Svobodné noviny na internetu

Stejně jako každý rok ve dnech svátečního volna také letos jsme se dočkali. Však už bylo načase! TV NOVA nás o velikonoční neděli (4. 4. 2021) opět obšťastnila bůhvíkolikátou reprízou známého budovatelského filmu z počátku 50. let 20. století, kdy u nás probíhal proces s protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským: Dovolená s Andělem.

Vzhledem k celkové programové bídě našich televizí jsem uvedení tohoto pamětnického filmu přijal jako nutné zlo. Nicméně: jakmile jsem uslyšel první z těch snad stokrát opakovaných hlášek J. Marvana, cosi mi to připomnělo. Ustavičná kritika všeho a všech, věčná nespokojenost se vším a nikdy nekončící „frflání“. Jen žádné slovo uznání za to, že se někomu jinému něco podařilo, žádný konstruktivní návrh na řešení aktuálního problému, z něhož by nekoukalo jako sláma z bot zbytnělé ego autora těchto a podobných výroků. Ego mudrlanta, který všechno ví, všude byl a od všeho má klíče. Zkrátka: kritika ráno, v poledne i večer.

Ano, jednalo se o důvěrně známé chování věčně nespokojeného revizora pražských Elektrických drah (předchůdce dnešního Dopravního podniku hl. města Prahy)  ‒ Gustava Anděla. Abych věci uvedl na pravou míru: Film vznikl v časech, kdy slovenský komunistický politik, jenž se rovněž jmenoval „Gustáv“ (= Husák), dlel již dva roky ve vyšetřovací vazbě kvůli obvinění z tzv. slovenského buržoazního nacionalismu. Scény z tohoto ideově poplatného filmu mně nicméně připomněly to, co můžeme vidět a slyšet dnes a denně v naší politice.

Ano, toto otravné, stereotypně se opakující chování zmíněného revizora se velice nápadně podobá vystupování naší tzv. opozice, která má ke skutečné politické opozici ve standardních demokratických zemích civilizovaného světa hodně daleko. Již zítra tito političtí kašpaři skončí v pověstném propadlišti dějin. Nikam jinam totiž nepatří.

Umíte si představit, jak by se tito žvanilové dokázali postavit ke skutečné práci, např. rukama, když kromě jalového žvanění nic neumí? Bojí se nejen práce, ale i občanů a voličů. Proto jim vyhovuje, že donekonečna prodlužovaný nouzový stav vlastně všem našim politickým stranám znemožňuje regulérní kontakt voličů s představiteli jednotlivých stran a hnutí na předvolebních setkáních. Vrcholem pokrytectví našich politiků je pak fakt, že jejich politická aktivita se „smrskla“ na pouhé žvanění v televizi, které si navíc – jako koncesionáři – musíme sami platit formou povinné daně.

V důsledku protiepidemických opatření byl u nás de facto „umrtven“ politický život. Kromě zákulisních jednání ve stranických sekretariátech se nic neděje. Tam se připravují volební programy i kandidátní listiny pro podzimní volby. Je to typická nedemokratická, „kabinetní“ politika, jež má ke skutečné demokracii hodně daleko. Politici jsou si toho dobře vědomi, a proto spoléhají na to, že tuto jejich „fintu“ voliči neprokouknou. Velice se však mýlí.

Čeští voliči jsou politicky zkušení a chytří – na rozdíl od vyčůraných a nenažraných politiků. Je jim jasné, že se politici bojí jak práce (rukama i hlavou), tak i samotných voličů. Hlavně se jim však nechce skládat účty ze své nečinnosti a špatně odvedené politické práce. Od lenochů a politických „vyžírek“ (vyskytují se ve všech stranách a hnutích, Piráty nevyjímaje) lze sotva očekávat nějakou změnu. Naši „recyklovaní“ politici proto nemohou u voleb uspět. Hrozí tak nebezpečí, že po podzimních volbách nebude mít kdo vládnout. Všichni politici se totiž zkompromitovali do té míry, že regulérně zvoleni být nemohou. A pokud ano, je třeba se oprávněně domnívat, že došlo k nějaké manipulaci či podvodu.

Až skončí „doba covidová“, čeká nás „doba pocovidová“. Z ní nás bude bolet hlava mnohem víc než v průběhu boje proti déle než rok trvající pandemii „koronaviru“. Nejen z těch obrovských dluhů, ale i z marasmu, ve kterém budeme muset v příštích letech žít: my i naši potomci.

4. 4. 2021

‒ RJ ‒