Svobodné noviny na internetu

Fialova vláda: výsledek se zatím rovná velké NULE

To, o čem jsem se rozhodl napsat v souvislosti s nečinností vlády P. Fialy, představuje letitý problém naší kultury. Rozpadající se kulturní památky, kolem nichž se krátce po roce 1989 odehrávaly jakési podivné tanečky s majetkovými převody čerstvých restituentů, kteří to vzápětí „střelili“ někomu jinému, kdo se o to zase nestaral, to je tvrdá realita dneška v různých koutech naší republiky. 

Devastace kulturního dědictví pokračuje i nadále, protože majitelé historických objektů se o ně nestarají s péčí dobrých hospodářů: buď je nechávají dál chátrat, protože je stát nijak netrestá, nebo proto, že na to nemají peníze. Stát by takové památky mohl vykoupit a postarat se o jejich záchranu. I tady jsou možnosti omezené, protože těch památek máme obrovské množství a jen některé si zaslouží, aby byly „zachráněny“. Zbytek bude dál odsouzen čekat, než se najde nějaký „mecenáš“. Ke světlým výjimkám mezi vlastníky podobných nemovitostí patří Matěj Stropnický a jeho partner – herec Daniel Krejčík. Jejich rekonstrukce zámku v Osečanech na Sedlčansku si zaslouží, aby se jejich jména ocitla na „tabuli cti“.

Jako kluk pamatuji chátrající, ba rozpadající se objekty středověkých hradů a dalších historických památek. V nich tehdy sídlily nejrůznější instituce, např. Lesní správy, sídla JZD nebo Dětské domovy či místní zdravotnická střediska. Na vybudování nových objektů nebyly po válce peníze, a tak se využívaly stávající, často opuštěné objekty.

Jistě nejsem sám, kdo si uvědomuje, jak je důležité, aby si každá vláda demokratického státu byla vědoma zásadní důležitosti toho, co označujeme pojmem „kulturní dědictví“. Vždyť v příštím roce uplyne již 65 let od přijetí komunistického zákona o státní památkové péči (1958), na základě něhož se dostalo náležité ochrany objektům, které nám zanechali po sobě naši předkové. Bohužel – ani poslední tři vlády, Sobotkova, Babišova i současná Fialova, zatím neudělaly téměř nic pro to, aby v této péči zdárně pokračovaly. Máme sice perfektně zpracovány seznamy (= pasportizace) památkově chráněných objektů, dokonce ještě z dob komunistického režimu, který mezi ně zařadil i objekty spjaté s historií komunistického a dělnického hnutí, ale péče o ně zůstává stále nedostatečná, ba minimální.

Pramalý zájem společnosti se projevuje mimo jiné v tom, že ani jedna ze tří zmíněných vlád nebyla schopna předložit nový zákon o památkové péči, který by lépe zohledňoval potřeby dnešní doby. Památky tu přece nemáme proto, aby měli návštěvníci kam chodit na prohlídky a filmaři kde natáčet své filmy v potřebných historických kulisách! Když už jsme u té kritiky politiků minulých vlád, byl to právě bývalý ministr kultury D. Herman (KDU-ČSL) ze Sobotkovy vlády, kdo měl tento nový zákon připravit, ale jaksi to nezvládl. Bohužel – nestihli to ani jeho nástupci z Babišova kabinetu. Co se týká D. Hermana, o tom je známo, že rád jezdí na sjezdy sudeťáků do Bavorska (kde pozdravuje „milé krajany" v jejich mateřštině). Nejnověji (v květnu 2021) se tento politik stal honorárním konzulem Lichtenštejnského knížectví v ČR.

Jak to souvisí s nedávno proběhlým soudním jednáním tohoto rodu ohledně konfiskovaných majetků na Moravě (Lednice, Valtice), to teprve ukáže čas. Možná se kdosi spoléhal na „přehodnocení“ této kauzy ve prospěch Lichtenštejnů. Soud i nadále trvá na tom, že majetek byl tomuto rodu zabaven oprávněně – na základě Benešových dekretů. Rozsudek soudu vyšší instance žádný prostor pro následné diskuse a spekulace ani nedával. Kdosi se pokusil to změnit, ale nevyšlo to…

Pokud se týká ochrany kulturních památek, zatím se příliš nevyznamenal ani premiér P. Fiala, ani jeho ministr kultury M. Baxa (oba vystudovaní učitelé dějepisu). Ten druhý jmenovaný se stal pouze dalším „exemplářem“ mezi dnešními politiky, kteří svůj sklon k intelektuálnímu snobismu prezentují navenek tím, že nosí neustále motýlka. Dokonce i tam, kde se to vůbec nehodí.

Baxa se nejspíš inspiroval u knížete pána z TOP 09, jehož záliba v motýlcích je až patologická. Že lze nosit i slušivé a nijak nepohoršující látkové motýlky, to nejlépe potvrzuje např. B. Svoboda (ODS) nebo I. Vondrák (ANO 2011). Ty Baxovy (některé jsou vyrobeny z jakéhosi lesklého materiálu, snad z umělé hmoty) jsou zkrátka nevkusné, příšerné a kýčovité až hrůza. Do cirkusu nebo do kabaretu by se hodily, ale do politiky určitě ne!

Chorobná záliba, hraničící s posedlostí motýlky (je to něco jako ta směšná soutěž ODS o „národního ptáka“), není ovšem jedinou záležitostí, která mně na Baxovi vadí. Jeho převzetí Ministerstva kultury ČR považuji za nekompetentní rozhodnutí. Lépe by mu to slušelo v čele resortu školství – místo vesnického „podučitele“ P. Gazdíka. Baxa totiž před vstupem do politiky působil na gymnáziu a až na ty motýlky by byl dobrým reprezentantem našeho školství: umí se slušně chovat i dobře mluvit. Určitě školské problematice rozumí víc než kultuře. Také tady platí, že hlavní kvalifikací ministra by nemělo být to, že rád chodí do divadla.

V oblasti kultury se v uplynulých dvou letech nadmíru osvědčil exministr zahraničí L. Zaorálek. Ten mohl ve své funkci pokračovat, kdyby v naší politice byla „dobrá vůle“. Ta však dlouhodobě chybí, a proto jednotlivá ministerstva ve Fialově vládě řídí diletanti, kteří o přiděleném resortu nevědí buď vůbec nic, nebo jenom velice málo. To, že je někdo snob, který rád nosí motýlky, z něho ještě odborníka nedělá. Naproti tomu mrháme politickými „talenty“ (někdo by ho mohl označit za „rutinéra“) typu L. Zaorálka, což se nám z delší časové perspektivy může těžce nevyplatit.

Chápu nicméně P. Fialu, že v tom „binci“, který okolo sebe má, a mezi těmi nekompetentními osobami, jež si nechal stranickými sekretariáty ODS a ostatních stran „koalice“ vnutit do své vlády, nemá čas na nic jiného, než aby „hasil“ nové a nové „požáry“ svých podřízených ministrů nebo omlouval jejich hloupé výroky pro média. Tady platí jediná obrana: zákaz veřejného vystupování těchto ministrů. Přesto nelze připustit, aby byli řadoví ministři více slyšet v médiích než samotný premiér. Pokud by to P. Fiala dovolil, stal by se brzy „politickou mrtvolou“.

Ale protože u P. Fialy nevidíme žádné zlepšování v jeho mediální prezentaci, lze si jen s obtížemi představit, že by s něčím takovým mohl dlouhodobě uspět. Ostatně – ani po 100 dnech Fialova „hájení“ (média ho šetřila víc, než bylo zdrávo) žádné výsledky jeho vládnutí zatím nevidíme – kromě nesmyslného protlačování pandemického zákona a korespondenční volby. Zkrátka: výsledkem tohoto vládnutí je velká NULA. Právě probíhající politický „cirkus“ v PS jen dokumentuje, kam až lze klesnout: do postkomunistického marasmu jsme se propadli až po krk.

─────

Proč právě návštěva v Mikulčicích?

Před několika dny jsme se ze záběrů České televize (ČT) dozvěděli, že premiér P. Fiala v doprovodu dalších tří ministrů (Síkela, Bartoš, Hubáčková) navštívil Mikulčice. Prý v souvislosti s červnovým tornádem a řešením následků této přírodní pohromy. Sdělovací prostředky nám sice představily nového starostu obce, ale o původní starostce jsme se nedozvěděli vůbec nic. Bylo tam prý nějaké vyhrožování ze strany občanů – a pak ticho po pěšině. I tak možno, soudruzi!

Na Fialově návštěvě v Mikulčicích mně nejvíc vadí jiná věc. Ani slovo nepadlo o největší chloubě této vesnice: o archeologickém nalezišti z doby Velké Moravy. O této věci vytrvale mlčí také ČT, která raději divákům nabídla záběry z místního hřbitova (kdoví proč?). Mlčení o archeologickém nalezišti v Mikulčicích mi vadilo od samého začátku, kdy se politicky poplatní novináři z ČT vydali mezi prvními do čtyř tornádem postižených vesnic na jižní Moravě, aby si přihřáli trochu té své politické polívčičky. Aktivisté a „presstituti“ z ČT nechtěli chybět u té „slávy“. Koho zajímají nějaké nálezy z doby Velké Moravy? „Vlastence“ z ČT určitě ne! Ti mají mnohem vyšší ambice: lézt do zadku těm politikům, kteří jsou momentálně v kurzu – v Bruselu i v USA.

Na problematiku nejstarších dějin obce Mikulčice jsem již krátce po exhibici novinářů z ČT zareagoval článkem v SN pod názvem „Mikulecké pole, hluboko orané…“ (SN č. 7/2021, vloženo 26. 7. 2021, ZDE). V něm se čtenáři mohli seznámit se základní faktografií o této archeologické lokalitě. Když se na to vykašlala ČT, nemohl jsem to nechat jen tak. Naši občané mají právo dozvědět se potřebné informace, nikoli jen probruselskou propagandu z ČT.

„Zabedněnost“ některých pracovníků ČT, na jejichž pohodlný a nákladný život přispíváme my všichni, televizní koncesionáři, aniž se nás někdo ptal, zda s tím souhlasíme, je obrovská. Já s tím samozřejmě nesouhlasím a nevidím žádný důvod, proč bych ze své penze měl platit všechny ty vyžírky z ČT. Situace je o to horší, že „veřejnoprávní“ ČT dlouhodobě neplní své základní úkoly. Zejména se jedná o vzdělávací a osvětovou funkci televize. Důležité informace by totiž měly zaznívat hlavně z vysílání ČT1. Nestačí pár pořadů o Druhé světové válce a o Hitlerovi (je to pořád dokola, nic nového) na ČT2, kde je sledovanost velmi nízká. Tito nekompetentní zaměstnanci nejsou schopni obstarat si potřebné informace a ty pak sdělit televizním divákům.

Když už jsem uvedl příklad oné návštěvy v Mikulčicích, musím k tomu ještě dodat, že kterýsi redaktor ČT (už si nepamatuji, kdo to byl) dělal rozhovor se zástupcem místní samosprávy z Mikulčic. Ten byl natáčen ve vestibulu kulturního domu, přímo pod bystou místního rodáka, autora lidových písní – Františka Hřebačky alias Fanoše Mikuleckého. Píseň „Mikulecké pole“ pochází právě od tohoto autora. Jak se stalo v ČT zvykem, nedozvěděli jsme se nic ani o tomto rodákovi, ani o archeologické lokalitě v poloze „Valy“ u Mikulčic. Jak typické pro ČT!

Tento smutný příběh z Mikulčic, jehož součástí se stal i premiér P. Fiala, který pochází z Brna a o Mikulčicích se musel učit ve škole (základní, střední i vysoké), názorně dokládá, jak na tom jsme. Mikulčice nás proslavily v celém kulturním světě: od r. 1963, kdy se slavilo 1100. výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu, nebyl snad nikdo, kdo by toto jméno neznal. Mlčení o Mikulčicích v souvislosti s oním tornádem, to je doopravdy velice smutný příběh z naší současnosti: nikdo nic neví a na nic si nepamatuje.

Něco podobného jsme prožívali v naší zemi krátce po Listopadu 1989, kdy si komunisté a estébáci taky na nic nepamatovali a nevzpomínali. Domníval jsem se, že jsme se od té doby posunuli někam dál. Bohužel – jsme na tom ještě hůř než tehdy – v divokých „devadesátkách“, kdy i nemožné se stávalo skutkem. O komunistickém prezidentu G. Husákovi se říkalo, že je to „Prezident zapomnění“. Jednou se tak bude psát i o P. Fialovi – jako o „Premiérovi zapomnění“. Rozdíl mezi těmi dvěma pány/soudruhy je pouze ten, že každý měl/má jiné „loutkovodiče“: Husák je měl v Moskvě, kdežto P. Fiala je má v Bruselu a u sudeťáků v Německu.

─────

Plzeňáci vyráběli zbraně pro Hitlera, pak vítali „osvoboditele“ z USA

Žádnou chválu zatím neslyšíme ani v případě dosavadního působení bývalého plzeňského primátora M. Baxy (ODS), který se ve Fialově kabinetu stal ministrem kultury. Předvolebních prohlášení a slibů bylo víc než dost, ale výsledky jsou zatím velice skromné, ba nijaké. Stačil jsem již zaregistrovat, že také rozpočet MK ČR bude náležitě „ořezán“ o hezkých pár milionů Kč, které mohly sloužit ochraně kulturních památek. A není jistě náhodou, že právě areál památek UNESCO ve Valticích a v Lednici na Břeclavsku, které si nárokuje knížecí rod Lichtenštejnů, byl v posledních desetiletích nákladně rekonstruován. Proč asi a kdo z toho měl mít prospěch? Hádejte! Můžete třikrát.

Celé to divadýlko okolo našich kulturních památek utrpělo v uplynulých měsících pořádnou ostudu. O politicích koalice SPOLU je známo, že „fandí“ nejen sudeťákům, ale i všemu „židovskému“. Že to nejde jaksi dohromady, protože sudeťáci se podíleli za války na holocaustu, nemusím zasvěceným čtenářům vysvětlovat. Každým dnem očekávám, kdy už konečně začnou někteří z těchto „fandů“ nosit „šábesdekl“ na veřejnosti, např. při zasedání Poslanecké sněmovny. Asi se za svůj původ stydí, stejně jako jiní se nechtějí znát k tomu, že patří ke svobodným zednářům – podobně jako T. G. Masaryk, E. Beneš, K. Čapek či V. Havel. Lidská zbabělost má mnoho různých podob.

V příkrém rozporu s velkohubými prohlášeními je zatím u nás péče o památky na židovský, ale i romský holocaust. V řadě našich obcí a měst se již mnoho let konají skromné akce se zlatými cihličkami nebo kostkami, na nichž je zaznamenáno jméno a životopisné údaje obětí holocaustu. Tito „zmizelí občané“ židovského původu se tak stávají součástí veřejného prostoru. Na rozdíl od těchto „malých“ akcí však zapomínáme na ty velké: necháváme například vědomě chátrat objekty židovského ghetta v Terezíně. Nedávno zveřejněné fotografie o havarijním stavu některých budov bývalých kasáren v Terezíně, kde byly za války ubytovány tisíce příslušníků židovských rodin, by měly naše politiky vyburcovat konečně k nějaké aktivitě.

Protože si pamatuji areál bývalého židovského ghetta v Terezíně ještě z doby, kdy tam bylo všechno víceméně v pořádku, dnešní stav tohoto historického města mě velice překvapil, ba pobouřil. O objekty takto významné památky se nemůže postarat samotné město, které má omezené finanční možnosti. Musí to udělat stát, protože Terezín (ghetto i Malá pevnost) jsou památkami celostátního, dokonce mezinárodního významu. Pokud se o ně nikdo nestará, pak se musíme ptát P. Fialy i jeho ministra kultury M. Baxy, proč tomu tak je.

Kdybych chtěl být hodně nepříjemný, napsal bych, že to může souviset s tradičním katolicismem města Plzně a rovněž s tím, že dělníci z plzeňské zbrojovky ochotně vyráběli zbraně pro A. Hitlera, aby mohl vítězit na všech frontách Druhé světové války. Nerad bych, aby to zůstalo u tohoto paušalizujícího konstatování. I mezi Plzeňany totiž byli protinacističtí odbojáři, kteří zachraňovali čest těch ostatních.

Premiér P. Fiala i nový ministr kultury M. Baxa by se konečně měli chytit za nos a začít něco dělat pro ochranu našich kulturních památek, a to dříve, než se všechny rozpadnou a budou muset být zbourány. Svou dosavadní pasivitou se jmenovaní politici sotva zapíší do dějin. Možná tak do „dějin zapomnění“. V tom případě ani jednoho z nich škoda nebude. Časem se jistě najde někdo, kdo se o tyto památky postará. Co takhle nějací mecenáši? Nevěděli byste o nějakém?

My aktuálně řešíme úplně jiné problémy. Naši politici se totiž nechovají jako „mecenáši“, nýbrž jako „hraboši“. To by se mělo do budoucna změnit. Jinak nás žádné „světlé zítřky“ nečekají.

17. 2. 2022

‒ RJ ‒

Seznam vyobrazení:

1. Archeologické naleziště z doby velkomoravské: hradiště „Valy“ u Mikulčic (okr. Hodonín).

2. Nálezy z Mikulčic, které nás proslavily v celém světě.

3. Rozpadající se objekt bývalých kasáren, jež byly součástí židovského ghetta v Terezíně (Zdroj iDnes TV).