Jak dlouho ještě?
Bídou zcela určitě netrpíme. Podvýživou také ne. Spíše naopak. Nemám však v úmyslu rozebírat, jaká strava že je pro nás dobrá. Třeba si za čas budeme muset zvyknout na horší. Například modifikovanou. Snad z Číny, USA, Iránu nebo mraženou ze Sibiře. Ale zatím to ještě nechme koňovi. Jde mi v tomto „vyznání“ spíše o stravu duchovní. I když: pokud nahlížíme do výkladů našich trafik, můžeme při střízlivém posouzení dojít k závěru, že mnohé tituly tou duchovností právě neoplývají. Ale i to ponechme v kompetenci našich slovutných RAD pro vysílání a ideologické myšlení.
Mnohé z pravidelně čtených, nebo jen prohlížených titulů, jsem již dávno opustil. Ostatně, proč se lkát, oni to činí i mnozí veleúspěšní šéfredaktorové. Takže odcházejí ke konkurenci. Například z Reflexu do Blesku, nebo, což je daleko výnosnější, se z nich stávají profesionální všelháři. Tedy tiskoví mluvčí. Nebudeme to odsuzovat, doba naprosté svobody a pokroucené demokracie si to žádá. Protože bych o dnech víkendových neměl nejspíše co dělat, tak se při časném sobotním ránu vydávám do poněkud vzdálenější trafiky pro víkendové Lidové noviny… Nemusíte mne hned kamenovat, jako činí náš pan prezident. Ten má ale zprávy z první ruky – CCN, Tassu, Bisky…, takže si to může dovolit. Ostatně upřímná kritika není zákonem zakázána. Tak raději zpět k těm Lidovkám.
Již tradičně mají svůj týdenní závěr. Svého času to „Poslední slovo“ dělal Pepík Klíma. Rád jsem si to přečetl a o některých věcech s ním také rád diskutoval. Dálkově na papíru, protože k osobnímu setkání mezi Prahou a Budějicemi nebylo zase až tak moc příležitostí… To, co se tam zjevuje od té doby, co odešel, je snad vskutku „zjevení“. Tvorbu, či výplodů pana autora – Jiřího Hanáka – v super českém slangu (meruňkových sadů u Ždánic) mám na svém stole vystřiženou pěknou hromádku. Ne pro strýčka příhodu, nebo vycpání promočených bot, ale pro stálé čekání na vhodnou slinu pro… no, pro něco, za co bych nebyl obviňován pro urážku na cti, onoho snad již brzy „blahoslaveného“ profipisatele. On se totiž dobře vyzná i mezi „svíčkovými babkami“!!! O tom ale až někdy později, pokud ještě budeme znovu dýchat čerstvý vzduch. Neříkám zdravý, protože může být naopak značně zamořený. Ještě více, než ten současný.
V polovině měsíce ledna roku letošního vyšlo Poslední slovo pod názvem „Jak dlouho ještě?“ Mnozí to nejspíše jen lehce přešli. Mne zarazila některá slova, či souvětí: onen bývalý komunista, onen dohledový zákon byl přijat, Dr. Válková klopýtla o svou mladistvou husovitost. Se závěrem, že ÚSTR se oním lepkavým slizem o to pokouší (zmarnit možný přínos její nadstandardní právnické kvality). Jak dlouho ještě tyto mravy budou trvat? (autor Jiří Hanák)
To jsou ESA. V pátek Šustrová, v sobotu Hanák. Příjemné víkendy a klidné nervy, čtenáři! Omlouvám se, nevydržel jsem. Jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě budete dráždit čtenáře, kteří nepřišli o paměť. Tak dlouho, dokud budou komunisticko-disidentní pisálkové veřejně publikovat.! „Jak onen bývalý komunista“, píše bývalý komunista! ÚSTR pod dohledem disidentky, komunistické revolucionářky Petrušky… Aby naše děti věděly, tak je k tomu musíme „náležitě“ vychovat!!! (Orientace správným směrem)… Bylo to tehdy (1969) jen z politických revolucionářských důvodů? V době, když se „rozpadal ČSM“, vznikala Juvena, Vysokoškolský svaz, Svaz pracující mládeže… Ovšemže také Leninský svaz mládeže. A na té Praze (1) v tom nelétaly také finanční záležitosti???? Ne všichni zapomněli. Ne všichni o tom mlčí!
Zajisté, že z redakce LN to zůstalo bez odezvy. Takže bych závěr své rebelie na adresu redakce poopravil: „Právě proto, že všichni o tom mlčí. Především – fundovaní, všeznalí novinářští nohsledové!!“ Jistě by se jich „těch z fakultních výborů“ našlo povícero (snad i Petr Zídek).
***
„Muž, který nerozdělovat, ale spojoval,“ píše Petruška o sobotě 5. října 2019. Bývalému prezidentovi Václavu Havlovi by dnes bylo třiaosmdesát let. Důvodů, pro které stále alespoň části české společnosti chybí, je mnoho… Léta běží, čas utíká, vody plynou… Třeba ten dnešní virový agresor, který přiletěl z éteru, neříkám vesmíru, protože Marťané ho určitě nepřinesli, rozdělí tuto společnost ještě viditelněji. Ale, to je zcela jiná otázka. Protože pro rozdělení této společnosti postavil základ (grunt, pane Hanáku) především tím, koho si k sobě vyvolil za nejfundovanější odborníky a glorifikoval je jako přípravu pro beatifikaci. Už bez dovětku pro hantýrku pana autora. Za svůj dosti dlouhý život jsem podobných potkal, poznal, odpustil jim za jejich kádrovácké příkoří, dosti značné množství… Takže žvanění o kůrovci, diskvalifikaci, přerodu gestapáků na komunisty, komunistů na disidenty, raději nechme pro Orwellovu myšlenkovou policii… Kdopak oplodnil lustrační zákon, kdopak zlikvidovat fond „Z“? Kdopak se bál, co tam StB zachovala? Jako Židé za Hitlera ani nevěděli, že Židé jsou, mnozí naši slavní disidenti dosud nevědí, že byli komunisty. Dobrými komunisty. S myšlením L. D. Trockého!
Takže: Jak dlouho ještě? Na věčné časy – a nikdy jinak! Škoda jen, že jejich děti nevěděly a nikdy vědět nebudou, jak to třeba probíhalo ve zmíněném Svazu pracující mládeže, tedy v terénu – na fabrikách, stavbách a podobně… Prostě „Orientace pod dopadem působení StB“… (prosinec 2019, Šustrová, Korčiš)
Leden 2020
František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)
─────
Stanovisko redakce SN:
Uvedený článek nebyl nedopatřením zveřejněn včas. Svou chybu napravujeme a autorovi se omlouváme. Jeho poselství je nicméně stále aktuální. Zmíněný novinář J. Hanák nás mezitím opustil, aby se setkal se svým guru ‒ V. Havlem. Zato jiná „disidentská“ výtečnice, která toho má na svědomí za desítky let také dost, stále ještě do „Lidovek“ píše. Vůbec jí nevadí, že jeho šéfredaktor pracuje v „žoldu“ A. Babiše. Hlavně, že víme, komu StB nevadí. Stačí přece jen pouze populisticky žvanit o svém domnělém boji proti komunismu. Někdejší „disidentské“ Lidové noviny již dávno nedělají čest svému jménu. Ohánění se V. Havlem a dalšími komunistickými „svatými“ na tom nic nemůže změnit.
‒ RJ ‒
