak známo: se starými prostitutkami se nový nevěstinec provozovat nedá. Tato poučka platí i v politice: na páchnoucí ho*no, zabalené do zlatého staniolu, se sotva dají nalákat noví voliči. A už vůbec ne ti staří, původní, kteří tu „fintu“ dávno odhalili.

Pozorně jsem si pročetl těch několik článků, v nichž autoři hodnotí lidovecký mimořádný sjezd. Snad nejvýstižněji situaci v KDU-ČSL popsal na sociálních sítích redaktor „Novinek.cz“ A. Mitrofanov: „Sjezd @kducsl skončil. Byl poslední ze série sjezdů opozičních stran v minulých týdnech. Pokud forum @PiratskaStrana připomínalo zrající jablko, kongres @ODScz zralé jablko provrtané červy, dnes to byla padavka.“  K tomu dodávám: Saša je zkušený novinář, který toho už v životě zažil víc než dost. Asi i pro něho to byla příliš „silná káva“. Ve skutečnosti je to horší, než to na první pohled vypadá. Bývalý předseda strany J. Lux se musí obracet v hrobě.

Některé „hodnotící“ články byly spíše zdvořilostní. Pouze L. Jelínek, známý televizní mudrlant, který se již mnoho let vydává za politického analytika, stroze konstatoval, že na sjezdu, kam byl pozván coby spřátelený politolog a publicista, dostal tentokrát pouze blok, propisovačku a konzervu s párky od jakéhosi lidoveckého řezníka. Nejspíš toho bylo v porovnání s minulými léty málo, a proto i „politologické“ zhodnocení sjezdu jen tak klouzalo po povrchu. Inu, za málo peněz – málo muziky.

Ostatní sdělovací prostředky se omezily na pouhé přetlumočení zprávy ČTK o průběhu a výsledcích volby nového stranického vedení. Proto budu raději vycházet ze svých poznámek, které jsem si v průběhu sjezdového rokování udělal. Nyní mají cenu zlata.

─────

Kandidát č. 1: Jan Bartošek

Jeho vystoupení se vyznačovalo rozmáchlými gesty a spoustou velkých slov. Prý chce vtisknout této zemi řád a prosperitu. Bohužel – nestihl nám prozradit, jak to jako předseda pětiprocentní strany chce udělat. Celým projevem se neslo jedno slovo: rodina. Tou se dnes zaklínají všechny politické strany. Snad nejlepší byl tento výrok J. Bartoška: „Budeme sázet les, který nesežere ani levicový kůrovec.“ To prohlásil jeden z kandidátů „levicové“ KDU-ČSL. (J. Čižinský to o pár dní později upřesnil: Všichni jsou prý sociální demokraté.) Bartoškův výrok je sice na první pohled i poslech velmi vtipný, ale ve skutečnosti nevýslovně trapný.

Tento kandidát na příštího předsedu KDU-ČSL totiž zapomněl na to, že jeho kolega M. Jurečka v době, kdy byl ministrem zemědělství, tragicky zanedbal boj proti kůrovci. A nejen to: stejně málo dělal i v oblasti boje proti suchu. Dnes sklízíme ovoce jeho nečinnosti. Jediné, čemu jsem z Bartoškova projevu uvěřil, byla tato věta: „Mě ta politika baví!“ Vůbec se mu nedivím. Za ty peníze, které dostává v PS i jako lidovecký funkcionář na krajské a komunální úrovni, by sotva mohl říkat něco jiného. Kdo vám dnes dá takový balík peněz za hloupé žvanění a minimální pracovní výsledky?

Abych nebyl pouze negativní: Oceňuji, že ze všech tří kandidátů to byl právě J. Bartošek, kdo našel odvahu přiznat jako chybu to, že KDU-ČSL vstoupila do vlády s ANO 2011 a ČSSD, čímž zavinila mocenský vzestup agenta StB A. Babiše. Na počátku bylo totiž nerespektování tzv. lustračního zákona, který si poslanci ANO 2011, ČSSD a KDU-ČSL „ohnuli“ tak, aby se Babiš mohl stát ministrem financí a místopředsedou vlády B. Sobotky (2014-2017). To je celá „historická“ pravda, která bude jednou zaznamenána v letopisech českého národa s uvedením konkrétních jmen viníků. Bude to „kaňka“ až do skonání věků.

─────

Kandidát č. 2: Marian Jurečka

Zatímco u J. Bartoška bylo zřejmé, že není žádným rétorem a stěží by uspěl jako řadový učitel ve škole, jenž se „hubou živí“, u Jurečky bylo na první pohled i poslech patrné, že se za ta léta vysedávání v PS, ve vládě a ve stranických sekretariátech lecčemus přiučil. Hlavně však: načichl Babišovým populismem, který se zřejmě zalíbil i delegátům lidoveckého sjezdu. Proto byl zvolen.

Jurečkův kandidátský projev se sice dobře poslouchal, ale v podstatě ničím nezaujal. Jurečku volili titíž delegáti jako vloni, u nichž tehdy „propadl“. Zapsal jsem si několik jeho výroků: „Nechci být údržbář.“ – „Ztrácíme se v opozici.“ – „Nabízím se znovu do služby KDU-ČSL.“ Ten poslední výrok lze chápat také takto: „Tak už mi to koryto dejte! Jsem na to připraven.“

Kromě účelového odvolávání se na J. Luxe mě zaujalo jen pár myšlenek. Například ta, že KDU-ČSL je jediná strana s konceptem sociálně tržního hospodářství. (Svým dosavadním účinkováním v polistopadové politice lidovci předváděli spíš pravý opak.) Bohužel – o politických pochybeních z doby Sobotkovy vlády nepadlo ani slovo. Ani špetka sebereflexe. (Tu lidovci nepěstují. Jsou prý naprosto dokonalí.)

Zatímco před rokem, při volbě předsedy KDU-ČSL, skončil Jurečka až jako třetí (dostal 124 hlasů), letos ho stejní delegáti zvolili převahou 205 hlasů. Jasný důkaz toho, že u lidovců se zázraky dějí: nikoli jako v Číhošti, ale jsou lidovcům „šité na míru“.

─────

Kandidát č. 3: Tomáš Zdechovský

Europoslanec T. Zdechovský byl ze všech tří kandidátů nejslabší, i když v Evropském parlamentu (EP) vydělává pořádný „balík“ peněz. Zdá se, že se tam toho moc nenaučil. Nejen ve zmíněném pořadu „Události, komentáře“ (24. 1. 2020), ale i na sjezdu (25. 1. 2020) předvedl v přímém přenosu, že neumí souvisle hovořit. To je pro předsedu, ale i místopředsedu politické strany předpoklad číslo jedna.

Zdechovský nakonec kandidaturu stáhl a nechal se následně zvolit řadovým místopředsedou strany. Jak sám přiznal v televizi, měl předem zajištěnou podporu asi poloviny delegátů. Tak tomu bylo pravděpodobně také u dalších kandidátů. Proto hovořit o demokratičnosti této „volby“ je zcela nepatřičné. Místo mechanismu demokratické volby (lepší by bylo losování nových funkcionářů z řad delegátů) byly upřednostněny zákulisní dohody ve stylu „něco za něco“.

KDU-ČSL proto není ani stranou křesťanskou, ani demokratickou, nýbrž „hokynářskou“ – ve stylu koňských handlířů. Proto by bylo na místě zbavit se první části složeného názvu strany: pouze to mate voliče.

─────

Kandidát č. 4: Jan Horníček

Tento kandidát se do volby na předsedu přihlásil až v den konání sjezdu. Člen KDU-ČSL z Rychnova nad Kněžnou zaujal svým „zeleným“ programem. Jeho myšlenky sice nejsou nijak originální, protože podobnou agendu má např. Strana zelených nebo Piráti, ale u lidovců je to jen menšinový názor. Tím hlavním programem lidovců vždy bylo toto: být u koryt, lhostejno s kým, abychom si mohli nahrabat, dokud to jde.

