Další „bitva“ politiků ohledně Mašínovy rodiny?
Poslanecká sněmovna (PS) absolvovala nikoli v přímém televizním přenosu, jak by se slušelo, nýbrž „tajně“, jedno ze svých nejdůležitějších hlasování od začátku letošního roku. Toto hlasování totiž přesvědčivě ukázalo, jak je na tom naše politická scéna, ale zejména společnost jako taková. Vyplynul z toho jeden přesvědčivý závěr: rozpor mezi vládní propagandou a politickou realitou. Něco na způsob: oheň – voda, den – noc.
Klidně bychom mohli použít výraz „zdání reality“, protože ten skutečný stav je více než tristní. Každý přece musí dnes a denně vidět, že premiér P. Fiala (spolu se svou vládou) lže ráno, v poledne i večer – a ani se u toho nezačervená. Výjimkou z tohoto pravidla byla televizní debata na „Primě“ v neděli dne 4. 6. 2023, při níž byl „pravdomluvný“ pan premiér „červený jak morák“. Tak se totiž říká na Moravě, odkud tento lhář a politický eskamotér pochází, krocanovi.
Dotyčné hlasování proběhlo v pátek 2. 6. 2023 dopoledne a týkalo se celkem 141 osob, jež měly být navrženy prezidentu republiky k udělení vysokých státních vyznamenání. V té době bylo ve sněmovním sále přítomno od 150 do 156 poslanců a poslankyň. Jednalo se o „předvíkendový provoz“ PS, z čehož plyne, že některým nepřítomným zákonodárcům se jednoduše nechtělo pracovat, a tudíž do práce nepřišli a raději si prodloužili víkend. Zatím to tak dělávali Pražáci, ale zdá se, že i mimopražští politici si na tuto praxi rychle zvykli. Inu, příklady táhnou. Hlavně ty špatné…
Samotný průběh hlasování opět potvrdil, že ti, kteří zvedali ruku, často ani nevěděli, komu svůj hlas dávají. Pozornost se soustřeďovala výhradně na několik osob. Jedni byli v centru pozornosti politiků a novinářů, kdežto o jiných se cudně mlčelo. Již během pátečního dne si novináři pospíšili, aby ohlásili „předběžné“ výsledky: z Mašínovy rodiny půlka navržených neprošla; s odřenýma ušima se mezi oficiálně potvrzené dostaly jen ty méně známé osoby ze skupiny těchto protikomunistických odbojářů. Pozornosti našich prorežimních pisálků neuniklo ani to, že „sítem“ hlasování neprošel P. Rychetský, Š. Pánek či yuotuber „Kovy“ (= Karel Kovář). V případě posledně jmenovaného to vůbec nechápu. Možná někomu vadilo, že „Kovy“ dokáže oslovit mladou generaci, kdežto naši vládní lháři a podvodníci nikoliv. Mezi odmítnutými byl i nedávno zemřelý politik STAN – V. Michalik.
Na návrh M. Bendy se hlasovalo po jednotlivých jménech navržených kandidátů na vyznamenání (dle abecedy). Z celkového počtu 141 osob většina prošla. Situaci komplikovala skutečnost, která se v PS stala zvykem: někteří poslanci jsou sice ve sněmovním sále přítomni, ale z nějakého důvodu se nepřihlásí k hlasování. Je to takový „koníček“ napříč všemi poslaneckými kluby. Často se jedná pouze o obyčejnou lenost.
Abych to měl hezky pohromadě, začnu hlasováním o jednotlivých členech Mašínovy skupiny. Toto hlasování totiž bylo klasickou „přetahovanou“ o rodinu Mašínových. K tomu pouze poznamenám, že z nejsilnějšího klubu ANO 2011 hlasovali pro Mašíny pouze dva poslanci (J. Bžoch a O. Babka), kdežto 56 poslanců se zdrželo hlasování a zbytek byl omluven. Při počtu 150 přihlášených bylo požadované kvórum 76 hlasů. Z Mašínovy skupiny se „probojovali“ mezi osoby navržené na vyznamenání pouze čtyři členové:
● Zdena MAŠÍNOVÁ starší (přihlášeno 151, pro 90, proti 1 – návrh byl přijat);
● Ctibor NOVÁK (přihl. 150, pro 90, proti 1 – návrh byl přijat);
● Zdena MAŠÍNOVÁ mladší (přihl. 150, pro 88, proti 3 – návrh byl přijat);
● Zbyněk JANATA (přihl. 154, pro 82, proti 0 – návrh byl přijat).
Odmítnuti byli všichni ostatní členové Mašínovy skupiny:
● Ctirad MAŠÍN (přihl. 152, pro 69, proti 62 – návrh byl zamítnut). Poté, kdy hlasování zpochybnil poslanec S. Berkovec (ANO 2011), došlo k opakovanému hlasování: přihl. 150, pro 66, proti 68;
● Josef MAŠÍN mladší (přihl. 150, pro 67, proti 67 – návrh byl zamítnut);
● Milan PAUMER (přihl. 154, pro 75, proti 69 – návrh byl zamítnut);
● Václav ŠVÉDA (přihl. 155, pro 75, proti 13 – návrh byl zamítnut).
Mezi navrženými byli i někteří politici, minulí i ti z doby po r. 1989, jakož i další veřejně známé osoby:
● Daniel KROUPA (přihl. 152, pro 84, proti 2 – návrh byl přijat). Zdá se, že nejsem sám, komu vadí, že se tento bývalý neúspěšný politik ODA a chartista, kterého řadím k tzv. profidisidentům, vydává za „politologa“, ačkoliv jím není;
● Augustin NAVRÁTIL (přihl. 150, pro 146, proti 0) – bývalý katolický aktivista z doby tzv. normalizace;
● Šimon PÁNEK (přihl. 151, pro 74, proti 18 – návrh byl zamítnut) – bývalý studentský vůdce z r. 1989, dnes ředitel společnosti „Člověk v tísni“. Jak se zdá, má zřejmě víc nepřátel, než vůbec tuší;
● Pavel PECHÁČEK (přihl. 152, pro 150, proti 0) – bývalý ředitel českého vysílání „Svobodné Evropy“. Osoba s týmž jménem a datem narození je evidována jako důvěrník StB č. 15237, bez krycího jména (NN č. 33/1992, str. 122);
● Čeněk RŮŽIČKA (přihl. 153, pro 144, proti 1) nedávno zesnulý romský aktivista, který se zasazoval o zřízení památníku romského holocaustu v Letech u Písku;
● Pavel RYCHETSKÝ (přihl. 151, pro 61, proti 63 – návrh byl zamítnut) – předseda Ústavního soudu ČR;
● Jan SOKOL (přihl. 153, pro 152, proti 0) - filozof, zeť J. Patočky, neúspěšný kandidát na prezidenta republiky;
● Josef KALVODA (přihl. 152, pro 148, proti 0) – český exilový historik žijící v USA;
● Otakar KLAPKA (přihl. 152, pro 152, proti 0) – bývalý primátor Prahy, kterého nechal krátce po svém nástupu do funkce popravit R. Heydrich;
● Milan UHDE (přihl. 153, pro 143, proti 1) – dramatik, první předseda Poslanecké sněmovny PČR od r. 1993, člen ODS;
● Sergej SOLOVJEV (přihl. 155, pro 153, proti 0) – potomek ruského emigranta, který našel politický azyl v ČSR. Narodil se a žil v Turnově (1924-2021), protikomunistický odbojář; kvůli obvinění ze špionáže pro USA byl v r. 1948 odsouzen k trestu smrti (později byl rozsudek změněn na doživotí), v r. 1960 amnestován, po r. 1989 předseda KPV v Semilech;
● Kamila BENDOVÁ (přihl. 156, pro 153, proti 0) – matematička, matka poslance Marka Bendy (!);
● Evžen ERBAN (přihl. 156, pro 145, proti 0) – nejprve odborový funkcionář, poté člen vedení Čs. sociální demokracie, v letech 1945-50 generální tajemník ÚRO. Jeden z těch, kteří přivedli soc. demokracii prostřednictvím tzv. slučovacího sjezdu do lůna KSČ. Pod patronací vládnoucí KSČ vydržel E. Erban ve funkcích jako typický „převlékač kabátů“ až do r. 1990 (poslanec SN FS). Jedná se o typ kolaboranta, který dokáže uspět v každé době a za každé politické situace;
● Petr FIALA (přihl. 156, pro 143, proti 0) – není jasné, o koho se jedná. Může to být shoda jmen se současným premiérem, ale zároveň se může jednat o dopředu zajištěné vyznamenání pro někoho, kdo za pár měsíců v politice skončí. Ti, kteří znají pravdu, ale před občany ji tají, jsou jen obyčejní darebáci;
● Karel KOVÁŘ, zvaný „Kovy“ (přihl. 153, pro 44, proti 26, návrh nebyl přijat) – známý yuotuber s velkým dosahem u mladých lidí, kteří na Fialovu „demokracii pro vyvolené“ zvysoka kašlou. Co by za to dal P. Fiala, kdyby měl takovou popularitu, jako tento mladík? Na to si může odpovědět každý sám;
● Vladimír KUČERA (přihl. 156, pro 147, proti 0) – novinář a publicista, moderátor pořadu „Historie.cs“;
● Věslav MICHALIK (přihl. 153, pro 52, proti 52, návrh nebyl přijat) – stranický „svatý“ Rakušanovy strany STAN, úspěšný zákulisní hráč komunální politiky, který byl svými spolustraníky navržen na funkci ministra průmyslu a obchodu. Dříve, než se tak mohlo stát, zemřel;
● Jiří BRADY (přihl. 150, pro 149, proti 0) – jedna z obětí židovského holocaustu, kterou M. Zeman odmítl vyznamenat. Argumentoval tehdy tím, že nelze vyznamenat každého, kdo byl v koncentráku. Podobně je tomu s bývalými vězni komunistického režimu. Těch bylo vyznamenáno jako šafránu, třebaže měli větší zásluhy o zachování svobody a demokracie než J. Brady;
● Jozef GABČÍK (přihl. 150, pro 147, proti 0) – jeden z účastníků atentátu na R. Heydricha;
● Sergej INGR (přihl. 150, pro 147, proti 0) – důstojník čs. armády, člen vedení odbojové organizace „Obrana národa“, v letech 1940-44 ministr obrany exilové vlády v Londýně, po r. 1948 žil v exilu. Ne všechno v jeho profesním životě si zaslouží pochvalu. Místo něho měl být vyznamenán někdo statečnější a zásadovější. Ingr byl jen obyčejný Benešův „podržtaška“;
● Karel KRAMÁŘ (přihl. 151, pro 146, proti 0) – významný pravicový politik první ČSR (1860-1937), předseda Čs. národní demokracie a Národního sjednocení. Místo vyznamenání by si zasloužil spíše sochu v Praze – na nějakém dobře viditelném místě.
● František MORAVEC (přihl. 151, pro 150, proti 1) – za První světové války působil tento důstojník (1895-1966) jako legionář v Rusku, ve Francii a v Itálii, pak zpravodajský důstojník čs. armády, v letech 1940-45 řídil zpravodajskou službu exilové vlády v Londýně. Bezprostředně po válce se stal politicky nepohodlným, po Únoru 1948 emigroval a žil v USA. Platí o něm totéž, co o S. Ingrovi: byl prodlouženou rukou zbabělého a pomstychtivého E. Beneše. Jeho sklon k pokračujícímu intrikování se projevil po válce ve zbabělém postoji k památce nacisty popraveného J. Mašína st. ze skupiny „Tři králové“. Zřejmě ve spolupráci se CIA se zapletl do intrik okolo R. Slánského: z Moravcovy „dílny“ údajně pocházel „Dopis Velkému Metaři“, který nabízel tomuto komunistickému funkcionáři exil na Západě. Právě tento dopis se stal podnětem ke Slánského zatčení a uvěznění. Ani F. Moravec si navrhované vyznamenání nezaslouží;
● Petr PITHART (přihl. 150, pro 82, proti 2, návrh byl přijat „s odřenýma ušima“: kvorum bylo 76 hlasů). Tak malý počet hlasů svědčí o neoblibě tohoto „nedoceněného“ havlistického mudrlanta, který se stal nejvýznamnějším „pidimužíkem“ naší politiky po r. 1989. Sebevědomí má sice obrovské, leč výsledky práce jsou téměř nulové. Pithart se stal synonymem „politického turisty“ (KSČ, OH, OHA, KDU-ČSL): většího politického přeběhlíka mezi našimi politiky sotva najdeme. Je znám rovněž jako ten, kdo již v lednu 1990 „slyšel trávu růst“, i jako „stavitel dvojdomků“ (těsně před rozpadem společného státu);
● Alois RAŠÍN (přihl. 151, pro 148, proti 0) – bývalý ministr financí za První republiky, oběť politického atentátu z počátku roku 1923. Také tento politik si zaslouží v Praze sochu – namísto jakéhosi vyznamenání „in memoriam“. Místo toho se někteří politici Fialovy koalice zabývají scestnou myšlenkou znovuinstalace sochy maršála J. V. Radeckého na dnešním Malostranském náměstí;
● Jan SYROVÝ (přihl. 151, pro 150, proti 0) – generál, legionář v Rusku, který se vyznamenal v bitvě u Zborova (2. 7. 1917), v níž přišel o oko; pak hlavní velitel čs. legií v Rusku, po válce vojenský velitel Čech, náčelník hlavního (= generálního) štábu, generální inspektor čs. branné moci, 1938 pomnichovský předseda úřednické vlády. Po skončení války v r. 1945 obviněn ze spolupráce s nacistickými okupanty a v r. 1947 odsouzen na 20 let vězení; 1960 amnestován, v r. 2022 zproštěn všech obvinění. Spolu s ním byl zatčen a souzen i bývalý předseda vlády Druhé republiky R. Beran, který v r. 1954 zemřel ve věznici v Leopoldově. Rovněž on byl v r. 2022 zbaven všech obvinění, avšak na jeho vyznamenání kdosi „zapomněl“. Proč asi? Jeho „vina“ byla stejná jako v případě J. Syrového. Navíc byl vězněn již nacisty – na rozdíl od Syrového, který zřejmě měl a má vlivnější přímluvce.
─────
„Kumštýři“ nevadí, avšak lidé namočení do „politiky“ ano!
Tady jsou další jména osob, které poslanci navrhli prezidentu republiky na udělení vysokých státních vyznamenání:
● Jiří PAVLICA (přihlášeno 156, pro 152, proti 0) – folklorista, zpěvák, hudební skladatel a vedoucí skupiny „Hradišťan“;
● Michal PROKOP (přihl. 156, pro 146, proti 0) – rockový zpěvák a bývalý politik;
● Štěpán RAK (přihl. 156, pro 156, proti 0) – kytarový virtuóz a hudební skladatel;
● Jaroslav RUDIŠ (přihl. 156, pro 140, proti 0) – spisovatel, prozaik, dramatik a novinář;
● Drahoslav RYBA (přihl. 155, pro 112, proti 2) – český politik a bývalý hasič, dnes poslanec PS, předtím generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR;
● Oldřich ŘÍHA (přihl. 155, pro 126, proti 0) – hudebník a frontman skupiny „Katapult“;
● Petr SÍS (přihl. 156, pro 150, proti 0) – spisovatel, autor knih pro děti;
● Olga SOMMEROVÁ (přihl. 156, pro 72, proti 35 – návrh byl zamítnut) – režisérka dokumentárních filmů, z níž se v poslední době stala spíše politická aktivistka jedné politické skupiny občanů, podporovatelka gen. P. Pavla;
● Alfréd STREJČEK (přihl. 156, pro 151, proti 0) – divadelní a filmový herec, manžel J. Molavcové;
● Rudolf ŠRÁMEK (přihl. 155, pro 150, proti 0) – jazykovědec, dialektolog a náš přední odborník na problematiku místních a pomístních jmen, emeritní profesor MU v Brně;
● Jan ŠVEJNAR (přihl. 154, pro 118, proti 0) – česko-americký ekonom, profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku;
● Jiří TICHOTA (přihl. 155, pro 152, proti 0) – muzikolog, vedoucí skupiny „Spirituál kvintet“;
● Petr ULRYCH (přihl. 155, pro 144, proti 0) – zpěvák, hudební skladatel a textař, vedoucí brněnské skupiny „Javory“;
● Hana ULRYCHOVÁ (přihl. 155, pro 142, proti 0) – zpěvačka skupiny „Javory“, sestra P. Ulrycha;
● Eliška WAGNEROVÁ (přihl. 155, pro 106, proti 1, návrh byl přijat) – právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu, senátorka za Stranu zelených;
● Jan ZÁBRANA (přihl. 155, pro 149, proti 1) – básník, prozaik, překladatel a editor;
─────
Pár poznámek k osobám navrženým na vyznamenání
Co říci k výsledkům hlasování našich poslanců? Předně to, že pro velkou část z nich musel být tento „výběr“ docela nudnou záležitostí. Proto hlasovali čistě formálně a pozor si dávali akorát na několik jmen. Potvrzuje to ostatně fakt, že mezi těmi „odmávnutými“ byl i politický kariérista a věrný poskok KSČ, bývalý sociální demokrat Evžen Erban, který vydržel v politice po celou dobu trvání komunistického režimu ‒ až do r. 1989. Ve Federálním shromáždění skončil jako poslanec teprve v červnu 1990, kdy se konaly první svobodné volby od r. 1946.
Ohledně „atentátníků“ Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše se nabízí otázka: Proč nebyli vyznamenáni také ostatní členové výsadků, jež se podílely na odstranění „kata českého národa“ R. Heydricha? Ještě mnohem víc otázek je v případě skupiny bratří Mašínů. Proč „prošli“ parlamentním „sítem“ čtyři členové skupiny, kdežto ostatní nikoliv? I tady se nabízí vysvětlení: Tři z nich se nějak zapletli s KSČ: Z. Mašínová st. byla členkou KSČ v letech 1948-1949; své členství ukončila po zatčení M. Horákové, s níž se osobně znala z Malé pevnosti u Terezína, kde byly obě vězněny po zatčení Gestapem. Z. Mašínová ml. žila s bývalým komunistou R. Martinem. Tento novinář, který byl za války vězněn v koncentráku (z rasových důvodů), působil v letech 1947-1949 v deníku „Rudé právo“ a pak učil na FAMU; členem KSČ byl až do r. 1969. Třetí z této skupiny, mjr. C. Novák, byl důstojníkem ČSA. Jakožto bývalý protinacistický odbojář, který byl celou dobu války vězněn, se po válce stal členem KSČ; v letech 1945-1946 působil jako velitel internačních táborů pro Němce (před jejich vysídlením) na Jesenicku. V důsledku poúnorových politických čistek byl v r. 1950 poslán v hodnosti majora do výslužby. Od r. 1951 se o něj začala zajímat StB. V letech 1951-53 pracoval jako recepční ve vojenské zotavovně v Karlových Varech, později jako trafikant v Jeseníku. Tam se sblížil se svými synovci – C. a J. Mašínovými. Po jejich útěku na Západ byl zatčen, uvězněn a nakonec odsouzen k trestu smrti; byl popraven dne 2. 5. 1955 spolu s V. Švédou a Z. Janatou. Čtvrtý ze skupiny Mašínových, navržených na vyznamenání, byl Z. Janata. Ten pravděpodobně poslance obměkčil tím, že v době zatčení a popravy byl ještě velmi mladý: při útěku na Západ měl pouhých 20 let. Zdá se, že svou roli v jeho případě zřejmě sehrálo i to, že jako jediný z této skupiny neměl zbraň, a tudíž jej nikdo nemůže obviňovat z toho, že někoho zastřelil.
K návrhu na vyznamenání Z. Mašínové ml. jsem se již vyjádřil v dříve publikovaných článcích (viz odkaz za tímto textem.) To, že dcera protinacistického odbojáře a sestra protikomunistických bojovníků volila gen. P. Pavla prezidentem republiky, považuji za gigantické morální selhání, jež nelze ničím ospravedlnit. Proto jsem toho názoru, že místo Z. Mašínové ml. by měl vyznamenání dostat bývalý politický vězeň Josef KOUDELKA (1930-2011) z Olomouce.
Byl stejně starý jako C. Mašín (1930-2011). Při pokusu o překročení hranic byl v r. 1949 zatčen a uvězněn. Z komunistických věznic a koncentráků vyšel na svobodu až v roce 1968. Ani pak neměl od komunistů pokoj. Jejich režim ho potrestal navíc ještě tím, že jako bývalý politický vězeň mohl pracovat jedině ve špatně placených manuálních profesích. Mstil se na něm i polistopadový režim, který na vlivných místech ponechal bývalé komunisty, kteří dávali najevo svou moc a opovržení nad bývalými „třídními nepřáteli“ tím, že nechali J. Koudelku a jeho rodinu žít ve zdravotně nevyhovujících bytových poměrech. Koudelka byl názorným příkladem celoživotního odpůrce vládnoucího establishmentu, jehož základ tvořili komunisté a lidé spjatí s StB. Ve vězení se J. Koudelka zařadil mezi tzv. útěkáře. V tomto směru se „proslavil“ pokusem o útěk z věznice Kartouzy (Valdice) u Jičína. Po vynesení rozsudku kvůli tomuto útěku strávil mnoho let v samovazbě v Kartouzích (1960-63) a v Leopoldově, následně pak opět v Kartouzích; odtud byl propuštěn na základě amnestie v r. 1968.
[Životní osudy J. Koudelky zachycuje román Vlastimila Podrackého a Josefa Koudelky: Temná komora. Nakladatelství Primus, Praha 2009.]
Jak lze zjistit ze „sjetin“ z jednotlivých hlasování, poslanci SPD – na rozdíl od ANO 2011 – hlasovali pro některé navržené osoby, a to navzdory tomu, že je předtím tvrdě kritizovali. Právě díky těmto pokrytcům nakonec „sítem“ hlasování prošli jak P. Pithart či i D. Kroupa. Někteří hlasovali i pro O. Sommerovou. Politikaření těchto poslanců SPD potvrzuje, že se nejedná o politickou opozici, ale o prospěcháře, kteří si na opozici pouze hrají, avšak za zády voličů dělají pravý opak. Hanba jim!
─────
Odkaz na články o Z. Mašínové ml.:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2023/jeji-otec-se-musi-v-hrobe-obracet-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2023/z.-masinova-----hlas-odevzdam-generalu-p.-pavlovi.---.html
─────
P. S.
Proč poslanci nenavrhli D. Němcovou nebo P. Šustrovou?
Odpověď je velice snadná. Nikdo z nich nemá s bojem proti předlistopadovému totalitnímu režimu nic společného. Ani jeden z nich (s výjimkou J. Bašty) se o nastolení nových poměrů nezasloužil. Pouze přišli k hotovému – a po zádech disidentů, kteří byli zbytečně skromní, ačkoliv být nemuseli. (Za všechny to vynahrazoval jeden z těch nejméně zasloužilých, D. Kroupa, který dělal disentu spíše ostudu. Právě tohoto „politického žvanila“ navrhují Fialovi „demokraté“ na vyznamenání!).
Na rozdíl od jiných zemí máme u moci partičku „politických komediantů“, kteří se schovávají za skutečné hrdiny protikomunistického odboje. Přišli k hotovému, nic neumí a ještě dělají ramena. To je nejen nechutné, ale doslova perverzní. A tito jedinci bez zásluh a bez morálky by rádi poučovali ostatní občany o jakýchsi „hodnotách“? Proboha – o jakých, když se sami žádnými neřídí?! Když tu tlupu drzých žvanilů a nenažranců vidím, je mi z nich na zvracení. Ti, kteří je zvolili, by měli být zbaveni volebního práva. Za toto darebáctví si nic jiného nezaslouží! Ať shoří v pekle!
8. 6. 2023
‒ RJ ‒
