Svobodné noviny na internetu

Řeč je nikoli o známém, stejnojmenném publicistickém pořadu na ČT24, který se vysílá vždy v neděli od 22.00 hodin, nýbrž o „newsroomu“ skutečném čili o „televizní kuchyni“, kde se připravují všechny ty „mňamky“, jimiž nás, televizní diváky, krmí „naše-vaše“ Česká televize (ČT) od rána do půlnoci. Co se týká těch televizních „dobrot“ z kuchyně štědře placeného šéfkuchaře P. Dvořáka, občas to bývá horší než „rajská s kolínky“ ve školní jídelně, jak to mnozí z nás pamatujeme. Tyto jídelny jsou naštěstí zavřené, avšak ona televizní „žrádelna“ nikoliv.

„Newsroom“. Přesnější by bylo napsat: dlouhá léta utajovaný před zraky televizních diváků, aby se nemohli dozvědět, jaký „výkvět“ tam sedí u počítačů, na nichž se připravují materiály pro vysílání. Podle nepříliš oduševnělých obličejů (spíše: ksichtů) jedinců, kteří tam dřepí, se dá soudit, že prachmizerné výsledky televizního zpravodajství tomu přesně odpovídají. Nic jiného jsem ani nečekal. Nedovzdělaní a pologramotní středoškoláci, někteří zřejmě bez maturity. Co by dali za tu Babišem nabízenou –„úřednickou“. (Tito lidé mají nízké platy, aby ti „elitní“ moderátoři ČT mohli mít ty své, nadstandardní.)

Když už ČT dostává každoročně od televizních koncesionářů oněch „umolousaných“ sedm miliard Kč (i to je „nenažranému“ řediteli ČT málo, a proto žádá o jejich zvýšení!) mohli by si „manažeři“ v čele s exkomunistou P. Dvořákem aspoň dát práci s lepším výběrem uchazečů o zaměstnání v této „prestižní“ televizi. Mnozí z těchto zájemců by stěží prošli přijímacím řízením na místo uklízečky či pracovníka ostrahy.

Proto když jsem tu „hrůzu“ ve zpravodajském „newsroomu“ po dlouhých letech viděl, protože televizní šéfové nám to až do dneška (5. 3. 2021) tajili, byl jsem rázem „doma“. Asi se styděli a ten prosklený „newsroom“ raději virtuálně „ukryli“ za puzzle, z nichž je poskládáno barevné pozadí za zády moderátorů.

Nicméně i tento detail prozrazuje, že v útrobách ČT se cosi děje: zřejmě nějaká místní „chřipečka“ nebo „rýmička“ v důsledku řádění „covidu-19“. Brzy se můžeme dočkat zásadních personálních změn. Onen dočasně odhalený „newsroom“ o tomto připravovaném zemětřesení leccos vypovídá. Počkejme si, jak dlouho jim to vydrží. (O den později, 6. 3. 2021, bylo již všechno zase při starém. Inu, člověk je tvor velmi konzervativní a změny nemá rád.)

Ale dost možná je to všechno úplně jinak a namísto první vlaštovky, jež jaro nedělá, je to jen „dáreček“ soudruha ředitele P. Dvořáka k výročí milovaného generalissima J. V. Džugašviliho, jenž používal politický pseudonym „Stalin“ (= muž z oceli). Jen tak na okraj: týž den (5. 3. 1953), kdy zemřel tento sovětský vůdce, spatřil světlo světa bývalý politik ODS a US (= Unie svobody, lidově zvaná „Uhelné sklady“) Jan Ruml. O jeho otci jsem psal nedávno v souvislosti s rozhlasovými reportážemi z politických procesů z počátku 50. let 20. století (M. Horáková, R. Slánský aj.).

V r. 1953 (12. 6.) se narodil také jiný potomek „skalních“ stalinistů, Jan Štern, syn stejnojmenného komunistického novináře a básníka J. Šterna a pozdější spisovatelky E. Šternové, podruhé provdané Kantůrkové. Dnešní televizní poskoci soudruha P. Dvořáka budou J. Šterna jistě dobře znát: kdysi býval jejich kolegou – televizním dramaturgem.

Před časem jsem výše zmíněné „televizní zázemí“, onen „zpravodajský newsroom“, kritizoval kvůli tomu, jak nekvalitní podklady připravuje pro redaktory a moderátory zpravodajských pořadů ČT. Tyto „mluvící hlavy“, třebaže se tváří, jako by spolkly veškerou moudrost světa (nejvíce to dává najevo chorobně domýšlivý „ředitel zeměkoule“ J. Železný), jsou ve skutečnosti pouze „předčítači“ toho, co jim zmínění „chytráci“ z newsroomu připraví. Pokud nemají v hlavě mozek, nebo jej mají beznadějně „vypitý“ („vychlastaný“), vypadá to tak, jak to skončilo v případě O. Topinky a jeho dnes již klasické hlášky: „Ostrava-Habrůvka“. [O tom viz článek „Třikrát o „veřejnoprávní“ České televizi“ (SN č. 3/2021, vloženo 1. 3. 2021, ZDE).]

Navzdory tomu se obávám, že řadový televizní divák, který musí chodit do práce, aby uživil rodinu, si této náhlé změny ani nevšiml. Již druhý den bylo zase všechno v původních kolejích, a proto to ani nemusel zaregistrovat. Většina lidí má totiž na rozdíl od těchto televizních kašparů dost svých starostí a na podobné „ptákoviny“ zvysoka kašle. (Nabízel by se sice jiný, lépe odpovídající výraz, ale raději jej nepoužiju, abych se nedostal na úroveň, na kterou klesla Česká televize během ředitelování exkomunisty P. Dvořáka.)

Důvod nezájmu veřejnosti je prostý a dobře pochopitelný: Kdo by se zabýval zbytečnostmi, když u nás jde doslova o lidské životy, na nichž těmto pokrytcům z ČT ve skutečnosti nikdy nezáleželo. Stačí si vzpomenout na vysílání ČT v době těsně před první vlnou pandemie. (Dělali např. neplacenou reklamu cestovním kancelářím, které organizovaly lyžařské výlety do Alp. Jeden z bývalých kolegů, J. Bezděk, se již několik let živí jako tiskový mluvčí jedné z těchto kanceláří. Že by to byla jen taková „službička“ kamarádovi?) Dokazují nám to navzdory celé té televizní, „koronavirové, propagandě každý den. Do konce pandemie se to nejspíš nezmění, ale pak by se mělo začít s pořádným „úklidem“ na Kavčích horách.

Augiášův chlév, který se v ČT za dvacet let od tzv. televizní krize 2000/2001 zaplnil až po okraj nesnesitelně páchnoucím „hnojem“, bude nutno vyčistit. Proto bude mít nový ředitel ČT co dělat, aby naši „veřejnoprávní“ televizi dal opět do pořádku.  Je nejvyšší čas, aby toto médium konečně začalo sloužit českým občanům v souladu se zákonem o ČT.

6. 3. 2021

‒ RJ ‒