Svobodné noviny na internetu

Po delší pauze, vyvolané pandemií „koronaviru“, nabídla ČT24 dne 6. 6. 2020 další díl pořadu pro zájemce o minulost – „Historie.cs.“. Název tohoto dílu nijak nesouvisí s tím, na co bývali pravidelní diváci zvyklí: „Jasno, tu a tam vichřice“. Pořad se týkal meteorologických jevů a historie této disciplíny.

Kdo čekal, že ČT napraví své obrovské selhání ve vztahu k nedávnému 75. výročí osvobození naší vlasti od nacismu, musel být oprávněně zklamán. Proč ČT v této věci tak žalostně selhala, kdo může za manipulování s informacemi o konci Druhé světové války u nás a kolik za tu „legraci“ oněm dezinformátorům zaplatila z peněz koncesionářů, to by mělo být předmětem prošetřování ze strany Rady ČT.

Napíšu to bez obalu: Když za nic jiného, tak právě za tuto „prasárnu“ by měl být okamžitě odvolán z funkce generální ředitel ČT P. Dvořák. Neměl by v této funkci sedět již ani minutu! Kdyby to záleželo na mně, nechal bych ho rovnou zavřít – na hodně dlouho: o chlebě a o vodě. Jsou země, kde by za to dostal rovnou kulku do hlavy. U nás naštěstí tak radikální nejsme. Proto se nám jedinci, jako je cynický manipulátor P. Dvořák, smějí do obličeje a ještě za to berou statisícové odměny.

─────

Pořad „Historie.cs“ sleduji od samého začátku. A třebaže jsem profesí historik, který se řadou témat kdysi zabýval, pokaždé jsem se v tomto pořadu dozvěděl něco, co mé pozornosti uniklo. Bývá to tak vždycky a ve všech oborech vědění: nikdo z nás není odborníkem na všechno. To jen naší politici vědí všechno nejlíp, nebo se tak aspoň tváří, aby si dodali většího sebevědomí. Jinak by museli žít v hluboké depresi z toho „díla“, které po sobě zanechávají.

Uvedený vzdělávací pořad pro mne navždy zůstane spjat se jmény dvou dlouholetých moderátorů: Doc. Mgr. Marie Šedivé-Koldinské z FF UK a celoživotního novináře a historika-amatéra (v tom dobrém slova smyslu), jenž by mnohé dnešní, rychlokvašené „historiky“ strčil do kapsy – Vladimíra Kučery (1947-2019). (Na rozdíl od pologramotného Bakalova pisálka z Hospodářských novin, P. Honzejka, si V. Kučera „Cenu F. Peroutky“ skutečně zasloužil.)

O V. Kučerovi jsem v souvislosti s pořadem „Historie.cs.“ psal celkem dvakrát. Poprvé v článku „Landecká venuše“ byla vyřezána z krevele! (SN č. 9/2019, vloženo 19. 9. 2019, ZDE), podruhé v článku Dovede se ČT poučit z vlastních chyb? (SN č. 10/2019, vloženo 27. 10. 2019, ZDE).

Podnětem k prvnímu, obsáhlejšímu, článku bylo neuvěřitelné tvrzení jednoho z „profesorů“ Ostravské univerzity, které se týkalo pravěkých archeologických nálezů z vrchu „Landek“ na periferii Ostravy. Tento chybný výrok nepronesl V. Kučera, nýbrž jeho nevzdělaný host. On tu chybu pouze neuhlídal. V té době totiž byl již vážně nemocen. To jsem tehdy, když jsem se chystal o této záležitosti napsat, nevěděl ani já, ani televizní diváci, protože ČT dělala všechno pro to, aby nikdo nic nevěděl.

