Svobodné noviny na internetu

Internetový deník „Parlamentní listy“ nabízí pestrý výběr příspěvků našich politiků napříč existujícím spektrem. Pravidelně, obvykle o víkendu, zveřejňuje příspěvky z facebookových profilů. Jsou politici, kteří si na nich dají záležet (za všechny uvádím alespoň A. Schillerovou, jejíž texty mají velmi solidní obsahovou i jazykovou úroveň), ale jsou i takoví, kteří to své sdělení na internet jen tak „vyplivnou“ – bez přípravy a bez následné kontroly.

Svým žákům jsem vždy – jako češtinář – kladl na srdce, aby si to své „dílo“ po sobě vždy alespoň jednou přečetli. Jistě by se jim pak nestalo, že ve zveřejněném textu přehlédli nějakou chybu. Pár sekund (někdy i minut) může politika uchránit před velkou ostudou, ale i před poškozením důvěry u voličů. My „ze staré školy“ jsme totiž na úroveň českého jazyka velmi „hákliví“. Jestliže se totiž někdo neostýchá publikovat text, v němž jsou evidentní gramatické chyby, co můžeme očekávat od politického působení tohoto jedince? Velké NIC.

Až do dnešního dne, kdy jsem si přečetl facebookový příspěvek poslance za stranu „Motoristé sobě“, Matěje Gregora, jsem žil v představě, že útoky na mladé politiky z Macinkovy partaje jsou nespravedlivé a směřující k jejich dehonestaci před televizními diváky. Dnešní text od M. Gregora mě vyvedl z omylu: není žádný rozdíl mezi poslankyněmi „Pirátů“ a M. Gregorem. V obou případech se jedná o politicky i lidsky nevyzrálé jedince, kteří se toho navíc ve škole moc nenaučili.

V případě Bc. Matěje GREGORA, jenž je absolventem, bakalářského studia českého jazyka na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, je to o to horší, že mnou zjištěná chyba se týká českého pravopisu. Češtinář by v tom neměl chybovat! Nerad to konstatuji, ale i já jsem před téměř čtyřmi desítkami let absolvoval studium češtiny na tehdejší Pedagogické fakultě v Ostravě. (Zdejší univerzita vznikla až v r. 1991.) Studenty, kteří měli problémy s pravopisem, jsem tam tehdy nepotkal.

O co jde? O tento krátký text, který M. Gregor publikoval na svém facebookovém profilu a jenž se týká financování školství. Redakce PL mu dala tento titulek: Gregor (Motoristé): Počet diplomů o vzdělanosti neříká nic (PL, 19. 6. 2026, 12:12). Se samotným titulkem naprosto souhlasím. Například lidovecký europoslanec T. Zdechovský má tři tituly před jménem a dva za jménem, ale u mě by stěží odmaturoval z češtiny. Zkrátka: úroveň dnešních vysokých škol u nás (nejen soukromých, ale i veřejných) je žalostná. Některé „univerzity“ by si zasloužily okamžitě zrušit nebo aspoň pozastavit akreditaci.

Gregor si nicméně naběhl „na vidle“. Problém se týká i jeho samotného. Nabízím proto text jeho příspěvku na Facebooku: „Výše podílu vysokoškolsky vzdělaných nevypovídá nic o vzdělanosti našich obyvatel. Vypovídá to pouze o dostupnosti vzdělání, které je v ČR zdarma.

Souhlasím [s tím], že je školství celkově financováno méně[,] než by mělo [být]. Nicméně před zvýšením je potřeba afektivně využívat finance, které již k dispozici máme. Milionové odměny pro vedení UK pod rektorkou Králíčkovou budiž důkazem [špatného hospodaření].

Nebo financování oborů, které mají nulové uplatnění v soukromém, státním i vědeckém sektoru.“ (PL, 19. 6. 2026, 12:12).

Na první pohled je zřejmé, že autor si nedal moc záležet na tom, aby jeho text byl „učesaný“ a aby tam nechyběla některá slova. Především není jasné, co míní výrazem „vědecký sektor“. Věda nemá žádný samostatný sektor – kromě vědeckých ústavů Akademie věd ČR. Naproti tomu součástí mnohosektorové ekonomiky, k níž se hlásíme, je nejen sektor soukromý a státní, ale i družstevní apod.

Co se týká autorovy námitky, týkající se toho, že vzdělání je u nás zdarma, to chápe většina našich občanů jako velkou demokratickou vymoženost. (Dokonce i středověké univerzity byly natolik demokratické, že umožňovaly získat vzdělání i nemajetným studentům.) Naše problémy ve vzdělanosti se nedají vyřešit placeným školstvím. Tudy cesta doopravdy nevede. Zkušenosti naopak potvrzují, že úroveň soukromých škol, na nichž si studenti svá studia platí, je nízká, a proto tyto školy nemohou těm státním (veřejným) konkurovat.

To, co odčerpává prostředky, jež by mohly jít na vzdělávání našich studentů, je studium zdarma pro Slováky. Je to pozůstatek z dob federálního uspořádání našeho státu před rokem 1992. Slováci této výhody využívají (ba zneužívají) dodnes a žádný politik nenašel dosud odvahu s tím něco udělat. Bylo by to krajně nepopulární, ale spravedlivé. Pro zvýhodňování Slováků, kteří již třicet let žijí v samostatném státě, není žádný důvod.

─────

A teď to podstatné, proč jsem se rozhodl o M. Gregorovi psát. Strana „Motoristé sobě“ totiž tohoto politika postavila do čela kandidátky pro podzimní komunální volby. Bude-li úspěšný, mohl by se stát (vzhledem k nízkému věku, 24 let, je to spíše teoretická záležitost) příštím ostravským primátorem.

I v polistopadovém období měla Ostrava spíše silné „figury“ v této důležité pozici. Jen namátkou si vybavuji: Evžena Tošenovského, pozdější europoslance za ODS, Petra Kajnara (ČSSD) či Tomáše Macuru (ANO 2011).

Na Ostravsku, kde jsem prožil skoro deset let života po skončení vysoké školy, vždy platilo, že občané viděli v čele svého města raději tvrdé chlapy, kteří se nebojí těžké a zodpovědné „roboty“, než nějaké úředníčky, kteří se se skutečnou, namáhavou prací nikdy v životě nepotkali.

V konkurenci, jež na Ostravsku vždycky byla, to nebude mít kandidát „Motoristů“ M. Gregor jednoduché. ODS jistě udělá všechno pro to, aby post primátora uhájila. Mladého, nezdravě sebevědomého poslance, který dělá pravopisné chyby, by tady nikdo nebral vážně. Ale zkusit to může…

19. 6. 2026

‒ RJ ‒