Za politika mají hovořit činy, nikoli trička s obrázky a nápisy!
Motto: „Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžeme toho moc udělat.“ (T. G. Masaryk v dopise, který zachycuje jeho poslední slova před smrtí)
Když politik tvrdí A, často vědomě neříká B…
Ano, právě to, o čem se píše ve výše uvedeném mezititulku tohoto článku, se aktuálně týká jednoho z nejhloupějších a nejprovařenějších „politikářů“ z vládní koalice SPOLU – M. Jurečky, dříve předsedy KDU-ČSL.
O tom, že se naše politika v posledních týdnech a měsících dostala na úplné scestí, nejlépe svědčí to, čeho jsme momentálně svědky v politických „přestřelkách“ mezi J. Maláčovou (SOCDEM) a M. Jurečkou (KDU-ČSL). Současná předsedkyně sociální demokracie (nebo toho, co z této nejstarší politické strany zbylo) v případě úspěchu uskupení „Stačilo!“ se možná vrátí na post, který již svého času zastávala ve druhé Babišově vládě. Tuto pozici brzy naopak opustí zemědělský inženýr M. Jurečka, jenž si zvykl mluvit do všeho, kde mu to neschopný premiér P. Fiala dovolí.
Nebudu se tentokrát strefovat do našeho brněnského „tichošlápka“ a „profesůrka“, kterému to „nandali“ už i na Slovensku. V souvislosti s oznámením „poselství“ z obálky po T. G. Masarykovi se totiž mezitím začalo odehrávat další kolo vyřizování „účtů“ mezi slovenskými a českými politiky. Masarykovo nehezké vyjádření na adresu slovenského katolického politika A. Hlinky, že to byl „hlupák“, otevřelo stavidla, jež měla zůstat raději nezvednuta.
Podle místopředsedkyně vládní Slovenské národní strany (SNS) Dagmar Kramplové je Masarykův výrok hodný úrovně pražské liberální kavárny. „Právě těmito hloupými postoji si Masaryk, Beneš a později Havel sami zničili vlastní stát. Vlastně bychom jim měli za to poděkovat, protože mít za předsedu vlády opravdového a nefalšovaného hlupáka Petra Fialu, to by na Slovensku asi nikdo normální opravdu nechtěl,“ uvedla Kramplová na Facebooku. (Novinky.cz, 19. 9. 2025, 15:20)
A světe, div se! I u našich východních sousedů se našel jeden z těch neúspěšných premiérů, kteří prokazovali svou neschopnost vládnout před Ficem, až si občané ve volbách vynutili změnu a čtvrtý mandát pro Ficovu garnituru, a který ani po všech těch zkušenostech s tragickými politiky minulosti neváhal podpořit P. Fialu v nadcházejících volbách. Jmenuje se E. Heger a vládní odpovědnost na Slovensku převzal po naprosto tragickém působení I. Matoviče. I tady ovšem platí: jeden neúspěšný politik podporuje jiného neúspěšného politika. To nevymyslíš!
O Hegerově agitaci ve prospěch P. Fialy se čtenáři více dozvědí z přiloženého článku:
─────
Závěrečné kolo „přestřelky“ M. Jurečka – J. Maláčová?
Do parlamentních voleb 2025 zbývá týden. Během tak krátké doby se už pravděpodobně nestane nic tak závažného, aby to mohlo ovlivnit výsledek tohoto politického klání. Čekat, že by se poměry přes noc proměnily o 180 stupňů, nelze. Ostatně – ani preference nových uchazečů o křesla ve vládě („Stačilo!“, Motoristé sobě) tomu nenasvědčují. Přesto tyto politické subjekty mohou do sestavování vládní i parlamentní koalice promluvit dost zásadním způsobem.
