Jdi na obsah Jdi na menu
 


Socani už nemohou z podpalubí politiky nic změnit

31. 1. 2023

Titulek tohoto příspěvku jsem si „vypůjčil“ od jednoho čtenáře z diskuse na internetu pod článkem o současné ČSSD. Tento titulek totiž velice výstižně charakterizuje pozici, v níž se dnešní ČSSD nachází. To už není masová politická strana, za niž se nestyděli ani její členové, ani její voliči. Ve skutečnosti se dnes jedná již jen o „pahýl“ někdejší vládní strany, která tolik vykonala pro neprivilegované obyvatele někdejšího Rakouska-Uherska i První republiky. Vysvětlujte to však dnešním Mladým sociálním demokratům, kteří o dějinách této země, ale i jejich vlastní strany, nevědí zhola nic.

Předsedu strany M. Šmardu kritizuji již několik let. Naposledy to bylo, když se snažil konkurovat Fialovu „Deštníku proti drahotě“ svým „Záchranným kruhem“ pro plavce v bazénu. Bylo to podobně komické, jako když P. Fiala běhal se strakatým deštníkem z evropského předsednictví uprostřed parného léta po spáleništi v Českém Švýcarsku. Oba, Šmarda i Fiala, vypadali jako kašpaři z cirkusu. Dnes kritizuji M. Šmardu znovu – kvůli jeho trvalé nečinnosti. Je to trestuhodné a nepochybně to vstoupí do dějin – nejen této strany. Strany, která je po mém soudu již mnoho měsíců politicky mrtvá.

Třebaže jsem smutný konec ČSSD předpověděl již v roce 2017, netušil jsem, že „umírání“ této partaje potrvá tolik let. Lze to připsat dlouhé historii této strany a odolnosti jejího „organismu“. Strana, jež přežila všechna příkoří v dobách perzekuce za staré monarchie (v období vlády hraběte E. Taaffeho), ale i následné vzestupy a pády před První světovou válkou a po ní, jakož i dvě období nesvobody (nacistické a komunistické), má, jak se zdá, nejspíš „devět životů“ jako kočka.

Přesto: To, co toto politické uskupení prožívá nyní, od parlamentních voleb 2021 až po dnešní dny, je nejspíš „konečná“. Jak se však ukazuje, ani to nebrání současnému vedení ČSSD, aby se přestalo chovat nerozumně a aby začalo konečně podnikat nezbytné kroky k záchraně této strany.

Současný předseda M. Šmarda si zřejmě spletl svou pozici stranického předsedy a starosty jednoho z méně významných moravských měst. Tím starostou se nestal jako nominant ČSSD, ale jako reprezentant jakéhosi politického uskupení. To je velká historická ostuda. Už jenom kvůli tomu by měl na svou funkci předsedy strany rezignovat. Do kalnějších vod tuto stranu již nebylo možno zatáhnout. Copak to nikdo ze spolustraníků nevidí?

Zdá se, že doopravdy ne. Pouze já to vidím z větší dálky a prizmatem oné předlouhé stranické historie, kterou jsem se před desítkami let jako historik zabýval. Právě proto je mně z celého počínání těchto „socanských“ kariéristů v čele s M. Šmardou smutno. Copak si neuvědomují, do jakého marasmu svou stranu zatáhli?

[Právě včera nám ČT nabídla záběry ze setkání polského prezidenta A. Dudy s jeho českým protějškem M. Zemanem v Náchodě. Jak „osvěžující“ bylo, že hostitelem obou těchto státníků byl starosta tohoto města J. Birke. Je to jeden z mála nominantů z posledních komunálních voleb, který se za svou stranu, ČSSD, nestyděl – na rozdíl od jiných podivných „socanů“, kteří stále ještě vegetují v komunální a regionální politice. Totéž se ostatně týká i pardubického hejtmana M. Netolického.]

 

P. S.

Šmarda podpořil P. Pavla před druhým kolem prezidentské volby. (Seznam Zprávy, 19. 1. 2023, 19:03) Zatloukl tím poslední hřebík do rakve ČSSD.

30. 1. 2023

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář