Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je lhostejné, kdo povede neparlamentní ČSSD!

6. 4. 2021

Jen pár dní před nadcházejícím, víkendovým on-line sjezdem ČSSD vrcholí diskuse v médiích, nikoli uvnitř strany, jak by se slušelo a patřilo na dobře zavedenou partaj, o tom, kdo ji povede a jak dál bude či nebude fungovat. Přesnější by bylo otázat se členské základny (např. formou referenda), zda má vůbec smysl po tom „sešupu“, jaký ČSSD zaznamenala od r. 2013 (20,45 %) až k dnešním 3-4 % volebních preferencí, pokračovat. Již od r. 2017, kdy se socanští vůdcové radovali z dosažených 7,27 % hlasů ve volbách, je zřejmé, že by to tato strana měla dávno „zabalit“ a uvolnit prostor novým politickým formacím, není-li sama schopna vnitřní obrody a zásadní proměny programové a personální.

To, zač jsem tehdy kritizoval neúspěšného předsedu B. Sobotku bezprostředně po 39. sjezdu ČSSD (2017), jakož i nově zvolené „jednobarevné“ vedení této strany, zůstalo i po čtyřech letech jejího pokračujícího pádu bez odezvy. Na úrodnou půdu nepadla ani kritická slova a rady někdejšího stranického předsedy a expremiéra J. Paroubka, jenž se po M. Zemanovi stal druhým nejúspěšnějším šéfem této strany.

Nepochybuji o tom, že tak to bude jednou zaznamenáno v letopisech této strany, ale i celé naší země. Na druhé straně se obávám, že o J. Hamáčkovi tam bude jen nepatrná poznámka „pod čarou“ o tom, že se jednalo o odstrašující příklad toho, jak se politická strana vést nemá a nesmí. Ostatně – nedemokratické, polodiktátorské choutky tohoto nedostudovaného Babišova poskoka a ukázkové politické „vyžírky“ v době zoufale vedeného boje proti „covidu-19“ jsou toho nejlepším potvrzením.

Jak je zřejmé, ČSSD stojí dnes opět na dějinné křižovatce – bůhvíkolikáté za celé polistopadové období. Jen od r. 2010, kdy se do čela této strany dostal „Bohuš z Telnice“ (= B. Sobotka) a kdy začalo zprvu skryté a pak otevřené soupeření o vliv ve straně mezi „sobotkovci“ a „haškovci“, bylo těch historických rozcestí již několik. A ČSSD pokaždé zvolila tu nesprávnou cestu. Kdyby aspoň tu méně špatnou! Proto je dnes na tom tak bídně, že se de facto ocitla již ve stádiu klinické smrti.

Stranické vedení se pokaždé z neúspěchů nejen nepoučilo, ale nepřijalo ani žádná nápravná opatření. Jen navenek se tvářilo, že je všechno v nejlepším pořádku. Přitom každému, kdo o tom něco věděl, muselo být jasné, že pravda je úplně jiná. Věci nakonec dospěly tak daleko, že při posledních krajských a senátních volbách na podzim 2020 někdejší viditelné tváře ČSSD raději kandidovaly pod hlavičkou jiných politických uskupení, aby si s „rodnou“ stranou nezadaly. Chcete lepší důkaz o tom, že se tato strana již „přežila“ a že nemá smysl jakkoliv prodlužovat její současnou agonii? Bylo by to zbytečné trápení pro všechny: pro funkcionáře, členy i voliče.

Zdá se, že ani tato pravda jistým lidem z ČSSD stále ještě nestačí, aby je přesvědčila o nutnosti učinit zásadní rozhodnutí. Netvrdím, že vypadnutí ČSSD z celostátní politiky musí pro sociálně-demokratický proud znamenat definitivní konec. V jisté, redukované podobě tato strana přežije i po blížících se podzimních parlamentních volbách – aspoň na regionální a komunální úrovni. Má přece řadu úspěšných krajských i obecních zastupitelů, někde i starostů obcí a měst. Za všechny tyto příkladné reprezentanty ČSSD uvedu dvě jména: poslance V. Votavy (starosta Stříbra) a senátora P. Víchy (starosta Bohumína).

Nelze však zastírat, že za nedostatek sebereflexe a za fatální selhání, spočívající v účasti na Babišově vládě (dokonce již podruhé), ponese naše nejstarší strana těžké následky. Bohužel se nedokázala poučit z chyb vlastních ani ostatních politických stran. Kdyby se vedení ČSSD po neúspěchu ve volbách z r. 2017 rozhodlo pro několikaletý pobyt v opozici, bylo by dnes postavení této strany mnohem lepší, než aktuálně je. Stačilo se inspirovat příkladem ODS. Této straně pobyt v opozici prospěl, a proto od r. 2017 začala znovu stoupat vzhůru.

Viditelné zisky přinesly této straně také volby v r. 2020, kdy získala hejtmanské posty v Plzeňském, Jihočeském i Královéhradeckém kraji, o senátorských křeslech ani nemluvě. Naproti tomu v týchž volbách ČSSD ztratila jak křesla hejtmanů (Plzeňský kraj, Vysočina, Jihočeský kraj, Královéhradecký kraj), tak i posty řadových senátorů. Rovněž to je důsledkem neschopnosti současného vedení strany „popasovat“ se s aktuálními problémy.