Krátce předtím totiž došlo v budově ČT k podivné sebevraždě: osoba, jež spolupracovala na tvorbě tohoto pořadu, vyskočila oknem ven a zabila se. Tehdy o tom informoval pouze bulvární Blesk. Ostatní média se tvářila, že je všechno v nejlepším pořádku. Místo toho, aby ČT dala divákům najevo, že moderátor občas pobývá v nemocnici, raději tyto skutečnosti tajila – až do smrti V. Kučery. Je to hanba, kterou si tento slušný a pracovitý člověk nezasloužil!

O zmíněném „škobrtnutí“ V. Kučery, jehož práce jsem si vždy velmi cenil, jsem v uvedeném článku psal nikoli kvůli tomuto moderátorovi, ale kvůli onomu „profesorovi“. Chtěl jsem upozornit na fakt, jací „exoti“ dnes učí na vysokých školách. Je to veliká ostuda! Této „vysoké“ škole měla být okamžitě odebrána akreditace!

●●●

Najít náhradu za V. Kučeru se nepodařilo

Poté, kdy V. Kučera zemřel (†4. 7. 2019), vedení ČT nejprve tápalo a improvizovalo. A protože „Historie.cs“ měla ve schématu pevně zařazený vysílací čas, reprízovaly se starší díly tohoto pořadu. Asi ve dvou dílech se pak mihla jakási nová, nezkušená moderátorka – „na zkoušku“. Zřejmě se neosvědčila, protože již v dalších týdnech se opět jen reprízovalo.

Až po mnoha měsících se zjevil – jako „deus ex machina“ – starý známý normalizační „kádr", bývalý ekonomický redaktor z časů soudruha J. Zelenky ‒Přemysl Čech. Ten se mezitím „rekvalifikoval“ na moderátora různých historických sérií. Aby to nevypadalo tak, že dělal všechno úplně špatně, musím s odstupem času ocenit alespoň dokument o E. Benešovi, Karlu IV. či První světové válce. Garantem úspěchu těchto pořadů však nebyl on, nýbrž odborní poradci, kteří pro tyto televizní dokumenty připravili podklady. Čech byl pouhým „průvodcem“ zveřejňovaných faktů.

Zřejmě pod mylným dojmem, že to Čech dobře zvládl, někdo z vedení ČT usoudil, že by to moderování po V. Kučerovi mohl vzít. A redaktor P. Čech, zvyklý poslouchat své šéfy, to nakonec „vzal“. Netušil nicméně, do jakého problému se ve skutečnosti „namočil“. Bylo to totiž nad jeho síly i schopnosti.

Zpočátku se zdálo, že by to mohlo v pohodě pokračovat. Nedostatky se ukázaly velice záhy. Například v díle o postavení Hlučínska v naší novodobé historii, ale zejména v pořadu o „sametové revoluci 1989“ se ukázalo, že pozvaní hosté toho vědí mnohonásobně víc než nepoučený moderátor. Je to totéž, jako když žáci jsou chytřejší než pan učitel. S tím se pak dá pokračovat velice obtížně. Jistě by to ještě nějakou dobu mohlo samopohybem jít do ztracena, ale nikam by to nevedlo. Byla by to jen ztráta času a peněz.

P. Čech měl štěstí: právě v hodině dvanácté zasáhl „koronavirus“. Ten ho ve skutečnosti vysvobodil z obrovského dilematu. Diváci mezitím pozapomněli na rozpačitý dojem z nového moderátora, který býval „v obraze“ jen málokdy. S tím se doopravdy pokračovat nedalo!

Proto když jsem dne 6. 6. 2020 sledoval zatím poslední díl pořadu „Historie.cs“, spadl mi kámen ze srdce. Čech konečně pochopil, že pokračovat v původní koncepci pořadu nemůže, protože na to nemá dostatečné znalosti. Zkrátka: pořad tohoto typu doopravdy nemůže moderovat „ženská od plotny“ ani ekonomický redaktor od soudruha J. Zelenky. Tak prosté to je, že se tomu ani nechce věřit!

●●●

ČT kašle na původní koncepci pořadu?

