Zrodil se nový „kult osobnosti“: komunista v „extra balení“
Motto: „Fakt už zbývá jen, aby se projel na medvědovi.“ (Čtenář „Filip CZ“; PL, 21. 2. 2026)
Když jsem spatřil ten novinový titulek, ani na sekundu jsem nezapochyboval o tom, že to bude „výživné“ čtení. A vskutku jsem se nemýlil. Ještě teď se směju, jak mě ten článek redaktorky Parlamentních listů, Nadi Borské, pobavil. Je dobře, že stále ještě máme pár novinářů, kteří se nebojí psát pravdu a ještě u toho dokáží přemýšlet. Děkuji autorce za její skvělý článek.
A protože se chci se čtenáři SN podělit o tento mimořádný literární zážitek v naší nezajímavé, ba zmrtvělé žurnalistice, nemohu neuvést celý, nezkrácený titulek dotyčného článku. Zní takto: I zvířátka poznala, jak je Pavel důležitý. Reportáži o prezidentovi se směje celý internet (PL, 21. 2. 2026, 10:59).
Já si na rozdíl od těch zvířátek myslím o našem „komunistickém rozvědčíkovi Pávkovi“ pořád to samé, co v době, kdy ho tři miliony spoluobčanů během prezidentské volby (2023) vynesly na piedestal moci: Rozvědčíci (komunističtí ani jiní) nemají v této funkci co pohledávat. Nejsme stát, kde se moci chopila vojenská junta. ČR zatím i nadále zůstává formálně demokratickou republikou, v níž platí Ústava ČR.
[Malé doplnění k citátu, který je uveden jako motto tohoto článku: Čtenářka Pavla Petrů k tomu dodává: „Kromě dětiček i koníci se k němu sami vrhají a chtějí s ním mít také fotečku. Jak říká Bára Švorcová (= Štěpánová), zatímco u diktátora Babiše a Stalina je to z donucení, tak u soudruha generála je to spontánní, roztomilé a přirozené. Akorát, že u toho „přirozeně“ nesmí chybět reportérka iDNES.“ (Síť X, 19. 2. 2026, 10:32)]
Již před Druhou světovou válkou jsme se díky K. Čapkovi a dalším vynikajícím novinářům z okruhu „Lidových novin“ zařadili mezi špičku evropské a světové žurnalistiky. Dnes žijeme pouze z odlesků této dávné slávy. Přesto i za minulého režimu se tu a tam našel někdo, kdo dokázal tu každodenní šeď totalitních novin a časopisů „rozsvítit“ něčím novým, neotřelým. Dnes je to mnohem obtížnější, byť naprostá většina novinářů si zvykla na pohodlný život bez jakýchkoliv nápadů. Jenom ne samostatně myslet, vážení soudruzi! To by vás mohlo zahubit!
Nemáme dobrou žurnalistiku a už vůbec ne svobodnou a nezávislou. Toto konstatování trochu narušuje pár titulů z okruhu tzv. alternativních médií, ale i tam je nutno ledacos zlepšovat, hlavně po jazykové a stylistické stránce, protože se nejedná o profesionální média s armádou korektorů, dobře placených redaktorů a dalších lidí z obslužného personálu. Představte si, že v ČT zaměstnávají 3 tisíce těchto poskoků! A my, televizní koncesionáři, tyto příživníky živíme – ze svých „povinně-nepovinných“ příspěvků!
Abych nezamluvil to podstatné, kvůli čemu jsem se rozhodl o tomto aktuálním tématu napsat. Kult prezidenta republiky Petra Pavla, jehož „explozi“ teď můžeme sledovat doslova v přímém přenosu, má svoji historii a vývoj. Momentální „záplava“ fotek s panem prezidentem, kterého nám prý závidí celý svět (akorát D. Trump, J. D. Vance ani M. Rubio nezatoužili po setkání s ním), má jen odvést pozornost od velkého problému, který si na sebe přivolal sám P. Pavel, když neprozřetelně zveřejnil SMS zprávy od P. Macinky.
S naší žurnalistikou je cosi ve velkém nepořádku, jestliže nejsledovanější média (iDNES.cz, Seznam Zprávy) dělají (jistě ne zadarmo) reklamu hlavě státu, zatímco o jiných tématech buď nepíší vůbec, nebo zcela zkresleně. Začínáme na tom být podobně jako před rokem 1989. Rozdíl je pouze v tom, že tehdy se psalo o tom, co přikázali soudruzi z ÚV KSČ, kdežto v médiích ve vlastnictví pánů Pražáka a Tykače se dnes píše podle přání zadavatele (objednavatele).
Připojuji pár fotografií, které prokazují, že P. Pavel nezahálí a již rozjel „prezidentskou kampaň“ v předstihu. Jen aby se nepřepočítal! Je málo pravděpodobné, že by ho (po všech skandálech, jež má za sebou, a s minulostí, kterou si jako odsouzenec s železnou koulí na noze táhne za sebou), ještě někdo volil. Možná tak pár obdivovatelek, které si pokaždé, když tohoto bělovlasého elegána spatří, ucvrnknou do kalhotek. To však sotva bude stačit na opakované vítězství ve volbách.
Petr Pavel se zapíše do našich polistopadových dějin především tím, že znehodnotil funkci hlavy státu tím nejohavnějším způsobem, jaký je v demokracii možný. Vnutil se nám v roce 2023 jako „prezident-kýč“, který nikdy nemá dost a jenž neví, kdy má přestat. Hanba nejen jemu, ale i politicky poplatným novinářům, kteří se nestydí participovat na budování jeho „kultu osobnosti“! I šéf nacistické propagandy J. Goebbels by se mohl od P. Pavla učit, jak se to má dělat.
Odkaz na článek o návštěvě P. Pavla v Prokopském údolí:
─────
SN před tím varovaly již v roce 2023!
Na nebezpečí vzniku tohoto kultu upozornily SN již před třemi lety, kdy novinář z iDNES.cz, Petr Kolář, upozornil na komiks s P. Pavlem v dětském časopise „Mateřídouška“. Na článek jsem tehdy pohotově zareagoval tímto textem: P. Paulczyňski: „To je návrat do padesátých let!“ (SN č. 3/2023, vloženo 13. 3. 2023).
Pravdu měl, jak se později ukázalo, nejen autor tohoto výroku, mimochodem sympatizant ODS, ale i já. Pro mne to tehdy bylo jen další pokračování jevu, který jsem měsíc před tímto článkem o začínajícím kultu osobnosti P. Pavla zveřejnil pod titulkem: Stalinistický slovník politiků ohrožuje demokracii (SN č. 2/2023, vloženo 10. 2. 2023). Bylo to jen další potvrzení toho, že pod Fialovým vedením spějeme opět ke „světlým komunistickým zítřkům“.
Dnes to již víme, ale tehdy naivní voliči P. Fialy jen nevěřícně kroutili hlavou a nemohli tomu porozumět. Tento nebezpečný trend vývoje byl mimo jiné potvrzen i schválením „zparchantělého“ paragrafu 318a) trestního zákoníku (jako „přílepku“ k zákonu Ukrajina VII), který se měl stát „klackem“ na všechny kritiky „fialové diktatury“. Třebaže to všechno již po volbách vyplavalo na povrch (jako olej na vodu), nenašel zpolitizovaný Ústavní soud ČR odvahu, aby tento „přílepek“ zrušil. Budeme jej mít v trestním zákoníku navzdory tomu, že se jedná o právní paskvil, schválený pokoutně ve spolupráci s BIS.
21. 2. 2026
‒ RJ ‒
Odkaz na článek o komiksu s P. Pavlem:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2023/p.-paulczynski-----to-je-navrat-do-padesatych-let----.html
Seznam vyobrazení:
1. Pavel a jásající davy.
2. Pavel jako Czech Norris.
3. Pavel na motorce a Lenin.
4. Pavel se ženami.
5. Pavel v čepici s kšiltem dozadu.
6. Pedro Pavel.
7. Petr Pavel v hokejové výzbroji.
P. S. Není kult jako „kult“
Pro mladší čtenáře, kteří si tu sochu nemohli prohlédnout „naživo“, dokud ještě stála (1955-1962), zveřejňuji jako připomínku na zašlé časy stalinismu následující fotografii. Je na ní vůdce světového proletariátu (v Čechách se mu familiérně říkalo „Pepa“ ‒ jako našemu prezidentu republiky) Josif Vissarionovič Džugašvili-Stalin v čele zástupu pracujících. Náš tehdejší pracující lid tuto obří skupinovou sochu pojmenoval velice příznačně: „Fronta na maso“. Bylo to také proto, že masa byl nedostatek, a když se někdy přece jen v obchodech objevilo, stávaly se na něj dlouhé fronty. Ty zůstaly součástí našeho života až do Listopadu 1989. Ještě těsně před „sametovou revolucí“ 1989 se stály fronty na toaletní papír a dámské hygienické potřeby. Pamětníci si na to jistě vzpomenou…
21. 2. 2026
‒ RJ ‒