Abych jenom nechválil ODS: také tato strana si vlastní vinou zkomplikovala situaci tím, že nerozumně nabídla vytvoření předvolební koalice se dvěma slabšími partnery (TOP 09, KDU-ČSL), kteří by se do PS nikdy samostatně nedostali. Již dnes ODS klesla v důsledku toho na 10 %; ve volbách dostane maximálně 5-7 procent hlasů. Stranické vedení a zástupci krajských organizací by měli zvážit, zda jim tato „gentlemanská“ nabídka stála za to. Bohužel ‒ nestála! Byl to velký omyl!

Vývoj v ČSSD v posledních měsících potvrdil, že k záchraně strany nestačí posluhovat slovenskému oligarchovi v jeho menšinové vládě ani být součástí koaliční hlasovací „mašiny“ v Poslanecké sněmovně. Dělat politiku „ode zdi ke zdi“ málokdy v minulosti přineslo úspěch tomu, kdo tuto strategii zvolil. Právě naopak!

V politice totiž platí to, co kdysi napsal světoznámý francouzský vojevůdce a císař Napoleon I. Bonaparte: „Nejlepší politika je: upřímnost a pravda.“ Ač bychom to od tohoto Francouze nejspíš neočekávali, je kupodivu autorem také tohoto výroku: „Nejsvětější věcí je svědomí.“ To samozřejmě platí nejen v běžném životě, ale rovněž v politice. Co je proti těmto celoživotním pravdám muže, jenž hýbal světem, ono každodenní tlachání a žvanění politiků naší tzv. opozice?

A tak se v ČSSD doslova na poslední chvíli rozhořel neupřímný a po mém soudu zcela zbytečný předvolební zápas o to, kdo bude příštím předsedou. Prvním vyzyvatelem dosavadního předsedy J. Hamáčka se stal asi před dvěma týdny ministr zahraničí T. Petříček, ve stranických kruzích přezdívaný „Pocheho sekretářka“. Jako druhý se přihlásil brněnský regionální politik B. Štefan a jako úplně poslední poslankyně K. Valachová, která ještě před rokem toužila stát se jihomoravskou hejtmankou.

Což o to? Kdyby byla tato politička z Brna před rokem úspěšnější a kdyby dokázali místní socani navázat na někdejší úspěchy R. Onderky, nemuseli se dnes obyvatelé jižní Moravy trápit se spolkem „pučistů“, kteří sice v říjnu 2020 krajské volby nevyhráli, ale vnutili se občanům tohoto regionu jako nové vedení Jihomoravského kraje. Do té doby neznámý lidovec J. Grolich z malé vesničky Velatice a partička kariéristů, jimiž se obklopil (ze zákulisí jim záda kryl brněnský „Don Pablo“ Blažek a lidovecký intrikán P. Hladík), jsou doopravdy spolek, jaký bychom pohledali široko daleko.

V kontextu programové a personální bídy naší současné politiky je vlastně úplně jedno, kdo se koncem tohoto týdne stane novým předsedou ČSSD. Na celkovém výsledku této strany to nic nezmění. ČSSD končí a nikdo ji oplakávat nebude. Je třeba se s tím smířit, civilizovaně se rozloučit s občany a voliči a vystrojit důstojný stranický funus.

Spíše než jméno nového předsedy ČSSD by mě zajímalo, zda se J. Hamáček stane velvyslancem v Kanadě – po dlouholetém „diplomatu“ P. Gandalovičovi. Ale může se stát i to, že v rámci operace „Škatule, škatule, hejbejte se!“ bude přemístěn do jiné destinace. Tak úspěšný diplomat, jakým byl svého času kanadský velvyslanec P. Vošahlík, se jistě z Hamáčka tak rychle nestane. Ostatně – s diplomatickými posty je to celkově nejisté. Kdysi se měli stát velvyslanci také někdejší Babišovi ministři D. Ťok a K. Šlechtová, ba i prezidentský „protokolář“ J. Forejt. (O něm na sociálních sítích rozhlásil lidovec a velký přítel sudetských Němců D. Herman, že je po smrti, třebaže to nebyla pravda. Věřte pak lidovcům, kteří dovedou jen lhát a podvádět!)

Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se Al-Hamajdá stal velvyslancem v KLDR. Ještě větší terno by ho čekalo, kdyby ho svou přízní poctil „strýček“ Si z Pekingu. „Kádrové“ předpoklady pro to má: byl totiž jedním ze signatářů známého  „Prohlášení čtyř“ (neplést s Mao Ce-tungovou „bandou čtyř“!). Čínský prezident by mohl z našeho předsedy ústředního krizového štábu udělat např. emisara u „neposlušných“ Ujgurů. Mohl by jim tam v rámci „školení“ vyprávět o tom, jak nám čínští soudruzi pomáhali s dodávkami roušek a respirátorů, abychom ten „čínský virus“ co nejdříve porazili. A po večerech by jim mohl předčítat (v překladu do čínštiny) z knížky „Čuk a Gek“ o přátelství mezi národy v zemi Sovětů. Musel by v tom být „svatý“ Konfucius, aby to při té „převýchově“ nezabralo!

Ale dost legrácek v čase příprav na stranický pohřeb! Přeji proto delegátům on-line sjezdu ČSSD mnoho zdaru při jejich rokování. Nemusí se ničeho obávat, a to ani tehdy, když by se nakonec nového předsedu nepodařilo zvolit. Vždyť strana s tak dlouhou historií má své místo v propadlišti dějin přednostně zajištěno již dávno! Hned po ní zamíří tamtéž KSČM, TOP 09 a KDU-ČSL.

Na shledanou v lepších časech, přátelé! Bez politických dinosaurů a bez respirátorů se nám všem bude dýchat lépe.

6. 4. 2021

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář