Svobodné noviny na internetu

Hledat ve vládě trestně stíhaného dotačního podvodníka a bývalého agenta StB A. Babiše slušného člověka, který není zatížen nějakým malérem nebo nejasnostmi z osobní či profesní minulosti, to je a nadále bude úkol velmi nesnadný, těžko splnitelný, ba doslova nadlidský. Bohužel, nikoho takového tam nenajdeme. Jen další a další podvodníčky okresního nebo maloměstského formátu a lidi, kteří mají na svědomí menší křivárny než jejich stranický šéf.

To, co jsem napsal, bude nejspíš pro někoho trochu drsné, leč pravdivé konstatování. Ani mně se to nepíše snadno a radost z toho rozhodně nemám. Vždyť vládu by měly tvořit skutečné osobnosti, nikoli tlupa lidí, která šla náhodou kolem. Jak rád bych napsal, že po čtyřech letech s Babišem se už konečně máme líp. Bohužel to napsat nemohu. Líp se nemáme. Prý bude jen hůř.

Přesto se občas stane, že se někdo z toho stáda Babišových ovcí začne tak trochu vymykat z běžného průměru: vyroste nad poměry. Nejnověji se to podařilo novopečené ministryni spravedlnosti z druhé Babišovy vlády – Taťáně Malé.

Babiš si ji tak moc přál mít ve své vládě, aby mohla sprovodit ze světa tu pro něho nepříjemnou kauzu „Čapí hnízdo“, že to celé nedomyslel. Ukazuje se, že o všech jejích „levárnách“ asi ani nevěděl. Nebo věděl, ale jejich případný dopad na svou politickou kariéru podcenil. Teď už půjde spíš o tu jeho „kůži“. Nebo přesněji: o jeho hlavu. O to, zda zůstane na krku, nebo to s ní dopadne jinak.

─────

 „Kdybych to věděla, do politiky bych nelezla…“. Tak by měl znít výrok, který bych rád slyšel z úst poslankyně za ANO 2011 a nové Babišovy ministryně spravedlnosti Mgr. Ing. Taťány Malé. Soudím však, že se ho nedočkám. Někomu to totiž trvá příliš dlouho, než pochopí, do čeho se „namočil“.

Přiznám se, že je mi té drobné blondýnky (někdo tvrdí, že má až moc „proříznutá ústa“, ale aspoň se ve světě neztratí) z moravské vísky Lelekovice nedaleko Brna docela líto. Obyčejně lidsky líto, protože všichni jsme jen lidé. Pouze někteří si myslí, že patří k „nadlidem“ a jiní se zase počítají k Marťanům nebo Venušanům.

Dnes se do T. Malé kdekdo strefuje jen proto, že je dobře viditelným terčem těch, kdož nemají rádi Babiše. Stává se jakýmsi „terčem zástupným“. Malá možná ani neví, do jakého „komplexního“ maléru se dostala v okamžiku, kdy přijala Babišovu nabídku účasti ve vládě. Teď na ni bude odevšad vidět a budou do ní „šít“ i jinak zbabělí novináři, kteří před Babišem raději zalezou pod stůl.

A co je na tom vůbec nejhorší? Ti žurnalisté (jak vznešené označení pro některé „škrábaly“ z Babišových médií), ale i běžní občané, kteří se v uplynulých dnech na mnoha místech republiky bili za památku národně socialistické političky JUDr. M. Horákové, jež byla také jen skromnou a nenápadnou ženou a samozřejmě i matkou nezletilé dcery, nemilosrdně útočí na jinou ženu, také matku, která podle mého hlubokého přesvědčení neudělala nic jiného, než že uvěřila povídačkám svého ukňouraného a prolhaného šéfa.

Jejím hlavním prohřeškem bylo a je to, že v kritické době, kdy se v Poslanecké sněmovně projednávaly všechny Babišovy kauzy (korunové dluhopisy, „Čapí hnízdo“, tajně pořízené nahrávky), se právě tato poslankyně svého šéfa nekriticky zastávala. A to tak, že ji kvůli tomu novináři začali nazývat: „Babišův buldog“. Dnes na obranu T. Malé nevystupuje téměř nikdo, dokonce ani „skalní“ Babišovi fandové. Nezaznamenal jsem během posledních několika dní žádný relevantní hlas, který by se z útrob politický indiferentního Babišova uskupení ozval a poslankyně Malé se zastal. (Trochu smutné zjištění.)

Daleko víc se jich ve stejné době ozvalo, když se jeden neurvalý poslanec za ANO 2011, jakýsi Brázdil, nechal slyšet na internetu, že homosexuálové jsou vlastně lidé „postižení“. Vzhledem k tomu, že se jedná o lékaře, řekl bych, že tím postiženým je hlavně on. Jeho postižení se nazývá: intolerance. Již ve chvíli, kdy píši tyto řádky, měl by být tento člověk zbaven práva léčit ostatní lidi. Ať se jde živit nějakou jinou prací! Poslal bych ho do hutí nebo do dolů, ale tam by dlouho nevydržel. Aspoň by mu spadl hřebínek. To někteří nezdravě sebevědomí jedinci potřebují. A jiné zase „vyléčí“ pořádných pár facek. To je prý ta nejlepší „medicína“ pro lidi tohoto typu.

─────

V posledních dnech jsem pozorně pročítal, co všechno „vyplavalo“ na T. Malou. Je toho opravdu dost a člověk má dojem, že není zajímavějšího tématu, o kterém by mohli naši novináři psát. Dal bych jim pár tipů z historie – z našeho „osmičkového“ roku. Do toho se jim ale zjevně nebude chtít, protože by s tím bylo hodně práce. Daleko jednodušší je „přežvýkávat“ to, co napíší někde jinde. To je totiž nejběžnější styl práce našich novinářů z úpadkového období po roce 2010. Od té doby to jde s naší žurnalistikou z kopce ‒ jako na sjezdovce v Alpách.

Vedle toho všeho například já považuji informaci o tématu její diplomové práce na Mendelově zemědělské univerzitě, která se týkala „mikroklimatu při chovu králíků“, za docela úsměvnou perličku, ze které se ovšem dá udělat klidně „otvírák“ pro titulní stránku novin.

Osobně znám případy, kdy někteří absolventi vysokých škol psali o daleko větších hovadinách a obhájili za jedna. Za komunismu dokonce někomu stačila flaška, aby měl zkoušku i celé studium v kapse. Nehrajme si na jediné spravedlivé! Každý víme, jak to na světě chodí. A kdo to neví, měl by chodit s očima otevřenýma a pozorně poslouchat, o čem se mluví. Jak jednoduché, vážení přátelé!

Ty ostatní „průšvihy“ T. Malé jsou vážnější, avšak nikoli smrtelné. Přesto i tyto „pecky“ by dokázaly zabít všechny obyvatele zmíněných králíkáren (nikoli těch Havlových!) v její moravské vsi. K té zabijačce by bylo dobré pozvat i kandidáta na prezidenta republiky J. Drahoše, aby předvedl, jak umí ty králíky stahovat, když se tím v předvolební kampani chlubil. Já to například neumím a rád bych se něčemu přiučil.

A teď docela vážně – bez legrácek! Na poslankyni a ministryni T. Malou, rozenou Veličkovou, se valí jeden malér za druhým – jako na běžícím pásu: střet zájmů kvůli manželovi, který je insolvenčním správcem; nedostatečné právnické vzdělání, s nímž by prý jako absolventka nemohla vykonávat ani práci advokátní koncipientky (a co „JUDr.“ Michal Hašek? Ten je O. K.?); nejnověji odhalené „plagiátorství“ v diplomové práci T. Malé na Panevropské vysoké škole v Bratislavě; a ještě „příběh“ o kariéře „dálkové koncipientky“ v Dolním Kubíně v Žilinském kraji na Slovensku. No, je toho požehnaně. Umořilo by to i vola.

Zdá se, že to není zdaleka všechno. Jak znám naše „investigativní“ novináře, jistě „vyšťourají“ něco daleko pikantnějšího a výživnějšího. Jen u Babiše se jim to nějak zadrhlo. Nebo dostali strach, aby je někdo „nesejmul“ – jako například J. Kuciaka na Slovensku před několika měsíci. Zkrátka: troufají si pouze na ty slabší a bezbranné, jako je T. Malá. Přesto bych nechtěl být v kůži této političky ani jejího manžela, ať už se živí čímkoliv.

[A jaký je můj návrh ohledně „problematických“ soukromých vysokých škol? Zrušit bez náhrady a zájemce o vysokoškolské studium „přesměrovat“ na veřejné státní školy, kterých máme u nás víc než dost. Jsou v každém krajském městě a někde je jich i několik. Pak bude po problémech. Když to udělají i Slováci, ubude „létajících“ studentů (máme i „létající“ profesory) a zlepší se tím kvalita absolventů. Není přece normální, aby až 80 procent mladých lidí z daného populačního ročníku studovalo na vysoké škole. K čemu jsou nám absolventi, kteří nic neznají, protože kvalita těchto škol je katastrofální? Opravdu to nikomu nevadí? Vadit to jistě bude politikům, protože nebudou mít možnost, kde by snadno získali vysokoškolský diplom. Vždyť si ty soukromé školy kvůli tomu „zřídili“, že ano?! Už to chápete? To je dobře.]

─────

Dnes, 28. 6. 2018, pouhý jeden den po jmenování druhé Babišovy vlády, se konaly v Poslanecké sněmovně obvyklé interpelace na premiéra a členy jeho vlády. Na tento den bylo ohlášeno celkem devět interpelací na T. Malou – rovněž o jejích „kauzách“. Netrpěliví poslanci, kteří byli připraveni se ministryně ptát na to, co je zajímá, se bohužel nedočkali. Mezi nimi ani student práv Dominik Feri (TOP 09). Poslankyně Malá se omluvila a do Sněmovny nedorazila. Nic jiného se v její situaci ani nedalo čekat. Je to pochopitelné. Proč ji natahovat na „skřipec“ ještě i v parlamentu, když ji předtím málem udolali bezcitní novináři? Co by jim tam asi tak mohla ještě vysvětlovat, když je všechno víceméně jasné?!

Druhá Babišova vláda ještě ani nezačala pořádně pracovat a už má tento problém. A není to konflikt jen tak ledajaký. S vážnými výhradami se k této ministryni stavějí i koaliční partneři – ČSSD a KSČM. (Komunisté navíc ještě kritizují ministra zdravotnictví A. Vojtěcha: ani on není ten správný „odborník“ na svém místě.) Již teď je zřejmé, že blondýnka z moravských Lelekovic se svými nahromaděnými problémy dlouho „ministrovat“ nebude. Nezvládl by to ani Herkules, natož slabá žena. Kolik dní nebo týdnů bude trvat, než to T. Malá pochopí a sama nabídne rezignaci? Těžko říci. Ale dost možná zasáhne „deus ex machina“ – A. Babiš. „Univerzální“ Faltýnek se po úspěšné výstavě svých obrazů někam vytratil, a tak to bude muset vyřešit on sám.

Všechno nasvědčuje tomu, že T. Malá své angažmá v politice dostatečně neuvážila. Nebo ji někdo „ukecal“. Škoda. Stejně by brzy pochopila, že na to nemá: odborně ani morálně. Když neskončí včas (stačí se poučit u M. Zemana, který už tu správnou chvíli pro odchod ze scény „prošvihl“) a bude neúměrně dlouho prodlužovat tu nepochopitelnou agónii, do níž se dostala řízením osudu i svou neprozřetelností, udělá tím jen ostudu sobě, své rodině, ale i Babišovi, i když ten se tváří, jako by se ho to netýkalo.

Samozřejmě se ho to týká, protože teď bude muset hledat další důvěřivou dušičku, jež bude ochotna zamést tu jeho kauzu „Čapí hnízdo“ pod vládní koberec. „Dvojhlavý“ J. Hamáček, coby vicepremiér a ministr vnitra, jim přitom bude dělat „křovi“ a bude nás přesvědčovat o tom, že je všechno v nejlepším pořádku. Inu, stále ještě platí, že uzavírat spolky s ďáblem se nevyplácí a být členem „Svědků Babišových“ taky ne. Lépe je držet se stranou. To je speciální „poučení“ pro T. Malou – pro její další etapy života.

To, že se tato žena rozhodla jít do politiky i do Babišovy vlády, považuji za čirý nerozum. Již v této chvíli je totiž jasné, že to pro T. Malou nemůže skončit dobře. Troufám si říci, že „slzičky“, o nichž mluvila před novináři po „seznamovací“ návštěvě u prezidenta republiky v Lánech, budou to nejmenší, co ji čeká. Bude to mnohem horší: doživotní ostuda a exkomunikace ze společnosti slušných, demokraticky smýšlejících občanů. Snad to všechno přežije a neutopí se kvůli tomu v některé z moravských přehrad. Sdělovací prostředky by to stejně označily za nešťastnou náhodu, aby nepadl ani stín podezření na někoho z politiků, že ji k tomu dohnal.

A co bych měl poradit této sympatické, leč politicky nezkušené mladé ženě? Ať co nejrychleji rezignuje na všechny své funkce a ponechá si pouze tu poslaneckou. Nemusí to ani nijak zvlášť zdůvodňovat, protože to při množství malérů, v nichž se ocitla, bude každému dostatečně srozumitelné. Lidi mají pochopení pro slabosti těch druhých. Všichni jsme přece chybující jedinci, kteří občas i zhřeší. Bez ohledu na to, zda jsme křesťané, nebo ateisté. A kdo si myslí, že se ho to netýká, ať hodí kamenem…

─────

Kdesi na internetu, v diskusi pod jedním článkem o kauzách T. Malé, jsem se dočetl, že je to prý Babišova „bílá kobyla“. Považuji to za příliš tvrdé hodnocení. Spíše bych T. Malou tipoval na naivní, důvěřivou dušičku, která nalítla na Babišovy krásné řeči a sliby o „lepším Česku“ – podobně jako tisíce jeho voličů po celé republice. Časem se i jim otevřou oči a také oni budou naši politickou situaci hodnotit realističtěji než doposud.

Vždyť i předlistopadová KSČ kdysi mívala přes dva miliony členů. Dnes její „pohrobek“ (KSČM) doslova „příštipkaří“ s volebním ziskem sedmi procent a jeho poslanci se chovají, jako by ty říjnové parlamentní volby vyhráli komunisté. Žijí pouze ve své bublině“, která jim nedovoluje, aby pochopili faktický stav věcí. Čas pracuje jak proti KSČM, tak i proti Babišovi. Za pár měsíců se o tom budeme moci přesvědčit na vlastní oči – u podzimních voleb.

V souvislosti s kauzami T. Malé je nápadná jedna skutečnost, kterou z dřívějška neznáme. Pokaždé, když se jednalo o Babiše, případně o něco, co s ním nějak souviselo, vykřikoval do celého světa něco o „účelovce“ nebo o „kampani“. Teď je kupodivu „ticho po pěšině“. Proč asi?

Třebaže se hladoví „vlci“ (neplést s „Nočními vlky“!) vrhají na poslušnou Babišovu „ovečku“ a trhají ji na kusy, „pastýř“ Babiš mlčí. Tváří se, že se ho to vlastně ani netýká, i když se jedná o členku jeho vlády. I tento moment cosi vypovídá o jeho morálních „kvalitách“ či spíše „nekvalitách“ a vysílá jasný vzkaz členům ANO 2011 i voličům tohoto politického uskupení.

Babišova reakce je vcelku pochopitelná. Teď, pár dní po jmenování do čela druhé vlády, potřebuje „klid na práci“ (jako svého času komunisté), aby svou pozici ustál. Je na tom podstatně hůř než tolik kritizovaný a vysmívaný B. Sobotka. Tomu stačilo problémy „vysedět“. Babiš to musí „ustát“, což je daleko náročnější. Když to nezvládne, v politice skončí. Bez vlajkoslávy, bez fanfár i poct.

Třebaže prý na Pražském hradě již uvažují o jmenování další vlády (počítá se s tím, že druhá Babišova vláda důvěru nedostane), ani Babiš netuší, že i jemu brzy zazvoní „umíráček“. V Čechách totiž žádný strom neroste do nebe. A zlomyslní „Čehúni“ nenechají do oblak vyrůst ani ten Babišův. Dobrovolní „dřevorubci“ si už brousí sekery i pily.

Když se tak dívám na to, co se odehrává okolo T. Malé, napadá mě, že tak nějak začíná postupná „demontáž“ Babišova kabinetu – od nejslabšího článku tohoto řetězu. Tím je právě svými „kauzami“ obtížená ministryně T. Malá. Ano, jak se zdá, Babišův čas se naplnil a jeho politický pád se blíží…

Přesto: Babiš si za všechny své nezdary a maléry může sám. Zemanův málo pochopitelný a nezdůvodnitelný protekcionismus ve vztahu ke slovenskému oligarchovi na Babišově osudu nic nezmění. Ani na tom Zemanově. Oba jsou na konci své cesty, i když si to odmítají přiznat. Babiš je člověk z byznysu a realista, který jistě tuší, že je zle. Zeman chce tu svou „fanfarónskou“ jízdu dohrát do konce: ať to stojí cokoliv. Přesně podle hesla: „Po mně potopa.“

Leč – vývoj se zastavit nedá a „kolem dějin“ se zatím nikomu nepodařilo otočit zpátky. Ani komunistům, i když nás o tom ujišťovali desítky let své totalitní nadvlády. Ať tak či onak – čas pracuje proti Babišovi. Pouze on si toho nevšiml. Je natolik opojen moc, ponořen do svého světa byznysových a politických her a obklopen neprostupným zástupem „kývalů“ a „roztleskávačů(-ek)“, že se mu z toho zatočila hlava. Je to ten okamžik, kdy hrozí pád na samé dno, někdy až do pekla.

Ano, pády z velkých výšek bývají smrtelné. V lepším případě končí vážnými újmami na zdraví. Také Babišovo procitnutí z jeho snu o „lepším Česku“ bude provázeno těžkou kocovinou. Některé sny se bohužel (a pro nás, Čechy, bohudík) nikdy nesplní. Ten nahoře, ať mu budeme říkat jakkoliv, jenž to všechno řídí, to prostě nedovolí. A to je všechno.

Také pohádka o slovenském „spasiteli“ Babišovi končí. U pohádek to tak bývá. Zítra si budeme vypravovat jinou. Dobrou noc a hezké sny!

28. 6. 2018

PhDr. Rostislav Janošík

●●●

P. S.:

Ministryni T. Malé prý bude v jejím úřadu „krýt záda“ dosavadní Pelikánův náměstek – JUDr. Jeroným Tejc. Po zkušenostech s „lánskými pučisty“ a s tím, jak údajně „kryl záda“ M. Chovanec svému předsedovi B. Sobotkovi, bych se bál, kdy mi takový člověk vrazí kudlu do zad. To určitě ne! Raději bych se obešel bez takového náměstka a našel si někoho jiného – bez politických vazeb na různé kmotry a stranické šíbry.

Dnes, 29. 6. 2018, vyzval T. Malou k odstoupení z funkce známý ústavní právník prof. A. Gerloch, místopředseda Legislativní rady vlády. Toho orgánu, který má nezkušená právnička bez potřebné praxe, T. Malá, řídit. Jak by to asi dělala? Je to úkol nad její síly i schopností. Ten, kdo ji do této zodpovědné funkce jmenoval, opět prokázal, že o politice neví zhola nic. Kdopak to byl? Že by Babiš?

To nám to pěkně začíná! Ještě že máme před sebou prázdniny a období dovolených. Bez toho by se ta politická hrůza, která nás na podzim čeká, nedala vůbec přežít. Takže: Hezké léto a v říjnu nezapomeňte jít k volbám! Bude veselo!

29. 6. 2018

‒ RJ ‒

●●●

Najde se mezi poslanci „sedm statečných“?

Nechci ze záhrobí povolávat neohrožené hrdiny, kteří se nebáli postavit na odpor padouchům, terorizujícím pokojné obyvatele jedné chudé americké vesnice. Tuto skupinu „sedmi statečných“ ze známého, stejnojmenného westernu bychom teď u nás potřebovali taky. Protože i naši občané jsou nestateční a nechají se podobným způsobem terorizovat (dnes ovšem „sofistikovaněji“, jak se učeně říká) ze strany vybrané party politiků. To jsou taky gangsteři, avšak v dobře padnoucích oblecích, s drahými auty a kreditkami s možností neomezeného výběru.

Ve středu 11. 7. 2018 (týž den v roce 1960 byla naším Národním shromážděním schválena tzv. socialistická ústava, která změnila název státu na ČSSR a zakotvila v článku 4 vedoucí úlohu vládnoucí strany – KSČ) se bude v Poslanecké sněmovně PČR hlasovat o důvěře druhé Babišově vládě. O tom, jak budou hlasovat poslanci tzv. demokratické opozice, je vcelku jasno: bude to PROTI. U „koaličních“ partnerů (ČSSD, KSČM) rovněž: těm jde o všechno, a tudíž budou hlasovat PRO. Velkou neznámou ovšem zůstávají poslanci politicky neukotveného hnutí/strany ANO 2011 a protiimigrační a protievropské SPD T. Okamury.

Naši pohotoví novináři již spočítali, že prý stačí „sedm statečných“ poslanců z těchto dvou uskupení, aby Babišova vláda při hlasování neuspěla. Když nezvednou ruku PRO, bude „vymalováno“. Vláda sice bude ještě pár týdnů přežívat v demisi, avšak patová situace se bude muset konečně řešit: buď dalším vládním pokusem, nebo vyhlášením předčasných voleb. Vzhledem k celkové rozhádanosti na politické scéně a k neochotě jednat bych upřednostňoval to druhé řešení. Je i ústavně nejčistší.

I kdyby vše proběhlo tak, jak si koaliční partneři z nové vlády domluvili (a mezitím se navzájem nepodrazili, což s ohledem na „nalomené“ charaktery Babiše, Hamáčka a Filipa vyloučit nelze), žádné optimistické vyhlídky tuto vládu nečekají. Odhaduji to tak na pár měsíců: maximálně do švestek nebo do Silvestra. Pak se nabízí jen to, co před časem navrhoval A. Babiš: spojit předčasné volby s těmi do Evropského parlamentu – kvůli úsporám.

Že by tato politická „hrůza“, která se po 21. 10. 2017 prodrala do Sněmovny, mohla vládnout po celé čtyři roky (dnes už jen tři a pár měsíců), to si nikdo z rozumně uvažujících občanů a voličů neumí představit. O tom, že je to tak zlé, jistě ví nebo to alespoň tuší i sám premiér Babiš. Jen to raději nedává najevo, aby nevyvolal v řadách svých „soukmenovců“ paniku. Až mu ty jeho poslušné ovečky začnou z ohrady, zvané ANO 2011, masově utíkat, bude na všechno pozdě. Kolik jich bude při tom ušlapáno, to si ani netroufám odhadovat.

●●●

Zachraň se, kdo můžeš!

Všichni poslanci za ANO 2011 a za SPD by již nyní měli začít vážně přemýšlet o tom, co s nimi bude dál. Chtějí-li v politice zůstat, budou muset přeběhnout do nějaké jiné partaje. Předsedové poslaneckých klubů J. Faltýnek (dříve ČSSD) a R. Fiala (dříve ODS) jim poradí, jak na to.

A pokud se tito poslanci nechystají hned zítra umřít, měli by dobře zvážit své další politické kroky. Vždyť tato Sněmovna, do níž se někteří z nich dostali s „odřenýma ušima“ kvůli lákadlu nadstandardních výdělků a dalších benefitů, brzy skončí a oni se budou muset vrátit ke své původní profesi a začít konečně „makat“, protože po tom jejich „angažmá“ v politice na ně bude daleko víc vidět než dříve a nikdo už jim nic neodpustí.

Nelze ovšem vyloučit, že se tyto podivné politické „slepence“ (ANO 2011, SPD) ještě dříve nerozpadnou na malé kousíčky a pak definitivně neskončí na skládce odpadu. Poté přijde na řadu to, co zákonitě přijít musí a s čím má náš národ bohaté historické zkušenosti. Bude se „účtovat“! Pozor na to!

Češi jsou v tomto směru „mistři“! Málokterý národ v Evropě to tak dobře umí. Někdy u toho teče i krev a páchají se kvůli tomu sebevraždy. Dál už došli jenom obyvatelé afrického státu Rwanda – během genocidy v 90. letech 20. století: provinilcům tam usekávali  mačetou ruce za to, jak „špatně“ hlasovali, nebo jim zaživa amputovali celou horní končetinu až u samého ramene.

(O bestialitách chorvatských ustašovců za 2. světové války v Jugoslávii se raději rozepisovat nebudu. Bylo by to jen pro silné žaludky. V porovnání s těmito hrůzami, byl náš kat Jan Mydlář vlastně středověký „humanista“.)

U nás se to nejspíš odbude jen ostudou, s níž budou muset dotyční lidé spolu se svými rodinami žít až do své smrti. Ostatně ‒ již nyní je to na „mašli“ nebo rovnou na emigraci. Co teprve po dalších volbách, že ano?

Takže, dámy a pánové, poslankyně a poslanci, rozum do hrsti! Ve středu 11. 7. 2018 budete rozhodovat o svém dalším osudu. Hlasujte „správně“, protože vaši voliči to budou bedlivě sledovat. A pak přijde trest. Nespoléhejte se na to, že nežijeme ve Rwandě, ale jen v „Česku“! Abyste se nepřepočítali!

●●●

A ještě pár upřímných slov na závěr…

Nepochybuji o tom, že zkušenosti z několikaměsíčního „nevládnutí“ slovenského imigranta s temnou předlistopadovou minulostí, jakož i politické veletoče jeho loutek z podivného uskupení, zvaného ANO 2011, už otevřou konečně oči i těm důvěřivcům, kteří tuto politickou „hrůzu“ volili.

Doufám, že to příště „hodí“ někomu jinému, nebo raději k volbám až do konce života chodit nebudou. Škody, které této zemi způsobili svou hloupostí a nezodpovědností, budou platit ještě jejich vnoučata. Dobře jim tak, když mají takové rodiče a prarodiče! Tupce bez mozku, kteří nejsou schopni rozeznat, co je pravda a co lež.

A aby dali najevo, jak moc je kvůli tomu nebudou mít rádi, místo kytek jim budou chodit za trest kadit na hrob. Mohli by dopadnout ještě hůř: to kdyby dali vykopat jejich ostatky z hrobu a pohodili je někam do škarpy nebo vysypali z uren jejich popel na hromadu s odpadky. Lidská pomsta mívá nejrůznější podoby.

Proto se ptám: proč by měl být cizinec ze sousedního Slovenska předsedou české vlády? Doba společného státu skončila před 25 lety a žádný jiný důvod, než je přetrvávající nostalgie po masarykovském Československu v hlavách některých hodně popletených jedinců (v lidové mluvě se jim říká „vylízanci“), doopravdy neexistuje.

Snažme se tuto prostou pravdu pochopit – všichni. Již včera bylo pozdě. Přesto se ještě i dnes můžeme pokusit o nápravu. Máme vůbec šanci dostat se z té naší šlamastyky se zdravou kůží, abychom se mohli postavit na nohy a začít znovu – tentokrát správně? A co pro to máme udělat?

Vyexpedujme „Bureše“ zpátky na Slovensko (mohl by dělat premiéru P. Pelegrinimu „sekretáře“ nebo rovnou náměstka, když si spolu tak dobře rozumí; my si nového premiéra najdeme sami – i bez Zemanova zprostředkování), Okamuru do Japonska a „Falmera“ s „Mlátičkou“ do Ruska nebo do KLDR! Pak se nám všem uleví a budeme se u nás mít jako v ráji.

Chce to jediné: nesedět doma na zadku, ale vyjít do ulic a na náměstí našich měst a obcí, abychom si potřebné politické změny vynutili. Tak, jak to udělali naši východní sousedé, bratři Slováci.

Zdá se, že po dobrém to nepůjde. Na vyčištění nesnesitelně páchnoucího Augiášova chléva budeme potřebovat nejen vidle a lopaty, ale i pořádná košťata. Bez potřebného nářadí se tohoto bordelu, který se tu hromadil desítky let, nezbavíme.

Mějte na paměti tuto pravdu: Jakou budoucnost připravíte svým potomkům, v takovém světě budou muset žít!

A hlavně: Nezapomeňte jít na podzim k volbám! Zažijete tam nejeden „držkopád“ politiků z právě vzniklé vládní „trojkoalice“. Bude to podívaná k popukání. Zadarmo – jako Babišovy koblihy a jeho volební noviny.

30. 6. 2018

‒ RJ ‒