Je libo jitrničku, nebo raději jelítko?
Opozice teď okouší svou vlastní „medicínu“
Konstatování úvodem: Obliba „Motoristů“ nejspíš souvisí s tím, že většina z nás čas od času usedne za volant.
Letošní léto začalo poměrně nenápadně. Jen málokdo z občanů si při tom každodenním shonu uvědomí, že na podzim nás čekají dvoje volby – senátní a komunální. Obzvláště ty druhé mohou výrazně zamíchat politickými kartami v celostátním měřítku. A tak jako obvykle i letos se lidé rozjeli na zaslouženou dovolenou a děti si užívají pár týdnů bez školy.
Většina z nás, kteří jinak po celý rok nadáváme na neobjektivitu zpravodajství České televize (ČT), vítá, že po vybičované atmosféře okolo summitu NATO v turecké Ankaře zavládl konečně klid. „Rozvědčík z Hradu“ sice „zásobuje“ jemu nakloněná média svými verzemi no tom, co že se to vlastně v té Ankaře odehrálo, ale skutečná „přestřelka“ mezi hlavou státu a ministerstvem zahraničí P. Macinkou se mezitím stala jen jednou z méně důležitých informací na zpravodajských serverech.
Čili: klasická „okurková sezóna“. Jen aby nám to vydrželo aspoň do konce parlamentních prázdnin! Pak se znovu rozjedou předvolební „hnojomety“: špíny bude na obou stranách pomyslné politické barikády dost a dost.
Navzdory tomu, že hlavní politický střet mezi Babišovou vládou a prezidentem republiky P. Pavlem zůstává beze změny, nic zatím nenaznačuje tomu, že by se jedna či druhá strana konfliktu umoudřily. „Motoristé“ vedou svůj vnucený politický boj proti celé opozici. Příkladem toho, že nic nebylo z uplynulého období, kdy je tato strana součástí vládní koalice, zapomenuto, je nejnovější výrok P. Macinky na adresu jeho předchůdce v Černínském paláci – Jana Lipavského.
Že se to dostane až do této komické polohy, překvapilo i mě. Ale budiž. V politice je možné doopravdy všechno, dokážete-li to zužitkovat. Ostatně – na úspěšné vládnutí neexistuje žádná univerzální příručka. I Machiavelliho „Vladař“ se může hodit, máte-li jej v knihovně. Tipnul bych si, že F. Turek ho v té své knihovně má.
Nedávno jsem se v jednom ze svých článků pustil do kritiky jistého „havloida“ ‒ jménem Jiří Maryško. (Venca Flaška bude mít na podzim, v době voleb, 90. výročí narozenin. „Pražská kavárna“ se jistě vynasnaží, aby nám, kteří jsme již na tohoto „velikána dějin“ skoro zapomněli, toto jubileum připomněla.) Podle příjmení ho tipuji na Slováka, jednoho z těch normalizačních „pomocníků“, které si prosovětský kolaborant a vlastizrádce G. Husák natahal do Prahy a do českých zemí, aby mu s tou „normalizací“ proti nenáviděným „Čehúnom“ pomohli.
Ti naši spoluobčané slovenské národnosti, o nichž je řeč, tady mají dodnes jakési zvláštní postavení, ačkoliv společný stát zanikl již koncem roku 1992 a cesty obou nástupnických státních útvarů se rozešly. Po tomto datu měli být Husákovi „pomocníci“ vráceni zpět na Slovensko, aby zvelebovali svou rodnou zemi. Oni však dali přednost pohodlnějšímu životu u „Čecháčků“, na které vždycky jen nadávali.
A představte si: Aby toho nebylo málo, ozvaly se v posledních týdnech i některé ženštiny ze slovenské umělecké branže, které si v minulosti ochotně „přivydělávaly“ u těch „hloupých Čechů“, např. M. Vášáryová, Z. Studenková či K. Magálová, aby nám rozdávaly „knížecí rady“, kterak máme v těch „zaprděných Čechách žít a budovat tu správnou demokracii. A nejdrzejší z nich, antichartistka M. Vášáryová, dokonce neváhala a jela si do Karlových Varů převzít i jakousi cenu za celoživotní činnost.
Případ se zcela nevhodným vyjadřováním jednoho ze zástupců „opozice“ (= J. Maryško) patří k tomu nejpokleslejšímu způsobu komunikace, jaký od roku 1989 pamatuji. Hlouběji už doopravdy klesnout nelze. Přesto se o to někteří opoziční politici (za aktivní účasti České televize a CNN Prima News) den co den pokoušejí. Možná skutečně uvěřili tomu, že sprostotou a neustálým lhaním ty příští volby opět vyhrají.
Zkrátka: Babišova koalice dává politikům opozice ochutnat jejich vlastní „medicínu“, kterou nám ordinovala Fialova vláda čtyři roky svého mandátu. Inu: na hrubý pytel patří hrubá záplata, jak jinak.
O případu „havloida“ J. Maryška viz tento článek:
─────
Ministr P. Macinka sice hovořil o „jitrnici“, avšak nejspíš neměl na mysli tu nejznámější z filmové pohádky „Obušku, z pytle ven!“, v níž hlavní roli ztvárnili herci: Ladislav Pešek a Josef Bejvl. Na první ukázce z tohoto filmu líčí Pešek hostinskému, jak vypadá jitrnice, kterou svět neviděl. Na snímku druhém pak vidíme jitrnici skutečnou, kterou mu nadělil kouzelný ubrousek, jejž dostal od dědečka, ze kterého se nakonec „vyklubal“ Pánbůh (ve filmu ho hrál F. Smolík). ‒ Právě tato archivní televizní pohádka, kterou pravidelně každý rok na Vánoce opakuje ČT, nám potvrzuje, jak je naše současná politika chudá a „jednosměrná“. Nedokážeme se povznést nad problémy každodenního života. Spory mezi politiky otravují atmosféru v celé společnosti. Tam, kde bychom se měli umět od srdce zasmát a „blbou náladu“ rozptýlit salvou smíchu, mračíme se a tváříme se smrtelně vážně, jako by už zítra měl přijít konec světa. Zkrátka: naší politice chybí humor a nadhled. Měli bychom s tím už konečně začít něco dělat.
P. Macinka: „Tahle jitrnice nám tady dělala ministra…“
Oproti již zmíněnému citátu J. Maryška je výrok P. Macinky na adresu jeho předchůdce v ministerské funkci vlastně úsměvným připomenutím toho, jací neschopní žvanilové, nadutci a diletanti dělali společnost jiné užvaněné „nule“ – jistému „profesůrkovi“ politologie z Brna P. Fialovi. V případě bakaláře J. Lipavského se součástí jeho ostudného působení v Černínském paláci stala neschopnost vystudovat jakoukoli plnohodnotnou vysokou školu. Samozřejmě – státní, nikoli jen soukromou. (Snad netřeba vysvětlovat, že bakalářské studium na libovolné soukromé škole za takové studium považovat nelze.)
U výroku P. Macinky se ani zdaleka nejednalo o obyčejné napadání bývalého ministra. Lipavský si naběhl na vidle sám tím, že kritizoval P. Macinku za to, že (podle soudu J. Lipavského a jeho „loutkovodičů“) nezajistil zpřísnění pohybu ruských diplomatů u nás. Přitom se jednalo o „úkol“ již minulé vlády, která v tom rovněž nijak nepokročila. Lipavský tak nechtěně přiznal i svou vlastní neschopnost.
Nedivme se proto, že Macinka označil svého předchůdce za „jitrnici“ a připomněl mu, že toto opatření nezavedla ani předchozí, „rusofobní“, vláda P. Fialy, v níž „Knedlik“ (= J. Lipavský) působil. Lipavský není jen tak obyčejná „jitrnice“ (kdyby byl aspoň „jitrnicí, jakou svět neviděl“, kterou známe z filmové pohádky „Obušku, z pytle ven!“), nýbrž jitrnice se špatnou pamětí a bez jakéhokoli svědomí. Ale když si může takový politik kopnout do svého nástupce ve funkci, udělá to s velkým potěšením.
Celý, nezkrácený výrok P. Macinky zněl takto: „Tahle jitrnice nám tady dělala ministra… Ruských diplomatů je u nás mimochodem celkem sedm a každý další musí žádat o povolení a dostat ho.“ [To podstatné, co mělo být konstatováno, ale nebylo, jelikož kdekdo z novinářů dnes slouží opozici a P. Pavlovi, je toto: K razantnímu snížení počtu diplomatů na pražské ambasádě Ruské federace (RF) došlo v r. 2021, a sice k redukci jejich počtu o 63 osob. (Hlídací pes, 31. 5. 2021) Jednalo se o reakci české vlády v čele s A. Babišem na „kauzu Vrbětice“ (= výbuchy v muničních skladech v roce 2014).]
O konfliktu mezi J. Lipavským, který o tom natočil video, a P. Macinkou, informoval redaktor R. Šindelář v článku s tímto titulkem: Tahle jitrnice nám rady dělala ministra. Macinka se pustil do Lipavského, který s fixem u tabule vysvětloval ruské diplomaty (ŽivotvČesku.cz, 12. 7. 2026). Škoda, že si Lipavský nevzal ke svému vysvětlování osobu nejpovolanější, která o tom jistě ví nejvíc – generalissima M. Koudelku. Kdo jiný by měl vědět, jak to doopravdy s těmi výbuchy ve Vrběticích bylo, že ano?
O exministru J. Lipavském jsem psal v uplynulých letech několikrát. Upozornil jsem i na to, že tento ministr zahraničí není a nikdy nebyl kariérním diplomatem. Těch jsme měli v této funkci velmi málo. Zato o lidi bez příslušného vzdělání nikdy nouze nebyla: samotný Jan Masaryk taky vysokou školu neměl; za války získal jakýsi diplom na soukromé škole v USA. Těsně před svou smrtí, začátkem roku 1948, mu byl udělen čestný doktorát na Masarykově univerzitě v Brně. (O Lipavském viz odkaz na články za tímto textem.)
Macinkův výrok o „jitrnici“ dobře zapadá do „okurkové sezóny“ letošního roku. Skoro nikdo si této epizody nevšiml. Samozřejmě – Česká televize, jindy tak aktivní a pohotová, tentokrát raději mlčí. Vždyť Lipavský patřil dlouhá léta k jejím favoritům. Teď je ovšem lépe mlčet, aby si ČT nikoho nerozhněvala.
Lipavský ‒ a nejen on ‒ patří k těm jedincům, kteří se do politiky dostali nedopatřením či omylem. Zdá se, že si to uvědomila i ODS, která si ho postavila do čela pražské kandidátky pro parlamentní volby 2025. Spíše je to však potvrzením toho, že tato strana je u konce. Lipavský jí sice vyhrál v Praze zmíněné volby (za ním se ocitla i oficiální jednička této kandidátky – J. Černochová), avšak ODS nebyla dodnes schopna tohoto vítěze z r. 2025 přijmout do svých řad. To je věru podivné! Vskutku se jedná o kuriózní situaci. Jak jinak ‒ i v tomto případě se čeká, jak dopadnou senátní a komunální volby v říjnu 2026.
Nicméně již nyní je zřejmé, že ODS žádné úspěchy nečekají. S neschopnými lidmi, jako je M. Kupka nebo J. Lipavský, tato strana postupně spěje ke svému zániku. Nové „načalstvo“ si naplánovalo „restart“, ale s těmi „recykláty“ v novém stranickém vedení je spíše čeká další „výprask“ – podobný tomu z roku 2025.
Nedalo mi to, abych se nezačetl do reakcí čtenářů pod článkem R. Šindeláře. Zde je několik příspěvků, jak jsem je nahodile vybral. Čtenář J. M. píše: „Pane Macinko, nemůžete přeci Lipavského nazvat jitrnicí. Otlemené jelito bych ho nazval já. Myslím, že tohle vemeno vejde do dějin jako něco, co tu nebylo od roku 1948. Ani komunisté neměli takovou kádrovou bídu, že by pustili do nějaké funkce podobného osla.“ ‒ Čtenář P. S. má na Lipavského podobný názor: „Já jsem dodneška myslel, že je to Knedlik, ale musím přiznat, že Jitrnice je lepší. Hlavní ale je, že jsme se tohoto neumětela ve volbách zbavili.“ ‒ Čtenář M. B. soudí o exministrovi Lipavském toto: „Macinka Lipánkovi lichotí. Jitrnice je proti Lipánkovi krásná, hubená a chytrá.“ ‒ Velice zajímavou charakteristiku podal čtenář L. K.: „Jitrnice je slabý výraz. Ten obtloustlý Jidáš, který se po bukanýrských zádech dostal do ministerského křesla, aby při prvním problému s ohledem na svůj pašalík přelezl jako správný politický turista do jiné grupy a zachránil si tak svůj tlustý zadek. Ten, který posílal peníze na nesmyslné programy do celého světa, by měl zpytovat svědomí. Nasadit mu blembak a poslat tam, kde by mohl bránit svoje hodnoty – místo kafrání.“
Pozitivní na celé této politické „přestřelce“ je to, že se dozvídáme pravdu o tom, jaké poměry panovaly v Černínském paláci za Macinkova předchůdce. Ostatní ministři dosud nenašli odvahu, aby podobným způsobem šli s pravdou ven. Zvláště na vnitru se neděje vůbec nic, třebaže u soudu se projednává „kauza Dozimetr“. A policejní prezident M. Vondrášek dál dřepí ve svém křesle. Jak dlouho ještě, pane ministře Metnare?
4. 8. 2026
‒ RJ ‒
Odkazy na články o J. Lipavském:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2026/jan-lipavsky-----podal-jsem-si-prihlasku-na-vs.---.html
