O úpadku kdysi dobrých novinářů
Pryč jsou časy, kdy se po Listopadu 1989 snažila hrstka našich novinářů, kteří se neměli šanci kvalitní žurnalistiku kde naučit, vrátit úroveň práce novinářů tam, kde za časů K. Čapka či F. Peroutky bývala. Dnešní mladí novináři, kteří mají nekvalitní vzdělání a zakopávají na každém kroku o český pravopis, vůbec nic netuší o novinářských žánrech, které se ještě před pár desítkami let běžně v novinách a časopisech pěstovaly. Dnes se nepěstuje nic a jen se opisuje nebo bezmyšlenkovitě kopíruje, odkud se dá. Být vyhovujícím novinářem dnes znamená nikoliv originalitu, nýbrž jen bezmeznou a slepou poslušnost psát tak, jak si mocní přejí. Hlavně se o nic nepokoušet a nevyčnívat z řady. Tak zní základní pokyn!
Nechci líčit situaci horší, než je. Snad jsem i ovlivněn tím, že každý den nacházím v textech našich novinářů chyby, které by dříve nebyly možné ani tolerovatelné. Vedle vyslovených chyb gramatických se můžeme setkat i s chybami věcnými nebo i s takovými, které autor ve své nepozornosti přehlédl. I mně, ač jsem učitel češtiny s desítkami let pedagogické praxe, se občas přihodí, že nějakou tu chybičku přehlédnu, ale jakmile na ni při opakovaném čtení přijdu, okamžitě ji opravím. Tak se ovšem nechovají všichni autoři. Někteří jsou dokonce přesvědčeni o své genialitě a o tom, že oni chyby nedělají. Mýlí se. Děláme je všichni.
Jedním z těchto „borců“ je zřejmě i spisovatel a novinář (z bývalého komunistického deníku „Mladá fronta“ z doby před rokem 1989), dnes vydavatel internetového deníku „Neviditelný pes“ – Ondřej Neff. Tento pán není mým „šálkem čaje“. Za mnohem lepšího autora literatury jsem vždy považoval jeho otce, Vladimíra Neffa, jehož historické romány jsem v minulosti rád četl. Dnes mě upoutal jeden příspěvek jeho syna Ondřeje, který byl publikován v „Lidovkách.cz“ (14. 4. 2024, 21:00). Má tento titulek: „Špaček se šamponem. Mladý bloger je v mnoha ohledech unikátní“.
Již v prvním odstavci mě uhodila do očí chyba, kterou mohl způsobit jak autor, tak i počítač. Sám jsem se mnohokrát setkal s tím, že počítač místo původně napsaného slova nabídl výraz podobný, lišící se pouze nepatrně od toho, co tam autor napsal. Pokud si to dotyčný pisatel po sobě nezkontroloval, chyba tam zůstala a přišlo by se na ni až po zveřejnění tohoto příspěvku. Není to tedy nic neobvyklého. Dokonce ani nepodezírám O. Neffa, že by tam tu chybu udělal záměrně nebo z nepozornosti. I tady platí to, co jsem vždy vštěpoval svým žákům a studentům, když něco psali: zkontrolujte si alespoň jednou (můžete i opakovaně), co jste napsali, abyste nepřehlédli nějakou chybu! To se teď přihodilo i jinak zkušenému novináři O. Neffovi.
O co jde? První odstavec dotyčného článku zní takto: „Už dříve jsme zažili na politické scéně osvěžující momenty. Na mítink Jiřího Paroubka přišel muž se dvěma pláty vajec a o dva roky později se dívky v převleku za chilské policistky pokusily zatknout Václava Klause za krádež pera.“ Chybné slovo „pláty“ mělo mít původně tuto podobu: „platy“. Čeština zná obě tato slova: „plát“ i „plat“.
Tady se ovšem jedná o jiné slovo: plató (z francouzského „plateau“). Slovník cizích slov nabízí dva významy: rovina, plošina, případně náhorní plošina či náhorní rovina. V našem případě měl autor na mysli „plato vajec“ (= kartonový obal na vejce, a to uzavíratelný, např. pro šest, deset či dvacet vajec, nebo kartonová podložka pro 30 vajec, chráněná proti poškození ještě svrchní vrstvou stejné velikosti).
Chyba, na kterou jsem se rozhodl upozornit, ukazuje, že počítač není chytřejší než člověk. I sebelépe vybavený počítač umí pouze to, co do něj bylo předtím vloženo. Proto je třeba každý text kontrolovat „klasickým“ způsobem: vlastníma očima. Ani známí spisovatelé tady nemají výjimku. Pokud na to mají „svoje lidi“ (možná je má i O. Neff), pak v tomto případě text buď vůbec nečetli, nebo by si měli pořídit brýle, aby lépe viděli.
14. 4. 2024
‒ RJ ‒
