Svobodné noviny na internetu

Motto: „Je smutné, že se národ hašteří kvůli dvěma komunistům. Na minulost nesmíme zapomenout.“ (M. Kocáb)

Jen málokterý článek za posledních několik let – a byly jich desítky – píšu s takovou nechutí jako tento. Velí mi tak nikoli gen. P. Pavel, nedávno zvolený příští prezident republiky, nýbrž profesionální čest publicisty a šéfredaktora jednoho z nejstarších a stále ještě existujících nezávislých a necenzurovaných periodik u nás. Ten přívlastek „necenzurovaný“ obzvláště zdůrazňuji. Proč?

Protože v uplynulém desetiletí se z našich médií vytratilo to, co se kdysi vznešeně nazývalo: „hlídací psi demokracie“. Dnes již žádné nemáme: všichni zcepeněli. I díky tomu se dnešním politikům žije lépe. Mohou lhát, až se jim od „huby“ práší, a přitom se vysmívat lidem do obličeje. Přeborníkem v tomto „oboru“ je premiér P. Fiala. Něco takového jsme tady za celých 33 let polistopadového režimu ještě neměli.

─────

A máme to tu znovu: „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“

Exprezident V. Klaus st. to po druhém kole prezidentské volby začal označovat slovním spojením: „občanská válka“. Já se přidržím tradičního hodnocení, které z naší moderní historie známe. Je vyjádřeno výše uvedeným mezititulkem. My, kteří jsme v té době žili, měli jsme možnost to poznat na vlastní kůži. Dnešní mladí lidé to neznají vůbec nebo o tom mají jen mlhavé představy. Navíc jsou přesvědčeni o tom, že uhlazený a usmívající se generál musí být přece ztělesněním „dobra“ a „pravdy“. Jak osudově se mýlí! Právě on je jedním z těch dnešních „vlků v rouchu beránčím“.

Nedostatek zkušeností a nízká úroveň vzdělání naší nejmladší generace totiž neumožňuje, aby tito jedinci poznali skutečnou pravdu a dokázali „rozeznat zrno od plev“. Právě proto jsou dnešní mladí lidé mnohem zranitelnější a bezbrannější, než jsme kdysi bývali my, pamětníci oněch let komunistické totality, kteří se dostávali do každodenních konfliktů s tímto totalitním režimem. Výhodou byla právě ta každodennost, která nás naopak zocelovala. Ani komunistický režim před rokem 1989 nedokázal uhlídat všechno – navzdory těm tisícovkám spolupracovníků StB, všelijakých dobrovolných „šmíráků“ a dalších „uvědomělých“ občanů.

I přes to všechno by mě ani ve snu nenapadlo, že se během svého života dočkám opakování toho, co jsem zažíval ještě jako kluk. Dnešní situace je totiž jako „přes kopírák“. Jako bych se vrátil do oněch 50. a 60. let 20. století, které jsem prožíval jako školák. Tehdy jsem si ovšem neuvědomoval všechny souvislosti, o nichž se v rodinách moc nemluvilo, protože lidé měli problém s tím, jak vyžít z toho mála peněz, které jim tehdejší režim nechal vydělat. K politické nesvobodě a permanentnímu špiclování tu přibyly ještě problémy ryze materiální. Nízká životní úroveň a důsledky podvýživy, které se v některých rodinách táhly ještě od časů Velké hospodářské krize (1929-33), ale i německého Protektorátu (1939-45), byly všudypřítomné, byť se o nich cudně mlčelo.

Přesto jsme dobře věděli, kdo stojí na které straně politické „barikády“. ONI byli komunisté a MY jsme byli ti všichni ostatní, kteří s nimi nechtěli mít nic společného. A protože moji rodiče byli sice dělníci, ale ti úplně obyčejní, bez legitimace KSČ, kterým nikdo nenabízel žádné lukrativní posty ani politické funkce, občas jsme spolu hovořili i o lidech z našeho okolí. Věděli jsme, kdo patřil do jaké skupiny komunistů: podle toho, v kterém okamžiku života vstoupil do KSČ.

Dnes se o tom nemluví a na ono dělení komunistů se již dávno zapomnělo. Stejně jako si dnes nikdo nevšímá toho, kdy se kdo se z dnešních politiků stal „demokratem“. Právě prezidentští kandidáti, A. Babiš a P. Pavel, jsou názorným dokladem tohoto podcenění potřeby zkoumat minulost těch, kteří míří hodně vysoko.

