Svobodné noviny na internetu

ODS – dinosaurus, který všechno přežil?

Naši nejstarší polistopadovou stranu, ODS, čeká o nadcházejícím víkendu stranický sjezd – 31. kongres. Zatímco v jubilejním roce 2021, kdy si tato strana připomínala 30. výročí svého vzniku (aniž k té slávě pozvala otce-zakladatele V. Klause), proběhly tyto oslavy skoro utajeně, protože „fialovci“ tím nechtěli narušit vyjednávání ohledně nové vlády po parlamentních volbách 2021, letošní 31. kongres ODS se má konat v ostravském hotelu „Clarion“ s veškerou parádou.

Tentokrát se nic neutajuje a pozvánku dostala samozřejmě i Česká televize, která již nějakou dobu „kope“ za koalici SPOLU i za vzájemně se okopávající někdejší koalici PirSTAN. To „okopávání“ je jenom naoko: u koryt je přece tak dobře, že nějaké to příkoří od koaličního partnera se dá přežít, že ano? Proto ODS dělá před evropskými volbami všechno možné. Potřebuje v nich uspět, aby následně „zvítězila“ ve volbách daleko důležitějších ‒ těch parlamentních v roce 2025. Již teď je jasné, že nezvítězí. Bude ráda, když vůbec „přeleze“ pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny.

Podle zatím zveřejněných výsledků předvolebních preferencí má vítězství „v kapse“ Babišovo uskupení ANO 2011, kdežto koalici SPOLU se přisuzují pouhá tři křesla europoslanců. Kartami mohou ještě zamíchat ti voliči, kteří se rozhodnou „kroužkovat“ své oblíbence. Bez šance tudíž nejsou ani kandidáti prohnilé a podrazácké KDU-ČSL, kteří si ve volbách 2021 dokázali „vykroužkovat“ svých 23 poslanců, ačkoliv tato strana byla již před volbami hluboko pod pěti procenty; bezprostředně po volbách 2021 měla jen 2,5 procenta preferencí. U vědomí toho se Saša Vondra má co obávat o své dobře placené korýtko. Neumím si totiž představit, že by po těch letech „producírování“ v politice začal někde pracovat. Vždyť by to ani neuměl. Kdo by ho zaměstnal, když kromě jalového žvanění nic neumí?

O 31. kongresu ODS se začalo mluvit až na poslední chvíli, jako by o nic nešlo. A ono nejspíš ani o nic nepůjde. Budou pouze „petrifikovány“ stávající poměry. S figurkami v čele strany se hýbat nebude. Jediná změna, která byla dopředu ohlášena, je nominace obzvláště uvědomělé poslankyně Evy Decroix, toho času místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS. (To je ta, která klame již svým jménem. Proto se bude dobře hodit do toho nevábně páchnoucího „fialového hnízda“.)

Co si od tohoto „genderového“ experimentu „modří ptáci“ slibují, není jasné: konec ODS jako strany spíše „patriarchální“ to nejspíš nebude. „Pravdomluvní“ pisálkové z provládních médií při této příležitosti prozradili, že nová místopředsedkyně bude mít za úkol reprezentovat jakési efemérní politické křídlo blízké TOP 09. To už tam mohli rovnou kooptovat známou „prodavačku mobilů“ z Litomyšle. Vyšlo by to nastejno. Integrace TOP 09 do struktur ODS je jen otázkou času; KDU-ČSL poté, kdy koalice SPOLU zanikne, se nejspíš vrátí k samostatné značce.

Všechno nasvědčuje tomu, že nervozita před tímto kongresem i před návštěvou P. Fialy u „strýčka“ J. Bidena ve Washingtonu musí být veliká, převeliká. Tomu ostatně napovídá i rozverné vystoupení ministra spravedlnosti P. Blažka během 98. schůze Poslanecké sněmovny (PS) v pátek dne 12. 4. 2024. (Ještě že se to nestalo v pátek „třináctého“! To by byl mnohem větší malér s dalekosáhlými důsledky. Třináctého bude v sobotu: „modří ptáci“ si to naplánovali špatně. Třináctka odjakživa přináší smůlu.)

─────

Blažek mluví rád, ale improvizace mu moc nejde…

Dotyčné vystoupení P. Blažka jsem sice nemohl sledovat v přímém přenosu z PS na internetu (ČT se bojí diváků, a proto již mnoho dní nevysílá jednání PS na stanici ČT24, ačkoliv by měla, protože se jedná o televizi „veřejnoprávní), avšak přečetl jsem si hlavní myšlenky z ministrova projevu v „Parlamentních listech“ (PL). Tento internetový deník totiž nabízí pravidelněnecenzurované texty našich politiků. 

Na Blažkovo vystoupení, jež bylo pouze několikaminutové a navíc jazykově velmi „neučesané“ (jednalo se o improvizaci ve stylu: „co slina na jazyk přinese“), mne upozornil titulek v PL: „Ministr Blažek: Po ODS zůstalo platné zakotvení základních lidských práv a svobod.“ (PL, 12. 4. 2024, 15:14) Netajím se tím, že mě napadlo něco docela jiného: Po ODS zůstalo velké, hodně smradlavé h…, NIC. Navíc: tato strana si ústy svých politiků (hlavně P. Fialy, ale rovněž P. Blažka) přivlastňuje zásluhy úplně jiných lidí, než jsou ty „nuly“ a politické „mátohy“, které momentálně v čele této strany stojí.

O Blažkovi je známo, že se rád chová žoviálně a rádoby světácky. Bohužel – zase takový „fanfarón“, za něhož se vydává, není. Je to jen „pozér“ a „lidový vypravěč“, který pendluje mezi Brnem a Prahou, avšak pražského „formátu“ ještě jako politik nedosáhl. Bude muset na sobě pořádně „máknout“, aby to dohnal. Až ho „pražská kavárna“ přijme mezi sebe, bude mít vyhráno. Zatím se pohybuje pouze na úrovni cukrárny v Průhonicích. To je i na pražské poměry pouhá periferie: potřebuje se dostat do centra hlavního města.

Svou rádoby vtipnou řeč P. Blažek zahájil parafrází této věty A. Babiše, jenž v Průhonicích již déle než třicet let žije: „My jsme s Petrem Fialou nikdy neseděli.“ Měl tím zřejmě na mysli to, že na rozdíl od bývalých prezidentů republiky (A. Zápotockého, G. Husáka a V. Havla) nepobývali z politických či jiných důvodů ve vězení.

A vtipálek „Don Pablo“ k tomu poznamenal: „Přeji vám oběma, aby u toho zůstalo.“ No – když to říká ministr spravedlnosti, pak bychom o tom měli popřemýšlet. Babiš měl kvůli „Čapímu hnízdu“ namále. A co se týká P. Fialy, jeho budoucnost je více než nejistá. Vzhledem k jeho „nadstandardním“ politickým aktivitám bych nevyloučil ani doživotní pobyt ve vězení. Dokonce ani P. Blažek nemůže vědět, jak jednou skončí. Na jeho místě bych zase takový optimista nebyl. V našich končinách vždy platilo přísloví: „Mnoho psů, zajícova smrt.“

Přesto – víc než uvedená prostořekost P. Blažka mě zaujalo těchto několik vět, které lze chápat jako „přípravu“ před nadcházejícím kongresem ODS v Ostravě. Blažek totiž u řečnického pultíku PS pronesl tuto řeč: „A dovolte mi jenom pár slov (= k ODS), když máme ten kongres. A budou to jen fakta. – Za prvé: ODS je jediný právní nástupce »revolučního« Občanského fóra, které dnes neexistuje. Je to rarita v celém východním bloku. Kde máte polskou Solidarność? Kde je HZDS a podobné strany? Všechny zanikly. – Pokud jde o to, co zůstalo po ODS, mohl bych toho říkat mnoho, ale není na světě v chodu státu jenom ekonomika. Po ODS zůstala efektivní, dodnes platná Ústava.“

[To ovšem není zásluha ODS, ale byla to kolektivní práce řady právníků, včetně Havlova „kámoše“ a bývalého komunisty P. Rychetského. Většina z nich neměla s ODS nic společného. Tuto stranu naopak mnozí z nich kritizovali. Ústava sice vznikala tak trochu ve spěchu v důsledku blížícího se zániku společného státu, nicméně byla dílem ještě kvalitních, erudovaných právníků – na rozdíl od těch nekvalitních, vesměs jen „papírových“ absolventů různých právnických učilišť, kteří se touto profesí většinou nikdy neživili, ale raději se „nacpali“ do politiky, kde se snadněji vydělávají penízky. K těmto „taky“ právníkům patří nejen P. Blažek, ale i jemu podobní advokáti bez titulu JUDr. (= E. Decroix, J. Gogan, A. Dufek aj.) či plagiátor z plzeňských práv M. Benda.]

P. Blažek ve své nadšené řeči pokračuje: „A současná ODS – jistě se staly různé věci, které se státi neměly – ale provedla Českou republiku budoucí, tedy Československo, úspěšnou dekomunizací, což je také pravda, protože v jiných státech, a to zase není pouze ekonomika, to také probíhalo složitěji a dodnes se s tím [tyto státy východního bloku] vypořádávají různým způsobem. – Mohl bych mluvit déle a nechci, ale neviďme jenom to negativní. A opakuji: je-li nějaký právní nástupce »revoluce« z roku 1989, který přežil všechno, je to jenom ODS v celé východní Evropě.“ (PL, 12. 4. 2024, 15:14)

Být na Blažkově místě, choval bych se daleko skromněji a pokorněji. Jeho nemístné chvástání a chlubení se cizím peřím svědčí o jediném: buď o hlouposti, nebo o naprosté ztrátě paměti a soudnosti. Ona historie posledních 34 let našeho polistopadového vývoje byla totiž mnohem pestřejší a ani zdaleka tak pozitivní, jak nám to brněnský „Don Pablo“ zaníceně líčí. V té době měl P. Blažek něco okolo dvaceti let. Určitě nepatřil k těm „revolucionářům“ z konce roku 1989. Spíš bych ho tipoval na namyšleného frajírka, který prohání brněnské slečny a dělá ze sebe chytřejšího, než byli jeho tehdejší vrstevníci.

O nic líp na tom nebyl ani Havlův „podržtaška“ A. Vondra, který se sice „motal“ okolo V. Havla několik let, ale Chartu 77 podepsal až v průběhu roku 1989, kdy již bylo jasné, že komunistický režim má namále, a kdy se již dalo odhadnout, jaký bude náš vývoj v příštích letech. S těmi historickým „zásluhami“ to bývá vždycky poněkud složitější, než jak to „pamětníci“ rádi líčí těm, kdo to nezažili.

Blažek se na jedné straně chlubí tím, že ODS (jako nástupkyně OF) zakotvila základní lidská práva a svobody do naší Ústavy (= udělali to právníci, kteří tento dokument v r. 1992 napsali, nicméně Blažek ani Vondra jim u toho „nesvítili“), ale jako člena ODS a Fialova kabinetu ho nechává klidným fakt porušování výše zmíněných práv a svobod. Snad nejkřiklavějším příkladem bylo zablokování nepohodlných internetových webů dne 25. 2. 2022. (Stalo se tak den po ruské invazi na Ukrajinu a ve výroční den tzv. Vítězného února 1948. Jednalo se o obyčejnou „prasárnu“ a politickou provokaci zároveň.)

─────

Don Pablo, nebo nový Baron Prášil z Brna?

Ministr P. Blažek je o generaci mladší než já. V době, kdy jsem studoval na vysoké škole, on ještě „za sebou tahal kačera“. Proto neví o předlistopadovém režimu skoro nic. Málo si to nastudoval, nebo své údaje čerpal z jiných „pramenů“ než já. Oproti mně mu chybí osobní zkušenost z té doby. Ta je nepřenosná a nenahraditelná. Uvádím to proto, že jeho představa oné „dekomunizace“, o níž ve svém projevu vyprávěl „báchorky“, je zcela falešná, vyfabulovaná. Neví nic ani o tom, co se dělo okolo vzniku jeho „rodné strany“ – ODS.

