Zrušte to! Nedá se na to dívat!
Motto: „Co v tichu vzešlo, zdárněji prospívá: hlučný počátek tichý konec mívá.“ (České přísloví)
Česká televize (ČT), která ústy svého vedení tvrdí, že je „veřejnoprávní“, ačkoliv každým dnem svého vysílání prokazuje pravý opak, se v posledních měsících dostala do centra pozornosti většiny občanů, voličů i diváků víc, než je zdrávo. Je to především proto, že poplatek ve výši 145 Kč zasáhne do života každého obyvatele našeho státu.
Bude se to týkat jak majitelů televizního přístroje, tak i těch občanů, kteří jej nemají a televizní ani rozhlasové vysílání nesledují. Přesto i oni budou muset platit povinnou „daň“ za to, že jejich „chytrá“ elektronika (osobní počítač, mobilní telefon, tablet atd.) poskytuje možnost připojení k internetu. Kdosi musel hodně přemýšlet, aby na tuto „vymyšlenost“ (spíše „zhovadilost“) přišel. Vláda dělá z občanů již tři roky hlupáky a ještě se tím chlubí!
Dnešního dne, 5. 3. 2025, se lhářům a propagandistům z ČT podařilo vymoci si na poslancích zvýšení televizního poplatku (daně) na částku 145 Kč měsíčně. Televizní šéfové by sice mohli jít cestou snížení počtu vysílacích kanálů i zaměstnanců a naopak začít se zabývat nízkou kvalitou některých pořadů i televizního zpravodajství jako celku, ale proč by to dělali, když mají dost poslanců z vládních stran, kteří jejich nenasytnost podporují. A tak se tito falešní bojovníci za „svobodu slova“ (pouze pro někoho) rozhodli jít raději cestou zvyšování poplatků a neuskrovňování se. Přitom každá nestřídmost se dříve či později zákonitě změní v povinnost šetřit a v „osekání“ rozpočtu.
ČT to teprve čeká. Zatím se na horní palubě Titaniku ještě tancuje. Stáváme se svědky unikátní situace, jakou si za celý život nepamatuji. A tak si říkám: Jak by se k tomuto problému postavil úspěšný podnikatel Tomáš Baťa a další významní čeští národohospodáři včetně A. Rašína, kterým se dodnes pokrytecky zaštiťuje ideově rozbředlá, „levičácká“ ODS, nebo K. Engliše? Za zhoršující se kvalitu odvedené práce bude ČT dostávat o desítky milionů Kč navíc. Logiku v tom nehledejme! Pouze politické a mocenské zájmy jistých lobbistických skupin.
A teď k tomu, co bych rád sdělil čtenářům SN. Pořad „Historie.cs“ jsem sledoval minimálně od začátku uplynulé dekády. Dokud byl hlavním moderátorem bývalý novinář Vladimír Kučera, bylo pokaždé na co se dívat a co nového se dozvědět, byť jsem se já sám mnoha z probíraných námětů odborně zabýval a něco jsem o tom věděl. Veškeré toto „obohacování“, určené především laické veřejnosti, skončilo předčasným úmrtím V. Kučery (†4. 7. 2019).
Vystřídání tohoto skvělého moderátora nudnou, postkomunistickou „šedou myší“ jménem Přemysl Čech, to byl začátek cesty do pekel. Po pěti letech skomírání přivedla tento pořad k trapnému konci aktivistická moderátorka (kdysi historička, posléze „nadbíhačka“ protiruským provokatérům z okruhu neziskovky „Dárek pro Putina“) – Marie Koldinská. O ní viz článek, na nějž uvádím tento odkaz:
Poté, kdy „osobák“ s označením „Historie.cs“ dokodrcal až do konečné stanice, bylo vcelku snadné udělat strojvůdcem kohokoliv. Po Koldinské musí být dobrý kdokoliv, i kdyby o tomto pořadu nic nevěděl a nikdy jej neviděl. Netuším, kdo televizním šéfům poradil, aby se nástupcem vyhozené moderátorky Koldinské stal bývalý, hodně prostořeký redaktor televizního zpravodajství Jakub Železný. Já sám jsem ho pro toto moderování navrhoval hned po smrti V. Kučery. Tenkrát se ředitel ČT P. Dvořák mou radou neřídil. Škoda. Zavinil tak postupný úpadek tohoto pořadu i jeho momentální „umírání“.
Na pomyslné dno stáhl pořad „Historie.cs“ bývalý normalizační ekonomický redaktor (!) Přemysl Čech. Spolu s ním na jeho „pohřbení“ usilovně pracovala i M. Koldinská. Z kdysi schopné a rozumně hovořící historičky se stala politická aktivistka ve službách „fialového hnusu“. Že se pak zapletla s oběma Foltýny, to už byla pouze ona pověstná třešnička na dortu. Její nepochopitelné angažmá ve prospěch „válečných štváčů“, podporovatelů III. světové války budiž pro všechny kolegy-historiky trvalým varováním před tím, jak se popularizace dějin dělat nemá a nesmí.
Když M. Koldinská v závěru roku 2024 ve své pozici skončila, nebylo jasné, zda a v jaké podobě bude „Historie.cs“ pokračovat. Vzhledem k tomu, že se tento pořad vysílal od roku 2007, tedy dlouhých 18 let, stálo za to pokusit se o jeho obnovení a restrukturalizaci. Dva měsíce trvající diskontinuita se měla stát příležitostí k potřebným změnám, a to jak k výměně moderátorů, tak i ke změnám v obsahu tohoto pořadu.
Současné vedení k tomu však přistoupilo velice vlažně a vysloveně formálně. Na jedné straně byla M. Koldinská nahrazena televizním aktivistou J. Železným, na straně druhé byl v roli moderátora ponechán neschopný „hrobař“ P. Čech, diletant, který svou neprofesionalitu prokázal dostatečně svým trapným účinkováním od roku 2019 až do poloviny roku 2024, kdy byl z moderování „stažen“. Nasazovat do pořadu člověka, který se neosvědčil, to je doopravdy vrchol „manažerského umění“ současného vedení ČT. Nic jiného se k tomu říci nedá. Je to jako ve filmu „Prohnilí proti prohnilým“.
─────
Jakubu Železnému se „premiéra“ moc nevydařila…
Že to v této podobě nebude a nemůže fungovat, potvrdily oba nové díly pořadu „Historie.cs“, odvysílané po dvouměsíční přestávce. Ten první ČT24 nabídla televizním divákům dne 22. 2. 2025 po 22. hodině. V nové roli moderátora se v něm představil J. Železný. Ten si jako téma zvolil: „Odsun sovětských vojsk z Československa po roce 1989“.
Hned pro začátek uvedu, že se jedná o téma staronové, protože něco podobného bylo již odvysíláno před několika lety. Tehdy to moderoval P. Čech. V dotyčném díle tohoto pořadu vystupovali kromě M. Kocába ještě nějací historici z regionálních muzeí. Všichni tehdy překypovali informacemi, k nimž se dostali vlastním bádáním, a na stolku před sebou měli rozložené publikace, jež k tomuto tématu vydali. Po formální stránce splňoval pořad všechna požadovaná kritéria: informační a edukační role pořadu tehdy ještě převažovaly. Pod taktovkou J. Železného se z toho stalo jen „strejcovské“ povídání.
Proti tématu, jež si moderátor J. Železný zvolil, nelze v zásadě nic namítat. Je to stále aktuální záležitost, o níž veřejnost ví velmi málo. Problémem se ukázalo být „načasování“ tohoto pořadu (není totiž žádné aktuální výročí této události: to poslední bylo v roce 2021) a rovněž hosté pozvaní do debaty. Železný neodolal, aby z tohoto pořadu neudělal PR pro jednoho ze tří pozvaných hostů – hudebníka a bývalého havlistického politika Michaela Kocába.
Ten ještě před prezidentskou volbou v roce 2023 sám zvažoval, že by se jí mohl účastnit. Nakonec to neudělal a zůstal konzistentní i ve své kritice P. Pavla – jako bývalého komunistického prominenta z doby před rokem 1989. Ostatní dva hosté, bývalý ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV Oldřich Tůma, jakož i vojenský historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, se ocitli ve značné nevýhodě.
Pořad o odsunu sovětských vojsk odhalil ještě jednu skutečnost, která přímo bila do očí. Zatímco M. Kocáb měl na stolku před sebou rozložené různé materiály k probíranému tématu, zejména knihu „Vabank. 1989-1991. Sametová revoluce. Odsun sovětských vojsk“ (nakl. Euromedia Group, Praha 2019, 591 stran), spolubesedníci O. Tůma a P. Tomek měli stolek před sebou prázdný. Tak prázdný, že to až rušilo celkově poklidnou atmosféru, v níž debata o tomto zajímavém tématu probíhala. A protože oba historici patří ke zkušeným hostům všelijakých podobných pořadů, hovořili velmi úsporně a pouze tehdy, když byli tázáni.
Na rozdíl od nich M. Kocáb trpěl tak trochu „upovídaností“, jež s tématem moc nesouvisela. Několikrát se mu podařilo sklouznout od „odsunu“ až k evangelické církvi. Možná to byla jen vzpomínka letošního jubilanta M. Kocába (*1954) na jeho otce, evangelického faráře Alfréda Kocába. Kocábovi se možná vybavily i vzpomínky na iniciativu „Most“, kvůli níž se spolu s M. Horáčkem setkali na podzim 1989 s tehdejším federálním premiérem L. Adamcem, agentem KGB. Za jiných okolností bych tohoto přímého účastníka událostí z roku 1989 pochválil, jak dobře se na natáčení pořadu připravil – na rozdíl od rutinérského přístupu O. Tůmy a P. Tomka.
Na nezúčastněného diváka to celé dělalo dojem narychlo zorganizovaného natáčení, které mělo jediný cíl: upozornit na dosud žijícího účastníka těchto událostí z roku 1989 – M. Kocába. Že právě odtud vane politický vítr, bylo zřejmé i z toho, že na samém začátku se na dobových záběrech ČST mihl vedle V. Havla i jeho věrný „pobočník“, který dodnes žije z té „staré slávy“ – dnešní europoslanec Alexandr Vondra (ODS).
To, co musím osobám, jež připravovaly scénář k tomuto dílu pořadu „Historie.cs“, vytknout, je téměř stoprocentní opomenutí „historicko-politického kontextu“ té doby. Žádná událost se totiž neodehrává v naprosté izolaci od okolního světa. „Odsun“ sovětských vojsk, jež byla v některých zemích střední a východní Evropy dislokována již od roku 1945, se v téže době, na přelomu 80. a 90. let 20. století, prováděl i v dalších zemích sovětské zájmové sféry. Tomek i Tůma sice připomněli problém, který řešili Sověti, totiž to, že vojáci i se svými rodinami se fakticky neměli kam vrátit: chyběly byty i potřebné zaměstnání pro tyto osoby. Navíc se tito lidé vraceli do rozpadající se říše, která měla před sebou nejistou budoucnost. Pád Berlínské zdi měl za následek dalekosáhlé změny, jež doprovázely zánik bipolárního světa. Vedle tohoto chybějícího „kontextu“ působil stolek před Kocábem, zavalený knihami a papíry, tak trochu jako z jiného světa.
Můj závěr je jednoznačný: Než takové pořady, to raději žádné! K čemu je nám pořad, který nic nového nepřináší, ale má sloužit pouze ke zviditelnění nějakého politika (nedávno to bylo v případě D. Kroupy) či jiné osoby (např. Kocába)?
─────
Co nám M. Kocáb nestačil vysvětlit…?
Hudebník a politik M. Kocáb působil daleko autentičtěji než oba jeho kolegové. Přesto jsme mohli zaregistrovat, že ani moderátor, ani M. Kocáb nám neřekli k tomuto tématu všechno podstatné. Tak například nezaznělo, že k „okupantům“ patřil rovněž otec dnešního starosty Kyjeva – Vitalije Klička. Tento velitel pobýval s celou rodinou v Mimoni na Českolipsku.
O tom, že V. Kličko ve své prostoduchosti dodnes nepochopil, že v ČSSR pobývala celá jeho rodina jako okupanti, nejlépe svědčil rozhovor s M. Kubalem. (Ten byl natočen pro ČT24 v roce 2022, kdy tato televize posílala na Ukrajinu mnoho ze svých redaktorů. O této své misi pak vydali knihu.) V dotyčném rozhovoru V. Kličko sám zavedl řeč o pobytu v ČSSR. On i jeho bratr tam žili ještě jako chlapci. I z nich se později stali vojáci – po vzoru otce. Třebaže Kličkova řeč na toto téma byla poměrně obsáhlá a nedala se přeslechnout, proukrajinský televizní poskok M. Kubal k tomu servilně mlčel. Co taky říci na to, že rodina dnešního starosty Kyjeva patřila k okupantům?
Kličko to dodnes nepochopil. Překvapující je ovšem jiná věc: Proč to Kubal nenechal z té reportáže „vystřihnout“? Kompromituje tím totiž nejen Klička, ale i sebe samotného. ČT má tedy ve svém archivu další svědectví o tom, jaké pitomce tato televize zaměstnává. Kocáb měl nicméně štěstí: nikdo se ho na Kličkova otce nezeptal. Železný jistě dobře věděl, na co se ptát nemá, aby byli jeho šéfové spokojeni.
K celému odvysílanému dílu „Historie.cs“ se dá říci jediné: Kdyby u toho „odsunu“ neasistoval jistý „Havlův podržtaška“ M. Kocáb, došlo by k němu tak jako tak, protože sovětští soudruzi to měli naplánované dávno před Listopadem 1989. Tahy na geopolitické šachovnici se totiž připravují dlouho dopředu, a to bez ohledu na to, jaké politické figurky se u toho momentálně vyskytnou.
A ještě doplnění o informaci, která v dotyčném pořadu vůbec nezazněla: Z území bývalého okupovaného Československa bylo odsunuto celkem 73 500 sovětských vojáků a 56 832 rodinných příslušníků. Z tohoto území bylo nutno odvézt (hlavně po železnici) dohromady 34 790 kusů vojenské techniky. Od samého začátku bylo jasné, že tato operace si vyžádá značný čas: poslední voják opustil naše území teprve 26. 6. 1991.
─────
Moderátor nemusí být vždy „pánem situace“…
Co se týká osoby J. Železného, tomu se během jeho „premiérového“ moderování pořadu „Historie.cs“ přihodilo to, před čím jsem nedávno v jednom ze svých článků varoval. Třebaže si sám zvolil téma debaty a vybral si do ní i své hosty, kteří mu vyhovovali, očekávaný „efekt“ se přesto nedostavil. Na vině může být jak nadměrné ego redaktora této prolhané a aktivistické televize, tak i nedostačující znalosti k danému tématu. To, co běžně ve zpravodajské relaci, která má regulovanou stopáž jednotlivých příspěvků, bohatě stačí ke sdělení základní informace (z časových důvodů se tam nedá říci všechno do detailu), u televizní debaty tohoto typu, jako je „Historie.cs“, se občas přihodí, že času je naopak nadbytek.
Známe to přece všichni: Když nejsou znalosti, musí dotyčný „odborník“ tzv. vařit z vody. To se ostatně velmi dobře dařilo i P. Tomkovi, který byl v oné debatě nejslabším článkem celého pořadu. V takovém případě se každá „prožvaněná“ minuta stává trapnou půlhodinou, v níž dotyčný „plácal“ vypadá jako hlupák, který přecenil své schopnosti. Mluví, aby vyplnil čas. Další úskalí se může objevit v souvislosti s improvizací. Ani s tou by se to nemělo přehánět: špatně připravené veřejné projevy P. Pavla jsou toho nejlepším důkazem. Když to politik neumí, neměl by to vůbec dělat.
Přiznám se, že já sám jsem očekával mnohem lepší výsledek nového moderátora pořadu „Historie.cs“. Doufal jsem, že se J. Železný konečně vymaní z prokleté role politického aktivisty a že se pokusí aspoň napodobit V. Kučeru. Rozhodl se jinak: chtěl být „originální“ za každou cenu, ale stal se z něho „solitér“. Správně měl začít tím, že si promítne některé Kučerovy starší pořady a na nich se naučí, jak se to má dělat. Tuto přípravu, zdá se, hrubě podcenil, a proto se mu to vymstilo.
A opět to nerad konstatuji, ale musím: J. Železnému se ‒ navzdory velkým očekáváním ‒ nepodařilo stát se historikem. Přesněji: popularizátorem českých dějin. To, co ve své době velice úspěšně zvládali tehdejší středoškolští učitelé A. Jirásek, Z. Winter, A. Sedláček nebo farář V. Beneš Třebízský z Klecan u Prahy, protože měli solidní odborný základ, tomu se J. Železný s diplomem z módního oboru zvaného „mediální vědy“ vyrovnat nemůže. Srovnávali bychom jablka s hruškami, dokonce hodně nahnilými. Ostatně – v zemi s největší hustotou „politologů“ na kilometr čtvereční tomu ani nemůže být jinak.
─────
„Exhumovaný“ P. Čech restartu tohoto pořadu spíše uškodil
O týden později, v sobotu dne 1. 3. 2025 (po 23.00 hod.), uvedla ČT24 v pořadí již druhý díl obnoveného pořadu „Historie.cs“. Vedení ČT se bohužel nepoučilo ze skandálu s M. Koldinskou. Nejenže moderování opět svěřilo beznadějně provařenému P. Čechovi, který stáhl úroveň tohoto pořadu až na skutečné dno, ale v závěrečných titulcích bylo znovu uvedeno jméno dramaturga Č. Fraňka, o němž televizní šéfové v médiích tvrdili, že k 31. 12. 2024 sám v televizi skončil. No – zřejmě se zase vrátil a tito šéfové si toho ani nevšimli. Když říkám, že v ČT „levá ruka neví, co dělá ta pravá“, tady máme další potvrzení toho, že to stále platí.
Ohledně tohoto dílu pořadu „Historie.cs“, jehož námětem bylo vyzbrojování naší armády v minulosti a dnes, konstatuji, že ze tří hostů tam byl pouze jeden historik. Vystupovala tam i jakási úřednice z Ministerstva obrany ČR. Část jejího vystoupení jsem zhlédl ‒ a byl to zážitek. Samá chvála toho, jak to ministryně obrany J. Černochová (ODS) dělá všechno správně. V podobném duchu hovořil i onen historik: vydával pomalé a těžkopádné vyzbrojování ČSR ve 30. letech 20. století, a to tváří v tvář hrozbě ze sousedního Německa, div ne za statečný čin. Přitom časové zpoždění při budování soustavy pohraničního opevnění se nepodařilo nikdy dohnat. V době Mnichova nebyla řada těchto pevností ještě dobudována. A opět „klasika“: moderátor P. Čech tam byl jen do počtu. Šlo nikoli o debatu, nýbrž o několik samostatných monologů pozvaných hostů. I tak se to dá dělat, vážení soudruzi!
Viděl jsem asi patnáct minut z tohoto pořadu a stačilo mi to. Než pokračovat v této nudě a „trapárně“, bude lépe najít P. Čechovi nějakou jinou „trafiku“, než konečně odejde do penze. Až tento zbytečný žvanil v ČT skončí, nikdo si toho ani nevšimne.
─────
Místo historiků raději „vědci“ z Kavčích hor?
Kdo sleduje pořad „Historie.cs“ minimálně od počátku minulé dekády (jako já), ten si toho musel všimnout taky. V posledních týdnech totiž narostl počet vstupů do televizního vysílání ze strany jakési „vědecké redakce ČT“. Jedná se o partičku namistrovaných frajírků z generace tzv. Husákových dětí, kteří mají kromě drzých čel pouze povrchní a nekvalitní vzdělání. Přesto si hrají na „vědce“! Jak směšné v zemi, kde masově upadá vzdělanost, ba i obyčejná znalost českého pravopisu, jak nám to ČT denně předvádí ve svém vysílání. To ovšem těmto zoufalcům nicméně nepřekáží v tom, aby nás, obyčejný televizní plebs, nepoučovali o různých vědeckých disciplínách.
V „balamucení“ diváků zatím vyniká Daniel Stach, jenž se soustřeďuje na lékařské obory a jiné exaktní vědy. Ostatní „přicmrndálkové“ z této redakce, kteří se na oné „vědecké“ šaškárně podílejí, nestojí za to, aby si člověk pamatoval jejich jména. Například Vladimír Piskala je typický „odborník na všechno“. Jeho matka kdysi dělala redaktorku v ostravském studiu ČT, pak tiskovou mluvčí Krajské nemocnice v Ostravě-Porubě. A ještě jiná příjmení: „vědci“ Vyhlídal, Zoula (neplést s tím dělnickým básníkem z 19. století!) nebo Lulák (Slovák s velice „lechtivým“ příjmením: každý chlapeček ví, čemu se říká „lulánek“) atd.
K nejoprsklejším „vědátorům“ patří zatím V. Piskala, který si za peníze koncesionářů udělal dokonce výlet do Vatikánu, aby nás mohl podrobně a aktuálně informovat o zdravotním stavu hospitalizovaného papeže Františka. Raději se ani nebudu ptát, k čemu má ČT tzv. redakci pro náboženské otázky, když do Vatikánu jezdí „vědec“ Piskala! Až příští ředitel ČT začne rušit nadbytečné pracovní pozice na Kavčích horách, měl by začít právě u těchto „vědátorů“.
Bohužel – tato zbytečná redakce, aby obhájila svou existenci a zaměstnávání nadbytečných televizních poskoků, se již pár měsíců pokouší „montovat“ i do naší historie. Namísto toho, aby si ČT zajistila dostatek skutečných odborníků pro popularizaci historických výročí, rozhodlo se vedení ČT zvát buď samé diletanty, nebo touto popularizací pověřovat onu „vědeckou redakci“. Tomu pak odpovídají výsledky, jež jsou více než žalostné.
Již před několika lety, ještě v době, kdy kvůli nemoci býval často hospitalizován moderátor V. Kučera, „zaskakovala“ tato redakce i v popularizaci oněch historických témat. Dodnes si pamatuji, jak si D. Stach v samostatném pořadu na ČT24 hrál na odborníka na pravěk. Bůhví odkud čerpal své poznatky, ale tolik nesmyslů, které tehdy říkal, to bylo i pro mě – jako vystudovaného archeologa ‒ nemilé překvapení. Dokázal velice účinně a přesvědčivě klamat televizní diváky, kteří o tom nic nevěděli. Do hloubky o tom neznal nic. Pouze klouzal po povrchu a tvářil se jako špičkový odborník.
─────
ČT nám podstrčila D. Stacha, aby mohla manipulovat…
D. Stach, z něhož se v posledním roce stal uvědomělý, proukrajinský aktivista (co mu brání, aby si oblékl vojenskou uniformu a vyrazil do boje proti Putinovi?), ještě víc než pořadem o pravěku překvapil samostatným dílem (na ČT24 okolo 11. 10. 2024, kdy měl J. Žižka příslušné jubileum) o 600. výročí úmrtí husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Moderátorka M. Koldinská, která se v tomto pořadu věnovala starším dějinám, měla k tomuto výročí rovněž samostatný díl, a to dne 6. 7. 2024 po 21.00 hod. na ČT24.
V obou případech, v pořadu Koldinské i D. Stacha, byl jako samostatný vstup předtočen rozhovor s historikem Petrem Čornejem z pražské Pedagogické fakulty UK. Stach se nám pokusil vnutit svou verzi o tom, že P. Čornej je „vědecká špička“ v oboru. Dnes možná ano, ale v minulosti jsme tady měli odborníky mnohem větší. Jak se dalo čekat, nic jsme se nedozvěděli o tom, proč P. Čornej neseděl v televizním studiu spolu s ostatními účastníky debaty. Upřímně – zase taková „hvězda“ to není. Spíš primadona.
Na Stachově pojetí jeho pořadu o Žižkovi byla vůbec nejhorší jeho jednostrannost: žádné pochybnosti o čemkoliv, žádné jiné verze, žádná jiná jména významných osobností husitské revoluce a ani vysvětlení souvislostí tehdejších událostí. Co každého jen trochu znalého diváka muselo trknout, byla skutečnost, že ani od moderátora, ani od P. Čorneje nezaznělo, proč se rozhovor s ním odehrává právě na místě Národního památníku na Vítkově. Kdo viděl film režiséra O. Vávry „Jan Žižka“, ten to ví. A rovněž to, proč právě tam stojí ona jezdecká socha J. Žižky od B. Kafky.
Nicméně – z ČT24 jsme se nedozvěděli, že zrovna tady se odehrála první úspěšná bitva J. Žižky proti křižákům, ona známá bitva na Vítkově (14. 7. 1420). A protože historie je plná paradoxů, pár dní po této bitvě, v níž byl císař Zikmund Lucemburský poražen nevelkou skupinou husitských bojovníků pod Žižkovým vedením, se týž panovník nechal korunovat na českého krále ve svatovítské katedrále na Pražském hradě.
Troufám si říci, že každého televizního diváka, který něco ví o historii a o disciplíně, jíž se říká historiografie, muselo překvapit, že D. Stach kromě P. Čorneje neuvedl v souvislosti s bádáním o době husitské ani jediné jméno historika, který se v minulosti touto problematikou zabýval. A dlužno poznamenat ještě toto: téma J. Husa, J. Žižky i doby husitské patří v naší historiografii k nejprobádanějším. Samozřejmě musíme začít velkým znalcem husitství, historikem F. Palackým, dále dějepiscem města Prahy W. W. Tomkem až po J. Pekaře či Z. Nejedlého (jako muzikolog se zabýval husitským zpěvem). Ve Stachově pořadu se mlčelo i o dalších jménech „husitských“ badatelů: J. Mackovi, F. Šmahelovi, J. Kejřovi, J. Durdíkovi, F. M. Bartošovi či R. Urbánkovi.
Proč se o těchto faktech zmiňuji? Je to jednoduché a hodně to připomíná selektivní pohled na dějiny, jemuž dává přednost současná politická reprezentace, která sama o historii ví velice málo. Zamlčování informací může mít dvě příčiny. Tou první bývá skutečnost, že dotyčná osoba tato fakta jednoduše nezná. Druhý důvod je daleko nebezpečnější: selektivní přístup k historickým faktům zákonitě vede k jejich zkreslování a záměrnému deziformování i k pokusům o dezinterpretaci historických událostí.
V případě D. Stacha se bude nejspíš jednat o první případ. Ukazuje se, že není tak chytrý a vzdělaný, jak se nám pokouší namluvit svou vizáží „neviňátka“. Ostatně – „svazáci“ z ČT jsou na tom všichni stejně: naučili se pouze papouškovat to, co jim jiní (a blbě) napsali, aby to přečetli do kamery. A oni ve své hlouposti a prostoduchosti přesně toto dělají.
Při celkové neznalosti poměrů většina dnešních novinářů (včetně těch z ČT) nepůsobí v médiích déle než deset let: nic si nepamatují z minulosti, jejich znalosti jsou prachmizerné a skoro všichni zápasí s českou gramatikou a pravopisem. Proto nemůže nikoho překvapit, že ani o P. Čornejovi nic konkrétního nevědí. (Kromě toho, co jim on sám o sobě „nakukal“.)
Je tedy přirozené, že se jim nepochlubil s tím, že do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV nastoupil bezprostředně po absolvování FF UK (1974) v tom nejhorším období tzv. normalizace. Poté, kdy z těchto vědeckých ústavů museli odejít do té doby uznávaní a špičkoví odborníci. U „nových svazáků“ typu P. Čorneje k odstartování jejich kariéry stačilo, že byli členy nebo aspoň kandidáty KSČ či SSM. Měli tu správnou legitimaci, která se stala zárukou toho, že tito jedinci budou spolehlivě hájit zájmy posrpnové vlády kolaborantů v ČSSR.
Jedním z těchto uznávaných odborníků na dobu husitskou byl i František Šmahel (1934-2025), který v letech 1964-1974 působil v Historickém ústavu ČSAV. Poté, kdy byl z politických důvodů vyhozen, poslán „k lopatě“, pracoval nejprve jako řidič tramvaje v Praze (1974-1979) a posléze jako historik v regionálním Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře (1980-1989). Šmahel měl to štěstí, že se dožil rehabilitace a že stačil ještě znovu naskočit do rozjetého rychlíku. Jako výraz ocenění jeho zásluh, ale i pokory, s níž protrpěl léta normalizace, se na počátku polistopadového období ujal vedení Historického ústavu ČSAV (1990-1998). Své zkušenosti mohl předávat mladé generaci již v nových politických podmínkách: v r. 1991 se habilitoval na FF UK a v r. 1995 se stal profesorem starších českých dějin tamtéž.
Daleko víc však bylo těch, kteří se již své profesní ani politické rehabilitace nedočkali. I tuto skutečnost bychom si měli dnes uvědomit. K tomu je ovšem zapotřebí, aby to mladá generace věděla. D. Stach se bohužel stal názorným příkladem jednoduchého „zapomínání“ na dějiny vlastního národa. Tak to dnešním vládcům u nás vyhovuje: namísto pravdy jen vylhaná, „nakašírovaná“ historie o „vítězství pravdy a lásky“ na věčné časy a nikdy jinak.
Neupírám P. Čornejovi jeho dnešní „slávu“ na poli historické vědy ani mu ji nezávidím. Není se totiž čím chlubit. V době, kdy jiní museli skončit na okraji společnosti z politických důvodů, tento historik kráčel cestami, jaké mladým kariéristům nabídl kolaborantský režim v čele s G. Husákem. Ve své kariéře nerušeně P. Čornej pokračoval i po změně režimu. Pocit studu je to poslední, co tito jedinci znají.
Přesto i z toho, co jsem měl možnost vidět v souvislosti s těmito pořady o J. Žižkovi, lze snadno zjistit, že ne každý je na historiky typu P. Čorneje zvědavý. Proto s těmi ostatními neseděl v jednom studiu před kamerou. Nejspíš z toho prostého důvodu, že tam s ním sedět nechtěli. Ani se jim nedivím. Vědu totiž nelze dělat bez morálky. S lidmi, jako je P. Čornej, bych si ani já k jednomu stolu nesedl.
Vím, že se to čtenářům, kteří nemají šanci se o tom z otevřených zdrojů nic dozvědět, nečte dobře. Pravda totiž bývá občas hodně nepohodlná, a proto ji mnozí lidé raději vyhánějí za dveře nebo aspoň o ní mlčí, aby nekazila idylický obrázek toho, jak se máme v té naší prolhané době, kdy nám vládne „fialový hnus“, dobře. Ne, nemáme se dobře. Pouze si to nalháváme.
Až se vydáte na procházku centrem našeho hlavního města, nezapomeňte navštívit Staroměstské náměstí, kudy kráčely české dějiny. A přečtěte asi také Husova slova na podstavci jeho monumentálního pomníku o hledání pravdy. Právě tam totiž spočívá základ našeho objektivního poznávání světa i člověka.
8. 3. 2025
‒ RJ ‒
─────
P. S.
Když se politikovi nedostává slov, jeho konec se přiblížil…
A jako úsměvnou tečku za neveselým čtením na téma „ČT a její manipulování s českými dějinami“ uvedu ještě příhodu z tohoto týdne. Dne 6. 3. 2025 odlétal náš „pravdomluvný“ a „hodnotový“ premiér, který dnem i nocí myslí na blaho českého (spíše však „ukrajinského“) národa do Bruselu, aby tam s ostatními politiky (zdráhám se použít slovo „státníky“, protože tam žádný takový nebyl) jednal opět o Ukrajině. Jak jinak, že ano?
A protože mezi politiky u nás doma, ale i v sousedních státech vládne pořádná nervozita ohledně dalšího vývoje, byl z toho Fiala viditelně zmatený, ba „vykolejený“. Chtěl by vládnout další čtyři roky, ale tu příští vládu čekají jen samé nepříjemnosti: dluhy, ekonomická stagnace a naštvaní voliči. A protože náš „světový lídr“, který se umístil v popularitě na poslední příčce ze všech zemí světa, už neví, kudy kam, přihodilo se mu to, co občas postihne krátce před koncem každého politika: začal blábolit, co mu slina na jazyk přinesla.
Na tiskové konferenci, kterou přenášela živě ČT24, před odletem do Bruselu P. Fiala dne 6. 3. 2025 v 10.15 hod. řekl toto: „… prostor pro nalezení prostoru“. Premiérovi, který lže od rána do večera (do půlnoci), se najednou nedostává slov. Asi tuší, že bude zle, velmi zle. Konec se blíží…
8. 3. 2025
‒ RJ ‒
─────
P. P. S.
Na Kavčích horách stále řádí „fialoví strašáci“?
Jen co se trochu vylepšilo počasí, odložila většina redaktorek ČT své fialové šaty. Až na dvě výjimky: J. Peroutková si vzala dne 5. 3. 2025 (jedná se o výroční den, kdy v r. 1953 zemřel generalissimus J. V. Stalin) do pořadu „Události, komentáře“ fialové kalhoty. Její kolegyně M. Augustová si zase na sebe dne 7. 3. 2025 (výroční den narození T. G. Masaryka v r. 1850) do hlavní zpravodajské relace „Události“ navlékla své již notně obnošené fialové šaty, které na sobě měla již mnohokrát. „Fialovou“ módu dosud vyznává i pár „obdivovatelů“ P. Fialy z řad redaktorů ČT. Ti stále nosí fialovou kravatu: M. Šnajdr (1. 3. 2025), J. Musil (1. 3. 2025), P. Borovička (3. 3. 2025), M. Řezníček (6. 3. 2025) nebo P. Obrovský (7. 3. 2025).
─────
Politici od „černoprdelníků“ plácají a plácají…
Jinak ovšem v ČT probíhá všechno, jak má: informuje nás o samých „světodějných“ událostech. Například ministr životního prostředí P. Hladík se podřekl a do celého světa vytroubil, že ekologická havárie vlaku s benzenem v Hustopečích nad Bečvou byla nejhorší v celé Evropě za posledních 30 let. Aspoň v něčem jsme „nejlepší“!
Hladíkovo plácání v televizi ovšem nic nemění na faktu, že zoufalci z jednoprocentní KDU-ČSL již žádnou šanci na dobře placená „koryta“ a „korýtka“ nemají. O to úsměvnější bylo prohlášení jiného lidoveckého „borce“, který vegetoval dvacet let za peníze daňových poplatníků v Bruselu a před necelým rokem se stal náměstkem na Zamini – E. Hulicia.
Jeho názor na budoucího předsedu vlády A. Babiše, který přednesl v pořadu „Napřímo“, je doopravdy úsměvný. S „černoprdelníky“ musí být doopravdy zle, když z úst jejich politiků padají takové „perly“. Je to skoro jako ze soutěže o nejlepší vtip roku. Hulicius totiž v onom rozhovoru na TV NOVA řekl toto: „Babiš je mimo mísu. Premiérství by nezvládl, ať je radši v opozici.“ (TN.cz, 7. 3. 2025, 16:21) Ještěže víme, na čem jsme!
─────
Ukoktaná K. Ottová novou posilou v pologramotné ČT?
A jiná perlička úplně na konec. Ani po tom všem, co jsem byl nucen konstatovat na adresu České televize, k žádné pozitivní změně nedochází. Znovu mě o tom přesvědčila reportáž ČT24 (8. 3. 2025, 14.20 hod.), v níž informovala o odstranění následků havárie vlaku v Hustopečích nad Bečvou regionální zpravodajka Klára Ottová. Ta během asi tříminutového povídání z místa nehody předvedla řeč, v níž se několikrát zakoktala nebo chybně přečetla text z mobilu. Cvičená opička nebo umělá inteligence by si s tím poradily lépe. Mám jen skromnou otázku: Kde tyto „exoty“ pro ČT vybírají? Na „Hlaváku“, nebo v „Perlovce“?
─────
Jakub Pacner se ještě nenaučil skloňovat číslovky!
Zatím nejnovější případ potýkání se redaktorů a redaktorek ČT s českou gramatikou nám dnes, v pondělí 10. 3. 2025 (výročí smrti Jana Masaryka) předvedl jinak zkušený redaktor Jakub Pacner. Dnes si na to své účinkování na ČT24 vzal dokonce světle fialovou kravatu. Možná se chtěl zalíbit panu premiérovi, kdo ví? Nebo někomu jinému?
Zkrátka: ve 13.20 hod. redaktor J. Pacner použil při „předčítání zpráv“ tento mluvnicky nesprávný tvar číslovky: „pět seti sedmi“. (Správně to mělo vypadat takto: „pěti sty sedmi“.) Jakub to nejspíš četl poprvé a v té rychlosti si to nedokázal přeslabikovat správně.
V ČT totiž své „předčítače zpráv“ vystavují jednomu rafinovanému nebezpečí: Napíšou jim to číslicemi, ale očekávají, že oni to přečtou správně. To je zásadní omyl. Když budu chtít po nevzdělaných redaktorech, aby to řekli mluvnicky správně, musím jim to napsat „foneticky“. Na této „překážce“ zatím většina redaktorů a redaktorek „škobrtla“. Není divu. Mít špatné vzdělání a ještě pracovat v tom ustavičném stresu, to je na mrtvici, vážení!
Toto konstatování není omluva dotyčných redaktorů, nýbrž výtka těm, kteří pro ně mají připravit správné podklady. Kdosi si tady usnadňuje práci, pane řediteli Součku! Nevíte náhodou, kdo to je?
─────
Železný mohl zvolit jiná témata, ale neudělal to. Proč?
Moje informace o J. Železném a o jeho nové roli moderátora pořadu „Historie.cs“ by nebyla úplná, kdybych se aspoň několika větami nezmínil o druhém dílu tohoto pořadu, který moderoval tento redaktor a jenž byl odvysílán na ČT24 dne 8. 3. 2025 po 22. hodině. Téma tohoto dílu znělo: „Venuše z Věstonic“. Moderátor si k tomu pozval tři hosty: dva archeology z ústavu Anthropos v Brně (Petr Neruda, Martin Oliva) a malíře Jana Dungla. Ten dokonce v tomto pořadu vypravoval o indiánech. Představil tam rovněž své barevné kresby z Latinské Ameriky. Jak to souviselo s archeologií, to jsme se nedozvěděli.
Oba pozvané archeology jsem z televize již znal z dřívějška, protože naše republika je malá a nic se v ní neutají. Archeolog M. Oliva vystupoval před několika lety v podobném pořadu o Věstonické Venuši, který tehdy moderovala historička umění Barbora Půtová. Druhého archeologa, P. Nerudu, mám zafixovaného jako „lidového vypravěče“. Před nějakou dobou jsem i jeho viděl v televizi, konkrétně na tiskové konferenci v Ostravě, na níž seznámil veřejnost s údajně unikátním nálezem z mladopaleolitické stanice na Hošťálkovickém kopci (poblíž je známý televizní vysílač) v Ostravě. Mělo se jednat o nálezy z období tzv. magdalénienu, který ovšem není na Ostravsku vůbec zastoupen.
Již tehdy se mi to zdálo být podezřelé a považoval jsem to za falzum. Tím spíše, že mýma rukama (jako bývalého archeologa z Ostravského muzea) prošly pazourkové artefakty z Hošťálkovic. Tyto předměty jsem dokonce před několika lety publikoval v rámci celkového zpracování nálezů z lokality „Landek“ v katastru Ostravy-Petřkovic a Ostravy-Koblova. Vzhledem k tomu, že po tomto televizním „humbuku“ jsem již nikdy o novém „nálezu“ z lokality „Hošťálkovický kopec“ v Hošťálkovicích nic neslyšel ani nečetl, považuji to za potvrzení svého podezření. Kdosi se chtěl zviditelnit, ale nevyšlo mu to. V nejnovějším díle pořadu „Historie.cs“ se nám onen „objevitel“ P. Neruda představil jako hlavní osoba, která má na starosti Věstonickou Venuši. No – potěš Pánbůh!
O dotyčném nálezu z Ostravy se mohou čtenáři více dozvědět kliknutím na tyto přiložené odkazy:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2019/---landecka-venuse----byla-vyrezana-z-krevele-.html
K tomu ještě poznamenám, že výzkum v lokalitě mladopaleolitických lovců mamutů na vrchu „Landek“ v Ostravě-Petřkovicích prováděl v r. 1953 archeolog Bohuslav Klíma z Brna, který vedl i výzkumné práce v Dolních Věstonicích, v Pavlově, ale i v Loukách u Malenovic na Zlínsku. Železný si mohl pozvat do svého pořadu jeho syna B. Klímu mladšího, který se rovněž specializuje na problematiku paleolitu. Zmíněné nálezy z lokality „Dubiček“ v Hošťálkovicích mně pomáhal zpracovat jediný odborník na toto období pravěku, který tehdy působil na severní Moravě – Dr. Emanuel Grepl z Muzea v Novém Jičíně. Z 37 pazourkových úštěpů, které v r. 1973 nalezl A. Duroň, identifikoval Dr. Grepl pouze 8 jako artefakty: mezi nálezy byl i jeden hrotitý předmět z mamutoviny. Přímo na „Hošťálkovickém kopci“ zjistil stopy mladopaleolitické stanice již v minulosti geolog K. Žebera (1911-1986).
Po zhlednutí druhého dílu pořadu „Historie.cs“ musím moderátorovi J. Železnému vytknout tyto chyby a nedostatky. Předně: zvolil opět téma, které bylo již v minulosti zpracováno na daleko vyšší odborné úrovni než tentokrát. Kromě fotografií za zády debatérů jsme nic jiného neviděli: ani artefakty, ani fotografie z výzkumů, ani kresby nálezů po jejich zpracování. V pořadu jsme proto byli odkázáni výhradně na pouhé řečnění moderátora a jeho hostů. Přitom archeologie je neodmyslitelně spjata s dokumentací průběhu výzkumných prací i dalšího zpracování těchto nalezených předmětů. Jedna Věstonická Venuše, byť prozkoumaná za pomocí nejnovějších metod, na vyplnění jedné vysílací hodiny televizního pořadu doopravdy nestačí.
Zkrátka: tento díl pořadu „Historie.cs“ byl ještě slabší než ten první, „premiérový“. S tím se pokračovat nedá. Potvrdilo se to, čeho jsem se obával a před čím jsem varoval: Železný nemá dostatek erudice k tomu, aby tento druh pořadu mohl úspěšně moderovat. Ať mu J. Souček najde nějakou jinou „parketu“, která mu bude více vyhovovat. Osobně mě mrzí to, že si J. Železný nevybral žádné z výročí, která se sama nabízela: 80. výročí Jaltské konference, 75. výročí smrti faráře J. Toufara, 77. výročí Vítězného února 1948 nebo 50. výročí úmrtí prezidenta A. Novotného. Škoda.
Komu není rady, tomu není pomoci…
10. 3. 2025
‒ RJ ‒
Seznam vyobrazení:
1. P. Fiala, nejhorší premiér.
2. Odsun sovětských vojsk, fotografie z r. 1991.
3. P. Fiala a V. Kličko.
4. Politologové – karikatura.
5. M. Kubal – televizní manipulátor (karikatura).
6. J. Žižka z Trocnova, rekonstrukce podoby husitského válečníka.
7. Kudy chodil, tudy lhal… (karikatura).