I tyto volby přinesly pár novinek. Právě letošní předvolební kampaň nám nabídla v poněkud nezvyklé „koncentraci“ to, co v běžném životě přehlížíme. Ukázala totiž v plné nahotě, že někteří politici „běží jako o závod“, aby zachránili svou stranu. (Lidovci si k tomu povolali P. Bělobrádka, který sám nekandiduje, ale přijel podpořit do regionů „mladé lidovce“, neboli ty kariéristy, kterým kdosi nasliboval, že i pro ně se najdou zajímavá „korýtka“.) To se týká zejména těch stran, které již o čest a minulé zásluhy přišly kvůli svým neschopným funkcionářům, např. M. Výbornému či M. Jurečkovi. Naproti tomu jiní politici, ti novější a neokoukaní, ale i ti věčně kandidující za „kdekoho“, si „odpracovali“ již své a mohou se brzy dostat na politický Olymp.
Mám v této souvislosti na mysli především dva politické subjekty. Prvním je uskupení „Stačilo!“, jemuž se podařilo (díky verdiktu Ústavního soudu ČR ze dne 24. 9. 2025) vyvrátit pochybnosti o tom, zda je, či není nepřiznanou koalicí, podobně jako Okamurova SPD. Po zmíněném verdiktu je konečně jasno: pokus o „Baxův puč“ nevyšel. Exkomunista J. Baxa konečně pochopil, že si nemůže dovolit postavit se proti celému národu. I on musí vědět, že nenávist a hněv frustrovaného obyvatelstva není radno pokoušet. Tím druhým „nováčkem“ je strana „Motoristé sobě“.
Jsem rád, že se mi podařilo z letošní předvolební kampaně zachytit ty „nejvýživnější“ momenty. Nejčastěji měly charakter vzájemných „přestřelek“ politiků. Na jedné straně těch dosavadních kandidátů z vládní koalice, ale i těch zbrusu nových uchazečů o poslanecká křesla, kteří se pokoušejí ony současné Fialovy „nedemokraty“ porazit ve volbách. Kampaň rovněž ukázala, že o ideje a vize již dávno nejde. Dokonce ani o běžnou otázku ekonomů: Kde se na to vezmou peníze, jež chybí všude, kam se naše zvědavé oči podívají?
Vzhledem k tomu, že obě hlavní televizní stanice, které se věnují zpravodajství, ČT a CNN Prima News, „jedou“ podle podobného scénáře, došlo k tomu, že na obrazovce vidíme stále stejné obličeje (= ksichty). Ze dvou stovek poslanců a poslankyň se před kamerou objevují s notorickou pravidelností pouze vybraní politici, i když většinou nemají občanům co říci ani co nového nabídnout. Bylo proto zákonité, že po dlouhých měsících „mlácení prázdné slámy“ se v televizních debatách představila i „politická hvězda“ z nedávné minulosti – J. Maláčová. „Umírající“ (v tomto případě již spolehlivě „mrtvá“) nejstarší politická strana u nás, SOCDEM, se rozhodla (ústy nového stranického vedení), že zachrání krk alespoň několika vybraným jedincům, kteří se dostanou na kandidátku uskupení „Stačilo!“.
Třebaže Fialova koalice od samého začátku neustále opakuje nepravdivou verzi o jakémsi novém „slučovacím sjezdu“ SOCDEM a KSČM, všem musí být přece jasné, že jde jen a jen o posty pro J. Maláčovou a L. Zaorálka. Má to svou logiku: oba prošli poslaneckými lavicemi a následně si vysloužili i ostruhy coby ministři předchozích vlád. Ostatně – co by za to dali mnozí současní poslanci nebo senátoři vládních stran, za nimiž není v politice kromě jalového řečnění vůbec nic. Kdo by o takové politiky stál?
Osobně považuji za nejužitečnější „přestřelku“ mezi současnými politiky tu, v níž se střetli M. Jurečka (KDU-ČSL) a J. Maláčová (SOCDEM). Kdo měl možnost sledovat nekončící útoky M. Jurečky vůči nemocné ženě-političce, J. Maláčové, ten musí být z této podoby naší politiky totálně znechucen. Přesto u nás chybí autorita, která by jasně řekla, že takto pokračovat nelze. I v politické „soutěži“ musí přece platit nějaká elementární morální a „hygienická“ pravidla.
