Svobodné noviny na internetu

Motto: „Politik je člověk, který slíbí, že postaví most i tam, kde není řeka.“ (N. S. Chruščov)

Protimacinkovské tažení ze strany politiků bývalé Fialovy koalice pokračuje neztenčenou měrou. Ministr zahraničí P. Macinka se v tomto vnuceném politickém souboji ukázal být mnohem silnějším soupeřem, než se původně zdálo. Zatím odráží všechny útoky a chová se vcelku sebejistě. Nepochybně k tomu má mnoho důvodů. Vždyť „fialovci“ jen kontinuálně pokračují ve svém dosavadním zmaru a nekonstruktivní politice.

Po „zdivočelém“ nápadu o „vedoucí úloze NATO a EU“ opozice již raději nenabízí žádná jiná „řešení“. Pouze by se tím dál zesměšňovala. Je mi líto O. M. Havla, že se do tohoto zoufalého činu nechal „zatáhnout“. Je to slušný člověk, který dokáže i přemýšlet, nicméně toto nezvládl. Opozice je v rozkladu a kromě mediálních výkřiků a prázdných hesel nedokáže ničím zaujmout. I „skalní“ fanoušci ji po tomto extempore přestali podporovat.

Že by za současného stavu věcí mohlo dojít k rozklížení Babišovy koalice, je nepravděpodobné. Přesto se někteří politici, kteří na podzim 2025 žalostně prohráli ve volbách, nevzdávají představy, že by se mohli dostat do Babišovy vlády – jako juniorní partner. Nejvíce se touto iluzí opájí „mrtvá“ KDU-ČSL, která má před sebou stranický sjezd. Lidovci mají s tímto „formátem“ již své zkušenosti ze Sobotkovy vlády (2014-2017).

Nový předseda byl již vybrán dopředu (J. Grolich) a o ostatních členech vedení zatím není nic známo. Žádné osobnosti tam nejsou. Jakým směrem hodlají lidovci dál pokračovat, rovněž není známo. S účastí na celostátní politice je konec, takže zbývá jen dobře zapracovat na výsledcích v blížících se komunálních volbách. Když to KDU-ČSL zvládne, může ještě pár roků „vegetovat“ na nižší politické úrovni. Dokud po ní bude u voličů, hlavně na venkově, poptávka…

Babišův ministr kultury O. Klempíř (Motoristé sobě) se v těchto dnech ocitl v mimořádně prekérní situaci. Nejenže nedokáže zabránit tomu, aby nebyly zrušeny poplatky za veřejnoprávní média. On si svou situaci navíc dobrovolně zkomplikoval i tím, že se začal vymezovat vůči působení neziskových organizací a nejnověji se postavil i proti dotacím na některé kulturní projekty. Nejvíce si ovšem „zavařil“ tím, že odvolal z funkce předsedy správní rady Pražského jara exministra kultury M. Baxu (ODS). Tímto rozhodnutím symbolický pohár trpělivosti přetekl a kritikové z řad „fialovců“ následně spustili nebývalý pokřik. Slovní spojení „donašeč StB“ patří zatím k těm nejslušnějším.

Patřím k těm publicistů, kteří pozorně sledují, co se na naší politické scéně odehrává – od začátku roku 1990 až dodnes. Pamatuji toho hodně, ale urputnost současného tažení některých „mrtvých“ stran doopravdy nechápu. Vždyť jejich politici přece dávno vědí, že tyty strany již reálně neexistují. Proč čekat až do roku 2029, kdy se mají konat další parlamentní volby, když už nyní je jasné, že tyto strany nedostanou žádnou šanci další vývoj v zemi ovlivňovat? Netýká se to jen KDU-ČSL či TOP 09, ale brzy to bude aktuální i pro ODS.

Proto vykřikování nejrůznějších nadávek na O. Klempíře, kterého si „Motoristé“ bůhví proč prosadili do vlády, je ve skutečnosti jen „kouřovou clonou“, jež má posloužit k zakrytí reálně probíhajících politických tahů, které mají posunout naši politiku dál. Personální složení Babišovy vlády je problémem od samého začátku. Ale i tady platí: jestliže na Hradě sedí „komunistický rozvědčík“, který politikům opozice nevadí, proč by měli vadit bývalí spolupracovníci StB ve vládě? Měřme všem stejným metrem!

Zmínku o StB (= Státní bezpečnost, komunistická tajná policie) neuvádím náhodou. Mezi kritiky O. Klempíře se samozřejmě – jak jinak – objevila i známá kritička všeho a všech, co se týká současné vlády, europoslankyně za STAN Danuše Nerudová. Ta ve svém příspěvku na sociální síti X v reakci na Baxovo odvolání z funkce napsala toto: „Tady pan stb práskač to vyřešil, jak se v stb v mládí naučil. Jen tedy teď za to má víc jak 500 Kč.“ (Síť X, 2. 4. 2026, 17:37)

Musím paní europoslankyni, jež má problémy s pravopisem již dlouhou dobu (sám jsem ji za to v některých článcích kritizoval), upozornit na dvě chyby v jejím kratičkém textu. Tou první je používání nesprávné zkratky „stb“. Správně se to psalo a stále ještě píše takto: StB. Je to zkratka z původního sousloví: Státní bezpečnost. (Byla součástí SNB – Sboru národní bezpečnosti.) Další chyba se objevila v jiné zkratce: Kč. Tak označujeme dnes „Korunu českou“, základní jednotku české národní měny. Před rokem 1989 se ovšem používala jiná zkrátka pro tehdejší měnu: Kčs (= Koruna československá). Danuše Nerudová by si (jako vystudovaná ekonomka) měla doplnit své chatrné znalosti. Nechápu, jak se s něčím takovým mohla stát rektorkou jedné z našich vysokých škol.

V naší pohnuté době, kdy nikdo z politiků opozice neví, co s ním bude zítra, mne udivuje, že se do debaty na sociálních sítích ohledně O. Klempíře přidal i lidovec, bývalý předseda této strany – Marian Jurečka. Překvapuje mě na tom něco jiného: že na bývalého agenta StB plivá funkcionář strany (ČSL), která byla v letech 1948-1989 součástí komunistické Národní fronty a v jejímž čele stáli někteří prokazatelní agenti této komunistické tajné policie (J. Bartončík, R. Petera, R. Sacher). To je nejen vizitka špatného vzdělání a politické ignorance, nýbrž především vážná charakterová vada tohoto bývalého předsedy tradiční, „stoleté“, politické strany.

(Když někomu chybí ruka nebo noha, každý si toho všimne. Když má nějaká osoba problémy s charakterem, dá se to zjistit teprve tehdy, když s tímto jedincem přijdete do osobního kontaktu. V případě politiků tomu tak nemusí být nikdy. Zvláště ne u těch z nich, kteří se občanům vyhýbají, protože se jich bojí.)

Marian Jurečka, který využívá všech příležitostí, jak na sebe upoutat pozornost médií, nezklamal ani tentokrát. Jeho neobyčejná aktivita těsně před sjezdem strany prozrazuje, že snad znovu hodlá někam kandidovat. Proboha – už raději ne! Tato strana je současnými politiky KDU-ČSL již natolik zdecimovaná a vnitřně rozvrácená, že další angažmá těchto „hrobařů“ nemá šanci přežít. Pouze jako exponát do vitríny v nějakém politickém muzeu.

Jurečka přesto neodolal a k aktuální kauze O. Klempíře napsal toto: „Když je někdo zakomplexovaný duševní ubožák a zůstanou mu praktiky z dob[,] kdy byl donašečem STB… Vlastně taková běžná personální praxe současné vládní koalice.“ (Síť X, 2. 4. 2026, 17:02)

Netuším, co tímto sdělením s pravopisnými chybami chtěl exministr práce a sociálních věcí veřejnosti sdělit. M. Jurečka tam má dvě chyby: zapomněl na interpunkční čárku (je vyznačena červeně v hranaté závorce) před spojovacím výrazem ‒ příslovcem času „kdy“. Další chyba se vyskytla ve zkratce STB: správně se to má psát takto: StB.

A teď si představte, že někdo takový, jako je věčný šťoural Jurečka, by se mohl stát příštím ministrem čehokoliv! Řídil již dvě ministerstva (a za moc to nestálo), tak by jistě zvládl i nějaké další. Možná již pokukuje po tom Klempířově „fleku“. V raně barokním Nostickém paláci, který nechal v letech 1658-1660 postavit pro knížete J. Hartvíka Nostice architekt F. Caratti (k jeho nejvýznamnějším stavbám patří Černínský palác), působil jako učitel a vychovatel dětí hraběte F.  A. Nostice-Rienecka (1725-1794) český obrozenec J. Dobrovský; dnes zde sídlí Ministerstvo kultury ČR. Již pobyt v tomto honosném objektu pražské barokní architektury musí být hlubokým kulturním zážitkem. I pro ministra, „kterému se nechce pracovat“.

Co se týká M. Jurečky a jeho poznámky o tom, že je třeba „Klempíře ukončit“ (Jurečka: „Řekněte panu premiérovi, ať ukončí toho infantilního ministra, který nedělá nic, jen natáčí videa, a najde tam někoho kompetentního“, Novinky.cz, 29. 3. 2026, 12:04), k tomu poznamenám pouze toto:

Již před řadou let, kdy byl ještě Jurečka ministrem zemědělství v Sobotkově vládě (a rozhodoval tam mimo jiné o dotacích pro Babiše) se v tehdejších médiích často objevovaly jeho příspěvky ze sociálních sítí. Tato „veledíla“ nevalné obsahové a jazykové úrovně Jurečka psal (podle data a hodiny odeslání, což se zfalšovat nedá) prokazatelně v pracovní době. Jak může něco podobného vytýkat Klempířovi, když dělal celá léta totéž? To je doklad nikoli špatné paměti, nýbrž potvrzení o špatném charakteru té osoby, jež se uchyluje k těmto „praktikám“! Zkrátka: Někdo má „praktiky StB, kdežto jiný si velmi dobře osvojil „praktiky“ papalášů. Nevidím v tom žádný rozdíl. Obojí je špatné.

Přiznám se, že ani já si nejsem jist tím, zda by O. Klempíř s tou minulostí, kterou má za sebou, mohl na tomto postu vydržet až do konce volebního období. Ale podobných „exemplářů“ je Babišova vláda plná. Možná to přece jen „dohraje“ až do konce – do řádných voleb. Daleko pravděpodobnější jsou však předčasné volby než rekonstrukce stávající vlády za účasti někoho z minulé koaliční sestavy.

Lidovci (včetně M. Jurečky) se sotva dočkají nějakých postů v Babišově vládě. Zkušenosti s nimi jsou totiž natolik špatné, že to Babiš riskovat nebude. „Had na tři“ je dostatečným poučením pro mnoho potenciálních premiérů. Po sjezdu KDU-ČSL budeme vědět víc. Hlavně se dozvíme to, zda tato strana ještě žije, nebo je již po smrti. Já bych se na místě M. Jurečky raději připravoval na důstojný stranický funus.

Tím by se mohl Jurečka zapsat do dějin podobně, jako se to stalo v případě náhlého úmrtí J. V. Stalina († 5. 3. 1953): z nevýznamného funkcionáře VKS(b) G. M. Malenkova (1901-1988), který se ujal organizace tohoto pohřbu, se pak na krátkou dobu (1953-1955) stal nový premiér SSSR (= předseda Rady ministrů). Nepřeju M. Jurečkovi osud Malenkova. Lépe mu bude, když v politice skončí úplně a když se bude věnovat výchově svých pěti synků. Má ještě šanci napravit, co pokazil během svého účinkování v politice. I tak se jeho jméno objeví v našich polistopadových letopisech: jako odstrašující příklad toho, když jedinec podlehne vidině moci a vládě peněz.

Hezké Velikonoce!

3. 4. 2026

‒ RJ ‒