Pro čtenáře, kteří „Historii.cs“ nikdy neviděli, nebo tento pořad nesledovali pravidelně, musím shrnout jistá fakta: Původní koncepce pořadu tohoto typu předpokládala, že se v něm bude besedovat o historických událostech, na něž připadá ten který rok nějaké výročí. Nikdy tam totiž nešlo o „průřezový“ pohled na dějiny určitého období či na vývoj nějakého oboru lidské činnosti (užité umění, řemeslná výroba, vědecká disciplína). Ne že by to nebylo zajímavé!

Pořady tohoto vzdělávacího zaměření, jako byla „Historie.cs“, měly za úkol vhodně doplňovat informace o aktuálních historických výročích, pro něž v hlavním vysílacím čase na ČT nebyl dostatečný prostor. Kdysi se těmto tématům věnoval kanál ČT2 (např. vzpomínky pamětníků tzv. protikomunistického odboje), dnes se tam vysílají pouze filmy o Hitlerovi a o Druhé světové válce, což se mnoha divákům nelíbí, protože je to pořád dokola. Jako by jiná témata ani neexistovala. Přitom 70. výročí smrti faráře J. Toufara nebo soudního procesu s M. Horákovou se ČT téměř vůbec nevěnovala. Těch pár frází, z nichž se divák nic konkrétního nedozví, je naprosto k ničemu.

Za šest měsíců letošního roku se ČT „zapomněla“ byť jen zmínit o řadě historických výročí. Jestliže v r. 2018 („osmičkový rok“) ČT připomněla jak Mnichov 1938, tak i vznik ČSR v r. 1918 či Srpen 1968 a o rok později, v r. 2019, vzpomněla výročí „živých pochodní z roku 1969“, německou okupaci z r. 1939 i události ze srpna 1969 a „Sametovou revoluci 1989“, letos je bilance NULOVÁ.

V únoru 2020 se ČT jen okrajově zabývala tragickou smrtí J. Toufara (25. 2. 1950), ale na druhé straně skandálním způsobem odbyla připomínku 75. výročí osvobození od nacismu a téměř vůbec si nevšímala událostí z doby před 30 lety: od slavného novoročního projevu V. Havla, přes amnestii a vězeňskou vzpouru, Havlovu návštěvu USA, tzv. pomlčkovou válku – až k návštěvě papeže Jana Pavla II., aféře Bartončík a prvním svobodným volbám z června 1990.

ČT zcela opomněla různá výročí ze starších českých dějin: 600. výročí bitvy u Sudoměře, 400. výročí mučednické smrti sv. Jana Sarkandera nebo 600. výročí narození krále Jiřího z Poděbrad. Přitom nás letos čekají ještě další důležitá jubilea: 600 let od bitvy na Vítkově, 400 let od bitvy na Bílé hoře, 1025 od vyvraždění Slavníkovců, 350 let od smrti J. A. Komenského a 325 let od popravy vůdce Chodů – J. Sladkého-Koziny.

Ano, to všechno měl „mapovat“ pořad „Historie.cs“. Bohužel – nestalo se tak! Bez kvalitního moderátora je to neuskutečnitelné.

●●●

Ani „přítel na telefonu“ P. Blažek nezná všechno…

O ČT je známo, že k její kase je přisáto neupřesněné množství nejrůznějších „vyžírek“ a zbytečných zaměstnanců, kteří by se v normálním životě neuživili. Přitom řada z těchto zaměstnanců nemá ani odpovídající kvalifikaci. Poznat se to dá snadno podle pravopisných chyb, které se občas na obrazovce objeví, než je někdo pohotově opraví. Pologramotů je dnes všude plno – a ČT není výjimkou. A protože kromě těchto „vyžírek“ a „hloupých husiček“ nedisponuje ČT nikým, kdo by zodpovědně připravoval podklady, například o těchto výročích, musí se redaktoři, v rámci své „služby“, sami obracet na příslušné odborníky z praxe, např. z ÚSTR nebo Vojenského historického ústavu.

