Ze života jedné loutky – Mgr. Jan Kopal
Od počátku vyhlášení kandidatury Jiřího Drahoše na prezidentský úřad se jasně ukazuje, že dotyčný adept se profiluje na temné straně síly. Jde o predestinovaného „bílého koně“ ve službách elit a světovládných korporací. Ne náhodou se Jiří Drahoš jako u jedné z prvních organizací ucházel o podporu rotariánů, kterou obratem obdržel. Nevyrazil mezi dělníky, zemědělce nebo včelaře. Náhoda? Těžko!
Dalším jasně vyslaným kouřovým signálem bylo odmítnutí referenda jako prostředku rozhodování neuvědomělého lidu. Přitom: co jiného je přímá volba prezidenta, ne-li referendem o aktuálním politickém rozložení politických sil?
Kolem Drahoše se jako podporovatelé, poradci a donátoři shlukli a vyskytují více či méně zjevně deklarovaní kosmopolitní havlisté a lžihumanisté všeho druhu.
Samotný uchazeč o prezidentství tančí mezi vejci a tváří se jako středový kandidát, který zaujímá „tiskové“ nevyhraněné názory, kterými nikoho neurazí. Zřejmě dobrý a poučený žák politické školy Jana Fischera.
Ať vědomě, nebo nevědomky se stále více profiluje jako pouhá směšná hračka ve vleku svých chlebodárců. Éru politických loutek a místodržících jsme již zažili a nemusíme ji znovu opakovat. Doba si žádá opravdové a rozhodné vůdce, jimž zájem vlasti a národa není cizí a kteří mají ve svých prioritách jasno.
Mgr. Jan Kopal
