Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osvobození Československa v květnu 1945

8. 5. 2020

Motto: „Přijeli jste do svobodného města. Nemáte hlavní zásluhu na osvobození, i když si ji připisujete.“ (Z. Hřib, pražský primátor)

Pozor na sebevědomá prohlášení politiků!

Nemám ve zvyku uvozovat historické články mottem.  A už vůbec ne jasným vyjádřením některého z našich politiků, jenž navíc pochází z mnou často kritizované generace „Husákových dětí“. K historii, jakkoliv by se to někomu hodilo do jeho předvolební kampaně, by se měli vyjadřovat nikoli politici, ale výhradně historici. Primátor Z. Hřib není historik, ale lékař. Ani já mu nekecám do jeho oboru – a nikdy by mě to ani nenapadlo. Neměl by to dělat ani on.

MUDr. Z. Hřib ovšem není sám, kdo tak v těchto dnech činí. Najednou máme v této zemi desítky, ba i stovky „historiků“, kteří mají neodbytnou potřebu se k naší nedávné minulosti vyjadřovat, aniž by o tom něco věděli. Připomnělo mi to dobu komunistického režimu, kdy se do výkladu dějin „montoval“ kdejaký stranický funkcionář KSČ s „pěti třídami obecnými“. Dnes jsme mnohem dál: výklad našich dějin je úmyslně „bulvarizován“ a diskuse o důležitých kapitolách této historie se vinou nezodpovědných novinářů mění v „reality show“. Je to vůbec to nejhorší, co se nám mohlo přihodit.

Chápu, že u politika může být velkým pokušením využít každou vhodnou příležitost ke zviditelnění. Dělají to tak skoro všichni známí politici. A také všelijací pitomci a nedocenění „géniové“, kteří marně čekají na to, kdy už je společnost pochopí a ocení. Primátor Hřib má těch „zářezů“ na pažbě od roku 2018, kdy nahradil neschopnou politickou „trafikantku“ A. Krnáčovou, docela dost. Bilance jeho dosavadního vládnutí nad hlavním městem však není zrovna nejlepší. Jediné, co na něm oceňuji, je to, že se odmítá podřizovat Babišovým rozmarům a nerozumným nápadům.

Ten hlavní důvod, proč na Hřibův citát reaguji, spočívá v tom, že je nepravdivý. V době příjezdu vojsk Rudé armády (RA) bylo na území Prahy ještě dost německých vojáků. Dokonce odhodlaných střílet. Kdyby si pan primátor přečetl povídkovou knihu „Němá barikáda“ od J. Drdy (kdysi to bývala tzv. povinná četba ve škole), zjistil by, jak hluboce se mýlí. „Dočišťovací“ operace prováděli vojáci RA až do 12. 5. 1945. Čili: ještě ve dnech 9.-12. 5. 1945 mohli naši lidé přijít rukou ustupujících a někdy zcela zmatených německých vojáků o život. Ne každý Čech totiž měl doma pušku nebo revolver pro vlastní obranu.

Je-li první věta Hřibova výroku nepravdivá pouze částečně (o míře přítomnosti Němců v Čechách po 8. 5. 1945 by se dalo hodně diskutovat), pak druhá věta je naprosto lživá, nesmyslná a urážející ruskou stranu. Toto sdělení je nepravdivé od začátku až do konce. Každé slovo této věty. Vojáci RA samozřejmě hlavní zásluhu na našem osvobození od německého nacismu měli. Dílčí také američtí vojáci. Při tom bychom neměli zapomínat ani na ty rumunské, kterých padlo víc než Američanů. Na osvobození některých regionů se navíc podíleli i partyzáni – sovětští, jakož i čeští. Zapomenout rovněž nesmíme na odbojovou činnost různých výsadkových skupin z Velké Británie. Na zkrácení doby nacistické nadvlády nad Prahou i nad celým Protektorátem Čechy a Morava měl nezanedbatelný podíl náš domácí odboj – vzepětí českých vlastenců v závěrečné fázi války: v tzv. Květnovém povstání českého lidu (to Pražské povstání bylo jeho součástí).

─────

Kdo pozorně sleduje to, co se odehrává v našem veřejném prostoru v posledních několika týdnech, toho nemůže překvapit, že kromě „masírování“ lidí neustále novými informacemi o pandemii „koronaviru“ nemá obyčejný občan šanci dozvědět se cokoliv jiného. Například o blížícím se 75. výročí osvobození naší vlasti od německého nacismu.

Namísto toho jsou stále dokola omílány kauzy několika komunálních politiků z Prahy, které se týkají odstranění sochy maršála I. S. Koněva v Praze-Bubenči nebo odhalení pamětní desky tzv. vlasovcům v Praze-Řeporyjích. Zatímco oba tyto případy souvisí se snahou jistých politiků o „přepisování dějin“, je případ přejmenování ulice, v níž se nachází ruské velvyslanectví v Praze, projevem servility vůči nadnárodním strukturám v Bruselu.

[V této souvislosti si neodpustím „kousavou“ poznámku. Jak známo, jeden z těchto protiruských provokatérů, O. Kolář (starosta Prahy 6), se dokonce osobním dopisem obrátil o „pomoc“ na předsedkyni Evropské komise ‒ Ursulu von Leyenovou . Nechápu, co si od toho tento hodně popletený mladý muž, který omylem zabloudil do politiky, slibuje. Vždyť tato německá politička s tunami másla na hlavě ještě z dob jejího působení v Německu, mu sotva nějak pomůže. Němci jsou totiž národem, který byl na hlavu poražen spojenci protihitlerovské koalice v Druhé světové válce. Stalo se tak právě před 75 lety. Je proto nemyslitelné, že by Němka „napomínala“ představitele někdejší okupační mocnosti – bývalého Sovětského svazu. To jen jakýsi bývalý knihkupec M. Schulz (bez maturity) vedl odvážné řeči – než v politice skončil. Co by se asi stalo s „křehkou“ předsedkyní EK, když i samotná A. Merkelová raději před Ruskem našlapuje po špičkách? Že by o tom všem ten „chytrolín“ z Prahy 6 nic nevěděl? Ať se zeptá svého otce – bývalého diplomata! Ten by o tom něco vědět mohl.]

Nedávno měli diváci České televize (ČT) unikátní příležitost: prostřednictvím telemostu si mohli vyslechnout dojemný příběh „pronásledovaných“ starostů příslušných městských částí Prahy a samotného primátora hlavního města o tom, kterak jsou nuceni pobývat v „ilegalitě“ – pod bedlivým dohledem naší policie. (Středoškolák J. Hamáček zase dostane „čárečku“ za aktivitu.)

Prý potřebovali „ochranu“ před nájemným vrahem z Moskvy, který je údajně měl zlikvidovat pomocí ricinu. Je to historka jako ze špatného amerického thrilleru. Která „chytrá“ hlava to vymýšlela? Nebo že by to byla skutečně pravda – jako v dobách vrcholící „studené války“? (Dovedeno ad absurdum: A souvisí to nějak s dopravní nehodou ministra zahraničí T. Petříčka z noci na 6. 5. 2020, při níž nezemřel ministr, ale řidič jeho taxíku?)

Naše údajně „veřejnoprávní“ ČT, která je financována z peněz koncesionářů (také z mých 135 Kč měsíčně), se v těchto dnech činí v „koronavirové“ propagandě do té míry, že by mohla směle konkurovat šéfovi nacistické propagandy Dr. J. Goebbelsovi. Bohužel – o událostech z doby před 75 lety jsme se zatím nedozvěděli skoro nic. Kromě toho, že premiér A. Babiš (Čech jako poleno) prý měl dne 5. 5. 2020, v den zahájení Pražského povstání z roku 1945, projev v Českém rozhlase (ČRo), kde se pochvalně vyjadřoval o hrdinech tohoto povstání, a že při této příležitosti promluvil také předseda Poslanecké sněmovny (PS) R. Vondráček. Oba pánové (či lépe soudruzi?) hovořili na tomtéž místě před dvěma lety, 21. 8. 2018, a to u příležitosti 50. výročí sovětské okupace. Tehdy byli přítomnými demonstranty vypískáni. Tentokrát nikdo nepískal, protože stále platí nouzový stav, který neumožňuje veřejná shromáždění občanů.

Projevy zmíněných politiků z hnutí/strany ANO 2011 jsem neslyšel. Informaci o nich mám pouze zprostředkovanou – čili žádnou. Zato jsem v ČT vyslechl krátký projev (či spíše sdělení pro novináře) od předsedy Senátu PČR M. Vystrčila (ODS). V několika větách vyjádřil své stanovisko, které se týkalo jak naší minulosti, tak i neutěšené přítomnosti. Zdůraznil zejména potřebu zachování svobody slova – jako základní podmínky fungování demokracie.

Tato slova pronesl předseda Senátu PČR u příležitosti položení kytice květin u budovy Českého rozhlasu, jehož stateční obránci zde v květnu 1945 položili své životy v boji proti nacistickým okupantům, kteří se povstání pokusili potlačit vojenskou silou. Spolu s M. Vystrčilem se tohoto pietního aktu zúčastnil také jeho první zástupce – místopředseda Senátu PČR J. Růžička. Oceňuji jak slova bývalého učitele M. Vystrčila, tak i přítomnost dalšího učitele a bývalého ředitele prestižního pražského Gymnázia J. Keplera – J. Růžičky. Patří jim za to velké poděkování, a to na rozdíl od jiných českých politiků, kteří raději mlátili prázdnou slámu v Poslanecké sněmovně.

Co se týká ostatních, známějších českých politiků, nikdo z nich bohužel neuznal za vhodné ani za potřebné se k tomuto výročí vyjádřit. Prezidentská kancelář jako obvykle mlčí. Pouze pražský primátor Z. Hřib na chvíli opustil místo svého „ilegálního“ pobytu, aby položil květiny k pamětní desce na náměstí Hrdinů v Praze 4. Co mne však překvapilo nejvíc, je pasivita politiků tzv. opozice, bijících se jako lvi za tři protiruské „hrdiny“, kteří kvůli tomu musejí pobývat v „ilegalitě“, místo toho, aby se šli poklonit památce hrdinů Pražského povstání z roku 1945. Velice podivný, ba krajně nedemokratický postoj „demokratické opozice“. Na to se dá říci jediné: Styďte se!

─────

Účelem tohoto článku je připomenout zájemcům o historii, ale i ostatním čtenářům SN, které nebaví „prokousávat se“ odbornou literaturou s problematikou Druhé světové války, základní fakta o osvobození naší vlasti v květnu 1945. Nežijeme v době komunistického režimu, a proto nehrozí nebezpečí, že bychom museli zatajovat pravdivá fakta o naší minulosti.

Dnes se již nenajde ani jeden „zabedněný“ slouha minulého režimu, který by měl odvahu tvrdit, že celou naši republiku v r. 1945 osvobodila výhradně Rudá armáda. Již děti školou povinné dávno vědí, že se na tom podíleli i Američané a další národy, bojující proti nacistickému Německu. Tomu Německu, které již dlouhá desetiletí opětovně kráčí po cestě k demokracii a jež se díky tomu stalo ekonomickým „motorem“ Evropské unie (EU).

Ve své stati se proto omezím na prostý, nekomentovaný výčet historických faktů. V něm půjde o to, kdo a kdy osvobodil jednotlivá města a obce bývalého Československa. Pozornost bude věnována výhradně českým zemím, třebaže vojenské operace 2. a 4. ukrajinského frontu začaly již v září 1944 na území Slovenska. (4. ukrajinský front se účastnil Karpatsko-dukelské operace. Na ní se podílel jak velitel naší jednotky v SSSR, gen. L. Svoboda, tak i pozdější nejvyšší stranický činitel SSSR, genmjr. L. I. Brežněv, v té době náčelník politického oddělení 18. armády.)

A ještě jedna poznámka k tomu, co se čtenář ze soupisu osvobozených obcí nedozví. V těchto dnech se v médiích často hovoří o tom, že vojska maršála I. S. Koněva, která se účastnila bojů o Berlín (byl dobyt dne 2. 5. 1945), dorazila k Praze až v ranních hodinách dne 9. 5. 1945. První tanky RA se dostaly na hranice Prahy, do Liboce, okolo 4.00 hodiny ranní, ale již okolo 8.00 hodiny projížděly jednotky osvoboditelů centrem Prahy. Třebaže den předtím, 8. 5. 1945, byla podepsána dohoda České národní rady s německým velitelstvím v Praze o ukončení bojů a o pokojném odchodu jednotek F. Schörnera z Prahy do anglo-amerického zajetí, v Praze se ještě i 9. 5. 1945 střílelo a umírali zde lidé.

Jednotky RA zde prováděly „dočišťovací“ akce vůči ojedinělým skupinkám nacistických fanatiků, kteří byli odhodláni bojovat až do úplného konce. Proto tvrzení o tom, že RA přijela do již osvobozeného města (přesnější by bylo označení: „města opuštěného prchajícími Němci a ponechaného na pospas“), je přinejmenším polopravda, ne-li vyslovená lež. Historie nebývá nikdy pouze černobílá, nýbrž je barevná a občas i mnohovrstevnatá. O tom ovšem „historici“ z řad politiků nemají většinou ani potuchy.

Z níže připojeného přehledu o průběhu osvobozovacích bojů RA v dubnu a v květnu 1945 je zřejmé, že jednotky 2. a 4. ukrajinského frontu postupovaly od východu a jihovýchodu. Oddíly Jeremenkova 4. ukrajinského frontu se zúčastnily jak Karpatsko-dukelské operace, tak i později Ostravské-opavské operace. V nich padly tisíce sovětských, ale i našich vojáků. Kromě toho se tytéž jednotky částečně podílely i na Pražské operaci.

Podobně Malinovského 2. ukrajinský front měl za sebou dlouhou a náročnou cestu: od Rumunska, přes Bulharsko, Jugoslávii a Maďarsko. Osvobozování Slovenska, jižní Moravy a jižních Čech bylo pro tento front jakýmsi symbolickým vyvrcholením této válečné anabáze ‒ napříč nacisty okupovanou Evropou. Nejurputnější boje se ve skutečnosti odehrály na Moravě a ve Slezsku v průběhu měsíce dubna 1945.

Všechny tři ukrajinské fronty, 1., 2. a 4., se nakonec setkaly v Praze a v jejím okolí. (3. ukrajinský front do bojů na našem území nezasáhl: prošel Rakouskem až do Německa.) S ustupujícími německými jednotkami sváděli vojáci RA boje ještě několik dní po podpisu bezpodmínečné kapitulace Německa v Berlíně-Karlshorstu (8. 5. 1945). Řada měst a obcí v severních, severozápadních, středních a jižních Čechách byla osvobozena jednotkami RA teprve ve dnech 9.-12. 5. 1945. Slovy „historiků“ z okruhu Z. Hřiba: „až po skončení války“. Vojenské operace samozřejmě končily, jak jinak, teprve v okamžiku, kdy byl celý prostor vyčištěn od zbytků okupačních jednotek nacistického Německa. Je to prosté a dokáže to pochopit i absolvent zvláštní školy.

Na osvobozování území bývalé, předmnichovské Československé republiky se podíleli jak vojáci Sovětského svazu, tak i USA a Rumunska (rumunští vojáci postupovali společně s 2. ukrajinským frontem), ale i Poláci a Rusíni. (Byli mezi nimi např. potomci českých vystěhovalců z Volyně.) V průběhu několikaměsíčního dobývání nacisty obsazeného území (včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi) padlo obrovské množství vojáků různých národností.

Nejvíce obětí přinesli vojáci z těchto zemí: SSSR – 144 000 osob, Rumunsko – 33 000 osob, USA – 290 osob, Poláci – 79 osob, Vlasovova armáda – 300 osob. Kromě toho musíme započítat rovněž oběti z řad 1. čs. armádního sboru v SSSR (3500 osob) a české oběti bojů během Pražského povstání (2898 osob).

osvobozeni-prahy-rudou-armadou-9.-5.-1945.jpg

●●●

Osvobozování území Československa jednotkami Rudé armády (SSSR)

Od září 1944 až do 12. 5. 1945 se na něm podílela tato vojenská uskupení RA: 1. ukrajinský front (I. S. Koněv), 2. ukrajinský front (R. J. Malinovskij) a 4. ukrajinský front (A. J. Jeremenko).

─────

PRVNÍ UKRAJINSKÝ FRONT (velitel: maršál SSSR I. S. Koněv)

Vojáci této formace se zúčastnili osvobozování těchto měst a obcí: 8. 5. 1945 – Teplice, Cínovec, Duchcov, Litvínov, Most, Bílina; 9. 5. 1945 – Děčín, Chomutov, Louny, Ústí nad Labem, Trutnov, Praha, Kralovice, Kadaň, Žatec, Chabařovice, Česká Kamenic e, Varnsdorf, Rumburk, Nový Bor, Česká Lípa, Benešov, Liberec, Podbořany; 10. 5. 1945 – Jablonec nad Nisou, Kladno, Litoměřice, Mladá Boleslav, Mělník, Rakovník, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Nové Strašecí, Kralupy nad Vltavou, Roudnice nad Labem, Hořovice, Tanvald, Česká Skalice, Hostinné, Panenský Týnec, Knovíz, Brandýsek, Třebíz, Dobroměřice, Hrobčice; 11. 5. 1945 – Jičín, Nymburk, Příbram.

─────

3. gardová tanková armáda (velitel: genplk. P. S. Rybalko)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 ‒ Cínovec, Dubí, prostor Teplic, Bystřany, Žalany, Bořislav, Velemín, Hradčany, Milešov; 9. 5. 1945 – Lovosice, Terezín, Doksany, Hrdly, Dušníky, Straškov, Vodochody, Nová Ves, Veltrusy, Klíčany, Zdiby, Praha; 10. 5. 1945 – prostor Mělníka, Horní Počernice, Brandýs nad Labem, Dolní Chabry.

─────

4. gardová tanková armáda (velitel: genplk. D. D. Leljušenko)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 – Moldava, Teplice, Duchcov, Bílina, Most; 9. 5. 1945 – Hrobčice, Dobroměřice, Louny, Chlumčany, Cítoliby, Žatec, Černčice, Panenský Týnec, Třebíz, Slaný, Knovíz, Brandýsek, Praha.

─────

13. armáda (velitel: genplk. N. P. Puchov)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 – Jirkov, Most; 9. 5. 1945 – Vejprty, Chomutov, Kadaň, Žatec, Podbořany, Kralupy nad Vltavou; 10.-11. 5. 1945 – Kralovice, Nové Strašecí, Rakovník, Beroun, Hořovice, Dobříš.

─────

3. gardová armáda (velitel: genplk. V. N. Gordov)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 – Cínovec, Dubí, prostor Teplic, Bystřany. Žalany, Bořislav, Velemín, Hradčany, Milešov; 9. 5. 1945 – Šenov, Třebenice, Libochovice. Lovosice, Bohušovice, Doksany, Zlonice, Kněževes, Suchdol, Tuchoměřice, Horoměřice, Přílepy, Dušníky, Straškov, Vodochody, Nová Ves, Veltrusy, Kozmín, Klíčany, Zdiby, Dolní Chabry, Praha.

─────

5. gardová armáda (velitel: genplk. A. S. Ždanov)

Osvobozovala tato města a obce: 9. 5. 1945 – Děčín, Ústí nad Labem, Chabařovice; 10. 5. 1945 – Litoměřice, Lovosice, Roudnice nad Labem, Terezín, Kralupy nad Vltavou, Mělník, Roztoky u Prahy.

─────

28. armáda (velitel: genpor. A. A. Lučinskij)

Osvobozovala tato města a obce: 9. 5. 1945 – Rumburk, Varnsdorf, Nový Bor, Jablonné, Česká Lípa; 10. 5. 1945 – Mimoň, Doksy, Bělá pod Bezdězem, Mladá Boleslav, Mělník; 11. 5. 1945 – Stará Boleslav.

─────

52. armáda (velitel: genplk. K. A. Korotějev)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 – Liberec; 10. 5. 1945 – Sobotka, Mnichovo Hradiště, Turnov, Mladá Boleslav; 11. 5. 1945 – Lysá nad Labem, Nymburk.

─────

31. armáda (velitel: genpor. P. G. Šafranov)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 ‒ Šumberk; 9. 5. 1945 – Frýdlant, Nové Město pod Smrkem, Liberec; 10. 5. 1945 – Jablonec nad Nisou, Tanvald, Železný Brod, Rovensko pod Troskami, Semily.

─────

21. armáda (velitel: genplk. D. N. Gusev)

Osvobozovala tato města a obce: 9. 5. 1945 – Broumov, Police nad Metují, Žacléř, Trutnov; 10. 5. 1945 – Hronov, Dvůr Králové nad Labem, Česká Skalice, Nová Paka, Miletín, Jaroměř, Náchod; 11. 5. 1945 – Jičín, Hořice, Kopidlno, Nový Bydžov.

─────

59. armáda (velitel: genpor. I. T. Korovnikov)

Osvobozovala tato města a obce: 8. 5. 1945 – Zlaté Hory, Jeseník; 10. 5. 1945 – Náchod, Dobruška, Opočno.

─────

2. letecká armáda (velitel: genplk. S. A. Krasovskij)

Ve dnech 6.-11. 5. 1945 se podílela na osvobozování následujících měst a obcí: Jeseník, Zlaté Hory, Náchod, Trutnov, Tanvald, Semily, Frýdlant, Liberec, Jablonec nad Nisou, Rumburk, Děčín, Podmokly, Ústí nad Labem, Duchcov, Most, Chomutov, Kadaň, Podbořany, Žatec, Louny, Rakovník, Mělník, Česká Lípa, Mladá Boleslav, Brandýs nad Labem, Praha, Beroun, Benešov, Rokycany.

●●●

osvoboditele-prahy.png

DRUHÝ UKRAJINSKÝ FRONT (velitel: maršál SSSR R. J. Malinovskij)

Vojáci této formace se zúčastnili osvobozování těchto měst a obcí: 11. 4. 1945 – Lanžhot; 13. 4. 1945 – Hodonín, Tvarožná, Kostice, Petrov; 14. 4. 1945 – Moravská Nová Ves; 16. 5. 1945 – Břeclav, Čejč, Zaječí, Rakvice, Horní Bojanovice; 17. 4. 1945 – Hustopeče, Vranovice, Starovice, Klobouky; 18. 4. 1945 – Ivančice, Židlochovice, Rajhrad; 19. 4. 1945 – Bzenec, Svatobořice, Lideřovice, Dolní Dunajovice; 21. 4. 1945 – Lednice; 22. 4. 1945 – Mikulov; 25. 4. 1945 – Líšeň u Brna, Černovice, Tvarožná, Blažovice; 26. 4. 1945 – Brno, Maloměřice, Kohoutovice, Obřany, Uherský Brod; 27. 4. 1945 – Uherský Ostroh, Blatnice; 28. 4. 1945 – Kyjov, Popovice, Letovice; 29. 4. 1945 – Ivanovice na Hané, Dědice u Vyškova; 30. 4. 1945 – Vyškov; 2. 5. 1945 – Luhačovice, Uherské Hradiště, Napajedla, Zlín; 3. 5. 1945 – Otrokovice, Rataje, Křenovice; 5. 5. 1945 – Kroměříž; 8. 5. 1945 – Znojmo, Jaroměřice nad Rokytnou; 9. 5. 1945 – Jihlava, Velké Meziříčí, Havlíčkův Brod, Benešov, Třebíč, Humpolec, Vlašim; 10. 5. 1945 – Mezimostí, Třeboň, České Budějovice, Pelhřimov; 11. 5. 1945 – Tábor; 12. 5. 1945 – Chotěboř, Ledeč nad Sázavou, Miličín, Soběslav.

─────         

7. gardová armáda (velitel: genplk. M. S. Šumilov)

Osvobozovala tato města a obce: 21. 4. 1945 – Valtice, Lednice; 22. 4. 1945 – Mikulov; 8. 5. 1945 – Moravský Krumlov, Znojmo; 10. 5. 1945 – Telč, Pelhřimov, Pacov; 11. 5. 1945 – Tábor, Votice, Sedlčany, Příbram; 12. 5. 1945 – Mníšek pod Brdy, Dobříš.

─────         

6. gardová armáda (velitel: genplk. A. G. Kravčenko)

Osvobozovala tato města a obce: 25. 4. 1945 – Šlapanice u Brna, Slatina, Líšeň u Brna; 26. 4. 1945 – Brno; 29. 4. 1945 – Drnovice, Dědice u Vyškova; 8. 5. 1945 – Jaroměřice nad Rokytnou; 9. 5. 1945 – Jihlava, Praha; 12. 5. 1945 – Holoubkov, Rožmitál pod Třemšínem.

─────         

1.gardová jezdecko-mechanizovaná skupina (velitel: genpor. I. A. Plijev)

Osvobozovala tato města a obce: 11. 4. 1945 – Lanžhot; 17. 4. 1945 – Židlochovice, Hustopeče, Klobouky u Brna; 18. 4. 1945 – Ivančice, Neslovice; 20. 4. 1945 – Holasice; 25. 4. 1945 – Žebětín; 26. 4. 1945 – Brno; 3. 5. 1945 – Hajany, Střelice; 9. 5. 1945 – Jihlava, Humpolec, Vlašim, Benešov, Praha (vojáci sem vstoupili v 19.30 hod.).

─────         

40. armáda (velitel: genpor. I. M. Managarov)

Osvobozovala tato města a obce: 26. 4. 1945 – Uherský Brod; 9. 5. 1945 – Boskovice, Blansko; 10. 5. 1945 – Bystřice pod Pernštejnem, Žďár nad Sázavou.

─────         

53. armáda (velitel: genplk. F. F. Žmačenko)

Osvobozovala tato města a obce: 9. 4. 1945 – Rohatec; 13. 4. 1945 – Hodonín; 24.-25. 4. 1945 – Újezd, Modřice, Střelice, Olšany; 26. 4. 1945 – Brno; 30. 4. 1945 – Vyškov, Polešovice, Kyjov; 5. 5. 1945 – Bystřec, Veveří; 9. 5. 1945 – Náměšť nad Oslavou, Velká Bíteš, Velké Meziříčí, Jihlava, Havlíčkův Brod, Humpolec; 10. 5. 1945 – Polná u Jihlavy, Přibyslav; 11. 5. 1945 – Ledeč nad Sázavou, Trhový Štěpánov, Uhlířské Janovice.

─────         

46. armáda (velitel: genpor. A. V. Petruševskij)

Osvobozovala tato města a obce: 10. 5. 1945 – České Velenice, Veveří, Nová Ves nad Lužnicí, Vyšné, Nakolice, Nové Hrady, Žár, Trhové Sviny, Lišov, Ledenice, Borovany, Doudleby, Lipnice, Stropnice, Trocnov, Benešov nad Černou, Střížov, Hodějovice, České Budějovice; 11. 5. 1945 – Netolice, Kaplice.

─────         

5. letecká armáda (velitel: genplk. S. K. Gorjunov)

Účastnila se osvobozovacích bojů v rámci bratislavsko-brněnské operace (30. 3. 1945-5. 5. 1945) a pražské operace (6. 5. 1945-11. 5. 1945) v těchto lokalitách: Břeclav, Hodonín, Brno, Uherský Brod, Vyškov, Uherské Hradiště, Zlín, Otrokovice, Kroměříž, Znojmo, Hulín, Kojetín, Moravský Šternberk, Velké Meziříčí, Jihlava, Havlíčkův Brod, Třebíč, Humpolec, Třeboň, České Budějovice, Vlašim, Tábor, Pelhřimov, Praha.

●●●

pohrebiste-sovetskych-vojaku-na-olsanskych-hrbitovech.jpg

ČTVRTÝ UKRAJINSKÝ FRONT (velitel: generál armády A. I. Jeremenko)

Vojáci této formace se zúčastnili osvobozování těchto měst a obcí: 3. 5. 1945 – Orlová, Těšín, Karviná, Holešov, Makov; 4. 5. 1945 – Frýdek, Vítkov, Brušperk, Ostravice, Horní Bečva, Velké Karlovice, Hovězí; 5. 5. 1945 – Moravský Beroun, Místek Fulnek, Město Libavá, Frýdlant nad Ostravicí, Kunčice pod Ondřejníkem, Rožnov pod Radhoštěm; 6. 5. 1945 – Nový Jičín, Frenštát pod Radhoštěm, Příbor, Valašské Meziříčí, Holešov; 7. 5. 1945 – Bruntál, Nové Město na Moravě, Štěpánov, Odry, Šumvald, Medlov, Chvalkovice, Palačov, Rýmařov; 8. 5. 1945 – Olomouc, Zábřeh, Moravský Šternberk, Hranice, Přerov; 9. 5. 1945 – Šumperk, Mohelnice, Litovel, Prostějov, Ústí nad Orlicí, Boskovice; 10. 5. 1945 – Rychnov nad Kněžnou, Kostelec nad Orlicí, Moravská Třebová, Žamberk, Kyšperk, Litomyšl, Cvikov, Polička, Týniště nad Orlicí, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Čáslav; 11. 5. 1945 – Nový Bydžov, Městec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Kolín, Kutná Hora.

─────         

18. armáda (velitel: genpor. A. I. Gastilovič)

Osvobozovala tato města a obce: 4. 5. 1945 – Frenštát pod Radhoštěm, Valašská Bystřice; 11. 5. 1945 – překročení řeky Svitavy, Letovice.

─────         

1.gardová armáda (velitel: genplk. A. A. Grečko)

Osvobozovala tato města a obce: 18. 4. 1945 – Odra; 21. 4. 1945 – Hať; 22. 4. 1945 – Darkovice; 26. 4. 1945 – Velká Polom; 28. 4. 1945 – Čavisov, Pustá Polom; 30. 4. 1945 – Ostrava, Bobrovníky, Lhotka, Přívoz; 1. 5. 1945 – Bohumín, Fryštát; 3. 5. 1945 – Těšín, Makov, Orlová; 5. 5. 1945 – Paskov, Palkovice, Kozlovice; 6. 5. 1945 – Nový Jičín, Příbor, Valašské Meziříčí, Frenštát pod Radhoštěm; 8. 5. 1945 – Přerov, Olomouc; 10. 5. 1945 – Jevíčko, Moravská Třebová; 11. 5. 1945 – Dašice, Hrochův Týnec, Skuteč.

─────

38. armáda (velitel: genplk. K. S. Moskalenko)

Osvobozovala tato města a obce: 17. 4. 1945 – Zábřeh, Kouty nad Desnou; 18. 4. 1945 – Štítina; 19. 4. 1945 – Lhota, Jilešovice; 20. 4. 1945 – Mokré Lazce, Závada, Nová Sedlice; 27. 4. 1945 – Hrabyně, Dolní Lhota; 28. 4. 1945 – Čavisov; 29. 4. 1945 – Tísek, Lubojaty, Zbyslavice, železniční stanice Svinov; 30. 4. 1945 – Ostrava, Klimkovice, Vítkovice, Svinov, Mariánské Hory, Velké Albrechtice, Jistebník; 1. 5. 1945 – Krmelín, Hrabůvka, Nová a Stará Bělá; 2. 5. 1945 – Světlá; 3. 5. 1945 – Petřvald, Mošnov; 4. 5. 1945 – Suchdol nad Odrou, Fulnek, Příbor; 6. 5. 1945 – Kopřivnice, Krnov, Šternberk, Horní Benešov, Štramberk, Holešov; 8. 5. 1945 – Olomouc, Hranice; 9. 5. 1945 – Litovel, Česká Třebová; 10. 5. 1945 – Svitavy, Polička; 11. 5. 1945 – Kolín, Uhlířské Janovice, Kostelec nad Černými Lesy.

─────         

60. armáda (velitel: genplk. P. A. Kuročkin)

Osvobozovala tato města a obce: 16. 4. 1945 – Svoboda, Albertovec, Nový Dvůr, Štěpankovice; 17. 4. 1945 – Oldřišov, Arnoštov, Kravaře; 18. 4. 1945 – Štítina; 19. 4. 1945 – Pusté Jakartovice, Chlebičov, dvůr Angelika, Velké Hoštice, Komárov, Kravařov; 20. 4. 1945 – Nová Sedlice; 21. 4. 1945 – Raduň, Kateřinky, Suché Lazce; 22. 4. 1945 – Opava, Jaktař; 25. 4. 1945 – Bohučovice, Komárovské Chaloupky, Podvihov; 28. 4. 1945 – Pustá Polom, Hrabství, Výškovice, Hlubočec, Slatina; 29. 4. 1945 – Stará Ves, Tísek, Těškovice; 30. 4. 1945 – Bílovec; 6. 5. 1945 – Krnov, Horní Benešov, Šternberk, severní okraj Olomouce; 7. 5. 1945 – Bruntál, Rýmařov, Uničov; 8. 5. 1945 – Vrbno pod Pradědem, Šumperk, Olomouc; 9. 5. 1945 – Zábřeh, Králíky, Žamberk, Ústí nad Orlicí; 10. 5. 1945 – Litomyšl, Choceň, Holice, Hradec Králové; 11. 5. 1945 – prostor východně od Prahy.

─────         

8. letecká armáda (velitel: genpor. V. N. Ždanov)

Podílela se na osvobozování těchto měst a obcí (do 11. 5. 1945): Vsetín, Frenštáít pod Radhoštěm, Český Těšín, Ostrava, Opava, Krnov, Bruntál, Šternberk, Rýmařov, Olomouc, Přerov, Prostějov, Šumperk, Zábřeh, Králíky, Žamberk, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Litomyšl, Polička, Choceň, Holice, Hradec Králové, Pardubice.

(Tento přehled byl zpracován podle knihy M. Koláře a O. Šnajdra: Sovětští vojevůdci v bojích při osvobozování Československa, vydavatelství Magnet, Praha 1974, 384 str.)

●●●

Osvobozování území Československa jednotkami armády USA

patton-george.jpgOsvobozování západních a jihozápadních Čech prováděla americká 3. armáda v čele s gen. G. S. Pattonem. Dne 18. 4. 1945 se objevila americká vojska poblíž Aše. Dne 25. 4. 1945 začal boj o Cheb. Dohodou ze dne 30. 4. 1945 mezi D. D. Eisenhowerem a gen. Antonovem byla odsunuta demarkační linie mezi americkými a sovětskými vojsky do prostoru: Karlovy Vary ‒ Plzeň ‒ České Budějovice. Útok směrem na Plzeň začal dne 5. 5. 1945. Do večera 5. 5. 1945 byla obsazena linie: Planá u Mariánských Lázní ‒ Klatovy. Dne 6. 5. 1945 začalo dobývání Plzně. Německá vojska kapitulovala dne 7. 5. 1945 v Lokti u Karlových Varů.

─────         

Chronologie amerického osvobozování západních a jižních Čech: 18. 4. 1945 – Hranice u Aše; 20. 4. 1945 – Aš, Paseky, Vernéřov; 28. 4. 1945 – Svatá Kateřina, Alžbětín; 30. 4. 1945 – Folmava, Capartice u Domažlic, Česká Kubice, Babylon; 1. 5. 1945 – Železná Ruda, Rozvadov, Špičák, Klenčí, Chodov, Trhanov, Postřekov, Pec, Tlumačov u Domažlic; 2. 5. 1945 – Hostouň u Horšovského Týna, Bělá pod Radbuzou, Zvonková; 3. 5. 1945 – Čachrov, Javorná, Nýrské; 4. 5. 1945 – Srní, Prášily; 5. 5. 1945 – Janovice, Všeruby, Brůdek, Kdyně, Hluboká, Loučín, Klatovy, Domažlice, Spálenec, Horšovský Týn, Kynšperk, Planá u Mariánských Lázní, Dobrá Voda, Hartmanice, Dolní Vltavice, Stráž, Žleby; 6. 5. 1945 – Plzeň, Rozvadov, Bor u Tachova, Stříbro, Kdyně, Klatovy, Dobřany, Strakonice, Písek, Horažďovice, Blatná, Český Krumlov, Vimperk, Volary; 7. 5. 1945 – Rokycany, Manětín, Nepomuk, Plzeň, Prachatice; 8. 5. 1945 – Karlovy Vary; 9. 5. 1945 – Horná Planá; 10. 5. 1945 – České Budějovice.

 

Plzeň ‒ 6. 5. 1945: „Díky, Ameriko!“

osvobozeni-plzne-americany-6.-5.-1945.jpg

Poznámka: Opakované uvedení jmen některých obcí ve výše publikovaném soupisu není chybou z nepozornosti. Znamená to, že dotyčnou obcí procházeli vojáci z různých vojenských oddílů, a to tak, jak postupovala fronta. Toto konstatování se týká jak sovětských, tak i amerických vojáků.

─────

P. S.

Pozorné prostudování zveřejněných materiálů doporučuji obzvláště našim nevzdělaným, leč nadmíru sebevědomým „ředitelům zeměkoule“ z Poslanecké sněmovny PČR, kde je jejich koncentrace na jeden metr čtvereční bezkonkurenčně největší. Netýká se to pouze pražského primátora Z. Hřiba, který není původem Pražák: narodil se (stejně jako já) ve Zlínském kraji. Tam byla situace okolo osvobozování od nacismu v roce 1945 nadmíru složitá. Některé obce osvobodili přímo partyzáni z brigády J. Žižky, jež od podzimu 1944 operovala v prostoru Hostýnských a Vizovických vrchů. S činností partyzánů souvisela i tragédie pasekářských osad valašského regionu v závěru Druhé světové války (Ploština, Prlov, Vařákovy paseky). (O tom viz článek „Vypálení valašských obcí na konci války“, SN č. 4/2020, vloženo 19. 4. 2020, ZDE.)

Rovněž v okolí Slavičína, kde se primátor Z. Hřib narodil a kde byla ve 30. letech 20. století vybudována jedna z mnoha zbrojovek, probíhaly na konci války nemilosrdné letecké souboje německých a amerických vojáků – hluboko v týlu nepřítele. Na místním hřbitově ve Slavičíně je pohřbena i skupina amerických vojáků, kteří v těchto leteckých bojích zahynuli. Pokaždé, když navštívím hrob svého otce na zdejším hřbitově, nezapomenu se zastavit a pomodlit také u jejich hrobu. (Ač je to k nevíře, „přežil“ tento hromadný hrob i nepřízeň komunistického režimu. Celoročně k němu zdejší obyvatelé přinášejí kytice květin.) Můj otec mně o tehdejších leteckých soubojích mnohokrát vyprávěl: sledoval je totiž na obloze z vedlejší vesnice, odkud pocházel, jako kluk. Také těmto americkým vojákům, kteří na našem území položili své životy, vděčíme za naši svobodu a mírovou přítomnost.

─────

P. P. S.

Ve chvíli, kdy dokončuji tento článek, slyším z televize (pořad „Interview ČT24“) hlas bývalého lidoveckého předsedy P. Bělobrádka. Díky němu je tato strana na tom tak špatně, že ji brzy čeká zánik. Divím se nejen tomuto nerozumnému rádoby „politikovi“, že má po tom všem ještě odvahu ukazovat se v televizi, ale také redaktorce ČT B. Kroužkové, že si ničí svou kariéru podporováním lidoveckých politických „vykopávek“, jako je právě zvěrolékař P. Bělobrádek. Zejména poté, kdy se lidovci zcela znemožnili „partyzánskou“ akcí soudce Š. Výborného, bratra expředsedy KDU-ČSL M. Výborného. Že by o tom paní redaktorce nikdo nic neřekl? Ani se mi to nechce věřit.

Z titulu předsedy komise pro kontrolu BIS nám mudrlant P. Bělobrádek rozdával svá moudra na téma: „ruský agent s ricinem“. Že o tom všem ví úplný „prd“, je zřejmé každému, kdo něco o fungování tajných služeb slyšel. Nemá smysl to vůbec komentovat. Velký přítel sudetských Němců P. Bělobrádek, který letos kvůli nouzovému stavu nejspíše nebude moci navštívit pohrobky německých „nácků“ v Bavorsku, například rozdával rady našim státním orgánům ohledně toho, co mají dělat, aby si s tím „agentem“ poradily.

Také já dám jednu radu jemu i dalším funkcionářům z vedení KDU-ČSL: Udělejte si nejdříve pořádek se svým poslancem O. Benešíkem a s jeho trestnou činností! Až pak můžete radit komukoliv jinému. Beznadějně provařená a prohnilá KDU-ČSL rozhodně nepatří k těm politickým stranám, jež by měly komukoliv cokoliv radit. Nejlépe by tito političtí zoufalci udělali, kdyby se sami rozpustili a vypustili. Na podzim je čeká u voleb pořádný výprask. Až lidovci zmizí z politické scény, všichni si oddechnou. Tím prospějí této zemi nejvíc.

7. 5. 2020

PhDr. Rostislav Janošík

Seznam vyobrazení:

  1. Osvobození Prahy Rudou armádou 9. 5. 1945.
  2. Osvoboditelé Prahy: I. S. Koněv, R. J. Malinovskij, P. S. Rybalko, D. D. Leljušenko.
  3. Pohřebiště sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech v Praze.
  4. Americký generál George Patton.
  5. Osvobození Plzně Američany 6. 5. 1945.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář