Svobodné noviny na internetu

Po vystoupení ministra zahraničí P. Macinky (Motoristé sobě) na Vídeňské bezpečnostní konferenci (panelová diskuse s H. Clintonovou a R. Sikorskim) a následně na Valném zasedání OSN v New Yorku si nikdo z včerejších kritiků a posměváčků již nedovolí tohoto politika ignorovat ani o něm trousit v médiích „zlá slovíčka“. Macinkovo „stodenní hájení“ ještě ani neskončilo – a on se do polistopadových dějin zapsal již dnes tak zřetelným způsobem, že to nelze přehlédnout.

Titulek tohoto článku není nijak přehnaný. Někomu trvá roky, než se státníkem stane, a někdo se jím nestane nikdy. Stačí uvést jméno jednoho z nedávných amerických prezidentů – G. W. Bushe: poplety s velkými mezerami ve vzdělání, který si troufl rozpoutat hned dvě války (Afghánistán, Irák). Jak budou jednou dějiny hodnotit toho současného prezidenta USA, D. Trumpa, to si vůbec netroufám odhadovat. Žádný milosrdný soud však neočekávám: popularita USA ve světě se propadla až na historické dno.

Zatím nejnovějším případem vskutku státnického vyjádření poskytl ministr P. Macinka redakci komerční televize CNN Prima News krátce poté, kdy skončila demonstrace na Letenské pláni, kterou na sobotu 21. 3. 2026 svolal spolek Milion chvilek pro demokracii v čele v M. Minářem. Oficiální odhady se pohybovaly mezi 200 000 a 250 000 osobami.

Na první pohled to vypadá jako ohromné číslo, avšak pravda je poněkud skromnější. Kdosi spočítal, že tento počet účastníků by u voleb nestačil ani k získání jednoho poslaneckého mandátu. Proto: nedramatizujme! Situace není až tak naléhavá, jak by se mohlo zdát. Podle toho křiku a nervozity některých organizátorů a pozvaných hostů zřejmě ano, ale pouze pro ně.

Redakce CNN Prima News označila informaci z tohoto shromáždění poměrně neutrálním titulkem: „Neustoupíme, vzkazuje Macinka protestujícím. Jde o vizitku vlády, oponuje opozice.“ (CNN Prima News, 21. 3. 2026, 18:56)

Macinka se vyjádřil na adresu organizátorů i účastníků této akce těmito slovy: „Demokracii v České republice neohrožuje vláda [= A. Babiše], ale nátlakové skupiny, které nejsou schopné přijmout výsledky svobodných voleb jen proto, že nezvítězil jejich favorit“ [= P. Fiala a spol.]. Dovolil jsem si vložit do původního textu dvě upřesňující vsuvky, aby bylo jasno úplně každému, o co ve skutečnosti jde.

Na dotaz redakce této komerční televize P. Macinka uvedl, že projevy, jež na demonstraci zazněly, nesledoval. Jelikož byli účastníci svezeni (podobně jako předtím na Staroměstské náměstí 1. 2. 2026) z celé republiky (včetně Ukrajinců), nebylo jasné, co je vůbec spojovalo. Nakonec se sjednotili pouze na tom, že pogratulovali k devadesátým narozeninám Zdeňku Svěrákovi. Další host, herec Ivan Trojan (jenom v komunistických rodinách se synům dávala tato jména, kdežto dcerám buď Naděžda, nebo Taťána, případně Tamara či Nina) si neodpustil dokonce kritiku vůči nejsilnější opoziční straně – ODS. Nechápu, proč kope do „mrtvé“ strany. Blábolení ošklivého, rezavého pomatence M. Mináře (= jeho nezaujatost je zřejmá: pochází z Vodňan, kde má A. Babiš svůj drůbežářský podnik) jsem nesledoval. Byla by to jen ztráta času.

Za nejpodstatnější z celého Macinkova vyjádření považuji tuto větu: „Nemám důvod poslouchat proslovy antichartistů, kteří se dnes situují do role morálních obránců demokracie.“ Na adresu již zmíněných nátlakových skupin pak Macinka doplnil ještě toto: „Vláda žádnému nátlaku opozice nepodlehne. Máme stabilní a funkční koalici a skvělé programové prohlášení, které naplníme.“

Účastníkům akce na Letenské pláni ještě Macinka vzkázal toto: „A aby nezapomněli přispět milionářům z Milionu chvilek na Herohero. Profesionální aktivismus se sám od sebe neudělá.“ K tomu ještě já poznamenávám: Pokud by účastníkům nějaké ty korunky zbyly, mohou přispět ukrajinským hrdinům z okruhu Timura Mindiče na další zlaté hajzlíky.

─────

Ministr P. Macinka sice hovořil o signatářích Anticharty, avšak z těch již dneška žije jen nepatrný zlomek. (K antichartistům patřil rovněž nedávno zesnulý herec J. Bartoška. V případě jednoho z pozvaných hostů, Z. Svěráka, se jedná o bývalého člena KSČ. Zřejmě si to taky „odpracoval“, když to účastníkům demonstrace nevadilo. Herec a divadelní principál Jan Hrušínský na demonstraci chyběl, ale vyjadřoval se k ní na sociálních sítích. I on je signatářem Anticharty, kterou spolu s ním podepsal i jeho otec – Rudolf Hrušínský starší.)

Co se týká druhého z hlavních řečníků, herce Ivana Trojana, k tomu pouze doplním, že jeho otec, již zesnulý herec Ladislav Trojan (*1. 8. 1932), který se proslavil rolí nejmladšího z rodiny Potůčkovy v seriálu „Tři chlapi v chalupě“, je v Cibulkových seznamech spolupracovníků StB evidován v kategorii „Agent“ pod registračním číslem 8435 a krycím jménem „Artur“ (Necenzurované noviny č. XV/1992, str. 179). Ještě doplním, že demonstrace se zúčastnila jako „nezávislá pozorovatelka“ hradní politručka Eva Pavlová. Pepa prý nic nevěděl, ale věřte ženským tlachům.

Pokud se mi podařilo nezachytit, že mezitím dotyční zemřeli, pak jsou to tito herci: Vítězslav Jandák, Alfréd Strejček, Regina Rázlová, Viktor Preiss, Jaroslav Satoranský, Iva Janžurová, František Němec, Petr Nárožný, Jiří Štěpnička, Jana Boušková, Táňa Medvecká, Jiřina Bohdalová, Petr Kostka, Jaromír Hanzlík, Ladislav Frej, Zdena Hadrbolcová, Jaroslava Obermaierová, Jiří Lábus, Jiří Cimický, Jan Přeučil, Jan Kanyza, Václav Hudeček, Daniela Kolářová, Dagmar Veškrnová, Jan Hrušínský, Ivanka Devátá, Tomáš Töpfer atd.

Ze zpěváků a hudebníků ještě doplním tato jména žijících signatářů Anticharty: Milan Drobný, Karel Štědrý, Karel Hála, Pavlína Filipovská, Pavol Hammel, Aleš Ulm, Yvetta Simonová, Marie Rottrová, Jitka Molavcová, Jiří Korn, Jitka Zelenková, Karel Vágner, Felix Slováček, Petr Janda, Jiří Malásek, Václav Hybš, Marta a Tena Elefteriadu, Jiří Štědroň, Ivan Mládek, Hana (= velká obhájkyně P. Pavla) a Petr Ulrychovi, Václav Neckář, Petr Spálený, Miluše Voborníková, Jiří Helekal, Pavel Liška, Olga Blechová, Helena Vondráčková, Jiří Suchý, Václav Hudeček, Jaromír Klempíř, Jaroslav Uhlíř, Jiří Traxler, Vadim Petrov, Peter Dvorský aj.

────

Malý „bonus“ pro redaktory České televize

A aby z tohoto ohlížení do nedávné minulosti měli taky něco pracovníci České televize, z nichž mnozí v tomto začarovaném hradě na Kavčích horách úspěšně „zahnívají“ již desítky let, nezaškodí připomenout jména některých signatářů, kteří už mezitím odešli na onen svět. Je dobré vědět, kdo tehdy „stál na té správné straně“, že ano! Je to tak trochu „na přeskáčku“. Mezi uvedenými jmény jsou jak režiséři, tak i herci, výtvarníci nebo další lidé, kteří v televizi často vystupovali. Zde jsou jejich jména (pracovali nejen v pražské redakci, ale i v Brně nebo v Ostravě, jakož i v Bratislavě nebo v Košicích):

Dušan Hanák, František Polák, Jiří Prokel, Vlastimil Nesrsta, Jaroslav Dietl, Ivo Paukert, Ilja Bojanovský, Jindřich Polák, Václav Vorlíček, Jaroslav Papoušek, Antonín Moskalyk, Zdena Vařechová, Adolf Navara, Olga Čuříková, Darek Vostřel, Zdeněk Mahler, Přemysl Podlaha, Jiří Chalupa, Svatava Simonová, Štěpánka Haničincová, Eva Výborná, Jiřina Finková, Blanka Nováková, Jan Krasl, Jiří Ornest, Michal Pavlata, Jiří Krejčík, Zdeněk Podskalský, Jaromil Jireš, Julius Matula, Ota Zelenka, Drahoslav Makovička, Karel Cop, Karel Valtera, Rudolf Stahl, Eva Trejtnarová, Vít Olmer, Ludvík Žáček, K. M. Walló, Irena Skružná, Roman Nykodým, Leoš Jirsák, Jiří Soldát, Tibor Podhorec, František Nepil, Karel Pacner, Stanislav Bártl, Jindřich Bešta, Jiří Winter-Neprakta, Vladimír Renčín, Bohumil Ceplecha, Jiří Slíva, Jiří Lebeda, František Filip, Evžen Sokolovský, Michal Najbrt, Alois Nožička, Jan Tenora, Antonín Borovanský, Václav Dort, Dagmar Kotmelová, Šárka Kosková, Karel Wojnar, Hana Juračáková, Vladimír Kotmel, Otakar Kosek, Boris Filan, Peter Duhan, Ada Straková, Leopold Moravčík, Izabela Pažítková, Peter Maťašovský, Karol Polák, Dušan Gabáni, Rudolf Gallo, Igor Teleky, Jiří Menzel, Miloš Macourek, Ján Roháč atd.