Zapsal jsem si některé výroky J. Horníčka: „Jsme nevýrazní, ničím se nelišíme od ostatních.“ (To by měl být pořádný důvod k zamyšlení, ale lidovecké „náčelníky“ to nijak nevzrušuje. Jsou tak v pohodě, až to až není normální.) – „(Strana) musí vyprovokovat, šokovat něčím jiným.“ – „Musíme zezelenat.“ – „Udělejme uprostřed Evropy zelenou oázu.“ (K tomu dodávám: bez vody to nepůjde.)

─────

Výsledek volby nového předsedy byl následující: M. Jurečka 205 hlasů, J. Bartošek 142 hlasy aj. Horníček 10 hlasů. Již v parlamentních volbách z roku 2013 bylo zřejmé, že se KDU-ČSL ocitla na sestupné trajektorii. Negativní trend byl dále umocněn účinkováním této strany ve vládě B. Sobotky – s prominentním členem předlistopadové KSČ a agentem StB A. Babišem. Právě posluhování tomuto politickému predátorovi ublížilo lidovcům nejvíc. Stranu to postupně stáhlo až k pětiprocentní hranici volitelnosti. Nepříznivý vývoj se nepodařilo zvrátit ani během krátkého předsedování M. Výborného (2019-2020). KDU-ČSL zůstala ležet na dně bahnitého rybníka a přestává vykazovat známky života. Její politická smrt se blíží…

Změnu nepřinesl ani narychlo uspořádaný sjezd a nové přepřahání lidoveckého „žebřiňáku“. Jestliže se nepodařilo stranu znovu „nastartovat“ před rokem M. Výbornému, který k tomu měl dostatek sil i odhodlání, stěží se to může povést M. Jurečkovi (s traktorem a kombajnem). Hlavně proto ne, že je příliš zkompromitován spoluprací s A. Babišem, než aby se na to dalo zapomenout. Někteří voliči totiž mívají „sloní“ paměť. (Totéž se říká o M. Zemanovi, kterého si M. Jurečka znepřátelil. Doslova „medvědí službu“ lidovcům prokázal hejtman J. Čunek, který odmítl spolufinancovat Zemanovy návštěvy ve Zlínském kraji. Je to faux pas, které se neodpouští.)

Mimořádný sjezd KDU-ČSL dne 25. 1. 2020 zvolil nové vedení strany v tomto složení: M. Jurečka (předseda), Š. Jelínková (1. místopředsedkyně), J. Bartošek, T. Zdechovský, P. Hladík a O. Benešík (místopředsedové). Do tohoto vedení se nedostali dosavadní místopředsedové: Š. Matek z Jablonce n. Nisou a B. Niemiec z Havířova. V praxi to znamená, že regiony v tomto předsednictvu zastupuje jediný místopředseda – P. Hladík z Brna.

Lidovci se touto volbou dopustili téže chyby jako v r. 2017 ČSSD (krátce před drtivou volební porážkou), kdy si zvolili „jednobarevné" vedení – rovněž bez zastoupení regionů. Byla to smrtelná chyba, kterou už nebylo možno napravit. Proto je dnes ČSSD nevolitelnou stranou. Jak přiznal v těchto dnech J. Foldyna, ČSSD má dnes pouhá 3 procenta volebních preferencí, což Hamáčkovo vedení stále ještě úspěšně tají: jak před svými členy, tak i před voliči. S lidovci to bude nejspíš obdobné. Vzhledem k tomu, že nemají „výhodu“ vládního angažmá, odhaduji výsledek na 2-3 procenta. S tím se nedá uspět ani v krajských volbách, o parlamentních ani nemluvě.

Nepřehlédnutelné byly politické „tanečky“, které během sjezdu předvedli někteří z navržených kandidátů. Tak např. místopředseda Š. Matek a poslanec J. Mihola nenašli odvahu kandidovat, a proto to raději vzdali již před samotnou volbou. Nu což? Předseda a místopředseda by měli mít odvahu poprat se, nikoli z boje utíkat jako zbabělci. Poslance J. Miholu kdosi dokonce navrhl na funkci předsedy, ale on to odmítl. Když pak kandidoval na řadového místopředsedu, zvolen nebyl. (Zdá se, že se mu delegáti pomstili za tu „troufalost“. To by tak hrálo, aby někdo chtěl být zvolen, ale nevyjednal si předem podporu!)

Jak loňský, předem neohlášený kandidát na předsedu, J. Vlach (10 hlasů), tak i ten letošní, J. Horníček (10 hlasů), dostali minimální počet hlasů. Dělá to dojem, jako by to bylo předem dohodnuto. Při spontánní volbě by přece musel vypadat výsledek úplně jinak! Známe to ostatně z jiných politických stran. KDU-ČSL je přísně hierarchizovaná, centralisticky řízená strana – bez vnitřní demokracie. Proto tento výsledek nemůže nikoho překvapit. V této situaci je jakákoliv změna vyloučena. Bez potřebných reforem musí strana zahynout – i s těmi 20 000 členy. (Bude to připomínat likvidaci chovu drůbeže jako při nákaze ptačí chřipkou.)

Na sjezdu se nicméně objevily i úsměvné momenty. O největší rozruch se postaral M. Jurečka, který si do jednacího sálu hotelu „Ambassador“ vzal své dva nejmladší syny. Kdosi mu zřejmě poradil, že pro děti mají všichni slabost a že by mu to mohlo pomoci k vítězství. Kdysi podobný trik použila při vyjednávání s neústupnými uherskými magnáty arcivévodkyně Marie Terezie (1740-1780), která si rovněž posadila malého, prvorozeného syna Josefa (pozdějšího císaře Josefa II.) na klín. Tím dostala hrdé Maďary do kolen a byla korunována uherskou královnou. (Uherský sněm v Prešpurku přijal Marii Terezii dne 11. 9. 1741 za svou královnu.)

Fenomén „dětí v politice“ vyzkoušeli dávno před Jurečkou známí diktátoři – J. V. Stalin a A. Hitler. Také oni milovali děti a rádi se s nimi fotografovali. Žádnou roli v tom nehrál fakt, že Hitler vlastní děti neměl a Stalin odmítl nabídku na propuštění jeho nejstaršího syna Jakova Džugašviliho z německého zajetí v koncentračním táboře Sachsenhausenu. Ocitl se tam spolu s nevlastním synem V. Molotova ‒ G. Skrjabinem. Stalinův syn pak raději zvolil dobrovolnou smrt v drátěném plotu, který byl nabit elektrickým proudem.

─────

Připomínek k organizaci a průběhu stranického sjezdu by bylo samozřejmě mnohem víc. Vrcholné stranické rokování bylo připraveno naprosto diletantským, chaotickým způsobem. Byl to pravý opak loňského sjezdu. Nejenže tam chyběla ona „paráda“ se zpěvem státní hymny (v podání P. Svobody) a hudebním vystoupením M. Jurečky a jeho kapely, ale odlišná byla i atmosféra tohoto jednání. Loňský sjezd trval tři dny, ten letošní lidovci „sfoukli“ za jeden den. Spěch byl patrný na první pohled. Šlo hlavně o to, aby to delegáti již měli za sebou a aby někoho do čela strany zvolili.

Právě tady předvedlo Výborného vedení KDU-ČSL totální personální bídu. Kandidáti, kteří se ucházeli o funkce předsedy a místopředsedů, patří k velice podřadnému a silně opotřebovanému „materiálu“, Je to bída mnohem horší než ta, o níž před 160 lety psala ve svých povídkách spisovatelka B. Němcová. Rozdíl je pouze v tom, že tehdy to byli chudí, nemajetní lidé v otrhaných šatech, ale s čistou duší, kdežto dnes tu lidoveckou bídu (personální, intelektuální a morální) reprezentují blahobytně vyhlížející čtyřicátníci z generace „Husákových dětí“. Spisovatelka Němcová by na to jen nevěřícně zírala – stejně jako já.

Osobně se divím tomu, že se ani končící předseda, ani ohlášení kandidáti na předsedu nového neporadili s nějakým zkušeným politologem. Nikoli s „politology na baterky“, jako jsou P. Fiala, L. Jelínek či D. Kroupa, ale s politology skutečnými či spíše sociology, kteří se politologií rovněž zabývají. Ale podle všeho jim účastníci sjezdu ani organizátoři této „sešlosti“ nestáli za to, aby pro ně něco udělali.  A tak sjezd proběhl ve znamení hry na idylku s falešným lidoveckým úsměvem à la J. Lux. Inu, „klidná síla“, která mele z posledního. U stoleté „stařenky“ není divu. Expředseda M. Výborný se z tribuny loučil slovy: „Když budeme na straně rodičů, zvítězíme! Zdař Bůh!“

●●●

Po sjezdu – jako před ním…?

Tvrdit, že mimořádný sjezd KDU-ČSL nastartoval jakýsi „obrodný“ proces ve straně, by bylo očividným klamáním členské základny i voličů. Kromě volby „zasmrádlého“ vedení strany, jež se podílelo na dnešním zoufalém stavu této partaje, se v hotelu „Ambassador“ nic důležitého neodehrálo. Lidovci již podruhé během jednoho roku „přepřáhli“: namísto koní potáhne stranický „žebřiňák“ Jurečkův traktor. Všichni čekali víc. Bohužel – na skutečnou změnu lidovci připraveni nebyli.

Stalo se pouze to, co se dalo očekávat: ani po sjezdu se stranické preference nezvedly z pětiprocentní hranice. Spíše budou dál klesat až k nule. Co s tím? Řešení by bylo: stranu rozpustit a vypustit. Stejně nemá žádnou šanci na úspěch. Letos možná v některých krajích KDU-ČSL ještě přesáhne pětiprocentní hranici, ale příští rok čeká lidovce zdrcující porážka. Podobná té, kterou utrpěla ČSSD v r. 2017. Soudruzi lidovci, poučte se z dějin! Není na to nikdy pozdě!

Ani staronovému vedení KDU-ČSL se nepodařilo zbavit se chyb, jež tuto stranu táhnou ke dnu. Je to zejména bolševický styl rozhodování: předseda udílí rozkazy a jeho podřízení je bez odporu plní. Co je na tom demokratického? Lidovcům naopak chybí kontrolní a samočisticí mechanismy pro vnitrostranický život. Bez toho strana nemůže fungovat ani obstát v politické soutěži.

Ze všeho nejvíc by však tato strana potřebovala zbavit se jedinců, kteří jí škodí a táhnou ji ke dnu. Nemá však odvahu k tomu, aby tyto osoby ze svého středu vyloučila nebo je přinutila k odchodu. Většina z nich se drží moci „jako ho*no košile“ (Bělobrádek, Benešík, Čunek, Herman, oba Svobodové, Šojdrová, Výborný atd.). Také v KDU-ČSL zvítězila strategie „Po nás potopa“ (= držet se koryt až do úplného zániku strany). Poté bude následovat pád do nicoty. Copak to ti pánbíčkáři nechápou?

V posledních dnech je stále zřejmější, že „projekt protibabišovské opozice“ ztroskotal. Podobně jako loď, jež se roztříštila o skaliska. V této souvislosti mě zaujal návrh šéfredaktora „MF Dnes“ J. Plesla: ať strany „opozice“ podpoří Piráty, kteří se určitě do Sněmovny v r. 2021 dostanou. Stálo by za to o Pleslově návrhu popřemýšlet. Připravovat se na volby, v nichž nemohu uspět, jaksi nedává smysl. S tím „panoptikem“, které si lidovci na sjezdu zvolili, nemohou uspět v žádných volbách. Obávám se, že ani v těch krajských, které se budou konat letos na podzim.

●●●

Občané to vidí a voliči to náležitě zhodnotí…

Když jsem poslouchal ty sebevědomé projevy kandidátů na funkce předsedy a místopředsedů, vypadalo to tak, jako by KDU-ČSL neměla aktuálních pět procent, ale přinejmenším dvakrát tolik. Dosažení této „mety“ ostatně sliboval z řečnické tribuny M. Jurečka. Tolik neměli lidovci ani v dobách největší Luxovy slávy, naposledy pak za První republiky.

Dnešní ideově vyprázdněná a personální bídou stižená KDU-ČSL bude ráda, když uhájí aspoň nějaká místa v krajských zastupitelstvech. Ani tam to už žádná sláva nebude. Občané lidovce nevolí, protože se opakovaně zpronevěřují svým slibům a jde jim pouze o „koryta“. Nelze být úspěšnou stranou bez důvěry voličů. Přes to vlak nejede a nikdy nepojede.

Průběh a výsledky mimořádného sjezdu KDU-ČSL samozřejmě naši občané pozorně sledovali a své názory neváhali sdělit lidoveckým politikům (těm, kteří umí číst) prostřednictvím internetu. Dříve se politici a voliči setkávali tváří v tvář na veřejných shromážděních a na schůzích. Dnes už na to politici většinou kašlou a vedou ty své „politické války“ se svými soupeři na internetu, hlavně na sociálních sítích. A občané jim na to odpovídají. Až tak se změnil náš politický život…

Je to dokonce mnohem horší. Například spolek „Milion chvilek pro demokracii“ organizuje masová shromáždění v mylném domnění, že pak občané ochotně přijmou nabízené „spasitele“ z řad politické opozice, vesměs staré známé obličeje z divokých let devadesátých (a jejich pohrobky), kteří se zapletli do tunelování a podvodné privatizace, která naši ekonomiku přivedla na buben.

Stále platí, že volební vítězství si musí vybojovat jednotlivé strany samy za sebe. Nemají-li na to vhodné lidi, nechť to „zabalí“ a jdou se věnovat něčemu užitečnějšímu. Představa některých našich politiků, že M. Minář jim to vybojuje a oni se pak milostivě ujmou funkce premiéra či ministra čehokoliv, je doopravdy směšná a nedůstojná vysokoškolsky vzdělaného člověka. Je nejvyšší čas, aby se nad tím předsedové „opozičních“ stran zamysleli.

●●●

Bude KDU-ČSL postavena mimo zákon a rozpuštěna?

Milí lidovci, tušíte vůbec, co si o vás myslí obyčejní občané a voliči? Tady jsou některé jejich názory, jak jsem si je vypsal z jednotlivých zpravodajských serverů. Patří k nim i reakce na Jurečkovo zvolení do čela KDU-ČSL: „Jurečka si podvodem přišel k hodně slušným dotacím. Měly by se prověřit Jurečkovy dotace a ten odkup vepřína v Letech taky. Lidovci a socani jsou největší zloději. Téhle mafie se budeme zbavovat ještě dlouho. Proto je nutné socany a lidovce okamžitě postavit mimo zákon a zakázat jim politickou činnost a podnikání.“ – „Zdalipak [se] občané někdy dozvědí, kolik z dotací káplo na všechny kámoše i jejich rodiny z „demobloku“ a ČSSD, včetně pasáčka vepřů Jurečky, který si žádosti psal za stále kojící manželku, a to přímo v pracovní době na Ministerstvu zemědělství?“ – „A už jsme zase u chameleona Zdechovského, který hlasoval pro přijetí celých [muslimských] rodin. Ten chlap je slizký jako had.“ – „KDU je nebezpečný teroristický spolek.“ – „Volí ještě někdo ty černoprdelnický sv*ně?“ – „Nebál bych se Šojdrovou izolovat s 20 sirotky v jedné místnosti.“ – „Nechápu, jak někdo může zadarmo, bez úplatků hodit hlas takovejm šmejdům (= lidovcům). Jinak je každému zřejmé, že KDU-ČSL je strana trvale nevolitelná – navždy.“ – „Křesťanští demokraté? Výsměch! S křesťanstvím nemá tato strana nic společného. Snad jen to, že je to banda Jidášů, kteří za 30 stříbrných jsou ochotni zradit cokoliv a kohokoliv.“ – „Jurečka, ten mě se*e, kdykoliv se na něho podívám. Je to jeden k ‚nejchytřejších‘ lidovců (samozřejmě až po Bartoškovi). Tomu bych přál za ty jeho kecy, aby si vyzkoušel dotace od státu ve formě vězeňské stravy.“

Delegáti sjezdu, kteří do čela KDU-ČSL zvolili to panoptikum v čele s „pasáčkem vepřů“ M. Jurečkou a jeho „neviditelnou“ zástupkyní Š. Jelínkovou, jež se řídí heslem „Kdo nic nedělá, nic nepokazí“, ale i řadoví členové strany a voliči této podivné „křesťanské“ strany by se měli pečlivě seznámit s názory spoluobčanů. A hlavně by si je měli vzít k srdci. Jediné poučení, které z toho plyne, je to, že tito politici si sbalí svá fidlátka a nahlásí se na Úřadu práce. Se svou „kvalifikací“ se jistě uplatní v nějakém nenáročném provozu, kde nelze způsobit žádné škody.

●●●

Lidovce nevolit! Trvale je ignorovat!

Mimořádný sjezd KDU-ČSL skončil – bez viditelného posunu vpřed. Pokračující politická improvizace v „zabetonovaném“ systému, který zde byl nastolen po říjnových volbách z roku 2017, se brzy projeví i v přípravách na krajské a senátní volby na podzim 2020. I tady se projeví, že KDU-ČSL je již řadu měsíců pod pětiprocentní hranicí, třebaže „spřátelené“ agentury pro výzkum volebních preferencí tvrdí něco jiného. Aktuálně odhaduji případné volební zisky lidovců na 2-3 procenta. (J. Foldyna prozradil, že socani mají 3 procenta, a to jen díky tomu, že jsou ve vládě. Jinak by už dávno byli v minusu.)

Že by KDU-ČSL mohla uspět ve volbách (letos nebo v příštím roce) v současném, naprosto katastrofálním stavu, do něhož tuto stranu přivedla „partička“ politických kariéristů v čele s P. Bělobrádkem a jeho epigony (M. Výborný, M. Jurečka), je pouhou iluzí. Strana, jež provádí politiku „ode zdi ke zdi“ (= dneska tak a zítra pravý opak) a v jejímž vedení jsou osoby, dopouštějící se trestné činnosti (= O. Benešík a jeho kumpáni), nemá v regulérní politické soutěži co pohledávat. Nemá ani šanci na úspěch.

Proto musí dnes KDU-ČSL, někdejší úspěšná a respektovaná strana Šrámkova a Luxova, skončit jako naprosto nevolitelná a zbytečná. Bohužel – pod vedením P. Bělobrádka a M. Výborného projevuje tato partaj až nepochopitelnou neschopnost (nebo jen pouhou neochotu?) zbavit se pukavců (záprtků) ve svých řadách. Ba právě naopak: tyto exempláře si dokonce „pěstuje“ ve svém nejvyšším stranickém vedení. Co k tomu říci? Sorry jako!

Neveřejné komuniké z mimořádného sjezdu KDU-ČSL praví: Sjezd skončil, aby manifestoval „jednotu strany a lidu“, semknutost stranických řad. Bělobrádkova „partička“ politických „vyžírek“ ze Sněmovny přežila. Méně potěšující je zpráva o tom, že strana s tímto „panoptikem“ v čele zůstává trvale nevolitelná – pro letošek i roky příští. Lidovci se s tím budou muset nějak popasovat. Udělali by nejlépe, kdyby tu svou stoletou „babičku“ (= KDU-ČSL) rozpustili a vypustili. Všem by se ulevilo. Akorát ty „vyžírky“ by si musely konečně najít práci.

Z politiků KDU-ČSL se v posledních desetiletích stali škůdci naší demokracie a kolaboranti s kýmkoliv. Je nepochybné, že zvolením současného předsednictva byl porušen zákon a volba je fakticky neplatná. Proto by se mělo Ministerstvo vnitra ČR obrátit na příslušný soud s návrhem na pozastavení činnosti této strany a její rozpuštění. Mělo by k tomu dojít ještě před letošními krajskými a senátními volbami.

Alarmující poměry v KDU-ČSL bude muset zvládnout někdo jiný, když samotní delegáti ani jimi zvolené vedení nebyli schopni tyto problémy řešit a vyřešit. Strana, které chybí jakákoliv sebereflexe, nemá právo na existenci. KDU-ČSL je „umírající“ stranou. Již nějakou dobu okolo sebe kope jako chcípající kobyla. Každým dnem je zřejmé, že neodvratný konec se blíží…

16. 2. 2020

‒ RJ ‒