Svobodné noviny na internetu

Nehodlám se o této politické marginálii zbytečně rozepisovat. Přesto: mlčet k tomu nemohu. Každý průměrně inteligentní občan ČR, který ukončil základní školu a jehož IQ je vyšší, než má houpací kůň, dozajista ví nebo aspoň tuší, že moravský Velehrad (poblíž Uherského Hradiště) je odvěkým symbolem našeho křesťanství. Toho kulturního a vzdělanostního základu, k němuž se hlásí i Evropská unie.

O Velehradu, kde byl v r. 1205 založen nejstarší mužský cisterciácký klášter na Moravě, se toho můžeme dozvědět (nikoli jen z internetu) víc než dost, když víme, po jakých knihách máme sáhnout. Já sám jsem o Velehradě a jeho historii psal mnohokrát. Naposledy to bylo před rokem – právě na stránkách SN.

V dotyčném článku jsem kritizoval jak pokryteckou politiku premiéra A. Babiše, tohoto komunistického ateisty, ve vztahu k církvi i věřícím, tak i jeho tehdejšího politického „nadháněče“ a dnešního dobrovolného „advokáta“ – zlínského hejtmana J. Čunka (KDU-ČSL).

Ačkoliv jsem býval v minulosti častým voličem této strany, o lidovcích pod vedením z posledních let (Bělobrádek, Výborný) nemohu napsat nic pozitivního, protože v jejich politice žádná pozitiva nenacházím. Je mi líto. Ostatně – lidovci vůbec hrají v tom Babišově politickém „cirkusu“ velice podivnou a veskrze falešnou hru. Dnešní „lidovci“ v čele s M. Výborným (s P. Bělobrádkem v zádech) jen politicky parazitují na věřících občanech. Nic víc.

Z uvedeného článku ocituji alespoň jeden odstavec, z něhož je zřejmé, jak se to se vztahem A. Babiše k nábožensky založené části našich občanů ve skutečnosti má. I po uplynutí jednoho roku od jeho napsání a zveřejnění je to stále totéž – beze změny. Jako bych to napsal dnes:

„To, jak se Babiš zachoval ve vztahu k velehradským poutníkům, není jen odporný, bezbřehý populismus, který nemůže fungovat, nýbrž docela obyčejná, do nebe volající nestydatost. Tento dotační podvodník, za něhož platíme všechny škody, které svou nezodpovědnou „podnikatelskou“ činností této zemi způsobuje, se nestydí dělat si blázny z obyčejných občanů a vnucovat se prostým věřícím jako někdo, kdo s nimi soucítí. Jak by mohl miliardář, který ke svému majetku přišel bůhvíjak, myslet a cítit jako ti nejchudší obyvatelé této země? Je to jasné: nemohl.“

─────

O místopředsedkyni vlády a ministryni financí JUDr. A. Schillerové a její přítomnosti na letošních „Dnech lidí dobré vůle“ (4. 7. 2019) jsem se ze sdělovacích prostředků dozvěděl víceméně náhodou. V ČT nebylo nic a na hlavních zpravodajských serverech na internetu rovněž ne. Opět jako za časů komunistické totality musíme některé informace pracně vyhledávat, protože je nám kdosi účelově tají, zamlčuje či „filtruje“.

Tím jediným zpravodajským webem, který ani tentokrát nezklamal, bylo Šafrovo „Forum24.cz“, kde o této záležitosti informoval redaktor Š. Malát, kterého v krátkém čase zmiňuji již podruhé. Samozřejmě – v pochvalném duchu. Je to totiž jeden z mála přemýšlejících a hlavně pohotových novinářů ‒ na rozdíl od toho „stáda“ rádoby žurnalistů, kteří jsou rozeseti po všech médiích, ale solidní novinářská práce za nimi není. Kdyby to viděl K. Čapek, hnal by je svinským krokem!

Na „utajenou“ návštěvu A. Schillerové na Velehradě upozornil Š. Malát v článku s velice výstižným titulkem: Schillerová nejprve obrala církve a teď se jede ukázat na Velehrad (Forum24.cz, 6. 7. 2019).

Nikomu, kdo jen letmo sleduje naše vnitropolitické dění za poslední rok, od jmenování druhé Babišovy vlády až po vyvrcholení sebevražedné mise ČSSD v ní, nemohl uniknout „raketový“ vzestup Babišovy oblíbenkyně na postu ministryně financí. Z premiérovy „pravé ruky“ by se brzy mohla stát jeho nástupkyní v úřadu. Není pochyb o tom, že by to zvládla, protože patří k pracovitým a disciplinovaným státním úředníkům (sloužila předtím i pod M. Kalouskem).

Přesto: nebyla by to dobrá volba ani pro ni, ani pro tento stát. Spíše si dovedu představit jiného Babišova nástupce, jenž získal punc snaživého technokrata, který se nebojí náročných ani těžko splnitelných úkolů, jež jsou teprve před námi. Tímto mužem je první místopředseda vlády Ing. K. Havlíček.

Ale zpátky k ministryni A. Schillerové. Také ji stíhá jeden neúspěch za druhým a nevyhýbají se jí ani první ostudy. S velkou nevolí veřejnosti (nikoli jen pověstné „pražské kavárny“, ale i obyčejných návštěvníků z celé republiky) se A. Schillerová před několika dny setkala při zahájení MFF v Karlových Varech, když si to v doprovodu manžela vykračovala po červeném koberci. Leč nezůstalo jen u „vypískání“ ve Varech, kde se schází doopravdy tak trochu netypický vzorek naší společnosti.(Jistě to není jen ona známá a často pomlouvaná „komediantská šmíra“ nebo různí „vymetači“ večírků pro VIP hosty.)

Krátce po karlovarské ostudě (nedávno byl v Liberci „vybučen“ A. Babiš), která se odehrála přesně rok po Babišově vypískání na všesokolském sletu i na MFF v Karlových Varech, rozhodla se A. Schillerová navštívit vyhlášené a hojně navštěvované „Dny lidí dobré vůle“ na Velehradě. Dokonce se s tím pochlubila svým příznivcům na Facebooku. Jen se zapomněla zmínit, zda i tam nebyla vypískána. Kdoví?

Ale protože tyto akce navštěvují lidé, kteří se o politiku nezajímají, je pravděpodobné, že její přítomnosti si nikdo ani nepovšiml. Navíc byl večer, kdy je špatně vidět. Ono je to tak: lidi si dnes politiků neváží a považují je za parazity, kteří žijí z peněz daňových poplatníků. Žádný viditelný užitek z nich není. Proto je lidi ignorují. Až je přestanou volit, bude to ještě lepší. Aspoň se zbavíme zbytečných příživníků, kteří této zemi a jejím obyvatelům nic nepřinášejí, ale pouze jim škodí.

Ministryně A. Schillerová navštívila Velehrad dne 4. 7. 2019, v předvečer svátku sv. Cyrila a Metoděje. Zdá se, že měla alespoň tolik soudnosti, že raději nešla provokovat přímo velehradské poutníky, kteří se na tomto památném místě, před posvátnou bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, sešli následujícího dne – v pátek 5. 7. 2019, kdy proběhly hlavní oslavy, věnované slovanským věrozvěstům.

To premiér A. Babiš byl před rokem (4. 7. 2018) daleko zbabělejší: namísto sebe poslal na Velehrad svého „kámoše“ – zlínského hejtmana J. Čunka (KDU-ČSL). Ten přímo před televizními kamerami (při umělém osvětlení) dělal naprosto trapným způsobem neplacenou „reklamu“ Babišovu jednostránkovému „príhovoru“, který údajně Babiše „napsal“ do brožurky, jež byla určena velehradským poutníkům. Neměl ani odvahu to sám lidem rozdat, natož se s nimi setkat z očí do očí. Kontrast s tím, co sám Babiš na adresu věřících napsal, byl přímo do očí bijící. Jak by se upřímní věřící mohli „duchovně setkávat“ s takovým zbabělcem a pokrytcem?

O této tragikomické události, která tehdy vyvolala bouřlivé reakce i u přítomných politiků, jsem vloni v SN psal v článku nazvaném Zase ten Babiš! Tentokrát coby „přítele“ křesťanů (SN č. 8/2018, vloženo 20. 8. 2018, ZDE). Doporučuji paní ministryni, aby se s jeho obsahem seznámila. Dozví se tam mnohé o svém stranickém šéfovi a navrch ještě také něco o tomto památném místě, jež navštívila. Dostane se jí přímo „exkluzivních“ informací od člověka, který se problematikou Velehradu a jeho dějin zabývá od svých studentských let.

Ve zmíněném článku z loňského roku jsem kritizoval úmysl českých komunistů, kteří dnes drží Babišovu vládu u moci, zdanit finanční náhrady za restituovaný církevní majetek, uloupený vládnoucí KSČ po roce 1948. Během uplynulého roku stačili naši „koaliční“ poslanci (včetně ANO 2011 i paní ministryně osobně) v Poslanecké sněmovně (PS) toto zdanění odhlasovat.

Nechť se A. Schillerová proto zamyslí nad tím, zda v tomto politickém kontextu byla její návštěva Velehradu, kolébky naší víry a vzdělanosti, a to krátce po schválení tohoto proticírkevního zákona, jímž se bude zabývat v nejbližší době i Ústavní soud ČR, tím nejvhodnějším PR před její případnou instalací do funkce „náhradního“ premiéra namísto A. Babiše. Nemyslím si to a jistě nejsem sám.

Návštěvu A. Schillerové na Velehradě totiž považuji za skandální záležitost, za nebetyčnou ostudu, za plivnutí do tváře všech poctivých a upřímných křesťanů, věřících občanů, kteří se hlásí k více než tisíciletému duchovnímu odkazu slovanských věrozvěstů – sv. Cyrila a Metoděje.

Kdybych to chtěl vyjádřit hodně pregnantně a tak, aby tomu porozuměl i člověk s pomalejším myšlením (podle prezidenta M. Zemana se to prý týká až 50 % našich občanů), musel bych přirovnat návštěvu paní ministryně (správkyně státní kasy, která stála za zdaněním církevních restitucí) k obdobné „vizitaci“ komunistického prokurátora JUDr. V. Rudého (nomen omen), jenž v r. 1951 v soudním procesu proti tzv. vrahům z Babic (u Moravských Budějovic) navrhl trest smrti na šibenici pro dva římskokatolické faráře: V. Drbolu a F. Pařila. Oba byli popraveni v krajské věznici v Jihlavě dne 3. 8. 1951. (O tomto tragickém příběhu z období počátků kolektivizace na českém a moravském venkově se mohou čtenáři dočíst v mém starším článku z r. 1996 v tištěných SN pod názvem Případ Babice – viz rubrika „SN v PDF ke stažení“, vloženo 15. 7. 2011, ZDE.)

Představa, že ten, kdo posílá na smrt dva katolické duchovní, se následně jede podívat do kolébky našeho křesťanství, na Velehrad, to by byl věru vrchol politické perverze, jaký si lze vůbec představit. Bylo by to chucpe! Opravdu jsme se dostali po třiceti letech budování demokracie a právního státu až tak daleko, že přestáváme ctít elementární hodnoty naší euroatlantické civilizace? Nebo že by si „doktorka práv“ A. Schillerová doopravdy nebyla ničeho nepatřičného vědoma? Tomu nemohu uvěřit ani náhodou. Jak s takovou politickou a morální „výbavou“ chce zastávat úřad premiérky? Těžko si to umím představit.

Vážená paní ministryně, je mi to velice líto, ale tuto zkoušku morální integrity jste jednoduše nezvládla. Ono to totiž není, jako když děláte zkoušku v autoškole. Je to docela jiný „level“. Kdyby to naše školní klasifikační stupnice umožňovala, musela byste z chování dostat „čtyřku“. To, co jste svou návštěvou na Velehradě naší veřejnosti vzkázala, je bohužel na stejné úrovni, jako když se poslankyně B. Kořánová (ANO 2011) na svém facebookovém účtu ohání památkou komunisty popravené JUDr. M. Horákové, ale zároveň jí nevadí to, jaká osoba stojí v čele politického uskupení, za něž kandidovala v r. 2017 ve volbách.

Zdá se, že ani vám to taky nevadí. O čem ještě chcete po tom všem přesvědčovat své voliče? O tom, že černá je bílá a naopak? Nebo že Země je placatá a slunce se otáčí okolo ní? Naštěstí se pokrok zastavit nedá a pravda nakonec vyjde najevo. A ještě jedna poznámka, která s tím souvisí: Nezaměňujme nevědomost za hloupost! Hloupých jedinců u nás žije tolik, že bychom jimi mohli vydláždit Václavák a zbylo by ještě dost „exemplářů“ na obdobné vydláždění nějakého náměstí dalšího. Nedělejme si zbytečné iluze: s intelektuální úrovní našeho národa to není až tak skvělé, jak si namlouváme.

─────

Právě v loňském roce jsme si připomněli 1000. výročí (= milénium) od okamžiku připojení Moravy k českému státu. Někdy okolo roku 1018 český kníže Oldřich (1012-1034) zbavil Moravu, jež se po zániku Velkomoravské říše (907) dostala pod dočasnou nadvládu Poláků a Maďarů (Uhrů), okupace ze strany mocnějších sousedů a natrvalo spojil tyto dvě územní části raně středověkého státu dohromady. Od těch časů koexistují Čechy a Morava v rámci jednoho státního útvaru – až dodnes. Samotný tento fakt je z historického hlediska naprosto unikátní.

Již od dob Velké Moravy existují totiž ty nejužší vazby, včetně hypotetických svazků na úrovni panovnických rodů (Přemyslovci odvozovali svůj původ od moravských panovníků z 9. století – tzv. přenesení koruny), mezi těmito dvěma historickými zeměmi českého státu. Pojítkem mezi nimi bylo křesťanství, a to jak západní, představované christianizační činností bavorských kněží, tak i východní (z Byzance), jehož reprezentanty byli misionáři sv. Cyril (†869) a sv. Metoděj (†885).

Oba tito Byzantinci byli obyvatelům Moravy natolik blízcí, že po nich pojmenovali mnoho místních památek, a to nejen v okolí Uherského Hradiště, kde podle tradice měl ležet památný velkomoravský Velehrad (Veligrad). A dostali od Moravanů i zvláštní, poslovanštěná jména: Crha (= Cyril) a Strachota (= Metoděj).

Jižní a jihovýchodní Morava se dodnes, po více než tisíci letech, pyšní ještě jednou zvláštností. Ať stavbaři (budovatelé silnic, domů či jiných objektů) kopnou do země kdekoli, všude nalézají stopy dávného osídlení, zejména z doby velkomoravské. Je to doslova kulturní „požehnání“, které nám tu oba slovanští věrozvěstové takto, symbolicky, zanechali.

Morava již od dob byzantských misionářů Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří ve službách císaře Michala III. přišli okolo r. 863 na Moravu, prožila za více než tisíc let složitou historii: období vzestupu i úpadku, etapy hrdinské i tragické. A jistě není náhodou, že ze Zlínského kraje, v němž Velehrad leží, pocházely také některé kontroverzní historické postavy, např. masový komunistický vrah J. Gottwald, rodák z Dědic u Vyškova, nebo jeho zeť A. Čepička, pocházející z Kroměříže.

Oba tito komunističtí pohlaváři navzdory zločinné ideologii, které po celý život sloužili, nemohli zastřít, že pocházejí z prostředí s hlubokými křesťanskými kořeny, z regionu, kde úcta k římskokatolické církvi bývala samozřejmou povinností každého jejího obyvatele bez rozdílu. Proto Gottwaldova matka M. Letošová dala svému nemanželskému synkovi typicky křesťanské jméno – Klement (Kliment). Vždyť jméno „Klement“ nosila řada římských papežů, mezi nimiž byl i učitel a přítel Karla IV. ‒avignonský papež Kliment VI. (1342-1352).

Kult sv. Klimenta přinesli na Velkou Moravu právě soluňští bratří – sv. Cyril a Metoděj, kteří během svého misijního působení mezi Chazary (ještě před příchodem na Moravu) našli ostatky tohoto světce – poblíž Chersonésu na břehu Černého moře. Tam byl tento světec a římský papež z let 88-92 po Kr. na rozkaz římského císaře Trajána v r. 101 po Kr. umučen (utopen v moři). Tomuto světci byl zasvěcen nejen velkomoravský kostelík na hradišti sv. Klimenta u Osvětiman (podle tradice zde pracoval sv. Metoděj na překladu Bible do staroslověnštiny), ale i nejstarší církevní stavba v Čechách – na hradišti Levý Hradec nedaleko Roztok u Prahy, kde bylo původní sídlo Přemyslovců (ještě před Pražským hradem).

Navzdory tomu všemu byl právě Zlínský kraj (v letech 1949-60 Gottwaldovský) těžce zdecimován komunistickou diktaturou. Jako by se naši čelní komunističtí vládci, z nichž mnozí v dětství ochotně dělali místním farářům ministranty v kostele, chtěli zbavit svých křesťanských kořenů tím, že je bezohledně zašlapou do země. Dodnes jsme se z jejich řádění, tohoto ateistického šílenství, nevzpamatovali. Brutální komunistická „ateizace“ celé společnosti před rokem 1989 brzdí dodnes náš rozvoj i naši cestu vpřed.

Nebýt komunistické indoktrinace našeho školství, mohli jsme být o desítky let napřed. Namísto toho denně zakopáváme o dědictví po komunistické totalitě, která v podobě nereformované a nereformovatelné KSČM hází nové a nové klacky pod nohy naší polistopadové svobodě a demokracii. V civilizovaném světě by neostalinističtí pohrobci KSČ dávno skončili na smetišti dějin. U nás tam stále ještě nejsou, a to díky mocichtivému, leč nesoudnému starci z Pražského hradu a zbabělému komunistickému „práskači“ A. Babišovi.

─────

O letošních oslavách státního svátku (5. 7. 2019) na Velehradě jsme se toho ze sdělovacích prostředků mnoho nedozvěděli. Z několika televizních záběrů jsem stačil zaregistrovat pouze přítomnost jiných politiků, než byla A. Schillerová. Také místo ní by byla vhodnější návštěva R. Vondráčka, předsedy PS, který ze Zlínského kraje, z Kroměříže, pochází. Zdá se, že letos chyběl (nebo na sebe spíš zbytečně neupozorňoval) i zlínský hejtman J. Čunek (KDU-ČSL), který se vloni tak teatrálním způsobem předváděl před televizními kamerami.

Z ostatních politiků jsem zaznamenal přítomnost pouze těchto osob: P. Gazdíka (STAN), M. Výborného (KDU-ČSL) a V. Klause ml. (Trikolóra). Bývaly doby, kdy na Velehrad jezdívali jak předsedové vlády, tak i prezidenti republiky. Letos jsme se museli spokojit pouze s touto „béčkovou“ (spíše „céčkovou“) sestavou. Snad to bude za rok lepší. Kdoví?

Je dobře, že se nový předseda „pánbíčkářů“ z KDU-ČSL M. Výborný mohl na vlastní oči přesvědčit o tom, že této straně budou brzy zdařile konkurovat v „přetahované“ o voliče také další politické strany a hnutí. Není nad to, když člověk ví, na čem je a jak se věci mají doopravdy. Je to vždycky lepší než „cinknuté“ průzkumy volebních preferencí či tvrzení politicky zastrašovaných a manipulovaných redaktorů ČT. (Jejich strach z případných personálních změn ve vedení ČT je pochopitelný; již tři zprávy o financování ČT čekají na své projednání v PS.)

Jako obzvláště agilní se letos ukázal být místopředseda STAN P. Gazdík, bývalý starosta Suché Lozi na Uherskobrodsku. Jelikož je to zkušený regionální politik, je si dobře vědom toho, jak je užitečné, když se taková osoba občas předvede před televizní kamerou v kroji rodné vesnice, nebo jindy (jako správný „pánbíčkář“) zase pohovoří s televizním redaktorem poblíž nějakého kostela. To lidi vždycky ocení.

Inu, P. Gazdík měl v posledních dnech, zvláště po neúspěchu opozice s vyslovením nedůvěry Babišovu kabinetu (26. 6. 2019) nabitý politický program. Předčasné volby se blíží, a proto je dobré být lidem na očích. Ve středu 3. 7. 2019 se totiž P. Gazdík zúčastnil pohřbu komunistického „bosse“ F. Čuby ve Slušovicích. (Tato nechutná bolševická maškaráda se dokonce odehrávala v místním kostele. FUJ!)

A již v pátek, 5. 7. 2019, nemohl P. Gazdík chybět ani na Velehradě, kam zavítal na pouť věřících. Stačil tam pohovořit i se zlínským redaktorem ČT J. Kvasničkou. Kam se na Gazdíka hrabou všichni ostatní politici, kteří „sedí“ na Twitteru či Facebooku a nemají čas vyjít mezi své voliče: A. Babišem počínaje a M. Kalouskem konče.

A ještě něco na závěr. Je to taková politická „třešnička na dortu“, leč důležitá. Jedná se o přítomnost V. Klause ml. na Velehradě. Tento politik nového, právě se formujícího uskupení (Trikolóra) dobře vytušil, že mezi masou věřících ze Zlínského kraje (i odjinud) mohou být potencionální voliči jeho strany. (Podle průzkumů agentury „Kantar.cz“ dosáhla Trikolóra již 3 % voličské podpory.)

Je to vzkaz všem, kdož nechápou, že i v naší neutěšené politické situaci lze „nastartovat“ k životu novou stranu – i bez nákladné reklamy a marketingových triků. Stačí k tomu hovořit srozumitelným jazykem a říkat lidem pravdu. Kupodivu to stále ještě „funguje“.

Inu, úspěch Klause juniora spočívá mimo jiné v tom, že je jedním z mála českých politiků, kteří používají hlavu k přemýšlení – například na rozdíl od lidovce M. Výborného, který se chová jako konzervativec z 19. století (ve stylu: „W. W. Tomek – náš vzor“). Nejen on, ale i další jaloví opoziční „politikáři“ totiž zaspali dobu a už to nedohoní, protože předčasné volby jsou tu co by dup.

Zahnívající rybník s označením „Česká republika“ potřebuje nikoli další líné kapry, nýbrž pár pořádných, mrštných štik, které by ty naše stojaté vody trochu rozhýbaly. Již v předčasných volbách, jež by se mohly konat v září nebo v říjnu letošního roku, může Klausova „Trikolóra“ dosáhnout i dvouciferného výsledku. Nechme se překvapit! Vždyť štěstí, jak známo, přeje připraveným!

6. 7. 2019

PhDr. Rostislav Janošík