────

Co k tomu všemu ještě dodat? Demonstrace na Letné sice skončila, avšak k tomu nejdůležitějšímu nedošlo. Asi to neměli dostatečně promyšlené, nebo to s tou podporou „komunistického rozvědčíka“ a jeho „politručky“ nebude tak žhavé. Zkrátka: kdesi se to celé „zadrhlo“. Je to takové české: nikdy nic nedovedeme až do úplného, úspěšného konce. Zkrátka: my na ty „koncovky“ nejsme a raději to přenecháváme větším borcům.

Bohužel – na můj návrh, aby na Letné, v místech někdejšího Stalinova pomníku, byl položen základní kámen k nové soše „rozvědčíka Pávka“, zase nikdo nenašel odvahu. V našich dějinách je to pořád stejné: vždy to ztroskotá na odvaze něco udělat. Proto neděláme nic a raději se vymlouváme na nepříznivé okolnosti, které to zase znemožnily.

Přesto nezapomeňme na toto poučení: V každé době je důležité „stát na té správné straně“. Jenže kdo určí, která z těch stran je ta správná? Je to jednoduché: chce to jen trochu fištrónu! Nejlíp se mají ti, kteří mají ohebnou páteř, například „zelené gumy“. Jednu takovou máme na Hradě.

Podíval jsem se na internet, abych zjistil, jak hodnotí úspěch demonstrace Milionu chvilek náš „puncovaný“ demokrat z bývalého Sovětského svazu – Saša Mitrofanov. Ten mě v článku s titulkem „Po Letné“ (Novinky.cz, 23. 3. 2026, 9:54) doslova odzbrojil svou skepsí a pesimismem, kterými zakončil svůj článek: „Od politiků, kteří by zrovna je (= občany) mohli zastupovat, se ničeho nedočkají. I kdyby se objevili na pódiu Letné, nic srozumitelného by pravděpodobně neřekli. Sami neví (správně: nevědí), co mají dělat.“

Daleko horší je třetí odstavec od konce tohoto článku. Možná sami, bez mé nápovědy, poznáte, co mám na mysli. Saša totiž píše: „Proto volí různé babiše, t. okamury, macinky a jiné turky. Po vyjmenovaných vstanou noví bojovníci, protože po nich bude vždycky poptávka mezi těmi, pro které je svoboda na dvě věci.“

Pro jistotu jsem raději tu první větu udělal tučným písmem, aby se to nedalo přehlédnout. Tak se totiž některá vlastní jména psala po skončení Druhé světové války. Poté, kdy byli Němci na hlavu poraženi Rudou armádou. Příslušníci německého národa se tehdy označovali takto: němec nebo němci.

Nechce se mi věřit, že se ta doba vrátila, ale pro Sašu možná ano. Proto mu dám dobrou radu: Sašo, Tvůj čas nadešel. Vrať se zpátky do Ruska! Putin se na Tebe již těší!

23. 3. 2026

‒ RJ ‒

Malý Matěj z Moravské Třebové přijel do Prahy spolu s rodiči, aby vyjádřil podporu P. Pavlovi. Byl, zdá se, jediným účastníkem této demonstrace na Letné, který tak učinil. Už i těm zoufalcům, kteří do Prahy přijeli, „docvaklo“, že podporovat komunistického rozvědčíka je tak trochu „na hlavu“. Přesto: nelze zavřít půlku národa do psychiatrického zařízení. Z tohoto pomýlení se musí dostat sami. Malého Matěje je mi nicméně velmi líto. Chtěl udělat radost rodičům a takto to dopadlo. Stal se nástrojem politické manipulace ze strany dospělých. Copak ten hošík asi bude vědět o našem panu prezidentovi? Je ještě příliš malý a mladý na to, aby pochopil, že v naší politice se mohou snadno a bez zábran pohybovat i takovéto prolhané kreatury, jako je jeden rozvědčík z Hradu a jeho politručka. Bohužel ‒ ani Matějovým rodičům není jasno v této základní otázce. Doporučuji jim proto, aby vyhledali pomoc psychiatra – pro sebe. Ten kluk za nic nemůže, protože byl zneužit k nestydaté propagandě dospělými. Jako bývalý učitel to považuji za jednu z nejhorších „prasáren“, jaké se mohou dospělí lidé dopustit na dětech.