Také úroveň těchto „expertů“ bývá různá, často všelijaká. Za posledních několik měsíců jsem zaregistroval pouze jediného odborníka – Doc. Dr. J. Šebka, který se zabývá církevními dějinami. A protože si v těchto dnech připomínáme 70. výročí soudního procesu s JUDr. M. Horákovou, obrátila se dnes (8. 6. 2020), v den ukončení tohoto procesu a vynesení rozsudku nad obviněnými, redaktorka ČT prostřednictvím telefonu na mediálně známého historika z ÚSTR – Petra Blažka. Ten se začátkem roku velice neprofesionálně zapletl do aféry „Válková-Urválek“. Jako starší kolega ho za to pochválit nemohu. On jistě tuší, proč tomu tak je.

Část tohoto rozhovoru jsem náhodou viděl jedním okem a slyšel jedním uchem. Přesto jsem si to podstatné, co tam zaznělo, zapamatoval. V onom rozhovoru „na dálku“ se dotyčná redaktorka P. Blažka zeptala na to, jaký byl vztah mezi M. Horákovou a předsedou Čs. strany národně socialistické – P. Zenklem. (V Libni sice existuje Zenklova ulice, avšak většina mladších obyvatel Prahy vůbec netuší, kdo to byl.)

Inu, být „přítelem na telefonu“ je nevděčná úloha. Potvrdilo se to i v případě onoho telefonického rozhovoru s P. Blažkem. Platí totiž to, co jsem konstatoval již dříve: ani sebelepší odborník neví úplně všechno a občas musí „vařit z vody“. A tak P. Blažek konstatoval zhruba toto: Horáková se znala se Zenklem, což jí po jeho emigraci na Západ přitížilo u soudního procesu. O samotném Zenklovi P. Blažek řekl, že byl po Druhé světové válce pražským primátorem.

Blažek dále prohlásil, že Horáková se stýkala se zástupci jiných politických stran, s nimiž připravovala akce proti komunistickému režimu. Bohužel – na podrobnější vysvětlení všech souvislostí této složité doby nebyl čas. Po telefonu se hold přednášky z historie dělat nedají. Možná v dobách., kdy se dalo za jednu korunu telefonovat celý den. S touto „vymožeností“ jsme ovšem po r. 1989 rázně skoncovali.

─────

Pokud to čtenáři tohoto mého článku čistě náhodou v ČT24 sledovali, rád jim doplním některá fakta, jež z úst P. Blažka nezazněla. Nepodezírám svého mladšího kolegu z toho, že by to nevěděl, ale pro jistotu některé skutečnosti doplním a jiné upřesním. Samozřejmě v dobrém: ani já nevím úplně všechno.

Tak předně: Dr. Petr Zenkl (1884-1975) předtím, než se stal politikem, působil jako učitel češtiny na obchodní akademii v Resslově ulici v Praze 2; jeho kolegou na téže škole byl pozdější prezident Dr. E. Beneš. Později Zenkl šéfoval tzv. Masarykovým domům v Krči (dnes v těchto objektech sídlí Thomayerova nemocnice). JUDr. Milada Horáková, rozená Králová, se po absolvování studia práv stala úřednicí v Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy, k němuž patřily i ony Masarykovy domy. Zenkl byl tudíž jejím šéfem: nejprve v zaměstnání, později i šéfem stranickým, když se stal předsedou Čs. strany národně socialistické. Horáková se osobně znala i s jinými představiteli této strany: E. Benešem, P. Drtinou, H. Ripkou či V. Krajinou. A samozřejmě i s představitelkami této strany (F. Zemínová, R. Pelantová, A. Kleinerová) či ženského hnutí (F. Plamínková, A. Hodinová-Spurná).

Co se týká „primátorování“ P. Zenkla v Praze: tuto funkci zastával celkem dvakrát. Poprvé to bylo ještě před válkou (1937-1939), pak byl v koncentračním táboře a po návratu domů byl opětovně instalován do této funkce. Nebylo to však bez problémů. Na funkci primátora si dělali zálusk komunisté, kteří tam již bezprostředně po osvobození protlačili svého kandidáta – Dr. V. Vacka, právníka pocházejícího z Kunratic. Ten se již 6. 6. 1945 ve funkci primátora zúčastnil oficiálního poděkování Pražanů za osvobození sovětským velitelům – I. Koněvovi, R. Malinovskému a dalším. Na základě zákona ze 7. 8. 1945 byl zřízen Ústřední národní výbor hl. města Prahy. Až do voleb v r. 1946 byl Zenkl primátorem (jeho zástupcem byl Vacek). Dne 1. 7. 1946 (na základě voleb do parlamentu) byl V. Vacek zvolen novým primátorem. Tuto funkci vykonával až do 16. 5. 1954, kdy jej nahradil A. Svoboda.

Ohledně již zmíněných kontaktů M. Horákové se zástupci jiných stran stojí za připomenutí známá „konspirační“ schůzka na faře ve Vinoři u Prahy z konce září 1948, na níž měl být projednán společný postup proti komunistické moci. Schůzky se tehdy zúčastnili kromě národních socialistů také zástupci lidovců (B. Hostička, V. Jandečka) a sociálních demokratů (V. Beneš – starší bratr prezidenta republiky, V. Dundr, Z. Peška). Schůzka skončila nezdarem, protože J. Nestával a V. Beneš odmítli spolupracovat. Brzy nato V. Beneš emigroval do Ameriky, kdežto ostatní účastníci této schůzky skončili ve vazbě a následně na téže lavici obviněných jako M. Horáková: soud jim vyměřil vysoké tresty odnětí svobody za údajné zločiny „velezrady“ a „vyzvědačství“.

●●●

Zn.: Hledá se nový moderátor pořadu „Historie.cs“!

Nejen o těchto faktech, o která jsem v předchozích řádcích doplnil informace z telefonického rozhovoru redaktorky ČT s historikem P. Blažkem, by se mělo správně hovořit v pořadu „Historie.cs“. Je škoda, že veřejnost nemá možnost se dozvědět víc než pár otřepaných frází, která nám pracovníci ČT milostivě sdělí. Je to bohužel žalostně málo. Proto je nanejvýš potřebné, aby byl zmíněný pořad plně obnoven v jeho původní podobě.

A protože nelze povolat ze záhrobí původního moderátora, V. Kučeru, bude se muset vedení ČT poohlédnout po nějaké vhodné osobě. Nikoli po „náhradním“ univerzálním moderátorovi z časů soudruha J. Zelenky (= P. Čech), ale po nějaké skutečně kompetentní osobě.

Již před časem jsem navrhoval, aby se tohoto moderování ujal někdo ze současných redaktorů ČT, např. J. Václavek nebo J. Železný. Nedávno se o tomto pořadu zmiňoval také M. Kubal, když se debatovalo o kauze pomníku maršála I. Koněva. To by také nebyl špatný moderátor: má přehled a dovede pohotově reagovat v diskusi.

Navrhnu ještě jednu variantu: Což takhle nabídnout toto moderování některému politikovi! Jako vhodní kandidáti se nabízejí bývalí učitelé dějepisu: M. Výborný (KDU-ČSL), V. Rakušan (STAN), případně M. Baxa (ODS) nebo historik-amatér (či spíše zájemce o historii?) V. Munzar (ODS). Jako moderátora si dovedu představit i jiné zájemce o historii, např. expremiéra B. Sobotku (ČSSD). Proč ne?

ČT by se neměla bát žádných inovací. Postaru se přece žít nedá! Jak praví jeden citát: „Lépe se opotřebovat – než zrezivět.“

Takže: Do toho, soudruzi! Štěstí vždy přálo jen těm, kdož byli v tu pravou chvíli připraveni.

8. 6. 2020

PhDr. Rostislav Janošík

(Psáno v den 70. výročí vynesení rozsudku Státního soudu v Praze nad JUDr. M. Horákovou a dalšími obviněnými.)