Svobodné noviny na internetu

Co dělat, když se k obětem komunismu hlásí bývalí komunisté?

Jak známo, v zemi, kde se občané příliš nepřetrhnou, aby denně dokazovali, jak jsou nadšeni z budování svobody a demokracie západního typu, odedávna platilo, že nic se nemá přehánět. Ze všeho nejméně pak politická aktivita na nejvyšších místech. Už tak máme v nejvyšších patrech naší politiky příliš mnoho aktivistů. Potřebovali bychom spíše politiky aktivní, pracovité a obětavé. Ze všeho nejhorší je hlava státu, jež chce být u všeho, kde se něco šustne, a vyjadřovat se ke všemu, co se stane předmětem diskuse na sociálních sítích. Přesně touto cestou se, bohužel, vydal P. Pavel: ke škodě své i této země.

Velkou vlnu nevole sklidil v těchto dnech prezident republiky P. Pavel za to, že si dne 27. 6. 2023 spolu s manželkou Evou připomněl 73. výročí popravy JUDr. Milady Horákové na pražském Újezdě – u pomníku sochaře Olbrama Zoubka.

O prezidentově návštěvě jednoho z míst, kde si občané každoročně připomínají oběť této političky Čs. národně socialistické strany, s jejíž činností jsou spjata jména E. Beneše, P. Zenkla, P. Drtiny či H. Ripky, jako první informovala ČTK. Od ní to následně převzaly ostatní redakce našich tištěných a internetových deníků. Pod titulkem: Pavel při uctění obětí komunismu litoval své nevědomosti před rokem 1989 o této návštěvě pietního místa na Újezdě informovaly České noviny.cz (27. 6. 2023, 11:10).

Předmětný článek zaznamenal i prohlášení prezidenta P. Pavla k tomuto tématu: „Sám jsem patřil k lidem, kteří nedokázali prohlédnout zločinnou podstatu komunistického režimu. Ani jsem si nedokázal představit jinou alternativu komunistické moci.“ Ke svému členství v předlistopadové KSČ pak uvedl: „Tohoto období mé nevědomosti mohu pouze litovat, ale nebojím se to přiznat a poučil jsem se z toho.“

ČTK tentokrát uvedla správně i jména tří popravených společníků M. Horákové: Z. Kalandry, J. Buchala a O. Pecla. (Před třemi lety to ČTK popletla a jednoho z těch popravených „přejmenovala“ na Jana Bouchala. Po ní to opakovala všechna média – včetně České televize. Nikdo si tu informaci neověřil a všichni se spolehli na neomylnost ČTK. [Viz můj kritický článek: Nikoli Jan Bouchal, ale Buchal… (SN č. 6/2020, vloženo 2. 6. 2020, ZDE).]

Slušelo by se doplnit, že Z. Kalandra neměl s kauzou M. Horákové vůbec nic společného, stejně jako J. Buchal, který patřil k odbojové protikomunistické skupině na Ostravsku. Oba byli k případu M. Horákové „přifařeni“, protože se jich komunisté potřebovali přednostně zbavit a tady byla příležitost, že dostanou trest smrti. Protože je veřejnost většinou málo informována o tom, jak probíhalo vyšetřování členů této odbojové organizace, odkazuji čtenáře SN na svůj článek o této justiční vraždě z roku 1950, který byl původně zveřejněn v roce 2000 – u příležitosti 50. výročí této události: Justiční vražda JUDr. Milady Horákové (SN č. 6/2020, vloženo 20. 6. 2020, ZDE).

Internetový deník „Echo24.cz“ (27. 6. 2023) opatřil svůj článek o P. Pavlovi tímto dojemným titulkem: Pavel při pietě litoval své nevědomosti před rokem 1989. „Komunisty jsem neprohlédl“. Tito novináři, které před několika týdny označila J. Černochová za „šovinistická prasátečka“ a „partu vylitejch impotentů“, to tentokrát pojali prorežimně: ani slovo kritiky, jež by si P. Pavel za své „převlékání kabátů“ zasloužil.

Opravdu si P. Pavel myslí, že mu ten politický „kotrmelec“ a názorový „veletoč“ někdo uvěří? V ČR přece nežije deset milionů naivních lidí, kteří uvěří všemu, co jim kdo nakuká. Máme tady naopak tisíce občanů, kteří si dobře uvědomují, jací „vyčůránkové“ se po posledních parlamentních volbách prodrali k moci, ale jsou tu rovněž stovky těch, kteří dokázali proti komunismu aktivně bojovat a odporovat jeho zhoubné ideologii.

To, že k nim nepatřil zrovna P. Pavel, přece všichni dobře víme. Jeho pozdní omlouvání se za tuto zbabělost (jedná se spíše o politický kalkul) na tom může sotva co změnit. Kdo zradil jednou, ten zradí pokaždé znovu, rozvědčíku Pávku! Je to tak jednoduché, že k tomu člověk nepotřebuje mít ani IQ 107.

Ještě před několika lety se mnozí naši občané ošklíbali nad tím, že za ranního pološera se premiér A. Babiš plížil k památníku 17. 11. 1989 na Národní třídě v Praze, aby rovněž on uctil na tomto pietním místě památku občanů, kteří se dokázali postavit komunistickému zlu. Slova o nestatečnosti jsme i z úst A. Babiše od té doby slyšeli mnohokrát. Mezi P. Pavlem a A. Babišem není v tomto směru žádný rozdíl: oba byli prospěcháři, kteří šli vytrvale za svým cílem. Oba pocházeli z komunistické rodiny a oba byli členy KSČ.

Oběti komunistického režimu si další naši politici uctili i na jiných místech. Kromě Újezda rovněž na Vyšehradském hřbitově, kde se nachází symbolický hrob M. Horákové. Např. ministryně obrany J. Černochová se již dne 26. 6. 2023 zúčastnila pietní vzpomínky na hřbitově v Ďablicích, kde byli v hromadných hrobech pohřbeni nejen popravení političtí vězni z 50. let 20. století, nýbrž i zemřelé děti politických vězeňkyň.

Hrob M. Horákové nikdy nalezen nebyl, třebaže podle svědectví osob, které s ostatky politických vězňů přicházely do styku, bylo její tělo po popravě zpopelněno ve Strašnickém krematoriu. Co se následně stalo s jejím popelem, není známo. Nedávno byly přímo u popraviště v Pankrácké věznici, kde byla oběšena i M. Horáková, nalezeny kosterní ostatky dalších popravených vězňů z 50. let 20. století. JIné byly identifikovány a pietně pohřbeny u krematoria v Motole – teprve po roce 1989.

Ministryně J. Černochová, která patří ke skupince Fialových kariéristů z generace „Husákových dětí“, se rozhodla, že se bude přiživovat na jméně toho zbytku žijících účastníků protikomunistického odboje, kteří ji nepošlou ke všem čertům, ale i několika nešťastníků, kteří naletěli na její líbivé řečičky o tom, jak si váží těchto statečných odbojářů. Ona, která bezostyšně zaprodává naši zemi cizincům, o jejichž úmyslech si nemusíme dělat žádné iluze, a vytrvale táhne ČR do války. (Premiér P. Fiala dokonce tvrdí, že už ve válce jsme.)

Bývalí političtí vězni nepotřebují žádná ujištění o tom, jak si naši politici váží jejich odvahy a statečnosti. K tomu bohužel nestačí navrhnout pár z nich na vyznamenání. Právě tito politici nedělali celých 33 let nic pro to, abychom se důstojně vyrovnali s dědictvím komunismu. Komunisté a estébáci jsou dodnes rozlezlí všude, kam se člověk podívá. Dokonce i oba kandidáti na funkci prezidenta republiky byli členy KSČ. Jakápak změna?! Má snad spočívat v tom, že „náš komunista je lepší než ten váš komunista“?

Osobitým způsobem reagoval na návštěvu P. Pavla u památníku protikomunistického odboje poslanec Jaroslav Foldyna (SPD): „Černý humor… Teď jsem se rozesmál… Prezident Pavel s manželkou na Újezdě uctí památku obětí komunismu. Komunistický rozvědčík a politručka uctí oběti režimu, jehož represivní součástí byli. No to nevymyslíš!“ (PL, 27. 6. 2023, 11:41)

Na celém případu je zajímavá jiná věc: mlčení těch, kteří by se měli ozvat. Ani vy jste nezaznamenali žádný ohlas ze strany bývalých disidentů z okruhu V. Havla? Od té doby, co zemřely D. Němcová a P. Šustrová, je podezřelé ticho po pěšině. Mlčí M. Kocáb, mlčí A. Šabatová. K nejnovějšímu „hrdinnému““ kousku prezidenta P. Pavla se nevyjadřuje ani jeho velký obdivovatel a dobrovolný „advokát“ D. Kroupa. Zřejmě mají všichni moc práce se zachraňováním svobody a demokracie u nás.

Jako typický prorežimní poskok se projevil známý protiruský aktivista, „politický geograf“ M. Romancov, který na „vysvětlující“ slova P. Pavla reagoval takto: „Správná a statečná slova. Díky.“ (Twitter, 27. 6. 2023, 19:00)

─────

Ještě než dostal odpověď, srazil podpatky a začal PePu chválit…

V souvislosti s návštěvou P. Pavla na Újezdě se odehrála ještě jedna příhoda, která je spojena s poměrně kontroverzní postavou redaktora ČT Jakuba Železného. To je ten, který mnoho uplynulých měsíců nosil na klopě svého saka dvojvlaječku: českou a ukrajinskou. Již nějakou dobu ji nenosí, ale tu českou tam má pořád. Podobných „vlastenců“ je teď plná nejen ČT, ale i naše politika.

Dne 21. 6. 2023 J. Železný na Twitteru položil zdvořilý dotaz prezidentu P. Pavlovi. Jistě nečekal, že by mu hlava státu takto napřímo odpovídala. Komunikace s prezidentem republiky, byť k němu můžeme mít výhrady, by měla probíhat úplně jinak. Ze strany J. Železného se spíše jednalo o „vykopnutí míče“ do politického hřiště.

Text tohoto tweetu zní: „Pane prezidente Pavle, s úctou k Vaší funkci i Vám osobně: Za 2 měsíce je 55. výročí okupace ’68. Vy jste dobrovolně přísahal, že budete stát pevně po boku Sovětské armády, která tu zavraždila přes 420 lidí, i dětí. Prosím, zvažte, jak za 2 měsíce budete uctívat jejich památku. J.“ (Twitter, 21. 6. 2023, 11:07)

Poté, kdy P. Pavel s manželkou se poklonil památce obětí komunistického režimu, J. Železný trochu nepochopitelně umístil na svůj twitterový účet text, který vypadá skoro jako omluva. Posuďte sami: „Ne, nechtěl jsem minulým textem omlouvat předminulý. Stojím za tím! A ne, jistě jsem tím „nepokoukl“ (správně má být: neponoukl) prezidenta Pavla k dnešním slovům, že patřil k těm, kdo nedokázali prohlédnout zločinnou podstatu komunistického režimu. Ale je to víc, než bych kdy čekal! Úcta a dík za to!“ (Twitter, 27. 6. 2023, 1:01)

Jakub Železný se na poslední chvíli pokusil oslabit pozici svých kritiků, kteří onen první tweet považovali za poněkud „ostrý“ a nepatřičný. V zemi, kde se stalo módou „převlékání kabátů“ po každé politické změně, bychom se něčemu takovému ani divit neměli. Z pracovníků ČT byl J. Železný světlou výjimkou, která si dovolila P. Pavla nikoli jen chválit, nýbrž i kritizovat. To skončilo oním druhým tweetem. Zkrátka: konec jednoho „hrdinství“. Za ty peníze, které v ČT dostává, musí Jakub přece držet jednotnou „linii“: chválit je dovoleno, kritizovat, byť za nepodstatné maličkosti, nikoliv.

Další „bouře ve sklenici vody“ se brzy uklidní. Už jsme si na to za ty desítky let docela zvykli. Budeme vyhlížet další skandály a aféry. Nové vždy přehluší ty staré. A tak si tady u nás, v tom našem zaprděném Česku, žijeme. Jak říkal jeden z Fialových ministrů, který si tím vysloužil oprávněnou kritiku kvůli přílišné vstřícnosti vůči Ukrajině: „Češi mají rádi smrádek a teploučko.“ Pan ministr má zase rád Ukrajinu a „svatého“ Vladimíra Zelenského. Měl by se tam odstěhovat.

29. 6. 2023

‒ RJ ‒