Svobodné noviny na internetu

Česká televize o uplynulém, prodlouženém víkendu oslavila 70. výročí začátku vysílání v tehdejší Československé republice. Jednalo se o vysílání celostátní: od 1. 5. 1953 se vysílalo pouze pokusně, jen pár dnů v týdnu a v omezených podmínkách příjmu televizního signálu. Jeho šíření zpočátku zajišťoval Čs. rozhlas a vysílalo se z Petřínské rozhledny. Postupně se síť televizních studií rozšiřovala: od r. 1955 se vysílalo i z Ostravy, od r. 1956 z Bratislavy, od r. 1961 z Brna a od r. 1962 z Košic. Součástí zmíněných oslav byl v sobotu dne 29. 4. 2023 i „Den otevřených dveří“, a to v hlavní televizní budově na Kavčích horách v Praze, jakož i v Brně a v Ostravě.

Účelové informování o historii ČT (až do r. 1989 ČST) zahrnovalo tentokrát mimo jiné také připomínku osoby televizní hlasatelky K. Moučkové, kdežto o jiných hlasatelkách a hlasatelích se cudně mlčelo. Nikdo nám samozřejmě neřekl o komunistické minulosti K. Moučkové ani jejích rodinných příslušníků. Na tato fakta jsem již před časem, v souvislosti s jejím úmrtím, sám upozornil a tyto skutečnosti zveřejnil. Asi nikoho nepřekvapím tím, že se tak stalo bez odpovídající reakce pracovníků současného vedení ČT – v čele s předlistopadovým komunistou P. Dvořákem. To se pak těžko něco říká o komunistické minulosti kohokoliv, že ano?

[Doporučuji čtenářům důkladně se seznámit s textem článku, který je věnován osobě K. Moučkové. Má tento název: Prý dcera „komunistického úředníka“! (SN č. 11/2020, vloženo 26. 11. 2020, ZDE). Další informace na toto téma přináší článek s titulkem: Nejde jen o K. Moučkovou a E. Zátopka… (SN č. 8/2021, vloženo 30. 8. 2021, ZDE).]

Ať tak či onak, byla letošní připomínka „kulatého“ výročí ČST neúplná. Statečně se mlčelo o celé komunistické minulosti a o okolnostech, za nichž televize z Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici v Praze začala dne 1. 5. 1953 vysílat. Všechno bylo letos načasováno tak, že právě v době těchto oslav končil televizní seriál „Volha“, jenž hrubým způsobem dezinterpretoval celou dobu tzv. normalizace. Jednalo se o vrchol zlovolné, informační manipulace. Seriál byl koncipován tak, aby zakryl tu nejpodstatnější skutečnost, že totiž vysílání ČST stálo na lidech s legitimací KSČ a na dobrovolných spolupracovnících StB, kterých tam bylo tolik, že by se dali přehazovat vidlemi z jedné hromady na druhou. Všechno to fungovalo na principu autocenzury a vše zahrnujícího dozoru ze strany KSČ a StB s přímým napojením na vedoucího oddělení kultury na ÚV KSČ ‒ soudruha Miroslava Müllera.

Uvedený seriál jsem právě kvůli těmto evidentním manipulacím s fakty podrobil kritice. Současně jsem publikoval všeobecně známé informace o agentech StB v redakcích ČST. O tom pojednává můj článek s názvem „Volha – další televizní pohádka o tzv. normalizaci? (SN č. 4/2023, vloženo 28. 4. 2023, ZDE). Stalo se tak v předvečer onoho „Dne otevřených dveří“. Snad se pak televizní šéfové konečně chytili za nos. Naštěstí se ČT raději připomínkám onoho seriálu vyhýbala, i když nikoli důsledně. To se jim, „dirigentům“ z Kavčích hor, tentokrát doopravdy nepodařilo.

─────

Již mnoho měsíců tvrdě pranýřuji tu část našich médií, která slepě a bezmyšlenkovitě papouškují, ba servilně obhajují, všechno, s čím přichází a co provádí vláda P. Fialy. V řadě případů tento styl „angažovanosti“ připomíná působení J. Rysa-Rozsévače, V. Krychtálka či E. Vajtauera, známých aktivistických novinářů z období tzv. Protektorátu. Přitom není jasné, zda pohnutkou tohoto odsouzeníhodného, protinárodního a protilidového počínání je ideologická zaslepenost dotyčných novinářů, nebo jen jejich vadný charakter, který jim brání, aby byli a zůstali slušnými lidmi a příkladnými občany.

Nejdál v kolaboraci s asociálním, protilidovým a „neostalinistickým“ režimem „demokrata“ P. Fialy zašel internetový deník „Forum24.cz“. V jeho redakci došlo nedávno k důležité personální změně: novináře se špatnou pověstí Pavla Šafra, o němž se říká a píše všelicos, nahradila dosavadní šéfeditorka tohoto periodika, snaživá, mladá žena s velkými ambicemi, kterou jsem v jednom ze svých starších článků označil za „kopii“ soudruha Františka Nečáska – Johana Hovorková.

Jmenovaný komunistický činitel, kterému se podařilo vystoupat po stranickém žebříčku až do nejužšího vedení vládnoucí strany, se stal oficiálním životopiscem Klementa Gottwalda, dlouholetého předsedy KSČ a prvního komunistického prezidenta republiky po r. 1948. Ve srovnání s tímto soudruhem J. Hovorková zatím dosáhla pouze dílčího úspěchu: stala se autorkou oslavné knihy o senátorce za ODS ‒ M. Němcové.

Hlavní „zásluhou“ této političky se stalo to, že dokázala loajálně proplouvat rozbouřenými vodami ODS pod všemi dosavadnímu předsedy: počínaje V. Klausem, přes M. Topolánka a P. Nečase – až po „neslaného a nemastného“ P. Fialu. Po dlouhých letech vysedávání v Poslanecké sněmovně se jí podařilo s pomocí lobbistů a všelijakých zákulisních hráčů „proboxovat“ i do Senátu, který se za čtvrt století své existence osvědčil jako odkladiště zbytečných politiků. M. Němcová se vyjevila coby typická politická oportunistka – navíc bez vysokoškolského vzdělání a s hodně nalomenou páteří. Proto by nás nemělo překvapovat, že právě tato osoba zatoužila po téměř nepředstavitelném: stát se prezidentkou republiky. Svatá prostoto!

─────

Dne 2. 5. 2023 zveřejnil internetový deník „Forum24.cz“ zajímavý a i pro mne poněkud překvapivý článek. Má tento titulek: Veřejnoprávní mlčení. Jak oslavit výročí České televize a nezmínit totalitu. (Správně by za druhou větou měl být otazník!) Jedná se o článek svým rozsahem skromný, leč důležitý tím, že nikde jinde se s podobnou připomínkou nesetkáváme. Skoro to vypadá tak, jako by naše země neměla žádné problémy a jako bychom si tady užívali plnými doušky ukázkové svobody slova. Všichni však dobře víme, že tak tomu již delší dobu není. Všechno se to ještě zhoršilo na nástupu „neostalinistické“ vlády P. Fialy po parlamentních volbách z října 2021.

Ještě před publikací zmíněného článku J. Hovorkové, by mě ani ve snu nenapadlo, abych tvrdil, že v něčem mohu s touto politickou aktivistkou Fialova režimu souhlasit. Pod níže uvedené dva odstavce jejího článku se nicméně mohu bez problémů podepsat i já. Napsal bych to stejně, snad jinými slovy, ale v podstatě beze změny, s týmž ideovým vyzněním. Ano, tak to tehdy bylo a nic na tom nezmění fakt, že našim puncovaným „demokratům“ okolo P. Fialy se to z nějakého důvodu nehodí do krámu nebo nelíbí. Pravda totiž bývá občas na obtíž.

