Svobodné noviny na internetu

Motto: „Svět haní, co je v člověku nejkrásnější; přirozenost slove mu hříchem. Kdo se nežene s obecným stádem pouze, jen za korytem, toho křižuje; takový každý je mučenníkem. Ale lépe být mučenníkem, než být darmochlebem, který neví, zač a proč je živ.“ (B. Němcová, 13. 6. 1857)

Jen houšť a větší kapky, modří ptáci!

Když jsem si ten rozhovor přečetl, nevěřil jsem vlastním očím, že tento „myslitel“, Ondřej Šimíček, ze strany, která tady existuje 35 let, ale jejíž účinkování na politické scéně se blíží ke svému konci, patří k hodně viditelným a hlavně slyšitelným zástupcům této strany před nadcházejícími podzimními volbami. Koho hodlá tato partaj oslovit s těmito názory, jež nemají daleko od toho, co jsem nedávno kritizoval u výroků jiného „génia“ z řad „havloidů“ – jistého Jiřího Maryška?

„Vypnutá míchačka“ a „jednobunečné organismy“ mi připomněly ještě jiný pokus o patřičné „onálepkování“ tzv. nepřátel demokracie à la V. Havel či P. Pavel, který se objevil na naší politické scéně začátkem roku 2024 a jehož stopy vedly na Ukrajinu. Psal jsem tehdy o tom v článku s názvem: Nepatříte i vy mezi „bakterie ruského světa“? (SN č. 2/2024, vloženo 8. 2. 2024, ZDE).

Ano, až tak daleko jsme se za 36 let polistopadového režimu dostali při onom návratu ke svobodě a demokracii. Z původních ideálů nezbylo nic než obrovská deziluze občanů a frustrace pro nejmladší generaci. Až začnou ti mladí masově odcházet „za lepším“, můžeme za to poděkovat právě „rozdělovačům společnosti“ typu O. Šimíčka nebo J. Maryška. V rozhádané společnosti a v kalných vodách se totiž jistí jedinci cítí nejlépe.

Muž, o němž je řeč, se tváří, jako by měl rozumu na rozdávání, avšak v rozhovoru s redaktorem „Parlamentních listů“ Jaroslavem Polanským hlásá jen samé nesmysly.  Jak se lze dozvědět z internetu, jedná se o „právníka, politického analytika, publicistu a konzultanta politické komunikace“. (Překvapuje mě, že vzhledem k vlastní důležitosti si tento člen ODS ještě nezařídil heslo na Wikipedii.) Já si jeho jméno vybavuji v souvislosti s publikovaným názorem na ostravského protikomunistického odbojáře Jana Buchala (†27. 6. 1950), který byl spolu s JUDr. M. Horákovou souzen a následně popraven v rámci procesu s tzv. vedením záškodnického spiknutí proti republice.

„Historik“ O. Šimíček z tohoto představitele místních národních socialistů (s vazbami přímo na předsedu strany Dr. P. Zenkla, který mezitím emigroval na Západ) udělal málem politického popletu s podivnými, skoro až anarchistickými, názory. Jaksi se v tom ztratilo i to, že čtyři nejbližší členové Buchalovy odbojové organizace (M. Sýkora, J. Polomský, M. Morávek a L. Cée ) byli později v Ostravě souzeni a popraveni za protistátní činnost (1. 8. 1951).

Jen Jan Buchal – z neznámých důvodů – byl „přifařen“ ke skupině Dr. M. Horákové, protože kdosi potřeboval, aby byl co nejdříve popraven.(Totéž se stalo i v případě Z. Kalandry, který jako „trockista“ neměl s Horákovou nic společného; dokonce se ani neznali). Přesto byl popraven jako první ze čtyř odsouzenců k smrti, kdežto hlavní postava celé této skupiny, M. Horáková, až jako poslední ‒ čtvrtá. Logiku v tom nehledejme, protože žádná není!

Po loňských orgiích s mediálními útoky na odpůrce Fialovy koalice, kteří se v podzimních volbách dostali do Poslanecké sněmovny, se nějaký čas zdálo, že aspoň někteří poslanci, kteří se již v politice pohybují nějakou dobu, přišli k rozumu a začali uvažovat poněkud jinak: smířlivěji a méně útočně.

ODS doplatila na svou falešnou strategii s koalicí SPOLU, která byla od samého začátku „plácnutím do vody“, jež tuto stranu málem „potopilo“. Kdo čekal, že Fiala převezme za tento nerozumný postup plnou odpovědnost, ten se dodnes nedočkal. Se stranou, jež se neumí vypořádat s těmi nejhoršími „škůdci“, to musí být velmi zlé. Ukáže se to již brzy, a to v podzimních volbách. Kdepak 10 procent! Budou rádi, když dosáhnou výsledku mezi 5-7 procenty.

Rozhovor s O. Šimíčkem potvrdil, že v této straně stále existuje dost naivků a osob chabého úsudku, kteří se mylně domnívají, že jejich strana je tady navěky a že s ní skončí i demokracie v této zemi. Ano, ta by nejspíš skončila, kdyby političtí dobrodruzi typu P. Fialy vládli dál. To je však za stávajících poměrů neuskutečnitelná vize. S ODS je konec, a proto by se měla připravovat na důstojný stranický funus. Nejen KSČ, ale i ODS jsou strany nereformovatelné. Vývoj to spolehlivě potvrdil.

─────

Kde bere O. Šimíček tu drzost, aby hlásal své scestné názory?

Rozhovor s O. Šimíčkem potvrdil, že v této straně stále existuje dost naivků a osob chabého úsudku, kteří se mylně domnívají, že jejich strana je tady navěky a že s ní skončí i demokracie v této zemi. Ano, ta by nejspíš doopravdy skončila, kdyby političtí dobrodruzi typu P. Fialy vládli dál. To je však za stávajících poměrů neuskutečnitelná vize. S ODS je konec, a proto by se měla připravovat na důstojný stranický funus. Nejen KSČ, ale i ODS jsou strany nereformovatelné. Vývoj to spolehlivě potvrdil.

Z celého rozhovoru mě zaujaly tyto tři odstavce: „Kdo chce mír, musí být tak silný, aby si na něj žádný stepní bandita netroufl.“

Nevím, zda si autor tohoto výroku uvědomuje, jak nesmyslnou větu pronesl. Kdyby tomu tak bylo, jak tvrdí, byl by celý svět v ustavičné válce. Tak to ale není a nikdy nebylo. V lidských dějinách se vždy střídala období válek a klidu. Po válkách ovšem následovala mírová jednání a podmínky, na nichž se zúčastněné strany dohodly a jež byly následně plněny. To dnes není a nijak to nesouvisí jen s těmi „stepními bandity“, jimiž Šimíček zřejmě myslí Rusy. Ukrajinci sami dnes poukazují na to, že mají nejlepší armádu v Evropě: celý svět ji tomuto osudem zkoušenému národu pomáhal vybudovat a dostat do současného stavu. Proto Ukrajina nijak nespěchá s uzavíráním míru. Doufá v jakési „vítězství“, kterého lze ovšem nad státem s jadernými zbraněmi sotva dosáhnout. Až skončí válka s konvenčními zbraněmi, může kdykoliv nastoupit fáze jaderné konfrontace.

Rovněž druhý odstavec má pouze jedno souvětí: „A kdo chce řídit Českou republiku, měl by nejdřív pochopit, že ji nevlastní.“

Je to stejně hloupý výrok jako ten předešlý. Řízení státu je ovlivněno jak výsledkem voleb, tak i platnou ústavou. Tu ovšem musí dodržovat rovněž prezident republiky, který tuto vládu jmenuje. Vláda se ze své činnosti zodpovídá Parlamentu ČR, nikoli hlavě státu. Přitom prezident republiky má některé pravomoci, které by bylo možno delegovat na jiné vysoké ústavní činitele, přesto je z ústavy neodpovědný. Proto je nutná kontrasignace jeho rozhodnutí premiérem. Zdá se, že P. Pavel buď nerozumí tomu, co je v Ústavě ČR napsáno, nebo záměrně klame veřejnost. Vlastníkem státu není nikdo: držitelem moci je pouze lid, nikoli konkrétní osoby v mocenské hierarchii.

Nejzajímavější je třetí odstavec, který jsem vybral z Šimíčkova rozhovoru: „A celé je to rámováno výbuchem špinavé tuposti části elektorátu protičeských stran – lidé s rozhledem vypnuté míchačky a intelektuálními schopnostmi jednobuněčných organismů, jsou najednou experti na Ústavu, jedou kolovrátek o rozvědčíkovi a přitom lezou do prdele estébáckému udavači a komerčním kolaborantům.“ (PL, 24. 7. 2026, 19:11)

[Zbývá už jen tomu „rozvědčíkovi“ postavit na Letné novou „Frontu na maso“. Možná by nebylo od věci, kdybychom se zeptali politiků z Ostravy, kteří zastupují SPD a stranu „Motoristé sobě“, co říkají na Šimíčkovo sousloví „komerční kolaboranti“? Koho jiného by se to mělo týkat, že ano?]

V době, kdy je zřejmé, že rozhádaná politická scéna bude muset v zájmu zachování demokracie a právního státu hledat cestu dalšího možného soužití, jsme svědky toho, že někteří politici, dokonce i ti, kteří chtějí v nadcházejících volbách kandidovat, stále víc „tlačí na pilu“. Vůbec nechápou, že tudy cesta nevede. Politické strany se dříve nebo později budou muset dohodnout na tom, kterak dále koexistovat. Jiné cesty není. Vlastně je: občanská válka, kterou si jistě nikdo rozumný nepřeje.

Proto mne překvapuje, že M. Kupka nechává jedince, jako je právě O. Šimíček, takto „řádit“ (= pouštět si hubu na špacír) v médiích. Nebo naopak tento politik říká věci, které si Kupka vůbec netroufá vyslovit? Věřil bych spíše tomuto druhému scénáři. Ale protože Kupka je velice slabý a nerozhodný politik, bez autority, musí zřejmě od svých spolustraníků strpět cokoliv. Vždyť to byl právě on, kdo vzal zpátky do ODS řeporyjského sprosťáka Pavla Novotného poté, kdy se vrátil z vězení! To přece hovoří za všechno!

ODS je strana, kterou dohánějí léta neřešené problémy, jež se táhnou ještě z „devadesátek“. Tak trochu to připomíná atmosféru z 50. let 20. století, kdy se vládnoucí KSČ taky řídila jedním heslem, jež bylo pro všechny členy závazné: „Komunismus je mládí světa.“ K tou ještě doplňme jiné heslo z doby vyostřeného třídního boje: „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“ Dnes se chovají členové i někdejší funkcionáři ODS podobně: I oni se začali domnívat, že tady budou na věčné časy a že se bez nich v této zemi nepohne ani lístek na stromě.

Jak osudově se mýlí, to ukazuje případ sporu s jedním ze „zasloužilých“ členů strany, který se jmenuje Filip Dvořák. Z „preventivních“ důvodů ho vedení strany v čele s M. Kupkou vyloučilo z účasti na podzimních volbách. Rovněž komunisté ve své době sahali k podobným opatřením. Největší stranická čistka proběhla v letech 1969/70, a to v souvislosti s výměnou legitimací KSČ. Novou dostali pouze ti členové, kteří souhlasili s tzv. internacionální pomocí SSSR a zemí Varšavské smlouvy ze dne 21. 8. 1968.

Co kdyby ODS sáhla taky k masovým čistkám? Pak by se jí možná podařilo ještě nějakou dobu zůstat „ve hře“. Každé další volby budou totiž pro tuto stranu jen neúspěchem. Kupka to jistě dobře ví, ale bojí se přiznat pravdu. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že 35 let existence nějakého politického subjektu je potvrzením toho, že ne všechno byl pouhý neúspěch a omyl. ODS sice sehrála svoji nezastupitelnou roli při přechodu od komunistického režimu k tomu postkomunistickému, avšak všechno jednou končí.

Je třeba se připravovat na odchod z politické scény, vážení přátelé! Je lépe skončit včas a se ctí, než čekat na okamžik, kdy tuto stranu již nikdo volit nebude. To je budoucnost, která ODS čeká. Předseda strany M. Kupka by se měl pochlapit a přiznat si pravdu. Ani v politice nelze jen stále lhát…

25. 7. 2026

‒ RJ ‒