Svobodné noviny na internetu

Princip, kdy děti nesou díl viny za své rodiče a další blízké i vzdálené příbuzné, byl axiomem práva za minulého režimu. Očekával bych, že tento princip byl překonán a zavržen jako nesprávný a nepřijatelný. Jenže: chyba lávky! V případech exponovaných osobností se používá jako klacek na nepohodlné, kteří se díky němu mění v lovnou zvěř.

Naposledy byl použit v případě manželky nového šéfa GIBS Radima Dragouna, která na sociálních sítích sdílela svůj názor ohledně migrační krize. Její názor korespondoval se statusem místopředsedy SPD Radima Fialy, který napsal, že v případě pokusu o násilné překonání hranice je namístě použití střelby coby adekvátního prostředku.

Nejednalo se o názor, který by vybočoval z rámce zákonné a demokratické diskuse (stát svou svrchovanost a suverenitu může bránit silou a se zbraní v ruce) a navíc to byl její soukromý názor, se kterým může a nemusí její manžel souznít. Každopádně má na něj právo. Svoboda projevu je součástí ústavního rámce České republiky. Pokud nám tuto svobodu budou brát a omezovat, je něco shnilého ve „státě dánském“. V takovém případě by veřejné mínění nemělo mlčet, ale mělo by mobilizovat k boji proti omezování svobody slova, potažmo i základů celého demokratického režimu.

Mgr. Bc. Jan Kopal

─────

Poznámka redakce SN:

Okamurův „statečný cínový vojáček“ Radim Fiala, někdejší člen „kmotrovské“ ODS, přišel nedávno s „geniálním“ nápadem, který přesahuje obzory našeho „osvíceného“ premiéra, jenž chce být novým „architektem“ Marshallova plánu pro Afriku ve 21. století. Podobných „architektů“ bylo ve světě docela dost, ale takové odborníky na „obranu vlasti“, jako je R. Fiala, aby pohledal. Měli bychom si je opečovávat, aby nám vydrželi ještě hodně dlouho.

Nebudu psát o tom, že Fiala je „trouba“ k pohledání, který by si v normálně fungujícím systému parlamentní demokracie, nikoli v té jeho české karikatuře, ani „neškrtl“. Nanejvýš tak zápalkou. Nelze se proto divit, že s takovými „mysliteli“ půjde SPD brzy do háje zeleného. Prý rostou houby, tak by jich mohli aspoň pár nasbírat.

Co se týká Fialova „podnětného“ názoru na střílení migrantů, možná autor časem přijde s jeho „inovací“: Nebylo by užitečnější tyto zbraně použít proti některým českým (japonským, slovenským, proruským) politikům? Nechci panu poslanci podsouvat tyto scestné nápady. Je to stejně hloupé, jako ten jeho o střílení migrantů.

V tomto případě bychom se už ocitli na prahu občanské války, což si jistě nikdo z nás nepřeje. I když některé „mlátičky“ dělají „ramena“, že by do toho klidně šly, taková gesta nemůžeme vůbec brát vážně. Jistěže žertuji. Stačilo by nehodné politiky jen vyhnat ze země, jak se to dělávalo ve středověku: dostali by režnou halenu, na nohy dřeváky a šli by…

Ale teď doopravdy vážně. Nejen našim politikům nebo těm, kteří si na politiky hrají, ale moc jim to nejde (včetně R. Fialy), nýbrž i nám, občanům, chybí odvaha k činu. Zbabělí politici dějiny nepíší. Ti pouze sedí v koutě.a čekají, jak to celé dopadne. Bohužel – takto se chová většina našich současných politiků. Nechybí jim pouze odvaha, ale i nosné politické ideje. A také étos, jaký jsme tady měli pár let po Listopadu 1989. Ten jsme cestou k dnešku poztráceli.

Co se týká onoho „sdíleného“ názoru na použití zbraní při obraně naší svobody a suverenity, naposledy se takto aktivně chovali účastníci II. a III. odboje. Pozvednout zbraň proti nacistům bylo vcelku přirozené – pro některé statečné vlastence. Nikoli pro ty čecháčky, kteří v Protektorátu ohýbali hřbet před esesáky a gestapáky a ochotně vyráběli zbraně pro nacistickou válečnou mašinérii. Mezi těmito bojovníky byli od r. 1941 také komunisté, kteří tím postojem napravovali své ideologické pomýlení, vzniklé v důsledku mocenského paktu Molotov-Ribbentrop.

U účastníků protikomunistického odboje je atmosféra ve společnosti stále ještě nejednotná. Řada lidí si pořád ještě myslí, že komunismus byl „ráj na zemi“ a že pozvedat zbraň proti držitelům moci byl zločin. Nebyl. Těmito zločinci byli právě komunističtí vládci – ve službách cizí mocnosti (Moskvy). Proto stále některým našim občanům, hlavně bývalým i současným komunistům, vadí postavy protikomunistických odbojářů, např. bratří Mašínů či jejich spolubojovníka – M. Paumera. S tím jsme se, já i autor výše otištěného článku J. K., znali osobně. Uvádím to pro úplnost informace a pro oživení paměti. Ta moje mně zatím slouží dobře.

Poslanec SPD R. Fiala, patřící ke generaci tzv. Husákových dětí, o níž si nemyslím nic dobrého, naštěstí do kategorie podobných bojovníků za svobodu a suverenitu našeho státu nepatří. Pouze o těchto věcech žvaní, aby byl u svých spolustraníků zajímavější. Při neustále klesajících preferencích SPD a při nepatrných vyhlídkách, že by tento politický projekt na jedno použití vydržel do konce volebního období, je toto chování pochopitelné. Vždyť tonoucí, jak známo, se chytá každého stébla. A někteří u toho ještě volají: „Čest a sláva našemu „Vůdci“!“

A ještě pár slov o novém řediteli GIBS – R. Dragounovi. Zdá se, že navzdory jeho zajímavému jménu z vojenského prostředí, dělá zřejmě „generála“ v jeho rodině někdo jiný než on. V jeho prekérní situaci se nabízejí dvě řešení: buď se rozvést s prostořekou manželkou, nebo opustit funkci, kterou pár týdnů zastává. Vyjde to nastejno: doma z toho bude mít pěknou „vojnu“.

24. 9.2018

‒ RJ ‒