[Článek J. Hovorkové doplním jedním „detailem“, který by neměl upadnout v zapomnění. Tehdejší komunistická moc hodlala zahájit ono zkušební televizní vysílání přímo ze soudní síně Státního soudu na Pankráci, kde se v listopadu 1952 odehrávalo soudní přelíčení se skupinou 14 komunistických funkcionářů židovského původu včele s R. Slánským, pro niž se vžilo označení: „protistátní spiklenecké centrum“. Proces byl současně vysílán rozhlasem a podrobně o něm každodenně informoval denní tisk formou stenografických záznamů.]

Ocituji dva, podle mého soudu nejpodstatnější, odstavce z článku J. Hovorkové:

„Rok 1953 patří do toho nejzrůdnějšího období našich novodobých dějin. První polovina 50. let [20. století] přinesla vraždy, teror a ponížení naší země. A televize se stala nástrojem propagandy, kterým zůstala až do roku 1989, tedy šestatřicet let. Stále ještě tedy větší část existence. To opravdu není důvod k oslavě. (…)

Tak si to shrňme, jaká výročí si u této příležitosti můžeme připomenout. Československá televize začala vysílat jen půl roku po procesu s Rudolfem Slánským, po němž bylo popraveno jedenáct lidí. Začala vysílat necelé dva měsíce po smrti dvou masových vrahů, Josifa Stalina a Klementa Gottwalda. A začala vysílat přesně měsíc před tím, než byly miliony lidí okradeny při tzv. měnové reformě.“ (Forum24.cz, 2. 5. 2023)

─────

Nepovažuji za nutné cokoli k těm dvěma odstavcům článku J. Hovorkové dodávat a „rozmělňovat“ tento problém s nevyrovnáním se s komunistickou minulostí naší země. Předpokládám, že každý trochu jen zběhlý čtenář musí vědět, že pro ono „vyrovnání se“ s totalitní minulostí jsme za 33 let polistopadového režimu neudělali téměř nic. Přesněji: neudělali to naši politici, ačkoliv to kdysi, v zápalu revolučního nadšení, občanům slíbili. Je to podobná situace jako se sliby Fialovy vlády, které se půl druhého roku od voleb staly „fatou morgánou“. Nikdo nic neví, nikdo si nic nepamatuje. Jak typicky české!

Na článek J. Hovorkové budu reagovat jako profesionální historik: výčtem faktů. Možná budou pro někoho překvapením. Je třeba o těchto věcech otevřeně mluvit a psát, zejména kvůli naší nejmladší generaci, která si neuvědomuje, že totalita se k nám může vrátit „zadními vrátky“ kdykoliv. Vždyť P. Fiala nám to svými nedemokratickými pokusy o oklešťování svobody slova a určováním toho, co je a co není „dezinformace“, předvádí doslova v přímém přenosu každý den. Nejnověji se dokonce nestydí používat takové výrazy, jako např. o „boji proti vnitřnímu nepříteli“, za něž by se nemusel stydět ani šéfideolog KSČ Vasil Biľak, známý normalizační kolaborant a vlastizrádce.

Zde jsou slíbená fakta o „rudém teroru“ po nástupu komunistů k moci v tehdejším Československu. Celkový přehled o obětech těchto represí najdou čtenáři v závěrečné části článku s nadpisem: Fialova vláda „Národní fronty“ – vzor 2021? (SN č. 11/2021, vloženo 7. 11. 2021, ZDE).

Jako součást tohoto článku se zaměřím pouze na oběti z let „rudého teroru“ (1948-1956). Popravovalo se sice i po tomto datu, ale v daleko menším rozsahu. Případ O. Hepnarové potvrzuje, že komunistický režim popravoval nejen své politické odpůrce, ale i osoby odsouzené za obecnou kriminalitu, zejména za vraždy.

─────

Statistika osob popravených z politických důvodů:

● popravení za dobu úřadování prezidenta K. Gottwalda (14. 6. 1948-14. 3. 1953): 234 osob (včetně 12 popravených na základě retribučních zákonů), z toho 189 pro politické trestné činy;

● popravení za dobu úřadování prezidenta A. Zápotockého (21. 3. 1953-13. 11. 1957): 94 osob, z toho 47 pro politické trestné činy;

● popravení za dobu úřadování prezidenta A. Novotného (19. 11. 1957-22. 3. 1968): 78 osob, z toho 12 pro politické trestné činy;

● popravení za dobu úřadování prezidenta L. Svobody (30. 3. 1968-29. 5. 1975): 14 osob;

● popravení za dobu úřadování prezidenta G. Husáka (29. 5. 1975-10. 12. 1989): 30 osob, z toho 1 pro politické trestné činy.

Celkem bylo za dobu trvání komunistického režimu popraveno z politických důvodů 249 osob, z toho 248 jich bylo popraveno do roku 1960; v období tzv. normalizace (za G. Husáka) to byla jen 1 osoba, a to kvůli špionáži.

─────

Političtí vězni popravení v roce 1953:

● 30. 1. 1953 – Pavol BABÍK (* 26. 1. 1924), rolník

● 1. 2. 1953 – Vilém KNOBLOCH (*24. 6. 1899), živnostník

● 3. 2. 1953 – Werner ERTEL (*927. 1. 1929), dělník

● 19. 2. 1953 – Alexander RUTKOWSKI (*2. 1. 1930)

● 28. 3. 1953 – Jaroslav MELKUS (*14. 4. 1900), rolník

● 28. 3. 1953 – Gustav SMETANA (*23. 8. 1907), truhlář

● 28. 3. 1953 – Pavel VALENT (*27. 7. 1914), příslušník SNB

● 20. 4. 1953 – František MOJŽÍŠ (*20. 3. 1914), dělník

● 21. 4. 1953 – František BODNÁR (*6. 9. 1914), rolník

● 21. 4. 1953 – Bohumil GRUBER (*4. 12. 1900), poručík ČSA

● 21. 4. 1953 – Jan REŠETKO (*4. 8. 1917), poručík ČSA

● 3. 5. 1953 – Gustav NÉMETH (*9. 11. 1929), horník

● 5. 5. 1953 – Jaroslav PLZÁK (*23. 9. 1926), účetní

● 6. 5. 1953 – Jan DVOŘÁK st. (*9. 10. 1880), důchodce

● 6. 5. 1953 – Jan DVOŘÁK ml. (*27. 2. 1921), živnostník

● 23. 5. 1953 – Stanislav PLICHTA (*16. 10. 1931), rolník

● 15. 6. 1953 – Alois JEŘÁBEK (*16. 1. 1927), drogista

● 16. 6. 1953 – Luděk FAJKUS (*20. 7. 1925), technický úředník

● 16. 6. 1953 – Josef VAŠEK (*5. 12. 1921), dělník

● 23. 8. 1953 – Miroslav JURČA (*2. 3. 1926), textilní mistr

● 26. 8. 1953 – Josef VÁVRA-Stařík (*29. 10. 1902), vedoucí výrobního družstva

● 29. 8. 1953 – Josef KREJČÍ (*23. 6. 1908), rolník

● 29. 8. 1953 – Josef MATOUŠ (*7. 12. 1921), dělník

Doporučuji k pozornému přečtení zejména těm důvěřivým a naivním občanům, kteří oslavovali 70. výročí České televize. Opravdu nebylo co slavit. ČT znovu prokázala, že se jedná o beznadějně prohnilé a prolhané médium. Nastal čas ke zrušení této „služky mocných“ ‒ bez náhrady. Hanba všem „presstitutům“ z ČT!

2. 5. 2023

‒ RJ ‒