Jsme-li svědky pokračujících útoků jednoho z vládních ministrů téměř v každé televizní debatě před nadcházejícími volbami, mnoho občanů a voličů se oprávněně ptá: Kde tento politik (= M. Jurečka) z prohnilé partaje KDU-ČSL bere odvahu (či spíše drzost) útočit na druhé lidi? Po proslulém „vánočním večírku“ na MPSV dne 21. 12. 2023 měl tehdejší předseda KDU-ČSL v politice skončit ze dne na den. Přesto se nic nestalo a ve Strakovce dřepí (hnije) dodnes. Stala se z něho páchnoucí „rekvizita“ nefunkční Fialovy vlády.
Zbabělý Fiala nenašel odvahu, aby Jurečkovi byť jen naznačil, že by měl skončit. Všimli si toho již mnozí u nás i ve světě: Fialův alibismus a „přizdzisrá*ství“ vstoupí dozajista do dějin. Nic hrůzostrašnějšího jsme po r. 1989 v naší zemi neměli. Vláda za celou dobu své existence nedokázala vyvodit politickou odpovědnost z toho, že zhruba polovina ministrů prokázala naprostou neschopnost řídit svůj rezort. Opakovaná doporučení prezidenta republiky M. Zemana, týkající se demise některých členů kabinetu, Fiala okázale ignoroval. Proto skončil tak, jak skončil: na poslední příčce popularity mezi světovými politiky.
Vědomí, že ať udělá cokoliv, ve vládě zůstane, dalo Jurečkovi „křídla“. Těmi teď začal nejen mávat, ale i dávat najevo, že stále ještě žije (a o čemsi rozhoduje ve vládě). A to není všechno: tu a tam se těmito křídly (pazourami) sápe i na své politické oponenty. Nejnověji to schytala právě J. Maláčová, které politici vládní koalice nedokáží odpustit, že přistoupila na účast ve společném levicovém projektu ‒ uskupení „Stačilo!“. Od té doby na ni všichni „fialovci“ povinně útočí, protože tak znělo zadání, jaké jim jejich američtí loutkovodiči z Aspenu poslali.
Celá tato anabáze začala dne 19. 1. 2025, kdy v pořadu „Otázky VM“ M. Jurečka označil M. Horákovou za členku „kdysi historické sociální demokracie“. Moje upozornění na chybu, jíž si nevšimla ani další pozvaná politička, J. Maláčová, ani moderátor V. Moravec, padlo nicméně na úrodnou půdu. Na internetu jsem před pár dny narazil na jiný podobný citát, v němž týž ministr M. Jurečka tentokrát hovoří o M. Horákové jako o člence „Národně-socialistické strany“.
Místo toho, aby se za svůj starší omyl omluvil, pouze pokračuje v balamucení a lhaní. Bohužel – i tentokrát „zapomněl“ přiznat, že i tato strana (ČSNS), podobně jako ČSL, předchůdkyně dnešní KDU-ČSL, byla součástí komunistické Národní fronty (1948-1989). Až tak moc se našim „demokratickým“ politikům z Fialovy koalice nehodí historická pravda!
A právě o tuto Národní frontu tady jde po celou dobu této poněkud netypické předvolební kampaně. Nediskutuje se o politických programech ani o vizích stran a hnutí, ale o tom, že „komunisté zavraždili M. Horákovou“. Na ostatních 247 obětí justičních vražd (v letech 1948-1960) se jaksi zapomíná. Zkrátka: našim politikům se to nehodí do krámu.
Ještě v těchto dnech, týden před parlamentními volbami, M. Jurečka znovu hovoří o tom, že „komunisté M. Horákovou přímo zavraždili“! Při této příležitosti pak tento politik KDU-ČSL předává J. Maláčové knihu s názvem „Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové“ (1991) od známého autora literatury faktu M. Ivanova (1929-1999). Zdá se, že o rozdílu mezi „vraždou“ (v kriminalistickém slova smyslu) a „justiční vraždou“ tento politik nic netuší. Zřejmě ani on si tu knížku pořádně nepřečetl, nýbrž ji pouze J. Maláčové položil na stolek, u něhož stála během zmíněné televizní debaty (16. 9. 2025).
Odkaz na článek o Jurečkově chybě ze dne 19. 1. 2025:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2025/co-s-politiky--kteri-ztraceji-pamet-a-soudnost-.html
─────
Bartošek i Jurečka tvrdí o M. Horákové stejné hlouposti…
Celá ta anabáze s nekončícími útoky na J. Maláčovou má svůj původ ve výroku této političky, který se týkal členství ČSL (dnešní KDU-ČSL) v komunistické Národní frontě (1948-1989). Ve skutečnosti ani v tom nebyl Jurečka prvním zástupcem této strany, který se zamotal do totalitní minulosti strany, jíž kdysi šéfoval. Jako první s tím přišel lidovecký „inkvizitor“ J. Bartošek. Ten u příležitosti letošního 75. výročí popravy M. Horákové publikoval na sociální síti „narativ“ o tom, že „M. Horáková byla zavražděna komunisty“.
Škodolibí funkcionáři KSČM z Nymburka mu na to odpověděli tak, že tomuto místopředsedovi KDU-ČSL a místopředsedovi PS připomněli, že součástí Národní fronty byla v době popravy M. Horákové i ČSL, předchůdkyně dnešní KDU-ČSL. Od té doby panuje v KDU-ČSL chaos a ponurá nálada. Odhalení nepříjemné, leč dlouhá léta utajované minulosti se vedení této strany snaží „vymlčet“. Přesto: stačí si přečíst různé diskuse na internetu, z nichž vyplývá, že občané dobře vědí o tom, že ČSL byla v letech 1948-1989 součástí Národní fronty (NF). Jen u lidovců se o tom povinně nemluví.
─────
Tuší Jurečka, jaký je rozdíl mezi vraždou a „justiční vraždou“?
Zatím nejnovější kapitolou „přestřelky“ mezi J. Maláčovou a M. Jurečkou je pokus tohoto ministra za KDU-ČSL neustále připomínat souvislost mezi tím, že J. Maláčová (součást uskupení „Stačilo!“) nese jakousi „vinu“ za to, že „komunisté zavraždili M. Horákovou“. Zdůvodnění se nabízí samo: členy tohoto uskupení jsou přece komunisté, byť až ti polistopadoví.
Na „pozdním antikomunismu“ M. Jurečky je komické to, že současně s tím zamlčuje fakt, že poúnorová ČSL se po r. 1989 „transformovala“ v novou KDU-ČSL (předseda J. Lux), aniž z toho vyvodila svou odpovědnost, vyplývající z totalitní minulosti před rokem 1989, případně ze spolupráce svých funkcionářů s StB (R. Petera, J. Bartončík, R. Sacher). Jurečka ani nikdo ze současných funkcionářů KDU-ČSL se k tomu nemá, protože všichni tuší, že tato strana je již ve stádiu klinické smrti. Omluvu od „mrtvol“ nikdo nečeká.
Vrátím se proto ještě k předvolební debatě o sociálních věcech ze dne 16. 9. 2025, kterou na ČT24 moderovala J. Peroutková. Jejími hosty byli: A. Juchelka (ANO 2011), M. Jurečka (KDU-ČSAL), V. Krňanský (Motoristé sobě), J. Maláčová (Stačilo!), P. Pivoňka-Vaňková (STAN), O. Richterová (Piráti), L. Šafránková (SPD) a J. Zimola Přísaha). Moderátorka (zřejmě na něčí pokyn z televizního zázemí) se vědomě odklonila od původně stanoveného tématu a začala aktivisticky hovořit o momentální situaci v Pásmu Gazy, kde umírají civilisté – včetně dětí. V reakci na to J. Maláčová obvinila vládu P. Fialy ze „zbabělosti a servility“ vůči Izraeli.
Takto vzniklé situace pohotově využil bezskrupulózní lidovecký „politikář“ M. Jurečka, aby jako zaseklá gramofonová deska opět začal mluvit o M. Horákové, byť její osoba se situací na Blízkém východě neměla a nemá nic společného. Tak se to totiž dnes v politice dělá. Politici žvaní, co jim slina na jazyk přinese, dokud je někdo „neumravní“. To od slabé a politicky poplatné J. Peroutkové nehrozilo. Zmíněný politik totiž vytkl předsedkyni SOCDEM to, že kandiduje za uskupení, „které navazuje na komunisty“.
Jak ona „návaznost“ vypadala, to Jurečka nevysvětlil. Možná to ani sám neví, protože se narodil na počátku 80. let 20. století a v době „sametové revoluce“ 1989 „za sebou tahal kačera“, podobně jako většina dnešních politiků. Já si na rozdíl od něj pamatuji, kterak komunisté po 17. 11. 1989 hromadně „odkládali“ legitimace KSČ a pak pohotově vstupovali do právě zakládaných „pravicových“ stran (ODS, ODA). Na to už si dnes „nevzpomínají“ ani ti nejstarší „pamětníci“. Na některé události je dobré zapomenout hned, jakmile se stanou, že ano? U nás to platilo od nepaměti.
V této improvizované, předem nedohodnuté části debaty M. Jurečka prohlásil toto: „Já chci říct, že není možné přehlížet oběti. A když se tady paní Maláčová tak rozohňuje, tak já jenom připomenu, za koho ona kandiduje. Kandiduje za komunisty. Za Stačilo!, kteří (!) popravili Miladu Horákovou. Přečtěte si o tom něco.“ Nato položil této političce na stolek, stojící v televizním studiu před ní, publikaci „Justiční vražda“.
K tomu pouze doplním, že toto nejnovější vydání zmíněné publikace u příležitosti 70. výročí popravy M. Horákové je reprintem původní knihy spisovatele M. Ivanova (1931-1999). Tento autor se sám v textu knihy přiznal k tomu, že se znal osobně s F. Zemínovou, jež byla souzena v témže procesu jako M. Horáková. Ivanovova kniha z roku 1991 patří k nejkvalitnějším publikacím tohoto druhu a od té doby byla vydána již poněkolikáté. Proto mě překvapuje, že si M. Jurečka neujasnil, pokud tu knihu doopravdy četl, čemuž nevěřím, co znamená pojem „justiční vražda“.
Poté, kdy M. Jurečka předal (pod dohledem televizních kamer) dotyčnou knihu J. Maláčové, pokusil se ještě pokračovat v rozvíjení svého „tématu“, byť nemělo se sociální problematikou této debaty nic společného. Asi toho měl plné srdce nebo spíš plnou hlavu, a proto dál pokračoval v duchu svého „pozdního antikomunismu“. Stačil ještě říci toto: „Legitimizujete komunisty, kteří páchali tady…“ Předsedkyně SOCDEM J. Maláčová to však nevydržela a skočila této „gramofonové desce“ z koalice SPOLU do řeči: „Jste trapný. Řešte přítomnost.“
Tím tato epizoda, kterou mohla a měla utnout sama moderátorka (nejspíš byla domluvená s Jurečkou, aby „podpořila“ premiéra P. Fialu), neskončila. Ministr M. Jurečka byl tímto odmítnutím ze strany J. Maláčové natolik zaskočen, že si následně „vylil srdce“ na sociální síti X (dříve Twitter). Celou příhodu, k níž došlo na ČT24 dne 16. 9. 2025, převyprávěl pro čtenáře svých příspěvků a podporovatelů koalice SPOLU takto:
„Paní Maláčová tu stále mluví o spálené zemi a lidských osudech, tak jsem jí dnes do studia ČT24 živě přinesl milý dárek. Komunisté zničili životy celým generacím a řadu nevinných, jako byla M. Horáková, přímo zavraždili. Osudy těchto lidí a jejich rodin by měla znát, když za komunisty kandiduje. Podle proudu nadávek, které jsem od ní po předání knihy slyšel, soudím, že jsem ji moc nepotěšil… ale že by mě to mrzelo, to nemohu říci.“ (Síť X, 16. 9. 2025, 22:27)
Při onom rozhořčování a dojímání se nad osudem M. Horákové ministr M. Jurečka, který v této debatě zastupoval celou vládní koalici SPOLU (zbabělý P. Fiala nenašel odvahu do této důležité debaty přijít) opět „zapomněl“ na prostý historický fakt, že totiž ČSL, předchůdkyně KDU-ČSL, byla v letech 1948-1989 součástí komunistické Národní fronty, a tudíž nesla de iure i de facto spoluzodpovědnost rovněž za smrt M. Horákové. Jasno v tom dodnes nemají ani politici, ani novináři, kteří téma M. Horákové tak rádi „otevírají“, třebaže o této kauze příliš nevědí – kromě obvyklých frází.
Přesto jako historik nemohu souhlasit se zjednodušující interpretací této kapitoly našich moderních dějin. Jedná se o záležitost smutnou, ale taková už byla tehdejší doba „studené války“. Podobně jako M. Horáková skončili na šibenici také další z 247 popravených odpůrců komunistického režimu ‒ po zinscenovaném soudním procesu. Vše se dělo podle tehdy platných zákonů, které po Únoru 1948 schvalovalo Národní shromáždění.
K prvním právním normám „třídní justice“, podle nichž byli souzeni „nepřátelé lidu“, patřil v r. 1948 tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.) a Zákon o táborech nucené práce (č. 247/1948 Sb.). Navrhovatelem těchto nových právních předpisů byl tehdejší vedoucí právník z Kanceláře prezidenta republiky – JUDr. V. Knapp. (Mezi blízké spolupracovníky tohoto „stalinistického“ právníka patřila matka expředsedy Ústavního soudu ČR P. Rychetského.)
V dosud odvysílaných politických debatách z letošního roku jsme již viděli snad skoro všechno, a to v přímém přenosu: od házení knihou „Fialovy pohádky“, jež zatím patřilo k nejpohotovějším činům M. Němcové, přes věnování knihy o M. Horákové ministrem M. Jurečkou až po oblékání nejrůznějších triček s vyobrazeními a nápisy. V tomto směru zůstává bez 
konkurence tričko s nápisem „Fuck you Putin“, s nímž se nechali vyfotografovat někteří politici, např. J. Černochová, D. Drábová či plk. O. Foltýn, a to v domnění, že to je ta nejlepší „služba demokracii“.
Ve stopách těchto politiků se rozhodl jít i M. Jurečka poté, kdy ztroskotaly jeho snahy o navázání osobního kontaktu s J. Maláčovou. (Ta o to evidentně nestojí.) Jurečka si přál jediné: aby J. Maláčová pochopila, že „komunistické zavraždili M. Horákovou“, a proto on ani další „demokraté“ z Fialovy koalice nepovažují za správné, aby tato levicová politička kandidovala za „komunistické“ uskupení „Stačilo!“. Bohužel – přání tohoto „jediného spravedlivého“ politika z řad KDU-ČSL, jemuž nedělalo problém tancovat až do rána na vánočním večírku MPSV (21. 12. 2023), zatímco na FF UK masový vrah zastřelil celkem 14 osob, zůstalo nevyslyšeno. Inu, když někdo pozbude i posledních zbytků soudnosti, končí obvykle právě takto.
O zatím nejnovější události v rámci „přestřelky“ mezi M. Jurečkou a J. Maláčovou nás informoval šéfredaktor časopisu „Super.cz“ L. Vltavský v článku s titulkem: Ministr Jurečka na duel s Janou Maláčovou oblékl speciální tričko. Nedorazila, a tak jí to hrozně nandal (Super.cz, 19. 9. 2025, 16:31). Ano, zmíněný ministr to J. Maláčové „nandal“ těmito vskutku odvážnými slovy: „Měl jsem mít duel s paní Maláčovou, ale nedorazila. Vypadá to tak, že jí ostuda z vystoupení na půdě České televize stačila. Škoda, kvůli ní jsem si vzal tohle tričko.“
Pan ministr by se možná více zavděčil J. Maláčové tím, kdyby si příště vzal hanácký kroj. Zkrátka: když neuspěl s knihou o M. Horákové, tak to zkusil na totéž téma jinak: s tričkem, na němž je M. Horáková zachycena během soudního přelíčení z r. 1950. Pod fotografií je nápis, který ve svém příspěvku použil již Jurečkův stranický kolega J. Bartošek: „Zavražděna komunisty“.
Kdyby si M. Jurečka oblékl stejné tričko, jako měla J. Černochová, mohl by tvrdit, že za všechno může Putin, i když… Ruský prezident se narodil až dva roky po popravě M. Horákové. V témže roce přišla na svět jiná „bojovnice proti komunismu“ ‒ M. Němcová. Ani ona nemá V. Putina ráda, třebaže před více než deseti lety se na něj během návštěvy Kremlu usmívala. Co se týká té domnělé „ostudy“, tu si v oné televizní debatě o sociálních otázkách udělal spíše M. Jurečka: přinejmenším nedostatkem taktnosti a galantnosti vůči ženě-političce. Ale co čekat od vesnického burana z Hané?
24. 9. 2025
‒ RJ ‒
Seznam vyobrazení:
1. Jurečka předává knihu o M. Horákové předsedkyni SOCDEM J. Maláčové.
2. Jurečka s knihou „Justiční vražda“.
3. J. Černochová s tričkem proti Putinovi.
4. Jurečka má na sobě tričko s vyobrazením M. Horákové.
─────
Odkaz na článek o J. Bartoškovi:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2025/jan-bartosek-----lidovecky-demagog-se-spatnou-pameti.html
─────
P. S.
„Nadúroda“ historiků v KDU-ČSL: po M. Jurečkovi i T. Zdechovský?
Vyhlášený stranický skandalista a kandidát na „ředitele zeměkoule“ T. Zdechovský patří mezi občasné přispěvatele nejhorší žurnalistické žumpy u nás – internetového deníku „Forum24“. Nejnovější příspěvek tohoto europoslance má zajímavý titulek: Ve vymýšlení lží a ohýbání historie jsou proruští kolaboranti mistři. Stačilo! by mohlo vyprávět (Forum24, 22. 9. 2025).
Ve svém komentáři si T. Zdechovský vzal na paškál hlavně „Vidláka“ (= D. Sterzika). Důvod sice neprozradil, ale pokusím se jej identifikovat místo autora já sám, aby nedošlo ke zbytečnému nedorozumění. „Vidlák“ si totiž na jedné tiskové konferenci z poslední doby pustil „hubu na špacír“ a prozradil, že po volbách se uskupení „Stačilo!“ chystá zrušit Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Po zrušení této zbytečné a zároveň nadbytečné instituce, která s vědeckým bádáním nemá zhola nic společného, volám již řadu let. (Viz odkaz za tímto článkem.)
Europoslanec T. Zdechovský (KDU-ČSL) se tentokrát rozepsal o údajných proruských „narativech“ u „Vidláka“. Vytýká mu zejména zkreslený pohled na sovětskou okupaci z r. 1968. Mě z celého propagandistického článku zaujalo toto tvrzení autora: prý nikdo z vlády O. Černíka nepodepsal tzv. zvací dopis ze srpna 1968. Jak to může vědět? Skoro to vypadá tak, jako by byl u toho, když se to podepisovalo.
Co je podstatné pro posouzení tohoto tvrzení, je fakt, že Zdechovský neuvádí, který z oněch údajných „zvacích dopisů“ má na mysli. Onen první, který mělo podepsat 5 čelných komunistů (Indra, Kapek, Kolder, Švestka, Biľak), byl prý padělek. Ani grafologická expertiza, která se prováděla v 1. polovině 90. let 20. století (po předání dopisu ruským prezidentem B. Jelcinem našemu V. Havlovi), neprokázala autentičnost tohoto dokumentu.
Co se týká zvacího dopisu z doby těsně před vojenskou invazí, který byl zveřejněn (včetně jmen asi 40 signatářů) v roce 1971 v západním tisku, právě ten je považován za zaručeně „pravý“ dokument. Přesto europoslance T. Zdechovského nepotěším. Jeho tvrzení o tom, že nikdo z Černíkovy vlády jej nepodepsal, se nezakládá na pravdě. Mezi signatáři tohoto „zvacího dopisu“ jsou hned dva ministři z roku 1968: J. Plojhar (ministr zdravotnictví, z ČSL, tedy ze strany pana europoslance) a B. Chňoupek (ministr zahraničí, z KSČ).
Tak nevím. Vypadá to tak, jako by „historik“ T. Zdechovský jen zkoušel, zda na ten jeho článek bude někdo reagovat. Zdá se, že se kdosi přece jen našel, protože text tohoto článku, z něhož jsem si stačil udělat pár poznámek, na základě nichž jsem chtěl napsat na toto téma článek, nelze od té doby na internetu dohledat. Asi se ztratil, nebo jej kdosi dobře „schoval“, aby nebyl pro běžné čtenáře k dispozici. Důvodem by mohlo být to, že editor deníku „Forum24“, P. Hlaváček, který se zabývá ruskými a sovětskými dějinami, se ohradil vůči tomu, aby mu „odborníci“, jako je samozvaný „historik“ T. Zdechovský, fušovali do řemesla.
Odkaz na článek o ÚSTR:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2023/kudrnu-vyhodit--ustr-zrusit-a-personal----rozprasit----.html
─────
SPD – jediná vlastenecká strana v nadcházejících volbách
Okamurova SPD, která přežila (spolu s uskupením „Stačilo!“) pokus o vyřazení z voleb nebo záměr zredukovat počet zvolených poslanců kvůli nepřiznané koalici, po verdiktu Ústavního soudu ČR chytila druhý dech a dodala si potřebného sebevědomí. Na důkaz toho podnikli zástupci této strany (spolu s kandidáty stran „Trikolóra“, „Svobodní“ a „PRO“ J. Rajchla výstup na památnou horu Říp, jež se stala neodmyslitelnou součástí české mytologie.
Jakmile tato početná skupina politiků a jejich sympatizantů dorazila až na vrchol Řípu, kde od 12. století (i na počest bitvy u Chlumce z r. 1126) stojí románská rotunda sv. Jiří, pořídili si účastníci tohoto výstupu několik fotografií. Dvě z nich zveřejnily „Parlamentní listy“. Na první je zachycena skupina politiků během výstupu na vrchol Řípu, na druhé jsou tři politici (Rajchl, Okamura, Vondráček) zachyceni před budovou rotundy sv. Jiří.
Bývalý u nás časy, kdy výstup na tuto horu byl spojován s důležitými okamžiky našich národních dějin (1848, 1868). Z této hory byl do Prahy dopraven jeden z tzv. základních kamenů ke stavbě Národního divadla v Praze (1868). Cestu na Říp v minulosti podnikali také někteří politici a různé spolky. V polistopadové éře se na toto symbolické místo vydávali často politici ČSSD (M. Zeman, V. Špidla) nebo SPD.
Jsou i opačné příklady. Mezi zatím nejtrapnější pokus o připomínku této mytické hory patřila televizní reportáž J. Peroutkové s tehdejším kandidátem na úřad prezidenta republiky – P. Pavlem. Oba kráčeli po jakési asfaltované silnici směrem v Řípu, jehož silueta byla v dáli dobře vidět. Jejich cesta – bůhvíproč – skončila kdesi uprostřed: k výstupu na Říp vůbec nedošlo. Co bylo smyslem této reportáže, to jsme se nikdy nedozvěděli. Peroutková si od té doby hraje na velkou žurnalistku. Touto reportáží pouze prokázala svou neprofesionalitu a bezmyšlenkovité posluhování momentálním mocným. Však to dobře známe: Až se dostanou ke korytům jiní lidé, bude ochotně sloužit i jim. Hanba jí!
24. 9. 2025
‒ RJ ‒
─────
Seznam vyobrazení:
1. Výstup politiků SPD na horu Říp.
2. Okamura, Rajchl a Vondráček na Řípu – před rotundou sv. Jiří.
