Svobodné noviny na internetu

Co Čech, to „politolog“?

Kdysi se říkávalo: „Co Čech, to muzikant.“ Dokonce na tom byl i kus pravdy, o níž nebylo nutno pochybovat. Dnes jsme se ocitli o několik koňských délek dál. Módou posledních deseti let je mimořádný nárůst počtu studentů politologie, všelijakých humanitních (pa)věd, jejichž praktický užitek pro společnost je minimální, až po „mediální studia“, což je jen eufemistické pojmenování pro novou ideologickou indoktrinaci. Ta se podobá skoro jako vejce vejci té komunistické, jakou si starší občané pamatují z doby před rokem 1989. (Tehdy se tomu říkalo VUML.) Jako „perličku“ uvádím, že jedním z těchto učitelů, kteří se podílejí na této mediální „masírce“, je etalon pravdomluvnosti a vzorného vystupování na veřejnosti, bolševický synek a zasloužilý manipulátor ČT Jakub Železný. Osoba, jíž by slušelo více skromnosti a pokory.

O tom, že „politology“ bychom mohli vytapetovat všechny stěny studií a kanceláří ČT na Kavčích horách, se přesvědčujeme každý den. Sotva se odehraje sebebezvýznamnější událost, ČT nám téměř okamžitě a pohotově nabídne vyjádření některého ze „spřátelených“ politologů. Když nestačí ti čeští, ochotně se o slovo přihlásí i ti slovenští. Ti sice žijí v českých zemích, ale z nepochopitelných důvodů se česky ještě nenaučili. (Také manželka M. Kubala se mylně domnívala, že může v České televizi hovořit slovensky. Momentálně se tak chová jistá slečna Jana Ďuďáková, která často vystupuje v pořadu „Newsroom“ na ČT24.) Co na tom, že někteří z nich jsou pouhými „politology-amatéry“? Hlavní je to, že o své „pravdě“ dokáží přesvědčit nepoučené televizní diváky.

Zatím bez konkurence je v tomto směru „politolog“ z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem – Daniel Kroupa, legendární „televizní dědeček“, který „mele a mele“ ty své naučené fráze jako „kafemlejnek“. Tento přestárlý pedagog a bývalý politik neúspěšné ODA v posledních týdnech vystupuje v ČT téměř každý den. Proč? Důvod je prostý: část našich poslanců, vesměs vystudovaných „politologů“, navrhla tohoto uvědomělého „demokrata“ a stoupence P. Pavla a P. Fialy na vysoké státní vyznamenání.

Zřejmě proto, aby se pan prezident republiky o této nominaci v předstihu dozvěděl, nabídla nám ČT24 dne 30. 3. 2023 rozhovor s tímto „politologem“ na téma: návštěva P. Pavla v Senátu PČR. D. Kroupa neváhal a osobně se dostavil na nádvoří Valdštejnského paláce na Malé Straně, aby byl přímo v centru dění ‒ u této „světodějné“ události. (Znáte nějakou jinou zemi, kde si mohou dovolit ten luxus, aby měli za prezidenta republiky bývalého komunistického „rozvědčíka“?)

─────

Marný boj učitelů humanitních oborů za zvýšení platu?

Když už jsme u té „politologie“: V úterý dne 28. 3. 2023 protestovali vysokoškolští učitelé spolu se studenty před budovou pražské filozofické fakulty UK na Palachově náměstí kvůli nízkým platům pedagogů humanitních oborů. Jen tak mimochodem jsme se dozvěděli z ČT, že o nápravu tohoto nerovného stavu se mohli již dávno postarat samotní děkani a rektoři příslušných škol, avšak kvůli malé důležitosti těchto (pro někoho naprosto zbytečných) oborů to dosud neudělali. To je daleko výmluvnější odpověď – než všechny ty protesty a otevřené dopisy takto postižených pedagogů.

Ano, na základní nebo střední škole by si tito lidé vydělali mnohem víc. Problém spočívá v tom, že by museli mít nějakou lépe upotřebitelnou kvalifikaci (aprobaci), než jakou momentálně mají. Kdyby k té „politologii“ ještě vystudovali češtinu nebo dějepis, zaměstnal by je rád kdejaký ředitel školy. Se „solo“ politologií nejspíš nikdo.

Při sledování zpravodajství ČT musí většina diváků nabýt dojmu, že „politologové“ dokáží vysvětlit všechny „zákruty“ naší i světové politiky, o nejrůznějších divech světa nemluvě. K tomu stačí dobrá „vyřídilka“, případně nějaký šikovný „taháček“ (à la D. Nerudová) a pozvaný host dokáže („levou zadní“) objasnit úplně všechno. Zkrátka: Češi jsou národ šikovný a vynalézavý.

A protože „politologie“ momentálně stále ještě „frčí“, vyrojil se u nás bezpočet „politologů-amatérů“, kteří vám dají odpověď na cokoliv. Nejnověji se k těmto „borcům“ přiřadil i starosta pražských Řeporyjí, Pavel Novotný, o jehož sprostotách jsem nedávno psal v článku s názvem Za to měl již dávno sedět. A spolu s ním i P. Fiala (SN č. 3/2023, vloženo 23. 3. 2023, ZDE).

Novotného neotřelé politické názory nám o pár dní později přiblížil rovněž internetový deník „Parlamentní listy“ v článku s titulkem: Pavel Novotný bez servítků: Ti na Václaváku, radikalizující se chudší vrstva. Zahradil? V ODS má nacistické křeslo“. (PL, 26. 3. 2023, 10:54) Z tohoto článku ocituji dva odstavce, v nichž P. Novotný hovoří o politice:

»Na dotaz, k jaké se řadí politické ideologii, podotýká: „Zahradil, kamarád Jany Černochové, mě třeba obvinil, že jsem převlečený topkař se srdcem Piráta. Snažil se mě tenkrát vyhodit z ODS, protože jsem chtěl kandidovat do Sněmovny.

Já jsem přece pravičák, ku*va, vždyť je chci mlátit pendreky, ty na tom Václaváku… Ale Zahradil mě vlastně obvinil správně, nemám z toho kam utéct. Zahradil má v ODS nacistické křeslo, je tam sám. Já v ODS vedu levicové křídlo pravicové ODS,“ směje se Novotný, který o sobě zároveň říká, že je liberál a konzervativec v ODS.« (PL, 26. 3. 2023, 10:54)

Přiznám se, že i na můj vkus je to poněkud zmatené a někdo se v tom může „ztratit“. Pamatuji si na to, když se v r. 1991 od „politicky bezbřehého“ Občanského fóra osamostatnila ODS (tehdy pod vedením V. Klause). Zpočátku to vypadalo tak, že je tato nová partaj, která sama sebe charakterizovala jako konzervativní, odhodlána hájit principy politické pravice. Nakonec se z ODS stala strana „tunelářů“ a „kmotrů“, kteří pomohli v tichosti (a bez právního postihu) rozkrást bohatství v řádu několika bilionů Kč, jež vytvořily předchozí generace obyvatelstva ČSR.

Po uzavření „opoziční smlouvy“ (1998) šly všechny předchozí řeči o politické pravici a levici „do háje“. Zbyla z toho jen politická „přetahovaná“ těch, kterým se díky volbám podařilo prodrat ke „korytům“. Někdejší „étos“ pravicové ODS je dávno ten tam. Zůstala jen pachuť a čím dál mlhavější vzpomínky na to, jak to tenkrát bylo.

Časem v naší politice začala platit tato úměra: čím mladší politik, tím toho ví o politice i o „politologii“ méně. To platí rovněž o „rekvalifikovaném“ politologu P. Fialovi, jenž to dotáhl až na premiéra. Kdyby něco o naší politice věděl, raději by tu funkci odmítl, protože by si dokázal spočítat, že to nemůže dopadnout dobře.

Asi i kvůli této neznalosti a nezkušenosti se dne 29. 3. 2023 i s celou vládou vypravil na Jesenicko, aby prý „pomohl“ tomuto opomíjenému regionu. A bohužel – se zlou se potázal: v Jeseníku na něj již čekali demonstanti, kteří ho počastovali nadávkami i pískotem. Fiala se chtěl vyhnout ohlášené demonstraci odborářů před budovou Úřadu vlády, ale dopadl neméně neslavně. Navíc: do Jeseníku Fialovi v patách dorazil se svými příznivci i R. Šlachta. Fiala jistě dobře ví, proč se ho bojí.

Protože bych rád přispěl k tomu, aby si P. Novotný ujasnil, jak to je s tou politickou „pravicí“ a „levicí“, nabídnu mu malý výčet základních rysů, jimiž se od sebe liší „pravice“ od „levice“. Až si to ujasní, jistě pochopí, jaké hlouposti říkal v článku, který zveřejnily „Parlamentní listy“.  Zkrátka: „levičák“ v pravicové ODS, té Fialově, to je doopravdy nonsens. Je to totálně na „palici“.

Směrem k politické „levici“ vykročila ODS již dávno. Bylo to v časech, kdy v jejím čele stál M. Topolánek. Tento posun dále pokračoval za P. Nečase. Za jeho předsedování a premiérování se z ODS stala „havlistická“ strana. V této tradici ODS pokračovala i za svého dalšího předsedy – neslaného a nemastného P. Fialy, který sice v čele této strany stojí již neuvěřitelných devět let, ale nic pozitivního pro ni nevykonal. (Podvod ve volbách z r. 2021, který Fialovi vynesl premiérské křeslo, za „úspěch“ považovat nelze. A jeho chaotické a tragické vládnutí už vůbec ne.) Postavička tohoto zmateného „profesůrka“ z Brna bude jednou v dějinách našeho státu a ve stranické historii ODS vylíčena v těch nejčernějších barvách.

Stačí si porovnat znaky politické „pravice“ s principy, jež hájí Fialova ODS dnes. Znaky, jež jsou uvedeny níže, pocházejí z jednoho staršího článku našeho předního exilového ekonoma – prof. Milana Zeleného. (Článek má titulek: „Profesor Zelený o absurditách naší politické scény“, Špígl, 10. 2. 1995.)

Zbývá se jen dotázat P. Fialy, kam že to dovedl někdejší „klausovskou“ ODS? Odpověď ponechám na každém občanovi. Je mi z toho smutno. Pro netrpělivé čtenáře trochu předběhnu: z dotyčného přehledu vyplývá, že ODS je typická levicová strana. „Politolog“ P. Novotný skutečně šlápl vedle a uvěřil něčemu, co není pravda. Přesto ho neoznačím za šiřitele „fake news“. Jedná se o pouhou neznalost dané problematiky. Podobných „neználků“ je vláda P. Fialy plná.

─────

Jaké jsou znaky politické „levice“ a „pravice“?

Podstata rozdílu mezi „levicí“ a „pravicí“ spočívá ve vymezení role státu: Pravice zdůrazňuje autonomii, soběstačnost ekonomicko-společenských aktérů. Levice naopak spoléhá na stát jako nástroj řešení určitých problémů.

ZNAKY LEVICE
● spoléhání na stát;
● centralizace;
● státní zásahy do podniků a obcí;
● přerozdělování majetku;
● strany, stranické linie;
● vysoké daně;
● podniky s účastí státu;
● ideologie;
● experimentování s lidmi;
● zaměstnanci námezdní silou;
● obranné odbory;
● kosmopolitismus;
● důraz na práci;
● dělba práce a specializace;
● hospodářský federalismus;
● nepotismus, partajníčkování;
● restriktivní politika;
● omezování poptávky;
● ekonomické intervence;
● podpory v nezaměstnanosti;
● státní sociální systém;
● podpora monopolů;
● krátkodobé rozhodování;
● zveřejňování podniků (veřejně dostupné akcie);
● důraz na mzdy;
● podřizování se stranické linii;
● byrokracie;
● koncepce lídra či führera.

ZNAKY PRAVICE
● spoléhání na jedince či rodinu;
● decentralizace;
● autonomie podniků a obcí;
● tvorba majetku;
● přímá demokracie občanů;
● minimální daně;
● stát nepodniká;
● dialog;
● konzervatismus;
● národní zájmy;
● důraz na vzdělání;
● integrace a komplexnost;
● hospodářská autonomie;
● vláda odborníků;
● expanzivní politika;
● rozšiřování nabídky;
● seberegulační procesy;
● omezení nezaměstnanosti;
● podpora konkurence;
● dlouhodobá strategie;
● privatizace;
● důraz na kapitál (spoluvlastnictví);
● povznesení se nad stranickou linii;
● samospráva;
● koncepce veřejného služebníka;
● zaměstnanci kapitalisty (spoluvlastníky).

─────

A ještě dovětek od prof. Milana Zeleného

Aby těch zmatků okolo „levice“ a „pravice“ nebylo málo, připojuji ještě k výše uvedenému přehledu znaků pár vysvětlujících slov od prof. M. Zeleného:

„Z výše uvedeného vyplývá, že sebeproklamované pravicové strany v ČR (jako např. ODS) jsou de facto strany levicové, nebo ještě hůř, strany extrémně levicové, tj. fašistické. I když se často fašismus vydává za pravici, svým důrazem na roli státu a svým popřením individuální a podnikové autonomie, jde nutně o směr levicový (viz výraz „nacionální socialismus“). Kde socialismus kontroluje hospodářství zestátněním a kolektivizací, fašismus kontroluje státními holdingy (státní akciovou účastí) a přímým diktátem formálně soukromého hospodářství. V obou případech však jde o řešení v podstatě levicové, tj. etatistické.“ (Špígl, 10. 2. 1995)

Soudím, že slova prof. M. Zeleného, o jehož erudici nikdo soudný pochybovat nebude, se našemu „profesůrkovi“ z Brna nebudou číst dobře. Možná se mu u toho zamlží brýle. Není totiž nad to, když si konečně začneme říkat pravdu. Prezidentská standarta na Pražském hradě nás k tomu zavazuje.

30. 3. 2023

‒ RJ ‒