Pomoc důchodcům ‒ František Růžička
Dovolím si použít kategorizaci „důchodci“, nikoliv 65+, což u mnoha mladých je hned považováno za zneužívání státního dobrodiní a „vyžírání“ státního rozpočtu (např. slevou v dopravě). Mají totiž krátkou paměť, nebo to vůbec nepamatují, že právě tito důchodci ve své naprosté většině celý svůj produktivní život chodili do zaměstnání a poctivě odváděli příslušný parafiskál.
Současná „mimořádná doba“ na mnohé z nich dopadá ještě více, než je veřejně proklamováno a vláda se snaží alespoň v něčem jim napomoci. To platí pochopitelně i o bezpočtu dobrovolníků. Ani nemluvě o dalších sloužících (zdravotníci, prodavači, hasiči apod.). Na rozdíl od „šmejdů“, nedržících poledne ani teď a bezostyšně vymýšlející kulišárny, jak ty starší (někdy i bezmocné) občany ošulit, když použijeme hodně slabý výraz hyenismu.
Třeba budu znovu pranýřován, když se zeptám: A co na to tiskoví magnáti? Ale ono nejde jen o samotné vlastníky, ale i o jejich zaměstnance, kteří vykonávají jen daný směr podnikatelského záměru. Pro lehké pochopení uvedu dva názorné příklady.
Dobře víme, a pokud nevíme, bylo by zajisté dobře vědět, že mnozí z té kategorie 65+ jsou dosti zdraví na to, aby mohli sledovat dění ve společnosti, ve státě, ve světě. Možná ive vesmíru. Takže k tomu potřebují informace. Vzhledem k jejich důchodovému příjmu rozhodně nechodí denně pro noviny, aby se dozvěděli, cože je nového, cože právě platí a odkdy dokdy to platí. Mnozí se proto naučili dobře zacházet s moderními prostředky (nejen chytrý telefon, ale také provoz po internetu).
No a v tom je jistý problém. Místo do trafiky, zapnu PC a „nakliknu“ příslušné periodikum. Například DENÍK. Chci-li přečíst příslušný článek (nikoliv jen nadpis a první větu), naskočí mi hláška: „Všimli jsme si, že máte zapnutý AdBlock. Prosíme, vypněte jej, nebo se staňte předplatiteli Deník Klubu a užívejte si obsah Deníku s menším množstvím reklamy… Předplatné 29,- Kč za týden, 99 za měsíc, 799 za rok.
Třeba dobrá služba, ale ten AdBlock máme vypnutý, právě kvůli tomu, abychom nemuseli neustále sledovat přiblblé či superblbé reklamy. Na druhé straně chápeme, že dnes chce každý vydělávat, tedy i příslušné redakce a jejich vydavatelé coby chlebodárci… Pikantní je rovněž skutečnost, kdy vývěska na náměstí s „aktuálními“ novinami (sledovaná právě důchodci) se bezprostředně v době před velikonočními svátky (8. dubna) chlubí výtisky z 12. března 2020. (Třeba to byl opravdu významný a navždy historický den.)
Příklad druhý, ze kterého až běhá mráz po zádech. Budu zase naprosto nechutně konkrétní. Opakovaně jsem prostřednictvím redakcí oznamoval, že v jihočeské metropoli není na rozdíl od Prahy dodáván (dostatečně) deník Metro. Stejně tak i týdeník 5+2. Uznávám, že dnes je „mimořádná doba“. Ale i tak. V pátek 3. 4. 2020 jste nejen o Metro, ale ani o 5+2 nezavadili. Tam, kde bývávaly stojany, už nejsou a kameloti byli odvoláni (což je logicky pochopitelné). Stejně tak by mělo být logicky pochopitelné, že důchodce, i když má doporučené nákupní vycházky v době 8.00-10.00 hod., by si velice rád, tento bezplatný tisk (5+2 s televizním programem) rád opatřil. Má ale smůlu. Není k sehnání.
Štěstí prý přeje odvážnému. I dotázal jsem se přímo kováře. To: Obchodní servis centrum Týdeník 5+2. Internetovou cestou. Před dotazem jsem si ověřil, kam jsou podle seznamu výtisky dodávány. Splakal jsem nad záměrem. V několika vybraných jsem nic nenašel. (Pozemní stavby, Jednota Pražská, Trafika Hejná, Česká pošta, OC Mercury). Nejsem maratonec, víc jsem toho nestihl.
Nad čím jsem však zaslzel a zaplakal? Nad odpovědí paní Martiny Kohoutové, manažera distribuce 5plus2. (Mediální skupina Mafra, Praha 5). Uveden doslovný přepis:
„Vážený pane R. I my v současné situaci máme poměrně dost omezení, a především, není ani v našem zájmu, aby zejména důchodci vycházeli ze svých domovů a běhali po městech a hledali bezplatné noviny. 5plus2 je nenárokový týdeník a je výhradně v rukou vydavatele, kdy, kam a v jakém množství jej rozdá. Distribuční místa uvedená na našem webu jsou platná a aktuální, závoz na ně probíhá vždy v pátek (pokud to není svátek, což tento týden bude, proto vycházíme už ve čtvrtek) a to nejpozději ve 12.00, bližší časové určení tam dodavatel nemá. Děkujeme za pochopení a přejeme hodně zdraví.“
Co dodat? Lépe by to nenapsala a nezdůvodnila ani jistá umělkyně (svého času), nebo poslankyně (nedávného času) nejspíše nakažená infekční chorobou „šílených slepic“. Budiž snaha všech, nám důchodcům pomáhajících, vyzdvižena k nebesům a uchráněna od dalšího mutovaného viru oněch šílených tvorečků…
Čemu se ale divit? Důchodci a vůbec netvůrčí množina občanů s vizitkou 65+ není přece cílovou skupinou daných novin… Hlavně že Pražáci, kteří Babišovu stranu nevolí, si jich po ránu mohou nahrábnout podle libosti.
„Sladký závěr, všechno dobré?“ (Jako si fandí v pořadu „Prostřeno“ TV Prima.) O takovou příjemně sladkou tečku se v jihočeské metropoli postaral „Magazín pro všechny, kteří žijí Budějovicemi…“ s názvem BUDLive, vydavatel Bud Media s. r. o. pod taktovkou Honzy Cempírka, kterého mnozí zdejší dobře znají. Zatímco drátěné stojany pro titul „Metro“ a „5plus2“ prořídly, nebo zcela zmizely, objevil se další v OC IGY právě nedaleko redakce a v nich – zdarma jako nabídka, snad velikonoční, jarní výtisk tohoto magazínu, který vychází čtyřikrát ročně. Vedle této pochvaly přidávám i další, když více než kladně hodnotím titulní stránku, na které je divadelník Víťa Marčík s „dřevem kříže“, které tak přibližuje až do vnitra srdce a duše symboliku Velikonoc.
František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)
Víťa s křížem nesoucím všechny hříchy světa.