„Porevoluční“ léta 1990-1991, kdy se teprve formovaly jednotlivé polistopadové politické subjekty, byla „divokou“ dobou pro politické přeběhlíky (dnes se jim říká: političtí turisté). Ti členové předlistopadové KSČ, kteří od konce roku 1989 začali odkládat stranické legitimace jako nepotřebný kus papíru (mezi prvními byl i „hrdina naší doby“ – komunistický rozvědčík na Hradě P. Pavel), mířili právě do nově zakládaných stran. V ODS a ODA se to těmito bývalými komunisty jen „červenalo“. Pamětníci by mohli vypravovat, jak to s tou Blažkovou „dekomunizací“ ve skutečnosti bylo!

Kdo byl, či nebyl členem KSČ před rokem 1989, se v té době dobře vědělo, jen se to komusi nehodilo do krámu. Proto ODS neměla nikdy s „dekomunizací“ ani s proklamovaným „antikomunismem“ (kromě účelových výkřiků hloupých politiků typu M. Němcové) nic společného. Počtem přijatých exkomunistů mohla ODS směle konkurovat nově vzniklé KSČM, kam se „přelil“ ten zbytek normalizačních komunistů z bývalé KSČ. Ti totiž nikam nezmizeli, pouze se dobře poschovávali v jiných stranách, aby mohli dál pohodlně vegetovat v nových politických poměrech. Proto ke skutečné „očistě“ společnosti nemohlo nikdy dojít. A taky k ní nedošlo – až do dnešních dnů.

Svou mizernou znalostí politicko-historického kontextu doby vzniku ODS může P. Blažek soutěžit s jiným naivním funkcionářem ze současného vedení PS – vystudovaným ekonomem Janem Skopečkem. Ten se nedávno ztrapnil svým prohlášením, které se týkalo A. Babiše. Chtěl mu připomenout jeho předlistopadovou minulost, ale zapomněl na to, že i v ODS je mnoho bývalých členů této strany. O této příhodě se čtenáři dočtou v článku s titulkem: Hloupost a nekompetentnost na jednom dřevě rostou… (SN č. 9/2023, vloženo 4. 9. 2023, ZDE). Když je někdo nevzdělaný a málo informovaný, neměl by si hrát na „všeználka“. Pak se nemůže divit, že vypadá jako hlupák.

ODS na počátku 90. let 20. století, kdy se velkým politickým tématem stalo vyrovnání se s komunistickou minulostí, dělala v tomto směru nejméně ze všech tehdejších „pravicových“ stran. Blažek má pravdu v tom, že ve všech tehdejších státech bývalého sovětského bloku (on používá označení: východní blok) se hledaly cesty, jak se od této nedemokratické minulosti „odstřihnout“. Někde se to podařilo lépe, jinde hůře. Ani u nás to nebyla žádná sláva. Kromě zákona O době nesvobody č. 480/1991 Sb. (tzv. Lex Hubálek) a Zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu č. 198/1993 Sb. nebylo tehdejšími zákonodárci schváleno nic dalšího. Druhý z těchto zákonů byl navíc pouze „deklaratorní“ – bez případných sankcí. O schvalování této legislativy viz tento odkaz:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-v-pdf-ke-stazeni/zakony-o-vyrovnani-s-komunismem-----zrcadlo-dneska.html

Podobně tomu bylo i s tzv. lustračním zákonem č. 451/1991 Sb., který postihoval pouze část nomenklaturních kádrů bývalého režimu. (Zhruba 25 tisíc svazků bývalých spolupracovníků StB se „ztratilo“, nebo je někdo vyvezl do zahraničí.) Při tomto torzovitém pokusu o jakési vyrovnání se s komunistickou minulostí se odehrávaly za působení ministra vnitra za ODS, J. Rumla, nejrůznější triky, které měly zabránit přístupu k materiálům StB a k jejich odtajnění. Samotný J. Ruml se nejvíce přičinil o to, že bývalým příslušníkům StB začaly být vypláceny příspěvky za „výsluhy“. (V tomto případě by se slušelo, aby byly trvale sníženy důchody těm poslancům, kteří tuto „sviňárnu“ odhlasovali, včetně J. Rumla.)

Každého člena ODS by měla za toto pokrytectví hanba fackovat. („Dekomunizátoři“ z ODS a dalších „pravicových“ stran schvalují „výsluhy“ pro příslušníky StB! To nevymyslíš!) Bez ohledu na to, že J. Ruml již od doby „sarajevského atentátu“ členem ODS není. Hrát si po tom všem ještě na velké „dekomunizátory“, to je, Pavle Blažku, doopravdy chucpe! Vzpamatujte se! Možná si myslíte, že když jsou všichni skuteční bojovníci proti komunismu po smrti, je možno lhát, až se budou hory zelenat. Tak tomu ale není! Stále ještě žije dost občanů, kteří neztratili paměť!

Nejinak je tomu i s mediální prezentací současné vlády. Je stejně falešná a pokrytecká. Ještě před volbami 2021 Fialova koalice SPOLU slibovala, že sníží důchody bývalým prominentům a agentům StB. Těm několika stovkám funkcionářů KSČ (včetně otce bývalého poslance Z. Ondráčka, který pracoval jako horník na šachtě) byly nejnověji skutečně o pár stokorun důchody sníženy, ale to problémy „nevyrovnání se“ s komunistickou minulostí nijak zásadně neřeší.

Většina z těch pronásledovaných osob, které se za 34 let polistopadového režimu žádného odškodnění nedočkaly, je již po smrti. V časech, kdy se ještě něco dělat dalo, nedělali naši politici NIC – včetně ODS. Ať nám proto nikdo nevykládá pohádky o jakési „dekomunizaci“! Tou jedinou a dobře viditelnou „dekomunizací“ bylo v r. 1962 vyhození obřího sousoší J. V. Stalina na Letné do vzduchu. Jinak jsou to všechno jenom hezké řeči.

Co se týká těch agentů StB, kterým M. Jurečka sliboval snížit důchody, nevím o nikom z nich, že by ho to postihlo. Ani nemohlo: bylo to pouhé PR na oklamání voličů. Ve skutečnosti jejich jména ani jejich počet neznáme. Oni totiž nebyli zaměstnanci státu, nýbrž se jednalo o osoby, které byly ke spolupráci „získány“ různým způsobem – včetně vydírání. Podstatné je nicméně to, že kromě odměn od svých řídících důstojníků či pohoštění v restauraci během společné schůzky od státu nedostávali nic. I tak se tyto „odměny“ pohybovaly v řádu desetikorun. Kdosi tady lže. Kdo to asi je?

─────

Blažkova „dekomunizace“ vyvolala jen novou „interpretaci“…

Jen co P. Blažek svůj projev u řečnického pultíku v PS dokončil, okamžitě na jím pronesenou myšlenku o „dekomunizaci“ zareagoval místopředseda ANO 2011 a místopředseda PS – K. Havlíček. Rovněž on je Blažkovým vrstevníkem, takže by mohl tomuto pojmu rozumět. Bohužel – nestalo se tak. Zdá se, že problém „dekomunizace“ je pro něho stejně zamlžený, nejasný, jako je tomu u většiny našich politiků s jiným, podobným pojmem: „destalinizace“. Ta totiž probíhala po XX. sjezdu KSSS (1956) ve všech tzv. socialistických zemích. Právě v Československu měla nejmírnější průběh.

Zřejmě to souvisí s tím, že Češi si libují v extrémech: stalinské soudní procesy v letech 1948-1960 si vyžádaly celkem 248 poprav na šibenici, kdežto jinde to byli pouze jednotlivci nebo nikdo. Stejně tak tomu bylo s potrestáním hlavních viníků těchto nezákonností: ze svých funkcí byli odvoláni pouze dva vrcholní politici z řad vládnoucí KSČ (A. Čepička a K. Bacílek) a několik vyšetřovatelů StB skončilo ve vězení (K. Vaš, L. Mácha, M. Pich-Tůma, B. Doubek). Zbytek vyvázl „bez ztráty kytičky“ – jako v té vědomostní soutěži ČST, kterou uváděl agent StB a ve své době velmi populární moderátor – Dr. J. Pixa.

S tou naší „destalinizací“ to byl tehdy podobný „kabaret“ jako s těmi Rumlovými „výsluhami“ pro příslušníky StB. Češi mají mimořádný smysl pro legraci, jak dokládá obliba Haškova románu o J. Švejkovi. Zkrátka: „prošvejkovat“ se dějinami, to patří u Čechů k největšímu umění. Blažkova „dekomunizace“, jak se dalo čekat, se nakonec v provedení M. Jurečky (KDU-ČSL; její předchůdkyně, ČSL, byla v letech 1948-89 součástí komunistické Národní fronty) „svrkla“ na pár stovek (maximálně avizovaných tří tisícovek) bývalých členů KSČ, z nichž stejně velká část již nežije.

Mimo zájem těchto „dekomunizátorů“ se ocitla většina těch členů předlistopadové KSČ, kteří po „sametové revoluci“ odložili své stranické legitimace a vstoupili (spíše pohotově „vlezli“) do právě zakládaných politických stran – včetně ODS. Právě na tyto osoby by se měl P. Blažek zaměřit. Mnozí z těchto bývalých komunistů jsou tam dodnes, pokud mezitím nezemřeli. Jedním z těchto „hrdinů“ (dnes bez stranické legitimace – pro jistotu), kteří rudou knížku odložili a následně převlékli i uniformu, byl i dnešní prezident republiky P. Pavel.

Komunisty se to „červenalo“ také v „pravicové“ ODA, kterou tehdy vedl „lžidoktor“ J. Kalvoda. Tato strana měla za úkol provádět tzv. privatizaci, z níž se časem vyklubalo masové rozkrádání majetku, který vytvořily generace našich předků – nejen komunisté. K nejznámějším členům ODA tehdy patřil i ministr průmyslu V. Dlouhý, donedávna šéf Hospodářské komory a předlistopadový člen KSČ. O podivných poměrech v ODA nám kdysi v 90. letech 20. století vypravoval zajímavá a poučná fakta poslanec Č. Hofhanzl, s nímž jsme v té době dělali rozhovor pro tištěné SN. Tohoto nepohodlného kritika nakonec jeho spolustraníci „vyštípali“ z politiky, protože toho na ně hodně věděl.

Zcela jinak Blažkův pojem „dekomunizace“ pochopil K. Havlíček (ANO 2011), kterého za jeho vtipnou repliku odměnili poslanci vlastní strany smíchem a potleskem. (Smích patřil Blažkovi, kdežto potlesk Havlíčkovi.) Místopředseda K. Havlíček prohlásil toto: „U pana ministra (= Blažka) mě tam zaujala ta de-ko-mu-ni-za-ce. No, ale jestli si uvědomujete, pane ministře, s tou dekomunizací, tak po naší (= Babišově) vládě komunisté [z Poslanecké sněmovny] odešli a po vaší (= Fialově vládě) se tam možná vrátí. Takže: jenom abychom v tom měli jasno. A zůstalo ještě něco po ODS. Zůstala »doba temna« na dopravě po ODS.“ (PL, 12. 4. 2024). Havlíček narážel na nečekaný úspěch předvolebního uskupení „STAČILO!“ v čele s europoslankyní K. Konečnou.

Neodpustím si ještě pár slov na adresu ministra P. Blažka. Jsem toho názoru, že on není tou správnou osobou, která by nás, občany a voliče, měla o čemkoliv poučovat či školit. Měl by se věnovat něčemu zcela jinému. Doporučuji mu, aby si především zametl před vlastním prahem a následně – bez zbytečného rozruchu – zmizel v propadlišti dějin. Tam je totiž to pravé místo, kam patří. Jsou u nás lidé, kteří si myslí, že již dávno měl sedět ve vězení. Právě z jeho úst bylo proto vtipkování o vězení pro A. Babiše a P. Fialu potvrzením toho, s jakým morálním „gigantem“ máme co do činění. Až do konce života by měl sedět v koutě, stydět se a mezi slušné občany raději nevycházet.

Má-li ODS ve svých řadách takové „osobnosti“, jako jsou P. Blažek a P. Fiala, pak se nemůže nikdo divit tomu, že je tato strana trvale nevolitelná. Již za pár týdnů se o tom všichni přesvědčíme – u evropských voleb.

12. 4. 2024

‒ RJ ‒