Svobodné noviny na internetu

Do nedávno zveřejněného článku o R. Slánském („Rehabilitovat R. Slánského? Ani náhodou!“, SN č. 10/2022, vloženo 14. 10. 2022, ZDE) se nedopatřením nedostaly dva důležité projevy R. Slánského z doby před jeho zatčením a uvězněním – z února a dubna 1951. Typické pro tato veřejná prohlášení je to, že v nich jejich autor plivá jedovaté sliny na osoby, s nimiž o pár měsíců později usedne na jedné lavici obžalovaných. R. Slánský je tragická postava našich dějin, která dokládá, že morální dno některých jedinců může být hodně hluboko.

─────

Naučit jednotná zemědělská družstva dobře hospodařit

(Referát soudruha Rudolfa Slánského na zasedání Ústředního výboru KSČ dne 22. února 1951)

„… Špion Šling si tu počínal stejně, jako si počínal vesnický boháč, který také cítí, že rozšiřováním a upevňováním JZD je ohrožen, a proto se stává aktivnějším, zarputilejším a lstivějším nepřítelem. Špion Šling nemohl přirozeně hlásat otevřeně své kontrarevoluční, kapitalistické názory. Snažil se spolu se Švermovou znemožňovat boj proti vesnickému boháči hlásáním názoru o škodlivosti zákroků proti němu, o tom, že to odradí od nás i středního rolníka, o tom, že možno a nutno využít ‚odborných‘ znalostí statkáře a vesnického boháče…“ (Mladá fronta, roč. VII, 27. 2. 1951, č. 48, str. 3-5)

─────

Projev ústředního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského na zasedání ÚV KSS

Odporná tvář prodejných zrádců

„… Pro velezrádnou bandu špionů a spiklenců je příznačné, že se v ní spřáhli buržoasní nacionalisté čeští a slovenští. Ruku v ruce pracovali čeští nacionalisté Šling a Švermová a slovenští nacionalisté Clementis, Husák a Novomeský. Šling a Švermová se vždy pokoušeli štvát český lid proti slovenskému lidu. Švermová leckdy soptila vztekem proti právům slovenského národa a vyslovila se tak, že by prý bylo nejlépe zrušit Slovenskou národní radu a Sbor povereníků. Clementis, Husák a Novomeský zase štvali slovenský lid proti českému, Slováky proti Praze, a mluvili o tom, že by bylo nejlépe, kdyby pražská vláda neměla vůbec žádné moci na Slovensku. (…)

Chci se jen zmínit o nepřátelském poměru Husáka a Novomeského k partyzánskému hnutí a k partyzánskému boji… Dnes víme, že jako buržoasní nacionalisté se báli partyzánského boje, báli se ozbrojeného lidu. Po povstání, když jsme odešli do hor organisovat partyzánský boj, tu Husák zmizel, odešel – jak jsme se později dověděli – schoval se do dědiny, a Novomeský odletěl do Londýna.

Zatímco nemocný soudruh Šverma odmítal na naše naléhání odletět do Sovětského svazu a řekl nám, že by se musel do smrti stydět za to, kdyby opustil slovenský lid v tak těžké chvíli, Husák a Novomeský nešli do hor. Zato se objevili ihned, jakmile Sovětská armáda osvobodila první kus slovenské půdy. Objevili se, aby jako záškodnická pátá kolona rozvraceli především řady naší strany, aby rozvraceli nový, lidově demokratický režim, brzdili jeho rozvoj, aby skrytě pracovali uvnitř komunistické strany pro tytéž cíle, pro jaké Lettrich se Zenklem pracovali otevřeně a veřejně. (…)

Ne ve slovech, ale v praxi zvýšit ostražitost a bdělost

Odhalením bandy záškodníků náš boj proti agentům třídního nepřítele nekončí. Třídní boj se bude dál zostřovat, třídní nepřítel nezkrotne, nebude mírnější, ale bude svůj boj proti nám stupňovat. Bylo by proto chybou myslet si: likvidovali jsme Šlinga, Švermovou, Clementise, Husáka a Novomeského, provedli diskusi, přijali resoluce a není již třeba dál na věc myslet. (…)

Odhalením bandy špionů a spiklenců se dostalo celé naší straně velkého poučení. Byli jsme málo bdělí. Ale nestačí, abychom jen všeobecně mluvili o tom, že jsme byli málo bdělí, že nyní musíme zvýšit bdělost a ostražitost.

Učme se, jak soudruh Stalin vedl bolševický principiální boj se všemi možnými trockistickými, zinověvskými a bucharinskými zrádci. Tehdy nebylo ještě známo, že jde o naverbované agenty a špiony nepřítele, ale soudruh Stalin je už odhaloval jako dělnické třídě a komunistické straně cizí živly, jako třídní nepřátele…“ (Mladá fronta, roč. VII, 24. 4. 1951, č. 95, str. 3)

[Nostalgikům z generace „Husákových dětí“, kteří tak rádi vzpomínají na tohoto slovenského soudruha, se nejspíš předchozí řádky nebudou číst dobře. Bohužel – historie bývá občas i takto nepříjemná. Kdo chce znát celou, nezkreslenou minulost, nesmí se bát pravdy.]

18. 10. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Své polínko v „třídním boji“ si přiložil i J. Pelikán

Ve dnech 28.-29. března 1951 se v pražském Radiopaláci konala pátá celostátní divadelní konference. Hlavní referát na ní přednesl bývalý „inkvizitor“ z roku 1948, který měl na svědomí vyhození více než 10 tisíc studentů z našich vysokých škol – komunistický poslanec Jiří Pelikán, pozdější ředitel Čs. televize z roku 1968.

Z projevu poslance Jiřího Pelikána

„Prvořadým úkolem naší dramaturgie je boj za mír… Hlavním hrdinou boje o socialismus je dělnická třída. Je proto druhým úkolem dramaturgie oslava hrdinské práce dělníků, kteří plní zvýšené úkoly pětiletého plánu. Naši přední úderníci Miska, Svoboda a ostatní, to jsou nové typy našich dělníků, které je nutno zobrazovat v nových hrách. Dalším naším úkolem je budování socialismu na vesnici… V dosavadních hrách s thematikou vesnického života není dost dobře vystiženo nebezpečí vesnického boháče. Divadlo musí odhalit jeho skutečnou tvář a methody… Také odhalení záškodníků v komunistické straně je věcí všech občanů státu. Čtvrtým úkolem je, aby divadlo umělo postavit diváku vzor poctivého komunistického pracovníka vedle obrazu zrádce, který se vloudil do strany. Je nutno zachytit fáze vývoje strany od jejího založení…“ (Mladá fronta, roč. VII, 30. 3. 1951, č. 74, str. 4)

18. 10. 2022

‒ RJ ‒