Konec masopustu – František Růžička
Ani letos to nebylo v kalendáři (podle Divokého kohouta) jinak. Nadešla Popeleční středa a s ní doba postní ‒ jako příprava na dobu velikonoční. Tak pěkně pro popelec, číst si evangelium a činit pokání.
Úterní odpoledne však ještě plně patřilo radovánkám a masopustní koledě i v jihočeské metropoli.
S pravou jihočeskou kapelou se maškarní průvod přesně podle tradice vydal od Kulturního domu Slávie přilehlými ulicemi na náměstí Přemysla Otakara II. Jistě by měl pan král velkou radost z tak rozverné společnosti a velkého množství masek a koledníků. Měně už z místních strážníčků, kteří ještě pouštěli automobily k průjezdu náměstím, zatímco průvod jim už málem šlapal na chassis.
Před radnicí, jak už bývá zvykem podle letitého scénáře, koledníci požádali o povolení koledy, které po právu od náměstka J. T., zastupujícího místní úřad, dostali. Rovněž tak i kolednickou odměnu.
Všeobecná radost pak zavládla i mezi hojně zastoupenými občany, když se masopustní kolečka roztančila po dlažbě, pokropené padajícími kapkami drobného a nepříjemně studeného dštění.
Rovněž podle tradice se pak Doudlebská růžičková koleda vydala před budovu děkanství, aby po modlitbě „Otče náš“ a „Zdrávas“ požádala o požehnání místního farního správce kanovníka P. Z. Mareše.
Ten si nejprve nechal zahrát pár písniček (koledníci si dobře pamatovali, která je ta pravá), po odtančeném kolečku pronesl ke koledníkům ponaučení o slušném chování a po troše slovního hašteření na závěr, „poštědřil“ odměnou. Tentokráte navýsost štědrou, když uplatnil moderní trend našeho státního finančnictví. Rozbalil a přečetl velkoformátový ŠEK na jeden milion (1,000.000) děkovných slov „Zaplať Pán Bůh“… (To další dodala pověřená osoba mimo zraky obecenstva.)
Koleda pak ještě delší dobu pobyla před katedrálou sv. Mikuláše, aby před zraky shromážděné veřejnosti složila zkoušku „odborné způsobilosti“ (vyzpovídala se). A to do rukou osoby nadmíru povolané a odborně zdatné, totiž samotného kronikáře obce Doudleby Jana Šimáčka.
Téměř do setmění se pak ještě vesele zpívalo a tančilo kolem Samsonovy kašny a po setmění až do pozdější noční hodiny v sále KD. K bujarému veselí přispěl bezpočet nejrůznějších masek, několik dělostřeleckých jednotek a hlavně ctění hosté z daleké Jamajky, z jejichž saní se čepoval i dobře vychlazený mok.
František Růžička
Nejmenší nastupují
Z vesela, jen z vesela
Postkalouskova armáda
Slavní z Jamaiky
Milionový šek
Závěrečné loučení