Svobodné noviny na internetu

Jeden ze současníků, Josef Klika, o tomto českém vlastenci, kterého v Praze znal snad každý, napsal: „Náprstek byl z oněch vzácných mužův, u nichž hlava a srdce, rozum a vůle jsou v úplném souladu, kteří dobré znají a dobrému také chtějí, u nichž přesvědčení shoduje se s jednáním, kteří uchvacují nejen tím, že mnoho vědí, než ještě více tím, že pouze dobře jednají. Byl zkrátka povaha ušlechtilá, bohatě a všestranně vyvinutá, při tom však vyrovnaná, harmonická.“

Významný cestovatel, mecenáš a organizátor českého kulturního života 19. století Vojtěch NÁPRSTEK (1826-1894) se narodil jako druhorozený syn vinopalníka Antonína Fingerhuta (Náprstka) a jeho druhé manželky Anny dne 17. dubna 1826 v domě „U Šturmů“ na Uhelném trhu v Praze. O dva roky později rodiče zakoupili rodinný pivovar „U Halánků“ na Betlémském náměstí, který se v příštích letech stal místem pro dobročinnost a vlastenecké působení „paní maminky“ Náprstkové a později pro syna Vojtěcha zázemím a centrem jeho všestranné činnosti takřka na celý život.

Otec již v r. 1832 zemřel, a proto výchovu dětí převzala matka, která oba syny, Ferdinanda i Vojtěcha, zahrnovala pohodlím a pečovala i o jejich dokonalé vzdělání. Anna Náprstková, jež sama pocházela z početné rodiny a od dětství přivykla tvrdé práci, dokázala rodinu finančně zabezpečit. Proto mohl Vojtěch v letech 1836-1844 studovat na Staroměstském gymnáziu, kde byl jedním z jeho profesorů i slavný J. Jungmann.

Již v době gymnaziálního studia se V. Náprstek projevoval jako zapálený vlastenec. Přitom se nijak nelišil od svých vrstevníků: byl společensky založený, účastnil se českých bálů, chodil na výlety do pražského okolí, recitoval a sbíral české písně, hrál divadlo a spolu s bratrem Ferdinandem a J. V. Fričem cestoval po Čechách i po Moravě. V rodinném domě se scházel s přáteli a zařídil si tu i vlastní knihovnu. Se zájmem studoval arménštinu a čínštinu a pomáhal i při sestavování českého slovníku F. Šumavského.

V r. 1846 V. Náprstek odešel do Vídně studovat práva. Kromě toho si prohluboval znalosti filozofie a orientalistiky. Seznámil se rovněž s myšlenkami utopického socialisty Saint Simona. Již v r. 1847 uvažoval Náprstek o cestě do Ameriky, kam chtěl odjet se svými spolužáky J. Krejčím aj Jirečkem. Plánoval, že Nový rok 1849 oslaví již v Americe: v Baltimore, v New Yorku nebo ve Filadelfii. Zájem projevoval také o Asii a Rusko.

V revolučním roce 1848 Náprstek vystupoval často jako řečník. Dne 13. 3. 1848, kdy ve Vídni začala revoluce, mluvil o národní a sociální rovnoprávnosti i o rovnosti žen. V květnu 1848 byl členem studentské legie filozofů a praporečníkem slovanského studentstva na Slovanské barikádě. Když se 20. 8. 1848 dozvěděl, že byl na něj vydán zatykač, stala se cesta do Ameriky nutností. Rozloučil se proto se svými kamarády a spolu s přítelkyní K. Krákorovou prchal přes Moravu do Německa. Dne 11. 10. 1848 dorazil do Berlína a odtud do Hamburku, kde nasedl na zaoceánskou loď. Po šedesáti dnech plavby vystoupil na americké půdě.

V USA strávil Náprstek devět let (1848-1857) a vystřídal zde nejrůznější zaměstnání: byl nádeníkem, truhlářem, kameníkem, papírníkem, tlumočníkem, agentem pro vystěhovalce, knihkupcem i politikem. V Milwaukee ve státě Wisconsin si otevřel knihkupectví, které se stalo prvním střediskem krajanského života českých vystěhovalců v Americe. Vydával tu německý časopis „Flugblätter“ a připravoval i založení prvních českých novin v USA. Republikánská strana mu v r. 1856 svěřila agitaci ve prospěch jejího kandidáta na funkci amerického prezidenta mezi českými krajany.

Z města Milwaukee se Náprstek vydal na vládní expedici k indiánskému kmeni Dakotů. Odtud si přinesl vzácné památky, které pak daroval Národnímu muzeu v Praze. Poté, kdy prodal svůj obchod, vydal se na cestu napříč Amerikou, při níž navazoval styky s krajany. Zajímal se o humanitní ústavy (sirotčince, chudobince, sanatoria, knihovny, čítárny, muzea, školy, koleje), všímal si pokroku v řemeslné výrobě apod. Postupně dospěl k poznání, že žena může být rovnoprávným členem společnosti.

Když mu matka se značnými obtížemi vymohla návrat do vlasti, V. Náprstek se dne 25. 2. 1858 objevil znovu v Praze. Dům „U Halánků“ se stal od té doby centrem české inteligence. Náprstek byl odhodlán s matčinou pomocí uskutečnit myšlenky, jež si přinesl ze zámoří. V rodinném domě vybudoval přednáškový sál, v němž se provozovala osvětová činnost: vystupovali tady umělci, vědci i cestovatelé. S vydatnou pomocí A. Náprstkové prosazoval Vojtěch novou ideu emancipace a vzdělávání žen i prvky pokroku. Bojoval proti českému provincialismu a zdůrazňoval potřebu širokého světového rozhledu. Do Čech z ciziny uvedl například šicí stroj a zasloužil se o jeho obchodní rozšíření.

Přičiněním V. Náprstka byl založen Americký klub dam (1865) a vytvořen fond k vydržování sirotků, jejichž rodiče přišli o život při živelní katastrofě v r. 1871. Náprstek patřil i k příznivcům Výrobního spolku ženského a podílel se na založení dívčí střední školy Minerva. V městské radě se zasazoval o vznik dívčí pokračovací školy, jakož i kuchařské školy „Domácnosti“. Patřil i k průkopníkům české turistiky. Mezi přáteli se mu říkalo: „Master  Vorwärts“. Byl členem spolku pro pohřbívání ohněm (žehem) i spolku pro postavení Husova pomníku v Praze.

Poté, kdy se od poloviny 19. století začal v českých zemích rozvíjet průmysl, Náprstek si jasně uvědomoval potřebu moderních technických znalostí a dovedností. V r. 1862 proto navštívil (spolu s Krejčím, Fričem a Riegrem) Světovou výstavu v Londýně. Po návštěvě Kensingtoského muzea se rozhodl také v Praze založit průmyslové muzeum. „České průmyslové muzeum“ zřídil v rodném domě. Vedle nejvyspělejších vynálezů tu byla uložena také Náprstkova sbírka indiánského umění, kterou si přivezl z Ameriky.

Nákup předmětů uměleckého průmyslu se stále více prodražoval a navíc ubývalo i dárců. Náprstek proto dal přednost tomu, aby postupně proměnil své průmyslové muzeum v národopisné muzeum mimoevropských kultur. Do něho tehdy předávali předměty z nejrůznějších kulturních oblastí mnozí čeští cestovatelé, např. E. Holub, E. S. Vráz, J. Kořenský, A. V. Frič, B. Hrozný aj.

Když starý dům „U Halánků“ přestal prostorově stačit stále se rozrůstajícím sbírkám, rozhodl se V. Náprstek, že postaví novou muzejní budovu, která byla nazvána jeho jménem. Stavba byla dokončena v r. 1888 a o rok později v ní byly umístěny sbírky z původních prostor rodinného pivovaru. Ve svém domě Náprstek vybudoval nejen muzeum, ale i čítárnu, která se stala střediskem naší tehdejší inteligence. Obsahovala knihy a časopisy, jež často neměli ani ve veřejných knihovnách. V Náprstkově domě tak vznikla nejedna nová myšlenka nebo nový projekt.

Všestranná činnost V. Náprstka by nebyla možná bez nezměrné obětavosti jeho manželky Josefy, rozené Křížkové, s níž se oženil až po matčině smrti. Ta nejenže vzala na svá bedra veškerou starost o rodinný obchod, ale byla oporou a pomocnicí svému muži i v jeho veřejné práci. Náprstek se totiž nevyhýbal ani politickým aktivitám. Od r. 1884 byl členem pražské městské rady. Již v r. 1864 byl zvolen poslancem zemského sněmu za města Lomnici, Sobotku a Novou Paku; znovu ho do sněmu zvolili v r. 1868.

Pokrokovým mužem zůstal V. Náprstek až do své smrti. Zemřel uprostřed práce po krátké nemoci dne 2. 9. 1894 v Praze. Ve své závěti odkázal muzeu veškerý svůj majetek včetně knihovny, čítající 46 000 svazků knih a 18 000 fotografií. Jeho pohřeb, který se konal bez církevní asistence, protože již na začátku 70. let 19. století z církve vystoupil, se stal vpravdě pohřbem občanským. Jako jeden z prvních Čechů byl zpopelněn v krematoriu německého města Gotha. Náprstkova urna je umístěna ve výklenku japonského sálu jeho muzea. Vedle ní stojí též urna s popelem jeho manželky Josefy, která zemřela v r. 1907.

14. 5. 2006

‒ RJ ‒

(Převzato z tištěných SN č. 2/2006, str. 7)