Otevírání studánek
Studený máj, ve stodole ráj… Tak zní jedno z lidových rčení. Pravdou asi bude, že většina z nás (zejména starších) měla raději vonné a teplé májové podvečery, třeba i večery. Poslední ráno letošního máje bylo poznamenané nepříjemným větrem a studenými kapkami. No a přesto - po vlnách ČRo-Dvojka znělo radostné povídání o prastarém českém lidovém zvyku ‒čištění nebo otevírání studánek. Dělo se tak v dobách dřívějších za účelem ukončení období sucha a přivolání deště. Zmínku o tomto zvyku můžeme ale najít již v roce 1697 u jezuitského misionáře, který působil v Bechyňském kraji. Z dávného spojení vody a čistoty, později ve spojení s uctíváním Panny Marie.
Lze tak připomenout i kantátu Bohuslava Martinů „Otevírání studánek“ jako magický jarní obřad například v oblasti Žďáru nad Sázavou. V pohanských dobách si jich lidé velice vážili, přinášeli jim dary, čistili je, vždyť jim nechávala zahnat žízeň při práci na lukách a polích. V souvislosti s křesťanstvím to byla na mnohých místech voda zázračná a uzdravující, jak o tom podávají svědectví mnohé dochované pověsti i skutečné příběhy. Chodila k nim procesí s úctou a modlitbami. Na mnohých místech pak vnikaly kapličky, kde lidé vznášeli své prosby. Právě „Píseň o studánce Rubínce“, coby báseň Miloslava Bureše, byla podnětem pro skladbu B. Martinů.
„Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od větrů a bouře, nesnází, hladu a nemocí nás chraň…“ Po otáčení velkým klíčem byla voda vyčištěná a studánka otevřená. Kolik z nás se z takových studánek dříve napilo a ve žhavém létě občerstvilo. Kolik občerstvila poutníků. Žádné nanuky, žádná kola nebo ledová tříšť. Mnohde to byl jediný zdroj pitné vody.
***
Poslední májový den letošního roku se v církvi slaví slavnost Seslání Ducha svatého, tzv. Svatodušní svátky. Letnice – mají prapůvod v oslavách přírody při začátku sklizně. Zpětně je ale potřebné připomenout Velikonoce, kdy si Židé připomínají historickou událost vyvedení vyvoleného národa z egyptského otroctví. Letnice pak darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Křesťané je slaví 50 dní po Velikonocích, 10 dní po svátku Nanebevstoupení Páně. Jsou připomínkou seslání Ducha svatého na apoštoly a jako Kristovo poselství o Boží lásce k lidu. Tradičně je ve farnostech udělována svátost biřmování. „Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země“ (Ž 104). O týden později církev prožívá slavnost Nejsvětější Trojice… Asi ve 13. století př. Kr. Mojžíš znovu vystoupil na Sinaj a přinesl desky Zákona.
Závěr? Kéž bychom si i v našem věku, po tom, co právě teď ve strachu, bázni a nejistotě prožíváme, dokázali zachovat spojení čistoty vody i ducha…
Poutník František
Studánka a lesní pramen u Hauswaldské kaple nedaleko Srní na Šumavě. Kaple byla v září roku 1958 na pokyn komunistického režimu srovnána se zemí. Dnes je opět navštěvována mnohými poutníky.