─────

Kdybych o ní nevěděl to, co vím, neuvěřil bych…

O paní Zdeně (správně: Zdeňce) Mašínové nepíšu poprvé. Již vloni jsem jí a její rodině věnoval několik článků, a to v souvislosti s připravovaným otevřením „Památníku tří odbojů“ v Lošanech na Kolínsku. Uskutečněním tohoto projektu se této statečné bojovnici proti komunistickému režimu splnil celoživotní sen, který se dlouhou dobu zdál být téměř neuskutečnitelný: obnovit komunisty zabavený a zdevastovaný rodinný statek a přeměnit jej v důstojný památník, který by připomínal rodinné příslušníky: otce, matku i bratry, jimž se podařilo prostřílet až do Západního Berlína. K tomu došlo před 70 lety – na podzim 1953.

Tento čin, který dobová propaganda označila za „teroristický“ a jeho aktéry za „bandity“, rozpoutal do té doby nezvyklé „divadlo“: za uprchlé bratry a jejich kamaráda M. Paumera to odnesli ti, kteří padli pronásledovatelům do rukou. Na území východního Německa, okupovaného Rudou armádou, jež tam v červnu 1953 potlačila lidové nepokoje těch Němců, kteří nesouhlasili s okupací, se podařilo zadržet dva společníky Mašínovy skupiny: V. Švédu a Z. Janatu. Oba dva byli spolu se strýcem bratrů Mašínových, kpt. C. Novákem, postaveni před soud a dne 2. 5. 1955 popraveni v Praze na Pankráci.

Na lavici obžalovaných se pak ocitli ještě další lidé, kteří měli s Mašínovou skupinou něco společného: spolu s matkou Z. Mašínovou st. byla žaloba podána celkem na 18 osob. Paní Z. Mašínová st. byla kvůli hospitalizaci nakonec souzena samostatně – v lednu 1955. Dostala trest 25 let vězení: ten jí měl vypršet dne 25. 11. 1978. Již v době soudního procesu byla Z. Mašínová st. vážně nemocná. Zemřela na rakovinu dne 12. 6. 1956 ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci.

Bratři Ctirad a Josef Mašínové ani Milan Paumer souzeni nebyli, protože americká strana nevyhověla čs. bezpečnostním orgánům a nevydala je k trestnímu stíhání do ČSR. Souzena nebyla ani Z. Mašínová ml., sestra obou Mašínů, jakož i babička E. Nováková. StB totiž doufala, že jejich prostřednictvím se podaří navázat kontakt s těmito uprchlíky a následně je zatknout a postavit před soud. Z. Mašínová ml. i její babička byly pod dohledem StB; ta svou agentku nasadila dokonce i na uvězněnou Z. Mašínovou st. v ženské věznici v Pardubicích.

Nejmladší ze tří dětí gen. J. Mašína, Z. Mašínová ml. (*1933), žila od dětství se zdravotním postižením. Dobře si toho byli vědomi i estébáci, kteří ji přesto na každém kroku sledovali. Dokonce si ani neodpustili jízlivé poznámky („mrzák“) v protokolech, které o tomto sledování vedli. Bylo by nepoctivé, kdybych se o tom nezmínil, protože tito nohsledi komunistického režimu nebrali ohled na nikoho a na nic. Slovo „morálka“ totiž neznali.

Státní bezpečnost (StB) nasadila na Z. Mašínovou ml. řadu agentů s jediným cílem: dopadnout některého z jejích bratrů a toho pak unést (po vzoru B. Laušmana z r. 1953) do ČSR. Během setkání Z. Mašínové s bratrem Josefem v r. 1965 v Rakousku se jim to málem podařilo. Estébáci sledovali všechny aktivity této rodiny – včetně korespondence a telefonických hovorů do ciziny.

Komplikace provázely osobní i profesní život Z. Mašínové až do konce komunistického režimu. Od jejího propuštění na svobodu z vyšetřovací vazby na jaře 1954 do konce 60. let 20. století byla Z. M. pod dohledem StB. V r. 1957 se přestěhovala z Olomouce do Prahy, kde pracovala ve Státním ústavu kontroly léčiv, pak v laboratořích různých pražských poliklinik. V r. 1973 se provdala za Doc. R. Martina a odstěhovala se s ním do Konstantinových Lázní; tam působila v lázeňské laboratoři. V r. 1996 se vrátila zpátky do Olomouce, kde mezitím získala v restituci dům po rodičích.

Co se týká pramenů k problematice rodiny Mašínovy, velmi cenné materiály byly zveřejněny ve společné knize Z. Mašínové a R. Martina s názvem: „Tragický úděl rodiny Mašínovy“ (nakl. Paseka, 2001). Jsou zde ukázky jak ze zmíněných protokolů StB, tak i texty dopisů, které z vězení psala její matka Z. Mašínová st., ale i strýc C. Novák. Na této dokumentární knize začala Z. Mašínová spolu s manželem pracovat ještě před rokem 1989; text knihy byl dokončen v roce 1996.

Od počátku 90. let 20. století se Z. Mašínová ml. angažovala ve věci uznání III. odboje a rehabilitace rodinných příslušníků, pronásledovaných komunistickým režimem. Bylo proto zákonité, že v té době narazila i na existenci „Svobodných novin“ (SN), jež vycházely jako tištěný měsíčník od prosince 1995. Paní Zdena se stala jedním z prvních abonentů tohoto periodika, které se věnovalo poměrně rozsáhle a pravidelně problematice politických vězňů komunistického režimu.

Brzy nato poskytla SN exkluzivní rozhovor. A protože problematice bratří Mašínů se v té době skoro nikdo nevěnoval, poskytla mně paní Zdena podklady pro zpracování problematiky o této odbojové skupině. Výsledkem byla moje obsáhlá stať, zveřejněná v SN u příležitosti 50. výročí útěku bratří Mašínů na Západ: vycházela na pokračování v letech 2003-2004. Osudům matky Z. Mašínové st. (1907-1956) jsem se pak věnoval samostatně v další rozsáhlé stati s názvem „Vězeňkyně dvou totalitních režimů“ (2016) – s použitím zveřejněných dokumentů z výše uvedené knihy „Tragický úděl rodiny Mašínovy“.

Problematice rodiny Mašínovy se věnuji nepřetržitě od 2. poloviny 90. let 20. století. Proto mi není lhostejné, co se okolo toho v posledních letech odehrává. Velice nápadná je snaha některých politiků: přihřát si na této kauze trochu té jejich politické polívčičky. V uplynulém roce jsme byli svědky neobyčejně trapného „divadla“ okolo navrhovaného vyznamenání celé Mašínovy skupiny. Nakonec z toho zbylo jen vyznamenání pro gen. J. Mašína st. Trapasem skončil i pokus o udělení jakéhosi ocenění za protikomunistickou odbojovou činnost pro skupinu bratří Mašínových. Mělo to jedinou vadu na kráse: příslušné Ministerstvo obrany ČR (na základě chybně připravených podkladů) „zapomnělo“ na jednoho z popravených členů této skupiny – kpt. C. Nováka. Když se toho ujmou nekompetentní lidé, nemůže to skončit jinak než ostudou.

─────

„Hlas odevzdám generálu P. Pavlovi“

O všem, co se vloni odehrávalo okolo skupiny bratří Mašínů, jsem již v SN psal. (Odkaz na příslušné články uvádím za tímto textem.) Je proto logické, že po otevření „Památníku tří odbojů“ v Lošanech (26. 8. 2022), na němž se pokusil „zviditelnit“ i premiér P. Fiala (moc se mu to nepodařilo), paní Z. Mašínová onemocněla zápalem plic, z něhož se následně léčila v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Dozvěděl jsem se o tom až z jejího rozhovoru pro internetový deník „PrahaIN.cz“ (27. 1. 2023, 17:19).

Toto periodikum dalo rozhovoru poutavý, ba burcující, titulek: Zdena Mašínová, dcera legendy legend: Hlas odevzdám generálu Petru Pavlovi. Deník cituje tato její slova: „Při výběru nového prezidenta je třeba pečlivě zvažovat, jaké důsledky by pro Českou republiku mělo zvolení určitého kandidáta. Proto je třeba k druhému kolu prezidentské volby přistupovat ryze pragmaticky.“ Ve druhém kole se proto Z. M. rozhodla hlasovat proti předsedovi hnutí ANO a svůj hlas odevzdat generálu Petru Pavlovi.

Paní Zdena Mašínová přesto svoje rozhodnutí zvažovala, avšak nakonec dospěla k tomuto závěru: „Výhrady mám proti oběma kandidátům. Je mi devadesát a myslím, že už mám dostatek zkušeností k tomu, abych se rozhodla správně. Přemýšlela jsem o všech stránkách a okolnostech. Nakonec jsem dospěla k názoru, že generál Pavel představuje pro ČR daleko menší zlo než Andrej Babiš. Ten je skutečně nebezpečný. Proto budu volit Pavla. Česká republika neměla v posledních letech na prezidenty štěstí. Snad se to po druhém kole změní.“

Omezím se pouze na citaci toho, co Z. Mašínová řekla. A doplním to o některé otázky, které bych jí položil, kdybychom měli množnost hovořit spolu z očí do očí:  Opravdu jste přesvědčena, že P. Pavel je menší zlo než A. Babiš? Já si to nemyslím. O Pavlovi totiž nic nevíme: kromě toho, že některým ženám se líbí muži v uniformě. Ostatně – Z. Mašínová pochází z rodiny vojáka, což může také hrát svou roli.

A prozradím ještě jednu věc: Pokud je mi známo, Z. Mašínová měla výhrady vůči všem polistopadovým prezidentům: počínaje V. Havlem a konče M. Zemanem. Že by gen. P. Pavel mohl být začátkem něčeho nového, tomu nevěřím. A pochybuji rovněž o tom, že by tomu uvěřil její otec nebo její bratr Josef Mašín ml. Zdá se, že se jedná pouze o soukromý názor paní Zdeny.  Není dokonce ani jasné, zda s její hospitalizací v Ústřední vojenské nemocnici tato podivná změna názoru nějak nesouvisí. Také M. Zeman po hospitalizaci tamtéž změnil své názory o 180 stupňů.

Jelikož mi není nic známo o tom, zda Z. Mašínová skutečně ve druhém kole prezidentské volby odevzdala svůj hlas gen. P. Pavlovi, počkám si raději na další informace. Jediné, co mohu na prohlášení Z. Mašínové, této zásadové antikomunistky, ocenit, je fakt, že se netajila svými výhradami vůči oběma kandidátům. V tom případě se nabízelo jediné řešení: buď ke druhé volbě vůbec nejít, nebo do urny hodit prázdnou obálku. Jistě tak učinilo mnoho voličů, kteří rovněž váhali.

Jestliže dávají svůj hlas rozvědčíkovi z Varšavské smlouvy P. Pavlovi („Pávkovi“) mladí lidé, kteří o našich dějinách nevědí vůbec nic a nechají se opít rohlíkem, je možné to pochopit a omluvit nedostatkem životních zkušeností. Chová-li se podobně žena na konci své životní pouti, pak to doopravdy nechápu. Nota bene: žena z rodiny tak těžce zkoušené osudem.

Proto neztrácím naději, že paní Z. Mašínová nakonec své rozhodnutí přehodnotila a P. Pavla nevolila. Nejde o celkový výsledek, na němž by se sotva co změnilo, ale o to, jak bude Z. Mašínová hodnocena dějinami. Byla by to hodně velká kaňka v jejím životopise. Ani „zmizík“ by si s tím neporadil…

11. 2. 2023

 ‒ RJ ‒

─────

Odkazy na články o rodině Mašínově:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/prijede-j.-masin-na-otevreni-pamatniku-tri-odboju-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2022/---privatizace----historickych-osobnosti-a-la-ods-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2022/pokrytec-petr-fiala-v-losanech.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2022/p.-blazek-----odboj-neni-prochazka-ruzovym-sadem---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2022/dostane-skupina-bratri-masinu-vyznamenani-.html

https://www.i-sn.cz/file/13/masinove-a-spol---rostislav-janosik-2011.pdf

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2016/vezenkyne-dvou-totalitnich-rezimu--1.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2016/vezenkyne-dvou-totalitnich-rezimu--2.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2016/vezenkyne-dvou-totalitnich-rezimu--3.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2015/dve-vyroci-----phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2021/snemovna-odmitla-vyznamenat-protinacistickeho-odbojare-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2019/vyroky-poslance-p.-zacka--ustr-a-kpv--1.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2019/vyroky-poslance-p.-zacka--ustr-a-kpv--2.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2022/festival-prostorekosti-a-blaboleni-v-ct-nekonci----.html