Ranní ptáčata ‒ František Růžička
Není tomu tak dlouho, kdy se po umělecké tvůrčí linii zmiňoval dramatický filmový příběh, natočený režisérem Václavem Marhoulem pod názvem Nabarvené ptáče. Jeho tvorba podle rozpočtu stála 175 mil. Kč, zhlédlo jej 100 tisíc diváků, reakce byly velmi rozporuplné. Na domácí scéně byl hodnocen velice kladně při udílení Českého lva. Tolik krátce úvodem, protože vše další je v kompetenci filmových odborníků, nebo všeumělců-kritiků.
Dále se však budeme věnovat „ranním ptáčatům“. Kdo by u nás, tedy těch trochu starších, neznal pořekadlo, že ranní ptáče dál doskáče. Je k tomu sice řada dovětků, ale ty ponechme raději stranou.
Bez nostalgické nálady připomeňme, že mnozí z nás do své práce museli chodit ráno na šestou. V době počátečního budování socialismu také v sobotu. Ten, kdo dojížděl, si navíc musel přivstat ještě o hodinku dříve… Čas ubíhal, všem roky přibývaly. Kdo se dočkal důchodového věku, pokud znám ze svého okolí, a nebyl právě nemocný, už si nezvykl, aby lezl z postele v devět nebo ještě později.
Zažili jsme toho dost. V současné době se však nacházíme ve zcela nových, složitých podmínkám, kterým je nutné se průběžně přizpůsobovat. Takže pro osoby 65+ byl vyhrazen čas nakupování od deseti do dvanácti. Nikoliv kriticky, ale pouze konstruktivní připomínkou jsme uváděli, že to není právě optimální čas. Což hned první den nakupování potvrdil. Všichni vyrazili na desátou. Takže nervozita, všude plno stařenek a stařečků. A hlavně: invalidů. Zrodilo se cosi nového ‒ koronafronty!
Metr sem, metr tam, zcela marně pracovníci u pokladen upozorňovali na nutné rozestupy. Ale vysvětlujte to ve frontách! Přitom v době ihned po otevření zely prodejny prázdnotou. „Klídek“ pro nákupy.
Naštěstí nemělo toto rozhodnutí dlouhého trvání a operativně bylo změněno právě na ty ranní hodiny: od sedmi do devíti. Ještěže to „rozhlasáci“ ochotně opakovali, snad každou půlhodinu, protože původní hlášení oddrmolili rychlostí pro ně obvyklou. Pro stařenky a stařečky (často již nedoslýchavé) snadno přeslechnutelné.
František Růžička, České Budějovice
