Jan Bartošek – lidovecký demagog se špatnou pamětí
Motto: „Ptáci už se probouzejí – začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbude úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše Milada.“ (Závěrečná část posledního dopisu M. Horákové, který byl napsán dvě hodiny před popravou dne 27. 6. 1950)
Lidovecké krédo »Kam vítr, tam plášť« stále platí?
V posledních týdnech a měsících si stále naléhavěji uvědomuji fakt, že naši mladí novináři, tvořící většinu osazenstva tištěných a internetových médií, si nepamatují, co bylo před rokem. Chtít po nich hlubší znalosti našich dějin, alespoň těch polistopadových, by bylo plýtváním času: jejich i mého. (Obzvláště patrné, ba do očí bijící, je to v České televizi, kde tito „elévové“ zápasí hlavně se čtením a psaním a denně zakopávají o českou gramatiku; sekunduje jim u toho symbol neschopnosti – ušatý poskok „fialového hnusu“ M. Kubal.)
Nedivme se proto tomu, že přímým důsledkem výše zmíněné malé a zcela povrchní znalosti naší vnitropolitické scény jsou minimální informace těchto nedostatečně vyškolených „novinářů“ o politicích, jimž dávají publikační prostor ve sdělovacích prostředcích. Například onen novinář, o němž bude v následujících řádcích řeč, věděl o dotyčném politikovi KDU-ČSL pouze to, že je poslancem. Přitom tento politik dřepí v horních patrech politiky již od roku 2013, a proto stačil již nasbírat nějaké funkce, samozřejmě dobře placené.
V závěrečném červnovém týdnu letošního roku jsem na internetu narazil na článek, který mě hodně pobavil (po bitcoinové kauze musí rozveselit občany už úplně každý počin našich politiků), a to již svým titulkem. Jeho autor, který se pro jistotu schoval za šifru „van“, se rozhodl zveřejnit jednu z politických banalit dneška: Jistý politik koalice SPOLU neměl nic chytřejšího na práci, než aby si přihřál trochu té své politické polívčičky na konto 75. výročí popravy M. Horákové. V době všeobecného poštěkávání na komunisty a plivání jedovatých slin na všechno, co se tváří levicově (a co by mohlo „být napojeno“ na Rusko a na Putina), je to jen velice laciné „politikaření“.
O co šlo? Onen politik z jednoprocentní KDU-ČSL totiž ve svém příspěvku na sociálních sítích obvinil komunisty z toho, že M. Horákovou zavraždili. Popravdě: lidovec J. Bartošek neobjevil žádnou Ameriku. Mohutné transparenty s vyobrazením této političky a s nápisem „Zavražděna komunisty“ se u nás objevily krátce před 70. výročím oné události z roku 1950. Bylo to na jaře 2020. Také my, v redakci SN, jsme na to tehdy reagovali a onen banner zveřejnili.
A protože zeměkoule není placka a otáčí se okolo slunce, nedivme se tomu, že čas se nezastavil. Zatímco v r. 2020 si komunisté netroufli ani pípnout, letos se aspoň někteří z nich ozvali. A ti odvážnější připomněli dotyčnému lidoveckému demagogovi, který trpí špatnou pamětí, že právě jeho strana (tehdy se nazývala: Československá strana lidová) spoluvládla s těmi nenáviděnými komunisty po celou dobu tzv. komunistického režimu (1948-1989), tedy od Února 1948 až do památného Listopadu 1989.
Již samotný titulek zmíněného článku na serveru „iDNES.cz“ prozrazuje, že autorem tohoto textu bude nejspíš jeden z těch mladých, málo vzdělaných novinářů, kteří toho o naší minulosti příliš neznají. Autor svůj článek opatřil tímto titulkem: Jsme v tom SPOLU. Komunisté si kvůli popravě Horákové rýpli do lidovců (iDNES.cz, 28. 6. 2025, 15:31).
Musím se ohradit již proti samotnému titulku. Příliš to připomíná bulvární médium, k němuž, jak si dobře pamatuji, MF Dnes ani server „iDNES.cz“ nikdy nepatřily. Představa některých našich novinářů o tom, že si v politice jako národ vystačíme pouhým „rýpáním" do politických soupeřů, nás doopravdy neposune vpřed ani o milimetr. Navíc v situaci, kdy tři měsíce před parlamentními volbami náš nažehlený a načesaný „profesůrek“ z Brna, který o politice neví vůbec nic, objíždí republiku (v doprovodu ochranky, včetně těžkooděnců) a spolu s hloupou blondýnou I. Pazderkovou se pokouší vytvářet jakousi falešnou kulisu (na způsob Potěmkinovy vesnice) o tom, jak se máme dobře a že to všechno „zařídil“ on, „úspěšný“ a „světový“ premiér ze Strakovky. (Ale abych byl korektní: vydatně mu při tom pomáhal jistý šéf strategické komunikace plk. O. Foltýn.)
S tím, jak se nemilosrdně blíží volby, které garnituru „fialového hnusu“ spláchnou do kanálu, začíná být i prorežimním novinářským poskokům jasné, že tato „předvolební kampaň“ za peníze daňových poplatníků, je pouze dobře zrežírovanou šaškárnou. Její součástí má být i „obecenstvo z řad členů ODS (asi to dostali befelem), které má navodit žádoucí atmosféru před nastávajícím obdobím prázdnin a dovolených. „Fialovci“ tajně doufají, že na všechny jejich skandály se zapomene a že po návratu z dovolené si politici koalice SPOLU budou moci hrát na „bílé lilie“.
Fiala možná stále ještě věří tomu, že by mohl volby vyhrát, i když i „výzkumníci“ volebních preferencí naznačují, že prohra je jistá. Fiala se tři měsíce před volbami stal stejně směšnou figurkou, jakou byl v létě 1989, po vystoupení na Červeném Hrádku, tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Milo(u)š Jakeš. Přitom politická pozice tohoto posledního představitele totalitně vládnoucí KSČ byla nesrovnatelně silnější, než je tomu u neslaného a nemastného tichošlápka P. Fialy dnes.
Ten už si to stačil „zavařit“ úplně všude: v Bruselu, v Berlíně i ve Washingtonu. Nejnověji dokonce i „svatý“ Volodymyr Zelenskyj si dovolil kritizovat ČR za to, že některé české firmy se prý podílejí na zbrojních dodávkách pro Rusko. Najednou je oněch 232 miliard Kč pro Ukrajinu z našeho rozpočtu zcela zapomenuto! Taková nespravedlnost! Náš „ukrajinský“ premiér P. Fialenko se tak snažil, a přesto se nezavděčil.
Samozřejmě – historická srovnání vždy pokulhávají za realitou. Když se „lámou dějiny“, obvykle již nic nepomáhá. To se stalo osudným i M. Jakešovi a celé komunistické „věrchušce“ v ČSSR. Jakešovi bylo málo platné, že se osobně znal se sovětským „reformátorem“ M. S. Gorbačovem, a to ještě z dob, kdy studoval na nejvyšším stranickém učilišti v Moskvě (získal tam tehdy „prestižní“ titul RSDr.).
Již na podzim roku 1989 se totiž soudruzi ze SSSR rozhodli, že nebudou podporovat ty představitele komunistických stran ze zemí střední a východní Evropy, kteří se jen neochotně a liknavě stavěli k politice „glasnosti“ a „perestrojky“. Symbolickou „facku“ od soudruhů z Moskvy dostal v kritických dnech „sametové revoluce“ i federální premiér L. Adamec (jinak agent KGB): vypravil se do Moskvy, ale nikdo jej z kompetentních politiků nepřijal. A aby té smůly nebylo málo, dostali soudruzi z ÚV KSČ na vědomí od velitelství sovětských okupačních vojsk, že v případě násilného řešení lidových nepokojů, se tyto jednotky postaví proti vedení KSČ. Ano, historie bývá občas složitá a málo pochopitelná. Ale především: nehledejme v ní spravedlnost!
Proč to všechno připomínám právě v souvislosti s nedávno zahájenou kampaní před podzimními parlamentními volbami, zejména uskupení SPOLU? Proto, že postavení těchto neúspěšných držitelů moci, je stejně beznadějné – jako v případě KSČ na konci roku 1989. Pikantní na tom je skutečnost, že někteří politici s nižším IQ se v uplynulých dnech pokusili přiživit na památce popravené političky Čs. národně socialistické strany ‒ JUDr. M. Horákové.
(Všimněte si, že měla jiný doktorský titul než E. Decroix. V té době bývalo zvykem, že každý pořádný absolvent vysoké školy univerzitního typu zakončoval své vzdělání titulem Dr. (před jménem). Titul JUDr. měli např. K. Kramář či A. Rašín. Naproti tomu titulem PhDr. se mohl pochlubit E. Beneš či P. Zenkl nebo spisovatel K. Čapek. Byla to tehdy samozřejmá věc a nikoho z těchto úctyhodných mužů a žen by nenapadlo, aby kvůli tomu chodili obtěžovat tehdejší sdělovací prostředky. Být advokátem bez titulu JUDr., to bylo ještě před pár lety nemyslitelné.)
Domnívám se, že není nutno zdůrazňovat, že jak ve vládě, tak i v obou komorách parlamentu není jediná osoba, která by měla jakékoli zásluhy o změnu režimu na konci roku 1989. Po smrti J. Bašty, kterého poslanci nedávno odmítli navrhnout prezidentu republiky k vyznamenání u příležitosti státního svátku 28. 10., nemáme v Poslanecké sněmovně žádného disidenta. (Politické synáčky typu M. Bendy nebo M. Výborného do toho nepočítám, protože ti žádné zásluhy o znovuobnovení naší svobody a demokracie po r. 1989 nemají.) Mnohem víc je těch politiků, kteří „převlékli kabát“ a dnes si hrají na velké „demokraty“ a „pečovatele“ o odkaz V. Havla. (K nejznámějším „překabátěncům“ patří komunistický rozvědčík z Hradu a jeho „politručka“.)
Zkrátka: Poslanecká sněmovna (PS) je dnes plná podobných „borců“, jako je lidovecký demagog a samozvaný „inkvizitor“, jenž si s oblibou hraje na „pozdního antikomunistu“ – Jan Bartošek. Psal jsem o něm již mnohokrát, a nebýt nejnovějšího výkřiku na adresu M. Horákové, nechal bych to bez povšimnutí. Ale protože J. Bartošek není schopen jakékoli sebereflexe, odmítám mu i tímto způsobem, dělat „reklamu“.
Podle toho, jak tento lidovecký místopředseda PS vystupuje ve sdělovacích prostředcích, se zdá, že stále ještě věří tomu, že by mohl být znovu zvolen do poslaneckých lavic. Naštěstí nejsou voliči blbí a mají dobrou paměť. Individua typu J. Bartoška nemají žádnou šanci na zvolení: na podzim letošního roku ani nikdy jindy. KDU-ČSL je zbytečná, nevolitelná a zároveň i „mrtvá“ strana. Mrtvoly patří na hřbitov, nikoli do politiky! Přesto se ukazuje, že Bartošek není schopen pochopit, v jak neřešitelné situaci se „jeho“ strana ocitla. Bohužel ‒ sebereflexe chybí i dalším politikům této strany.
Právě dnes jsem se dočetl na internetu o tom, že před několika týdny byla do čela tzv. Mladých lidovců zvolena jistá Františka Sandroni, která má po otci italské kořeny. Jak se tato předsedkyně svěřila R. Bartoníčkovi, vidí velkou budoucnost lidovců ve spolupráci s ODS a TOP 09. Svatá prostoto! Zdá se, že informace o bitcoinové kauze k této slečně ještě nedorazily. Jen co dokončila studium na Cevro Univerzitě, získala zajímavé místo na rektorátu Palackého univerzity v Olomouci. Novým rektorem se tam totiž před pár týdny stal dosluhující poslanec za KDU-ČSL – M. Kohajda.
Tak se dělají „kariéry“, vážení přátelé! Vy všichni jste jen „příštipkáři“! Lidovci jsou názorným potvrzením toho, jak má vypadat správný klientelismus a nepotismus v praxi.
─────
Bartošek nikdy neslyšel o účasti ČSL v komunistické Národní frontě?
Ale vraťme se k epizodě s Bartoškovým připomenutím výročí popravy M. Horákové. Tento politik totiž na sociální síti Facebook zveřejnil koncem června 2025 tento příspěvek (s vyobrazením M. Horákové): „Zavražděna komunisty. Těmi samými, kteří se opět derou k moci, i když si dnes říkají jinak. Myslete na to, až se budete rozhodovat, jestli na podzim jít k volbám, nebo radši odjet na chatu. Naše země už nesmí zažít další osudy, jako byl ten Milady Horákové.“ (iDNES.cz, 28. 6. 2025, 15:31)
Za normálních okolností bych s tímto názorem nejen souhlasil, ale dokonce bych takového politika za jeho zásadové stanovisko pochválil. Nesměl by to ovšem být J. Bartošek ani nikdo jiný z této prohnilé, kolaborantské KDU-ČSL. Strany (před rokem 1989 se taky nazývala jinak: Čs. strana lidová), která souhlasila s popravou M. Horákové i dalších 247 politických odpůrců komunistického režimu. KSČ tehdy vládla v rámci Národní fronty SPOLU s Čs. stranou socialistickou a Čs. stranou lidovou, předchůdkyní dnešní KDU-ČSL. Aby tito političtí komedianti zmátli veřejnost, začali používat nové označení: Lidovci. Pouze osoby ducha mdlého si nedokáží srovnat fakta v hlavě.
Účast v komunistické Národní frontě v letech 1948-1989, tedy po celou dobu trvání tzv. komunistického režimu, znamenala, že lidovečtí politici seděli jak ve vládě s komunisty, tak i v Národním shromáždění; členové sociální demokracie, kteří se stali dne 27. 6. 1948 (po tzv. slučovacím sjezdu) součástí KSČ, zastávali významné funkce i ve vedení vládnoucí KSČ (Z. Fierlinger, L. Jankovcová, E. Erban). Čistě formálně nesli tito politici odpovědnost za všechny zločiny, k nimž v letech 1948-1989 v ČSR (ČSSR) docházelo – včetně justičních vražd a dalších násilných činů vůči politickým odpůrcům komunistického režimu. Jak se zdá, J. Bartošek tuto prostou pravdu dodnes nepochopil. Jak smutné!
Není to poprvé, kdy představitelé KSČM oprávněně kritizují politiky KDU-ČSL za to, že se nehlásí ke svému podílu na zločinech komunismu před rokem 1989. Naposledy to lidovcům připomněl před čtyřmi lety předseda KSČM V. Filip – viz následující odkaz:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/filip-pripomnel-lidovcum-jejich-minulost.html
Tentokrát na Bartoškův příspěvek zareagovali komunisté z Nymburka. Jejich stanovisko stojí za to, aby bylo zveřejněno ve všech denících i televizích – včetně České televize, která lidovcům neustále „podkuřuje“ a tváří se, že o jejich problematické minulosti nic neví. Zatím kromě serveru „iDNES.cz“ k tomu nenašel nikdo odvahu. Koalice SPOLU se rozhodla až do hořkého konce hájit neobhajitelné.
Již kvůli účasti ČSS a ČSL v Národní frontě (1948-1989) měla být KDU-ČSL zbavena práva účastnit se politického života po údajné „změně režimu“ – po Listopadu 1989. Nikdo z politiků této strany se dodnes neomluvil za kolaboraci s KSČ v letech 1948-89 ani nepřijal politickou odpovědnost za nezákonnosti, k nimž v době tzv. komunistického režimu docházelo. Těm 248 popraveným odpůrcům poúnorového režimu nikdo život již nevrátí.
Nymburští komunisté J. Bartoškovi v reakci na jeho pokrytecký příspěvek napsali toto: „Buďme trošičku detailnější. V té době byli ve vládě i Lidovci. Takže zavražděna slovy pana Bartoška komunisty a Lidovci. Lidovci byli ve vládě i po únoru 1948, byli tam i v době, kdy Milada Horáková byla zatčena, souzena a popravena, byli ve vládě i po srpnu 1968 až do roku 1989 a dále poté. Předseda Lidovců bratr Bartončík k tomu všemu měl vedlejšák u StB. Holt jsme v tom SPOLU.“ (Facebook, 28. 6. 2025, 7:42)
Příspěvek nymburských komunistů si zaslouží doplnění o další fakta: Ve vládě „obnovené Národní fronty“ v čele s K. Gottwaldem (od 25. 2. 1948) byli tito lidovečtí politici: Po demisi Františka Hály (ČSL) se novým ministrem pošt stal národní socialista Alois Neuman. Místo I. Pietora (Demokratická strana) se novým ministrem dopravy stal lidovec Alois Petr. Místo odstoupivšího ministra zdravotnictví Antonína Procházky (ČSL) byl novým ministrem jmenován jeho spolustraník Josef Plojhar, který tuto funkci vykonával nepřetržitě až do roku 1968.
Poúnorovým předsedou Československé strany lidové (ČSL) se stal Alois Petr (1889-1951). Po jeho smrti tuto funkci převzal právě Josef Plojhar (1902-1981). Ten byl v letech 1945-1969 zároveň i poslancem Národního shromáždění.
Podobným vývojem prošla i další z „národně-frontovních“ stran – Československá strana socialistická (ČSS, před rokem 1948 ČSNS). Funkci předsedy ČSS vykonával v letech 1948-1960 Emanuel Šlechta (1895-1960, spáchal sebevraždu). Po jeho smrti tuto funkci zastával Alois Neuman (1901-1977), který stranu vedl v letech 1960-1968. Současně byl i ministrem pošt (1950-52), ministrem spojů (1952-1960) a ministrem spravedlnosti (1960-68). V letech 1945-1976 byl A. Neuman i poslancem Národního shromáždění a Federálního shromáždění. Neumana vystřídal v čele ČSS Bohuslav Kučera (1968-1990).
První poúnorový „socialistický“ předseda strany E. Šlechta patřil rovněž k velmi výkonným ministrům: nejprve byl ministrem techniky (1948-50), posléze ministrem stavebnictví (1950-56) a až do své smrti ministrem – předsedou Státního výboru pro výstavbu (1956-60). Patřil k nejkompetentnějším „nekomunistickým“ ministrům našich poúnorových vlád.
Co se týká spolupráce s komunistickou tajnou policií (StB), jak se o tom zmiňuji nymburští komunisté, kromě předsedy ČSL J. Bartončíka patřil k agentům i polistopadový ministr vnitra Richard Sacher (1942-2014); před rokem 1989 byl spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky (VKR). Pikantní na celé věci je to, že právě tento ministr v únoru 1990 oficiálně zrušil a rozpustil StB, přesněji: civilní kontrarozvědku. Doba ministrování R. Sachera je důležitá rovněž z toho důvodu, že během několika měsíců jeho „bačování“ na tomto ministerstvu se údajně „ztratilo“ okolo 25 000 svazků StB. (Jistě mezi mini byly i ty, jež se týkaly politiků ČSL.)
S bývalou StB ovšem spolupracovali i další přední činitelé ČSL, např. Rostislav Petera (1909-1980), který pocházel z Brna. V letech 1948-1989 byl šéfredaktorem celorepublikového deníku ČSL –„Lidová demokracie“. Současně byl v letech 1948-63 i členem předsednictva ČSL, po sovětské okupaci z r. 1968 ústředním tajemníkem ČSL (1970-73) a následně předsedou ČSL. V letech 1971-76 byl i poslancem FS. Od 50. let 20. století spolupracoval s StB: je evidován v kategorii „Agent“, reg. č. 897, krycí jméno „Hrubý“.
Z titulu svých vysokých funkcí se politici ČSS a ČSL zúčastnili na konci roku 1989 (26. 11. ‒ 9. 12. 1989) rozhovorů u „kulatého stolu“. Za ČSL to byli: Richard Sacher (agent VKR) a Bohumil Svoboda; za ČSS: Bohuslav Kučera (předseda strany, agent StB) a jeho nástupce v čele strany Jan Škoda (agent StB). Jména nejznámějších spolupracovníků StB z obou těchto stran Národní fronty jsou uvedena v příloze za textem tohoto článku.
4. 7. 2025
‒ RJ ‒
Odkaz na články o kolaboraci ČSS a ČSL s KSČ v letech 1948-1989:
─────
Příloha:
ČSS – spolupracovníci StB
● Bohuslav KUČERA, předseda ČSS (1968-1990), *260323, TS-agent, reg. č. 659 (nejspíš již od 50. Let 20. století), krycí jméno „Bohouš“ (Necenzurované noviny č. 15/1992, str. 165).
● Jan ŠKODA, předseda ČSS (1990), *311236, TS-agent, reg. č. 254, 20246, 25488, 25973, 024688 a 597388, krycí jméno „Luděk“ (NN č. 14/1992, str. 124).
● Jan PŘÍBORSKÝ, generální tajemník ČSS (1990), *230533, TS-agent, reg. č. 6500, 650088, krycí jméno „Krištof“ (NN č. 14/1992, str. 105).
● Karel LÖBL, člen prokomunistického vedení ÚV ČSS (1948-89), *210925, reg. č. 662 (patrně již od 50. let 20. století), „Agent“, krycí jméno „Inženýr“ (NN č. 15/1992, str. 166).
● Lubomír PETŘÍK, šéfredaktor Svobodného slova (SS), *140144, TS-agent, reg. č. 17051 a 705106, krycí jméno „Luboš“, reg. č. 41152 a 115206,krycí jméno „Černý“ (NN č. 14/1992, str. 99).
● Jaromír MAŠEK, šéfredaktor SS, *180731, TS-agent, reg. č. 11079 a 16683, krycí jméno „Reny“ (NN č. 14/1992, str. 83).
─────
KDU-ČSL – spolupracovníci StB
● Rostislav PETERA, předseda ČSL a šéfredaktor deníku „Lidová demokracie“ (LD), *150909, „Agent“, reg. č. 897 (patrně již od 50. let 20. století), krycí jméno „Hrubý“ (NN č. 15/1992, str. 171).
● Jiří VITULA, redaktor LD, *080925, TS-agent, reg. č. 4435 a 443588, krycí jméno „Filosof“ (NN č. 15/1992, str. 139).
● Petr RAMPÍR, zástupce šéfredaktora LD, *040143, TS-agent, reg. č. 26115 a 611588, krycí jméno „Valenta“ (NN č. 14/1992, str. 106).
● Stanislav TOMS st., šéfredaktor LD, *190919, TS-agent, reg. č. 9373, 13672 a 367288, krycí jméno „Sojka“ (NN č. 15/1992, str. 132).
● Stanislav TOMS ml., redaktor „Práva lidu“, *121145, TS-agent, reg. č. 4022 a 402288, krycí jméno „Frank“ (NN č. 15/1992, str. 132).
─────
P. S.
Nejen demagogové a dogmatici, ale i sektáři?
Jak se právě dozvídám z článku K. Cirokové na serveru Seznam Zprávy (odkaz viz na konci tohoto dodatku), jedna z poslankyň za KDU-ČSL, která shodou okolností znovu kandiduje do PS, údajně již deset let spolupracuje s organizací, která je spojena s jistou sektou, jež financuje politiky. Po kauze s bitcoiny by nás doopravdy nemělo nic překvapit.
Přesto se zeptám, a to nejen dotyčné poslankyně Niny Novákové, ale celého současného vedení KDU-ČSL: Vy nám chcete kázat morálku? A jakou? Tu vaši – „černoprdelnickou“? Další důvod, proč tuto prohnilou partaj již nikdy nevolit! A spolu s ní i celou koalici SPOLU.
Lidovci, styďte se! Již dávno jste měli skončit v propadlišti dějin!
5. 7. 2025
‒ RJ ‒
─────
Odkaz na článek K. Cirokové:
