Jdi na obsah Jdi na menu
 


Generální stávka znamená pád vlády či režimu

4. 5. 2022

Motto: „Vláda situaci neřeší, může dojít i na generální stávku.“ (J. Středula)

Josef Středula: odborový předák i prezidentský kandidát

Možná tímto titulkem někoho z Fialovy vlády vyděsím, ale je třeba to říci nahlas. Již nějakou dobu o generální stávce hovoří i náš odborový předák J. Středula, ale, jak se zdá, ti, které by to mělo znepokojovat, jsou nepochopitelně klidní. Opravdu si tyto osoby myslí, že je někdo z politického zákulisí udrží v jejich křeslech, když „lid vyjde do ulic“? Laxní reakce Fialovy stredula---tgm.jpgvlády je proto jen obtížně přijatelná. Všude jinde ve světě mají političtí vládci z odborů strach. My však nežijeme ve standardních politických poměrech: máme se stále moc dobře. Navíc si občané za desítky let totalitní vlády KSČ odvykli jakkoli se veřejně angažovat.

Hlavním projevem této občanské angažovanosti je totiž všude na světě účast ve volbách. A ta je u nás prachmizerná – v porovnání s jinými státy Evropy a světa. Žádná vláda za celých 32 let polistopadového režimu tomu nevěnovala pozornost. Chybí hlavně osvěta, kterou ve veřejnoprávních médiích již nějakou dobu zcela nahradila probruselská a proamerická propaganda. Od začátku roku 2020 (od „aféry Válková-Urválek“) se v České televizi rozjelo doslova bezohledné „vymývání mozků“, k němuž si netroufl sáhnout ani komunistický režim.

Tato propaganda spíše připomíná období nacistické okupace (1939-1945). S tím souvisí i nedávné zablokování nepohodlných webů a výzva vlády k udávání spoluobčanů s jiným než oficiálním názorem. Dostali jsme se na práh nové, plíživě nastupující totality, která se falešně maskuje jako „vláda těch jediných správných demokratů“ – odchovanců Aspen Institutu.

Tomu, kdo něco ví o našich moderních dějinách, zejména o jejich industriální éře, není třeba vysvětlovat, co znamená výše uvedený výrok předsedy největší odborové ústředny v zemi (ČMKOS) ‒ J. Středuly. Kdybych to měl vyjádřit nějak eufemisticky, jako nejvhodnější se mi zdá toto sdělení: Generální stávka je „záchranná brzda“, která zastaví vlak, jedoucí po špatné koleji, a která zabrání srážce s jiným vlakem, jež by měla fatální následky. V případě našeho vývoje se jedná o vážné varování před špatnou politikou vlády, jež problémy občanů neřeší a uchyluje se k jakémusi náhradnímu „programu“ (např. situaci utečenců z Ukrajiny), než jaký po volbách občanům předložila.

Přesně to měl na mysli J. Středula, když hovořil k „dubovým palicím“ členů Fialovy vlády při nedávném jednání tripartity, např. M. Jurečkovi (KDU-ČSL). Tento ministr práce a sociálních patří ke generaci „Husákových dětí“, jež o našich dějinách nic neví a která si z minulého režimu odnesla tu nejhorší komunistickou výchovu. Jurečka navíc patří k ministrům, kteří „zakopávají“ o český pravopis (podobně jako „ministr školství“ P. Gazdík) a kteří rychleji mluví, než myslí. Tady hledejme příčinu toho, proč to u nás nejde, zatímco na západ od našich hranic, např. ve Francii (podobně aktivní je působení odborů ve Španělsku nebo v Itálii), to funguje po celá desetiletí! Zdá se, že je cosi shnilého ve státě českém. Ryba vždy smrdí od hlavy.

Že ten varovný výrok vyšel z úst J. Středuly, není náhoda. Právě on je zatím nejlepším odborářským vůdcem, jakého si pamatuji z celého polistopadového období. Všichni ti Petrusové, Falbrové, Štěchové či Zavadilové byli jen slabý „čajíček“. Proto nemůže nikoho překvapit, že Středulovo jméno zaznívá i v souvislosti s prezidentskou volbou. Dnes (30. 4. 2022) ho ke kandidatuře vyzval přímo prezident republiky M. Zeman.

Také já souhlasím s tím, že je to silný kandidát, protože zůstává v naší netypické politické konstelaci snad jediným představitelem nefalšované levice. Ti dosud oficiálně uznaní, kteří na podzim loňského roku nebyli znovu zvoleni do PS, se na to vykašlali a nedělají nic. Hodlají se probudit až na Svátek práce, ale to je sotva „oživí“. Levice, alespoň ta, jak jsme ji znali, je „po smrti“ a na novou si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Obávám se, že to nebude tak hned.

─────

Stále platí: „Historia – magistra vitae est“

Výrok J. Středuly, uvedený jako motto k tomuto článku, zazněl na VIII. sjezdu ČMKOS (= Českomoravská konfederace odborových svazů) dne 29. 4. 2022, na němž byl dosavadní předseda této odborové centrály potvrzen ve funkci na další období. Netvrdím, že staronový předseda dělá všechno jenom dobře, ale momentálně patří k nejhlasitějším kritikům všech špatností, jež provádí nekompetentní Fialova vláda diletantů a pologramotů. Přesto se mi nelíbí příliš smířlivý vztah k osobě P. Fialy, a to jak ze strany J. Středuly, tak i M. Zemana. Považuji to za nevhodné a škodící naší zemi.

Musí to přece vidět každý, kdo to vidět chce: Fialova vláda dělá všechno pro to, aby dosavadní sociální smír, který se dařilo udržovat po celou dobu 32 let našeho polistopadového vývoje, skončil a aby nespokojení občané vyšli do ulic a po dlouhých letech (naposledy to bylo ještě v bouřlivých „devadesátkách“) začali zaplňovat velká náměstí v Praze i v dalších městech. Zpohodlněli jak občané, tak i odboroví předáci. Proto mají odbory jen poměrně malé zastoupení ve společnosti.

Naši lidé si odvykli domáhat se svých práv za pomoci mimoparlamentních forem boje s establishmentem. Je to přímý důsledek „umrtvení“ politického života za komunistického režimu. V letech 1948-1989 přivedli někdejší dělničtí vůdcové z KSČ, K. Gottwald (předseda KSČ) a A. Zápotocký (předseda ÚRO, předtím Rudých odborů), jakož i jejich nástupci ve vysokých funkcích, naše občany k naprosté politické pasivitě. Z odborů (ROH), které byly po desítky let nejmasovější organizací v zemi, se stala docela obyčejná „převodová páka“ vládnoucích komunistů ve vztahu k „pracujícím“ obyvatelům státu. Není od věci připomenout, že ještě v r. 1980 tvořili dělníci v českých zemích celkem 62,2 % všeho obyvatelstva.

Proč to všechno připomínám? Jednak proto, že jsme to za těch 32 let vývoje po „sametové revoluci“ 1989 jaksi pozapomněli, jednak z toho důvodu, že by se o tom měli dozvědět také příslušníci naší nejmladší generace, aby věděli, jak to kdysi bylo. Ve škole se o tom buď vůbec nic nedozví, nebo jim tam pletou hlavy samými nesmysly, které vymýšlejí různí „politologové“ (podobní P. Fialovi) a „odborníci“ na mediální „vymývání mozků“. (Jedním z nich je i známý televizní propagandista J. Železný.)

─────

Malé okénko do historie

Napíšu to hned v úvodu, aby to v těch datech nezaniklo. Všechny generální stávky, které se vyskytovaly v dlouhém vývoji od počátku 20. století až do naší přítomnosti, měly zásadní důležitost pro další směřování vývoje naší země. Pokaždé se jednalo o „zdvižený prst“ vůči momentálně vládnoucí moci, že tak už to dál nejde. Následoval buď pád vlády, nebo zcela nová politická „konstelace“ – změna režimu. Již jen hrozba této generální stávky je i dnes oním „zdviženým prstem“. Ano, někdy při tom v minulosti tekla krev.

tgm-a-zdvizeny-prst.jpg

Čili: každá generální stávka znamená změnu, ale úplně jinou, než nám slibovala impotentní politická garnitura P. Fialy. Její výkřiky o tom, že si přeje návrat od populismu k „hodnotové politice“, znamená jediné. „Hodnotová“ politika „fialovců“ se nazývá: KORYTA. Stačí se podívat na I. Bartoše a další politické „trafikanty“ od Pirátů: nejen neúspěšné poslance, kteří znovu zvoleni do PS nebyli, ale dnes dělají politické náměstky na ministerstvech, nebo i různé poradce, jež si tam po známosti dosadil např. déle sloužící poslanec M. Benda (ODS). Je to jen špička ledovce.

─────

Generální stávka bývala v minulosti mocným nástrojem politického boje mezi neprivilegovanými vrstvami obyvatelstva a držiteli moci – establishmentem. Dlužno dodat, že to býval vždy nástroj demokratický, který museli, ač neradi, respektovat i představitelé vládnoucích režimů. Lhostejno, zda za starého Rakouska, nebo až v letech První čs. republiky.

Přehled nejznámějších generálních stávek v našich moderních dějinách:

28. 11. 1905: Byla to jedna z prvních grandiózních manifestací dělnictva z celého Předlitavska (= západní, průmyslová část Rakouska-Uherska) za požadavek všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva. Masové shromáždění ve Vídni trvalo 4 a půl hodiny a sešlo se na něm 250-300 000 účastníků. V Praze se hlavní shromáždění lidu uskutečnilo na Staroměstském náměstí (120 000 osob). Na akci promluvil sociálně demokratický novinář F. Soukup, ale byl zde i prof. T. G. Masaryk v čele průvodu studentů. V Brně se sešlo na mítinku dělnictva 50 000 osob a v Moravské Ostravě dokonce 70 000 osob, z toho 10 000 žen. Na Ostravsku se konaly akce českých, polských i německých dělníků za jednotný požadavek volební reformy. V některých místech se protestní akce proti podnikatelům, kteří odmítali zastavit práci, změnily v protižidovské nepokoje. Ve Slavkově u Brna se dokonce střílelo do demonstrantů: četníci jednoho dělníka zastřelili a dalších 16 zranili. Navzdory tomu bylo vyznění veřejných mítinků na podporu volební reformy pozitivní. ‒ Na základě tohoto mohutného ohlasu ve všech vrstvách společnosti předložil předseda vlády P. von Gautsch návrh nového volebního zákona (23. 2. 1906), který nakonec obě komory rakouské Říšské rady schválily. Na základě toho císař František Josef I. dne 30. 1. 1907 rozpustil Říšskou radu a vypsal nové volby na základě tohoto zákona, který dával volební právo mužům starším 24 let (netýkal se ještě žen). Volby se uskutečnily ve dvou kolech: 14. 5. 1907 a 23. 5. 1907. V nich zvítězila poprvé sociální demokracie: získala 1 011 499 hlasů (24 mandátů). V těchto volbách uspěl i kandidát „realistů“ T. G. Masaryk, který kandidoval ve volebním okrese Rožnov pod Radhoštěm. – Prosazení volebního zákona, jenž zakotvoval všeobecné, rovné, přímé a tajné hlasovací právo, znamenalo historicky největší „demokratizaci“ v dosavadních dějinách. Politika se stala věcí nikoli jen privilegovaných vrstev obyvatelstva, nýbrž všech občanů.

14. 10. 1918: Generální stávka byla vyhlášena Socialistickou radou. Akce předcházela vyhlášení samostatné Československé republiky a vedla k ukončení světové války.

● 10.-17. 12. 1920:Stávka byla vyhlášena jako reakce na obsazení budovy Lidového domu v Praze, který patřil sociální demokracii, policií. V důsledku toho došlo k otevřenému střetu mezi dvěma frakcemi uvnitř této strany. (To nakonec vedlo k ustavení samostatné Komunistické strany Československa v květnu 1921.) V některých oblastech ČSR došlo ke střetu s policií a vojskem (Kladensko, Hodonínsko, Třebíčsko). Při střelbě do demonstrantů došlo k obětem na životech: v Praze byl zastřelen 1 dělník, v Mostě 9 dělníků a ve Vráblích na jižním Slovensku 4 dělníci. Na 3000 demonstrantů bylo zatčeno. V důsledku těchto události bylo vyhlášeno stanné právo.

24. 2. 1948: Tato jednohodinová generální stávka byla vyhlášena v rámci akcí během vládní krize v únoru 1948. Stávky se zúčastnilo celkem 2 a půl milionu pracujících. Generální stávka se stala jedním z hlavních nátlakových prostředků na prezidenta republiky E. Beneše při jeho jednáních s předsedou vlády K. Gottwaldem. Prezident E. Beneš nakonec soustředěnému nátlaku komunistů podlehl a jmenoval rekonstruovanou „vládu obrozené Národní fronty“ podle návrhu K. Gottwalda. Tím E. Beneš otevřel cestu k absolutní moci KSČ. O několik měsíců později sám abdikoval a jeho místo zaujal K. Gottwald – jako „první dělnický prezident“.

● 27. 11. 1989: Touto zatím poslední generální stávkou bylo zakončeno období komunistického režimu. V tento den se zastavila práce v celé republice na dobu dvou hodin. Stávku vyhlásilo „Občanské fórum“ po dvou masových shromážděních občanů na Letenské pláni (25. 11. 1989, 26. 11. 1989), kde se sešlo okolo tři čtvrtě milionu osob. Ke stávce se připojilo 75 % podniků, úřadů, továren, škol a obchodů po celé zemi. Statisíce lidí vyšly do ulic a zaplnily Václavské náměstí v Praze, ale i náměstí v Plzni, v Brně nebo v Ostravě. Během stávky zazněl požadavek zrušení vedoucí úlohy KSČ, jak byl zakotven v ústavě, dále požadavek na vyšetření zásahu bezpečnostních složek na Národní třídě v Praze ze dne 17. 11. 1989 a vypsání svobodných voleb. Výsledkem této generální stávky byla rezignace dosavadního vedení KSČ (již 24. 11. 1989). Ve funkci generálního tajemníka nahradil M. Jakeše bývalý výpravčí ze železniční stanice Bojkovice na Uherskobrodsku K. Urbánek. Ústava byla změněna dne 29. 11. 1989 (= vypuštění článku o vedoucí úloze KSČ). Dne 4. 12. 1989 byly otevřeny hranice: s tím souviselo zrušení tzv. výjezdních doložek; od té doby se dá jezdit do ciziny pouze s platným pasem.

2022 (?): Co přinese generální stávka proti Fialově vládě? A dojde k ní vůbec, nebo P. Fiala raději podá demisi sám? Celková nespokojenost a deziluze z vývoje po roce 1989 by mohla znamenat pád celého polistopadového režimu a zavedení nového způsobu vládnutí. Již nějakou dobu se hovoří o tom, že vlastně žijeme v jakési „druhé“ polistopadové republice (= po pádu vlády P. Nečase v r. 2013). Počkejme si na to, zda Fialova vláda bude schopna reagovat na aktuální potřeby občanů! Ne-li, nezbude nic jiného, než si vynutit změny veřejnými akcemi. Dočkáme se nového „zvonění klíčů“?

─────

P. Fiala coby nový ET mimozemšťan?

Být premiérem P. Fialovou, začal bych se bát. Co prohlášení, to nějaký kiks nebo nepřesná informace. (Není to náhodou „fake news? A neměl bych to raději hlásit Rakušanovi do „kachlíkárny“?). Fiala začínal před Vánocemi 2021 div ne jako „svatý demokrat“. Po třech měsících se z něho vyklubal další „populista“ – k nerozeznání od A. Babiše. Čeho se dočkáme zítra?

Marně přemýšlím o tom, co je P. Fiala vlastně zač. A už jsem na to přišel. Nedávno jsem o něm napsal, že vypadá, jako by spadl z Měsíce nebo přiletěl rovnou z Marsu. Teď to upřesním: je to nový ET mimozemšťan, dokonale maskovaný převlekem za Čecha (Moravana) s brejličkami a v dobře padnoucím obleku, aby se ho lidé nebáli a důvěřovali mu.

Dříve jsem byl pod vlivem četby knih o „ufonech“ přesvědčen o tom, že mimozemšťané jsou buď „zelení mužíčkové“ s vypoulenýma očima (také Rakušan takové má), nebo „stříbrňáci“. Dnes už vím, že tomu tak není. Fiala mě vyvedl z omylu. Jsem rád, že ještě za svého života jsem se dočkal takového převratného rozluštění jedné vědecké záhady. Ode dneška bude každé mé setkání s tímto „géniem“ z Brna prostřednictvím televizní obrazovky vpravdě „setkáním jiného druhu“ – s mimozemšťanem.

V každém případě se již moc těším na podzimní volby. Na „výprask“, jaký dostane od voličů ten Fialkův „slepenec“ lhářů a podvodníků. Lidi jim vypráší kožichy tak, že nebudou stačit utíkat do podzemního krytu pod Strakovkou. Kdo to nestihne, ten skončí ve Vltavě, aby se trochu vykoupal. Tak to kdysi dělával král Václav IV. s pražskými nepoctivci. Dobré tradice by se neměly opouštět…

30. 4. 2022

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář