Svobodné noviny na internetu

Pěstujme u nejmladší generace úctu k hrdinům a lásku k vlasti!

Také letos si někteří naši vlastenecky založení politici (včetně těch z Babišovy vlády) připomněli památku jednoho z tzv. Tří králů (= protinacistická odbojová skupina ve složení: pplk. J. Balabán, pplk. J. Mašín a škpt. V. Morávek) – škpt. Václava Morávka. Ten padl dne 21. 3. 1942 do nastražené léčky Gestapa právě v místě, kde dnes stojí jeho pomník, vybudovaný zde již v r. 1945.

V této pietní akci nám nabídl velmi obsáhlou informaci redaktor levicového webu „iportal24.cz“ Petr Kojzar, a to v článku s titulkem: Varování od Prašného mostu: Naším zájmem není, aby se pohrobci těch, kteří způsobili smrt Václava Morávka, scházeli letos v Brně (iportzal24.cz, 20. 3. 2026).

(Redaktoru P. Kojzarovi patří poděkování za jeho článek o tomto pietním aktu. Již jeho titulek je velmi výmluvný a obzvláště aktuální. To, co se odehrálo na Prašném mostě, je jen pokus vládnoucí koalice o nápravu politických chyb a zjevných „přešlapů“ Fialova kabinetu v uplynulých čtyřech letech. Zda to byl krok dostatečný, ukáže až čas. Panu redaktoru Kojzarovi musím současně – jako bývalý učitel češtiny  ‒ vyčinit. Nelze ve dvou po sobě následujících odstavcích psát jednou „Gestapo“ a jindy zase „gestapo“. Jedním z pravidel kodifikace pravopisu je i princip jednotného pravopisu.)

Této akce se zúčastnili: náměstek ministra obrany Radovan Vích (SPD), dále poslanec Tomáš Doležal (SPD), místopředseda KSČM a viceprezident Světové rady míru Milan Krajča, předseda České strany národně sociální (ČSNS), pokračovatelky někdejší strany prezidenta republiky Dr. E. Beneše, M. Horákové či P. Drtiny – Michal Klusáček.

Pietní vzpomínka na škpt. V. Morávka se stala první viditelnou akcí všech vlasteneckých politických sil, a to jako výraz zásadní změny v porovnání s pokřiveným viděním světa, jak jej praktikovala exministryně obrany (spíše války) J. Černochová i ostatní politici kalice SPOLU v čele s P. Fialou. Z minulých politiků zde nebyl přítomen nikdo. Hlavní změnou oproti uplynulému období byla i účast předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky, kterého J. Černochová a s ní spřažená protinárodní skupina politiků „fialového hnusu“ exkomunikovala z účasti na podobných pietních shromážděních.

Na zmíněné pietní akci byl přítomen i někdejší poslanec a dnešní zastupitel Středočeského kraje Jiří Kobza (Stačilo!), místopředseda strany Trikolóra Otto Černý, předseda krajské organizace téže strany Milan Kryštof Čech, jakož i předseda Čs. svazu protifašistických bojovníků Petr Mrázek a prasynovec odbojáře ze skupiny „Tři králové“ – Miloš Balabán.

Poněkud překvapivé bylo, že zde byl přítomen i zástupce Ministerstva obrany ČR (MO ČR), nikoli však samotný ministr gen. J. Zůna. Bylo by to velmi žádoucí politické gesto ze strany nové vlády. Důvod Zůnovy nepřítomnosti (vedle pracovního vytížení na počátku činnosti této vlády) snadno pochopíme z kontextu toho, co se na Prašném mostě odehrálo a co tam zaznělo. Například zástupce MO ČR R. Vích pronesl mimo jiné tuto větu: „Václav Morávek je příkladem vlastence, který nezradil vojenskou přísahu a stal se legendou domácího odboje.“ Vzkaz směrem k Hradu je zřejmý a srozumitelný každému, kdo má fungující mozek v hlavě a srdce na svém místě.

V podobném, nepatetickém duchu promluvili i další účastníci shromáždění. Poslanec T. Doležal uvedl toto: „Ukazuje (= V. Morávek), že i boj proti ohromné přesile má smysl, zvláště když jde o boj oprávněný.“ Na velmi naléhavý problém v souvislosti s vývojem v posledním období, kdy zde „šafářovala“ nekompetentní Fialova vláda, plná amatérů a osob pologramotných, upozornil M. Krajča. Řekl: „Dochází k relativizaci historie a relativizaci teroru. Odstraňují se pomníky antifašistických hrdinů a pořádá se tu hanebný sudeťácký sjezd.“

[K tomu jako řadový obyvatel Prahy poznamenávám, že již dlouho jsem neviděl žádnou kytičku květin u pomníčků osob padlých během Pražského povstání 1945. Už i sokolové a skauti rezignovali na projevení kdysi samozřejmé úcty vůči těm, kteří položili své životy, abychom my mohli žít v míru. Je to velmi smutné.]

Na M. Krajču navázal předseda ČSNS Michal Klusáček tímto prohlášením: „Naším zájmem není, aby se pohrobci těch, kteří způsobili smrt Václava Morávka, scházeli letos v Brně. Smíření mezi českým a německým národem je žádoucí a myslím, že už proběhlo! Smíření mezi českým národem a Sudetoněmeckým landsmanšaftem žádoucí není.“

Na neobjektivní a lidsky nespravedlivý přístup k Českému svazu bojovníků za svobodu (ČSBS)upozornil jeho předseda Jaroslav Vodička těmito slovy: „Za ministryně obrany, na našich akcích nesměli být přítomni vojáci. Za nového vedení ministerstva se to změnilo a já za to moc děkuji.“ Poklud někomu vadí J. Vodička, ale rozvědčík na Hradě nikoliv, není se o čem bavit.

Exministryně J. Černochová by se nad sebou i nad svým neúspěšným působením v čele resortu obrany měla vážně zamyslet. Zdá se, že bývalá bankovní úřednice poněkud přecenila své schopnosti. Nedostatečné vzdělání ani nízké IQ žádná stranická legitimace nezachrání. To platilo jak za vlády KSČ, tak i dnes. Svým sklonem k papalášství a zbytečnou užvaněností si ODS pokazila úplně všechno. Teď už tato krachující strana čeká jen na poslední ránu z milosti.

Již zmíněný J. Vodička neopomněl upozornit ani na přítomnost žáků pražských základních škol na této akci. Je to výsledek jejich výchovy, a to jak svědomitými pracovníky našich škol, tak především odpovědných rodičů. Ti vedou své děti k tomu, aby milovali svou vlast a vážili si hrdinů našeho II., protinacistického odboje. Vzhledem k tomu, že v našich moderních dějinách stále ještě žije řada účastníků II. odboje, kteří se následně stali obětí perzekuce i ze strany komunistického režimu (= III. odboj), neměli bychom zapomínat ani na ně.

Nápravu nedobrého stavu, do něhož se společnost jako celek dostala, bychom měli začít od toho, co kdysi bývalo samozřejmé. Nejen jednotlivé městské části hlavního města Prahy, ale i samotné Ministerstvo obrany ČR by si měly vzít na starost obnovu tradičních pietních míst na jednotlivých donech, kde dodnes visí (pokud nebyly mezitím svévolně odstraněny těmi občany, kteří se chtěli zavděčit zrádcům a kolaborantům z „fialového hnusu“) pamětní desky, upomínající na padlé hrdiny Pražského povstání z května 1945.

Čest jejich památce!

P. S.

Sjezd sudeťáků je „pukavcem“ po Fialově vládě

Pro každoroční sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v čele s Fialovým „kámošek“ B. Posseltem bylo letos vybráno město, v němž se P. Fiala narodil – německé Brno (Brünn). Je to takový utajovaný „pukavec“, který nám po sobě zanechala Fialova koalice. Její politici byli natolik zbabělí, že to pár jejích tajných přátel „sudetoněmeckých přátel“ dojednalo za zády současné vlády, ale i většiny občanů a voličů. Možná se řídili názorem předsedy KDU-ČSL M. Výborného, který již v r. 2019 v rozhovoru s novináři konání tohoto sjezdu někdy v budoucnu u nás nevyloučil.

Kdo ví, zda končící předseda této strany najde odvahu, aby se v Brně ukázal i on. Sudetských „nadbíhačů“ mají lidovci ve své straně nejvíc (Herman, Bělobrádek, Heller). První místopředseda strany J. Bartošek vloni informoval o lidoveckém návrhu na udělení medaile „Za zásluhy o sblížení Čechů a sudetských Němců“ pro B. Posselta. Návrh tehdy podal poslanec Š. Heller, který navštívil sjezd tohoto krajanského sdružení v roce 2022. Poslanecká sněmovna nakonec návrh na vyznamenání B. Posselta nedoporučila.

Odkaz na článek J. Bartoška o vyznamenání pro B. Posselta:

https://www.forum24.cz/medaile-pro-posselta-kdy-se-konecne-vyrovname-s-davnou-minulosti

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2022/simon-heller--------uzitecny-idiot----od-lidovcu-.html

●●●

 „Haj*l zůstane haj*lem, ať je hubený, nebo tlustý…“

Kdo čte „řiťolezecké“ články šéfredaktora bulvárního časopisu „Super.cz“, Lukáše Vltavského (při vymýšlení dalšího pseudonymu doporučuji více zapojit mozek), ten již stačil zaznamenat, že po M. Pekarové-Adamové či hradnímu lampasáckému páru, „komunistickému rozvědčíkovi“ a jeho „první dámě“ (= soudružce „politručce“) přinesl tento servilní novinář svou pozornost i na další, mezitím od moci odstavené členy bývalé vlády brněnského „profesorka“, který uvěřil tomu, že je geniální a že má za úkol spasit svět. (Zatím se stále „motá“ okolo ODS a není schopen se z toho politického zmatku vymotat.)

A protože na politiku narazíme již jen tím, že se začneme zajímat o příčiny rostoucích cen pohonných hmot, je lépe se věnovat pouze tématům zaručeně nepolitickým. Touto cestou se nejnověji vydal i náš veleúspěšný patolízal momentálních mocných – L. Vltavský. Leč – nevydrželo mu to dlouho: v zatím posledním svém článku opět opěvuje MPA. Inu, staré láska nerezaví, že ano? Přesto jsem v činnosti časopisu „Super.cz“ jistou změnu zaznamenal.

Jelikož těch „podkuřovacích“ článků na hlavu státu i na další politiky z okruhu „demokratů“ je stále převaha, rozhodlo se vedení pro maloui „inovaci“. Zaměstnali v redakci jistou Viki Krejčí (podle jména předpokládám, že je to mladá žena, ale dnes si tím jisti být nemůžeme), která dostala za úkol tu názorovou jednostrannost pokud možno „vyvažovat“. Tato nová posila dokonce již začala zpochybňovat zaručené „pravdy“ svého šéfa. Jen aby se to nevymklo kontrole! Pozor na to!

Nejnovější článek L. Vltavského ze zaručeně „nového soudku“ opatřil jeho autor tímto Lákavým titulkem: Konec blahobytného lidovce: Exministr Jurečka zhubnul téměř 20 kilo a je z něj nový člověk. Receptem pobavil (Super.cz, 20. 3. 2026, 8:27). A o jaký recept na hubnutí se jedná? Posuďte sami: prý stačí „více pohybu a menší krmná dávka“.

Nevím, zda v dnešní dramatické době, kdy se brutálně válčí hned na několika místech světa, je ten Vltavského titulek vůbec na místě. A už vůbec do toho nezapadá ona pozornost podivně upřená na politika, který po skončení Fialovy vlády dostal v nové Sněmovně funkce, jež měl údajně přislíbeny, Asi proto, že se na něj všichni naštvali.

Zatímco někteří čtenáři přisuzují toto „zázračné“ Jurečkovo zhubnutí za výsledek působení jakéhosi preparátu, po němž se úbytek na váze dostavuje rychle, já toto zhubnutí považuji za záležitost spíše psychického rázu. Stačí si všímat zvýšené agresivity v chování M:  Jurečky v různých televizních debatách v posledních týdnech. [Hubnutí mlže být příznakem začátku vážné nemoci, jak dokazuje příklad lidoveckého šéfa J. Luxe (1956-1999), který taky tvrdil, že drží „dietu“, z níž se později „vyklubala“ leukémie.)

Pamatuji jiné doby, kdy M. Jurečka a J. Bartošek jenom „kynuli“, protože jejich postavení ve straně i ve Sněmovně jim to tehdy umožňovaly. Sám jsem je za to kritizoval v článku: Prý jsme se „přežírali“. Tady je důkaz! (SN č. 6/2023, vloženo 11. 6. 2023). Zde je odkaz na tento článek:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2023/pry-jsme-se----prezirali---.-tady-je-dukaz-.html

Poté, kdy byl dotyčný text zveřejněn (politici koalice SPOLU byli tehdy „na koni“ a mysleli si, že mohou všechno. Dnes titíž politici o svých protivnících tvrdí, že „jsou opilí mocí“), reakcí byly ze strany „postižených“ (nebo osob nastrčených) sprosté komentáře pod mými články (včetně tohoto), v nichž nadávky typu „hovado“ nebo „dobytek“ patřily k těm nejběžnějším. Ano, takový „hnůj“ se po volbách z října 2021 dostal do naší politiky. 

Doporučuji čtenářům nejen tento článek, nýbrž i autentickou fotografii v těch časů, jež dokládá, že aby politici KDU-ČSL byli doopravdy „blahobytní“. Dnes mají titíž politici starost, jak se v budoucnu uživí. Až jim skončí poslanecký mandát, budou muset začít někde pracovat, jelikož v politice už o ně zájem nebude. Podělali všechno, na co sáhli, a ještě se tváří uraženě, jako by za to mohl někdo jiný.

─────

„Nedej praseti nažrat a taky začne hubnout!“

Daleko zajímavější než můj článek starý tři roky jsou názory dnešních čtenářů bulvárního časopisu „Super.cz“ na hubnutí pana exministra i na jeho osobu jako takovou. Tak například čtenář J. K. píše toto: „Čtyři roky válení, žraní za pár korun a nic nedělání, to jsou ta kila, do kterých se [Jurečka] vyžral.“ – Čtenářka S. V. uvádí: „Pro mne zůstane navždy cynickým dobytkem. Myslím, že i když je člověk ožralý na plech, tak ho zpráva o střílení studentů dokonale probere, jeho ne. Nechápu, že neodstoupil, že se veřejně ukazuje.“ – Čtenář J. H. se táže: „Jsem zvědav, kdy jeho brácha vrátí dotace?! Flanďák Jurečka řve na Babiše, ale sám nevrací, co dal bráchovi.“ (Musím tohoto čtenáře upozornit na jeho nepřesnou informaci: Nedal mu to Marian, ale ministr zemědělství M. Výborný s požehnáním premiéra P. Fialy.) – Čtenářka M. R. se pokouší přijít na kloub onomu „hubnutí“.  Píše: „Ano, ano – zde je názorný příklad, jak hubnout: konec politické kariéry + vztek z prohraných voleb + vysoko do jistého žlabu a nervy na pochodu, tak to je jasný výsledek Jurečkovo (správně: Jurečkova) hubnutí.“ – Podobného názoru je i čtenář Z. L.: „Větší podíl přičítám stresu z nezvolení do čela [sociálního] výboru a obavám, co vše ještě na Fialovu vládu vyplave na povrch.“ – Čtenář K. V. je se svým hodnocením hotov velice rychle: „Charakter se asi nezměnil. Zmetek prolhanej.“ – Na pověstný „vánoční večírek“ na MPSV si vzpomněl i čtenář P. K.: „Vášnivý tanečník při střelbách do lidí.“ – Na totéž téma se rozepsal i čtenář A. P.: „Prolhanej tanečník. Pár hodin po střelbě na FF rozjel na MPSV mejdlo za ½ mega Kč z peněz občanů ČR a kalil do rána. Tento člověk má zalézt a už se na veřejnosti neprezentovat. Bohužel – nejsme demokratická země západních hodnot. Tady může hrát chudáčka a hvězdu!“ (Svatá pravda!) – A čtenář P. N. se pokouší vypátrat příčinu onoho hubnutí. Uvádí toto: „Podepsal se na tom strach. Co já chudák budu dělat? A jak se teď uživím?“ (Jurečka to má horší: má manželku a pět synů.) – Ve stejném duchu uvažuje i čtenářka D. K. (ženy to vidí vždy realističtěji než muži). Ta uvádí: „Vidina polovičního platu a živit pět dětí – no to se rychle hubne.“ – Další čtenáři jsou s Jurečkou hotovi raz dva. Čtenář J. T. píše: „Jurečka je slizký křivák, který celé roky pobírá neoprávněně zelené dotace, a jiný už nebude.“ – Čtenář J. Š. hodnotí exministra rovněž negativně: „Asociální lidovecký pařmen si dělá směšné PR. Jeho lži a fabulace o mejdanu na MPSDV, když na FF umíraly děti, byl vrchol jeho papalášství. A zbabranou digitalizaci ani superdávku není třeba připomínat.“ – Neméně kriticky hodnotí M. Jurečku čtenářka J. Š.: „Bezpáteřní idiot, káže vodu a pil víno. Lidi by mu neměli odpustit mejdan, chlastačku při střelbě na UK. Tenhle haj*lík měl dávno být odsunut z politiky.“ – Čtenář M. V. podotýká toto: „To byly časy, kdy mohl o korýtka nejenom mlaskat, ale i chrochtat.“ – Stejně nesmiřitelný je i názor čtenáře I. N.: „Největší darebák, jakého tato zem nosila. A to je KDU = věřící a otec 5 dětí!!! Je mi zle…“ – Nejupřímněji se vyjádřil čtenář Z. H.: „Jurečka může hubnout, jak chce, ale haj*l zůstane haj*lem, ať je hubený, nebo tlustý.“ – A zkušený čtenář L. N., který to píše jistě na základě vlastní zkušenosti, uvádí: „Když prase nepustíte ke korytu, taky bude ztrácet na váze.“ – S tím souzní i čtenář K. O.: „Není u koryta, tak už tolik nežere.“ – Tento přehled zakončím názory dvou pisatelů.  Čtenář R. Š. píše: „Z Jurečky, toho sedmilháře, je mi zle…“ Sérii čtenářských názorů uzavírá pisatelka H. V.: „Z toho jiný člověk nikdy nebude. Vždy jen šmejd.“

Jako bonus přidávám ještě jednu aktuální informaci. Dne 7. 4. 2026 M. Jurečka v rámci právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny interpeloval člena Babišovy vlády – Slováka I. Bednárika, který má na starosti resort dopravy. Jurečkův dotaz se týkal zkoušek z českého jazyka pro taxikáře. Nakonec se ukázalo, že problém s tím mají hlavně někteří Ukrajinci, kteří česky neumí, ale nikdo není schopen zjednat nápravu.

Média tuto nejnovější přestřelku mezi Jurečkou a Bednárikem vykreslovala jako jejich osobní spor. Jurečka se sám usvědčil z toho, že neví, že Slováci mají podle našich platných předpisů z oblasti správního práva výjimku: slovenština není u nás považována za cizí jazyk. Bednárik nabídl Jurečkovi přezkoušení z pěti jazyků. Kdoví, kolik jich zná Jurečka?! Moc toho asi nebude, když prý používá tlumočníka, kterého mu platí daňoví poplatníci. Ano, tak velké odborníky u nás máme! Donedávna seděli ve Strakovce a spokojeně chrochtali. Byl mezi nimi i Jurečka…

─────

[Doplňující informace od Viki Krejčí k článku L. Vltavského o Jurečkově hubnutí: Tato redaktorka časopisu „Super.cz“ nesdílí optimismus svého kolegy L. Vltavského. V článku s titulkem „Glosa: Jurečka jako Mirek Dušín? Jen trošku zapomíná na svůj večírek, když se střílelo na fakultě“ (Super.cz, 30. 3. 2026, 11:10) to dává lidovcům „sežrat“ vskutku parádně.

 Bohužel – ani ona nenašla odvahu napsat to, co já tvrdím již několik let: KDU-ČSL je „mrtvá“ strana. Divadýlko se sjezdem a dalším účinkováním této skrz naskrz prohnilé partaje ve volbách je jen pro zasmání. Autorka nicméně přidává aspoň svůj díl kritiky. Článek uzavírá těmito větami:

„Moralizovat může skutečně jen ten, kdo nemá máslo na hlavě. Jelikož i internet časem „zapadá prachem“, připomeňme si ještě jednu Jurečkovu eskapádu: před devíti lety si trošičku neporozuměl s alkoholem v diskotékovém klubu v Českých Budějovicích, kde se k místním slečnám choval jako hodně přítulný medvídek. Prostě křesťan a táta od rodiny jako moravské tiché víno. Fakt do těch médií nelezte.“ (Super.cz, 30. 3. 2026, 11:10)

Množná by bylo lépe, kdyby podobní „řiťolezci“, jako je L. Vltavský, psali raději o něčem jiném, třeba po krásách naší vlasti. To by bylo užitečnější, než když neustále lezou do zadku od moci odstavené Fialově vládě. Co vy na to, slečno Krejčí/Krejčová?]

●●●

P. S.

Filipínští dělníci v Kopřivnici

Tento dodatek připojuji jako třetí část k původně napsanému textu. Ten vycházel z principu dvou zcela odlišných situací v životě naší společnosti. Tato třetí část naopak potvrzuje, že černobílé vidění světa ani u nás není na místě. Vždy se totiž najdou dobří lidé, kteří do té šedi a nepohody vnesou trochu světla a lidskosti.

V tomto případě se tak stalo díky křesťanskému základu naší kultury. V bezmála ateistických českých zemích našli zahraniční dělníci, jejichž předkové již krátce po objevení tohoto souostroví portugalským mořeplavcem F. Magalhãesem (1521) přijali křesťanskou víru, byť se sem ze sousední Indonésie šířil i islám.

Na přítomnost našich nových spoluobčanů z „křesťanských“ Filipín upozornil článek redaktorky Terezy Schwarz s titulkem: Filipínští dělníci dochází na nedělní mše v Kopřivnici. Texty jim pomáhá překládat jedna z místních (iROZHLAS.cz, 5. 4. 2026, 11:28).

Nejpodstatnější část článku si dovolím ocitovat doslova:

„Je pro nás důležité sem přijít, protože filipínská kultura je křesťanská, chodíme s rodinou každou neděli do kostela se spolu modlit, je to naše tradice,“ vysvětluje Chris a je vděčný dobrovolnici z farnosti Anežce Holubové, která si komunitu vzala na starost. „Je velice laskavá, hostí tu všechny Filipínce, přivítala nás v České republice a jsme za to rádi,“ dodává pro Český rozhlas Ostrava.

První kontakty s cizinci navázala Anežka Holubová před dvěma měsíci. „S manželem jsme oslovili dva Filipínce, kteří byli na mši, pozvali je na kávu. Popovídali jsme si a zjistili, že v Kopřivnici se pohybují desítky Filipínců, kteří tady pracují. Drtivá většina z nich jsou katolíci, a tak nás napadlo, že je zkusíme vtáhnout do života farnosti a tím pádem i do života obce Kopřivnice vůbec. Budou tak mít možnost se s námi více poznat, zabydlet se tu a třeba i získat přátele,“ vysvětluje.“ (iROZHLAS.cz, 5. 4. 2026, 11:28)

Ke dvěma odstavcům tohoto článku, který byl zveřejněn na webu „iROZHLAS.cz“, jen doplním, že skupinku návštěvníků zdejšího římskokatolického kostela tvoří asi dvacet Filipínců. Jak je vidět na fotografii, jsou tady i se svými rodinami a do kostela vodí i své děti.

Třebaže jsem tento článek objevil teprve před pár dny, velmi dobře dokresluje atmosféru letošních Velikonoc. Naši občané, kteří sdílejí rovněž křesťanské základy kultury, do kostela většinou nechodí. Proto je tato příhoda s filipínskými dělníky, kteří pracují u nás tisíce kilometrů od své vlasti, je potvrzením toho, že to s námi ještě není tak zlé. Přesto se stále najdou dobří lidé, kteří ochotně nabídnou pomoc druhým. Je to však pouze jejich soukromá iniciativa. Pomáhat by měl především stát a až potom jednotliví občané sami za sebe. Vybírat peníze na rakety „Dana“ nebo drony „Nemesis“, to dokážeme, ale pomáhat nezištně druhým, to se nám jaksi nehodí.

Ani já nepochybuji o tom, že náš stát pro tyto zahraniční dělníky, které samozřejmě potřebuje, zajistil kromě práce i ubytování a stravování. To je ostatně povinností každého zaměstnavatele, který si hodlá udržet perspektivní pracovní sílu. Tady jsme svědky něčeho docela jiného. V poloateistických českých zemích (na Moravě není situace tak špatná jako v Čechách) na někoho mohou působit katolíci z Filipín jako „bílá vrána“. Je to i proto, že za 36 let polistopadového režimu pokračuje u nás nebývalým tempem ateizaci společnosti. Stal se pravý opak toho, v co jsme na konci roku 1989 doufali. Vinu na tom má především chování římskokatolické církve a její honba za majetkem. Jen pro pořádek připomínám, že v tomto regionu, kde leží město Kopřivnice (v r. 1897 zde byl vyroben první český automobil značky „President“), žili v minulosti vedle sebe katolíci, evangelíci i příslušníci Jednoty bratrské.

Snad neuškodí ještě pár slov o historicko-kulturním kontextu. Vedle náboženského vyznání se tu jednalo a jedná i o náboženskou toleranci. Katolické Filipínce přivedli ke křesťanství španělští kolonizátoři již v 16. století. Třebaže sousední Indonésie je převážně muslimská, v celé oblasti Indopacifiku se vyskytují i jiná náboženství, např. hinduismus nebo buddhismus.  Islám se v jižních částech Filipín šířil ještě před příchodem Španělů, v Indonésii se vyskytoval již od 14. století. Pozoruhodným jevem je fakt, že nejen na Filipínách, ale i v celé Latinské Americe dominuje po staletí až dodnes křesťanství (katolicismus). Evropa v tomto směru zaostává o několik koňských délek. O „vlažném“ vztahu ke křesťanství u nás, zejména v Čechách, ani nemluvě.

Proto je článek, upozorňující na skupinku filipínských katolíků v průmyslovém městě Kopřivnici, příjemným velikonočním překvapením. Jen více podobných příkladů! Potřebujeme je jako sůl.

9. 4. 2026

‒ RJ ‒