Když se všechno prošustruje, zůstane jen holá pravda…
„Sirotci“ po koalici SPOLU na dějinné křižovatce?
Smutné bývají konce stran, které začínaly svou činnost na politické scéně s velkým humbukem a s ještě většími očekáváními. Názorně to vidíme na právě probíhajících politických tanečcích ve třech stranách bývalé, údajně „středopravicové“, koalice SPOLU. Ta vznikla v předvečer státního svátku 28. 10. 2020, a to podpisem jakéhosi memoranda přímo u sochy TGM na Hradčanském náměstí poblíž Pražského hradu, avšak skončila po prohraných parlamentních volbách z října 2025 rozpačitým tichem a mediálním mlžením hlavních aktérů tohoto zapackaného politického projektu. Dnes se k němu nikdo nehlásí. Tak velký to byl propadák.
Teprve tvrdá data o výsledku voleb pozvolna začínají otevírat oči těm, kteří je měli předtím zavřené, aby nic nerušilo klid pro jejich vládnutí. Některým není jasno ještě ani v okamžiku, kdy píšu tyto řádky. Stále je mezi námi dost naivků, kteří věří tomu, že tento narychlo spíchnutý výmysl P. Fialy by mohl dál fungovat. Bohužel ‒ tito politici se za poslední roky nic nenaučili a nic nepochopili. Pouze toužili znovu vládnout. S čím? S tím prošustrovaným politickým kapitálem, kterému už beztak nikdo neuvěří?
Ano, právě toto zmatené, málo pochopitelné politické divadlo můžeme sledovat v jednotlivých stranách této neúspěšné koalice. Její vznik a tvrdošíjné udržování při životě každou z těchto stran těžce poškodily, byť to některé z nich nerady ve své pýše přiznávají. Viď, Petře Fialo? Zatímco ODS čelí ve své 35leté historii snad největší vnitrostranické krizi od Sarajevského atentátu (1997) a bude se horko těžko vyrovnávat s konkurencí v podobě nově vzniklého uskupení „Naše Česko“ M. Kuby, lidovci na svém víkendovém sjezdu provedli „revoluci“, v níž zkompromitované, „zamrzlé“, vedení nahradili progresivistickým předsedou J. Grolichem.
Tento politik, který je současně i jihomoravským hejtmanem, by klidně mohl šéfovat jakékoli politické straně. Proč stojí zrovna v čele strany „křesťanské“, když ani sjezd tuto skutečnost atmosférou rozjuchanosti u cimbálu moc nepřipomínal? To jsme se nedozvěděli. Ostatně – „Noví lidovci“ se tváří tak, že s tou starou ideologickou „veteší“ nemají a nechtějí mít zhola nic společného. Jejich optimismus má možná i reálné základy, ale o to větší pak bude zklamání, které je čeká a jemuž sotva uniknou. Všichni totiž uvěřili tomu, že s novým předsedou jim porostou volební preference až do nebes. Prý deset, patnáct procent! Jen aby se nemýlili!
Nervozita u „modrých ptáků“ a nerealistická očekávání u lidovců jen potvrzují, že většina aktivních politiků si uvědomuje, že letošní komunální a senátní volby budou důležité. Možná víc než ty předešlé. Zvláště u lidovců to bude „kruciální“. Pokud neuspějí ani na komunální úrovni, kde má tato strana tradičně, po dlouhá léta, solidní zastoupení jak co do počtu zastupitelů, tak i starostů obcí a měst, půjdou „černoprdelníci“ s veškerou parádou do háje. Copak bude dělat stárnoucí stranický inkvizitor Jan Bartošek? Čím se bude živit, když má jen hodně neupotřebitelné vysokoškolské vzdělání? S tím by ho nevzali ani ke kase v supermarketu.
S ODS to jde z kopce již dlouhou dobu. V některých malých obcích již nemají zastoupení žádné nebo minimální: byli převálcováni jinými stranami, všelijakými uskupeními „nezávislých“, podobně jako někdejší ČSSD (dnešní SOCDEM). Komunální politika má přitom jednu důležitou výhodu – oproti té celostátní: chce-li nová reprezentace obce či města vládnout, musí se tam zastupitelé nejdříve mezi sebou nějak domluvit. Bez vzájemné komunikace a bez potřebného respektu vůči těm druhým to nepůjde.
─────
TOP 09 by potřebovala silného lídra, ale má jen „slušňáka“ Havla!
Z tří členů někdejší koalice SPOLU je na tom nejhůř strana „odpadlíků“ od lidovců, kterou v roce 2009 spoluzakládali K. Schwarzenberg a bývalý předseda lidovců M. Kalousek. Na skutečné důvody tohoto „odpadlictví“ od „mateřské“ strany, KDU-ČSL, se již málokdo pamatuje. Původní strana se jim zdála být příliš tradiční, konzervativní – a oni chtěli být „in“ s celosvětovými trendy. Dnes je probruselská orientace politiky této strany spolu s progresivismem nepřehlédnutelnou fanglí, které si musí všimnout každý, kdo nemá otupené politické vnímání. Ostatně – K. Schwarzenberg svého času kandidoval za „Stranu zelených“, která je všude ve světě vnímána jako strana levicová.
To, že „hoši z topky“ míří stále stejným směrem, jako svého času nepotopitelný Titanic, a to přímo proti ledovci, kvůli němuž se následně potopí, musí opět vidět každý, kdo tuto setrvalou hrůzu sleduje. I když po excesech MPA v čele strany vypadá šéfování klidného a mírného M. O. Havla jako požehnaní u nebes, při „přepřahání“ v čele strany se přesto zapomnělo na jednu zásadní věc: ke korekci nesprávného směru vývoje nestačí jen výměna předsedy strany. Mladý, neokoukaný M. O. Havel, zadumaný intelektuál, který se do této strany elitářů a zákulisních hráčů příliš nehodí, vzhledem k jeho předchozí kariéře může být stěží příslibem nějaké výrazné změny. V tomto směru Havel nezklamal. Spíše naopak.
V posledních měsících, kdy se začaly komplikovat vztahy mezi USA a Evropskou unií, se TOP 09 nápadně přimkla k Bruselu. Stalo se tak jak dopisem, kterým opozice reagovala na záměr prezidenta D. Trumpa obsadit Grónsko, tak i dalšími akcemi. K nejtrapnějším počinům pak patřil návrh z dílny TOP 09, který požadoval, aby v naší ústavě byl zakotven požadavek na členství ČR v NATO a EU. Komusi při tomto „ústavním kutilství“ nedocvaklo, že vymyslel vlastně „novou vedoucí úlohu“: tentokrát nikoli KSČ (článek č. 4 Ústavy ČSSR z r. 1960), nýbrž NATO a EU. Úplně nejaktuálněji přichází předseda Havel s myšlenkou, aby volební právo bylo umožněno mladým lidem od 16 let. To není žádná novinka: kdysi s tím experimentovali i naši komunisté poté, kdy uchopili veškerou moc v zemi (1948).
O mladých lidech je ostatně dobře známo, že jsou snadno manipulovatelní a ochotně si nechávají „vymývat mozek“ těmi politiky, kteří to dobře vědí, např. P. Pavlem. Náš „komunistický rozvědčík z Hradu“ zřejmě již v předstihu začal provádět předvolební kampaň u studentů středních škol, které rád navštěvuje. [Jen tak na okraj, aby bylo jasno, odkud „vítr fouká“ již dlouhodobě, připomenu, že ještě před jmenováním Babišovy vlády požadoval P. Pavel, třebaže k tomu nemá žádnou pravomoc, aby v programovém prohlášení této vlády byl zmíněn požadavek členství ČR v NATO a EU. Neměli bychom na to zapomínat. Není totiž nikdy ohýnku bez kouře a naopak.]
Konkrétní činy opakovaně usvědčují politiky TOP 09 z toho, že fandí Bruselu, všem možným -ismům a hlavně progresivismu. Dělají to tak okatým způsobem, že se to nedá přehlédnout. Aby toho nebylo málo, v posledních dnech nám samotný předseda strany podal důkaz nad slunce jasnější, jak to „topáci“ mají se svým vztahem k sudetským Němcům. Ti hodlají uspořádat zhruba za měsíc pravidelný sjezd svého krajanského sdružení právě v „německém“ městě Brně. Zatímco politici KDU-ČSL raději jezdili do Německa (Bavorska), aby jejich uctívání B. Posselta tolik nebilo do očí, Havel (TOP 09) se rozhodl nedělat žádné cavyky a rovnou se s B. Posseltem osobně setkal. A fotografií z této akce, jak jinak v naší moderní, digitální době, se pochlubil na sociálních sítích. Samozřejmě ‒ kritikům Sudetoněmeckého landsmanšaftu nemohl udělat větší radost.
Na M. O. Havlovi oceňuji to, že „neuhýbá“, což bylo jedno z hesel K. Schwarzenberga, ale že se snaží pokračovat ve vytčené linii strany, byť je zřejmé, že tato partaj, podobně jako KDU-ČSL (a v blízké budoucnosti to čeká i ODS), končí mimo Poslaneckou sněmovnu. Že bude muset kvůli tomu dojít k jisté „restrukturalizaci“ na naší politické scéně, je nabíledni. Dál už to tak prostě nepůjde.
Zatímco J. Grolich nabízí optimistické vyhlídky u spolustraníků, protože nemá odvahu jim nalít čistého vína, Havel pokračuje tam, kde jeho předchůdci skončili. Dělá svým způsobem realistickou, konzistentní politiku, za kterou bych ho i já za normálních podmínek pochválil. My ovšem nežijeme v normálních podmínkách, ale v časech, kdy nevíme, co přinese zítřek. Na rozdíl od slavného jmenovce, exprezidenta V. Havla, není Matěj Ondřej Havel vizionář. Nebo je, ale nedává to najevo. V každém případě se mýlí a příští měsíce to nepochybně potvrdí. Žijeme v hektické době, v níž navíc někteří politici ve světě (Trump), ale i u nás (Pavel), „přikládají pod kotel“ víc, než je zdrávo. Ten může kdykoli vybuchnout a způsobit obrovskou katastrofu.
Ale protože žijeme již déle než 80 let v mírových podmínkách (válka na Ukrajině není konfliktem ani evropským, ani světovým, byť se nás někteří politici snaží přesvědčit o opaku) a nejsme uvyklí ani na velké sociální nepokoje, jež probíhají v jiných částech světa (statisícové, ba milionové demonstrace znají např. ve Francii, v Itálii nebo v Řecku), máme poněkud „rozostřené“ vidění toho, co se okolo nás odehrává.
Minulá klidná desetiletí nás jako společnost ukolébala k nečinnosti a otupila naši ostražitost a předvídavost. To jsou velké nevýhody v současném, bouřlivém světě. Navíc se Evropa – i kvůli tomu, že se nechala zatáhnout do války na Ukrajině víc, než bylo nutné – pozvolna dostala na okraj světového dění. Centrum dějin se mezitím pozvolna, s jistým zpožděním, přesouvá do oblasti jižní Asie, Dálného východu a Tichomoří. Příštími hlavními hráči světové politiky budou: USA, Čína a možná i Japonsko. Evropa již natrvalo zůstane na periferii světové scény a její význam se bude dále zmenšovat. Americké „stahování se“ z Evropy (nejen z Ukrajiny, ale i z NATO) je motivováno tím, že USA se chtějí dobře připravit na budoucí soupeření s novými mocnostmi 21. století.
A jak to souvisí s TOP 09 a se setkáním jejího předsedy s B. Posseltem? Víceméně jen okrajově. Neznám sice okolnosti tohoto setkání, ale vypadá to na zdvořilostní záležitost. Spíše bych očekával, že se se svým „kámošem“ Posseltem bude chtít setkat náš brněnský „profesůrek“, který zatím místo sebe posílal do Německa někoho z vlády (Bek) nebo od lidovců (Herman, Bělobrádek, Heller).
Předseda TOP 09 M. O. Havel by si ovšem měl uvědomit, že ve zjitřené politické atmosféře před sjezdem sudeťáků v Brně mu toto setkání kladné politické body nepřinese. Škoda že místo sebe neposlal za Posseltem hloupého šéfa poslaneckého klubu TOP 09 J. Jakoba. Ty dvě obskurní postavičky by si jistě dobře rozuměly. Oba jsou totiž jako vystřižení z minulých časů: Posselt z doby, kdy se chtěli sudeťáci s velkou parádou vracet zpátky, aby „civilizovali“ naši zemi po pádu komunistického režimu; Jakob je naproti tomu typickou ukázkou toho, jak by to s námi dopadlo, kdyby neandrtálce nenahradili vývojově pokročilejší předchůdci dnešního člověka ‒kromaňonci (Homo sapiens sapiens).
Řeč těla vždycky odhalí to, co se dotyčný pokouší zamlčet nebo zastřít. Tak je tomu – podle mého soudu – i tentokrát. Ruměnec na tváří M. O. Havla na dotyčné fotografii s B. Posseltem svědčí o tom, že se za toto setkání pravděpodobně stydí. Snažím se pochopit, proč to předseda TOP 09 dělá. Někdo ze zákulisí ho k tomu nutí, nebo se ocitl v tak bezvýchodné pozici, že nic jiného udělat nemůže? Obě otázky jsou legitimní. Je to doopravdy těžké rozhodování. Za mne ve prospěch tohoto politika TOP 09 hovoří to, že hraje na varhany. Takových lidí jsem si vždy vážil, protože sám bych to nedokázal. Znal jsem za minulého režimu dokonce i jednoho komunistu, který to uměl.
Také já se připojuji ke kritikům účasti sudeťáků na jejich mejdanu v Brně: Zrušte tu „šaškárnu“ a vraťte se v klidu do Německa! My vám za odměnu pošleme nikoli 120 volů, jak to činíval svatý Václav, ale rovné dvě stovky. Abyste viděli, jak jsme velkorysí…
30. 4. 2026
‒ RJ ‒
Odkaz na článek SN kritizující projekt koalice SPOLU:
